Třetí bitva u Yper (; a ), známá též jako bitva u Passchendaele, byla válečným tažením první světové války, ve kterém proti sobě bojovaly síly států Dohody a Německého císařství. Bitva probíhala na západní frontě od července do listopadu 1917 a bojovalo se o kontrolu nad hřebeny, které se nacházejí na jihu a východě od belgického města Ypry v Západních Flandrech. O podniknutí tažení v rámci spojenecké strategie se státy Dohody dohodly v listopadu 1916 a květnu 1917. Vesnice Passchendaele leží na posledním hřebeni východně od Yper, 8 kilometrů od křižovatky v Roeselare železniční trasy z Brugg do Kortrijku. Stanice v Roeselare se nacházela na hlavní zásobovací trase německé čtvrté armády. Po obsazení hřebenu Passchendaele měly spojenecké síly pokračovat v linii od Torhoutu do Koekelare.

Další operace a podpůrný útok britských sil podél belgického pobřeží směrem od Nieuwpoortu, jehož součástí bylo vylodění na belgickém pobřeží při operaci Hush, měl dorazit k Bruggám a pak k nizozemské hranici. Odpor čtvrté armády, nezvykle deštivé srpnové dny, počátek podzimních dešťů v říjnu a odklon britských a francouzských zdrojů do Itálie dovolil Německému císařství bojovat déle a nestáhnout své síly, což se začátkem října zdálo nevyhnutelné. Tažení skončilo v listopadu, kdy se podařilo kanadským sborům obsadit Passchendaele. Menší místní útoky však pokračovaly nadále, a to v prosinci i na začátku příštího roku. Spojenecká vojska definitivně obsadila belgické pobřeží a dosáhla nizozemských hranic až po bitvě na řece Leie a páté bitvě u Yper.

Válečné tažení ve Flandrech se stalo roku 1917 kontroverzním a je doposud. Britský premiér David Lloyd George byl, stejně jako generál Ferdinand Foch, vrchní velitel štábu francouzské armády, proti podniknutí ofenzívy. Polní maršál Douglas Haig, vrchní velitel britského expedičního sboru, tak nemohl získat od britského válečného kabinetu povolení k provedení operace až do 21. června. Jednou ze sporných otázek, o které se vedou od roku 1917 mezi účastníky bitvy, spisovateli a historiky diskuse, je snaha vést ofenzivní strategii v návaznosti na Nivellovu ofenzívu a nečekat na příchod amerických expedičních sil do Francie.

Kontroverzní nadále zůstala i volba Flander a jejich klimatických podmínek pro vedení ofenzívy generálem Hubertem Goughem a pátou armádou a debaty o povaze zahájení útoku. Diskusi neunikl ani čas mezi bitvou u Mesen (7.–14. června) a prvním spojeneckým útokem v bitvě o hřeben Pilckem (31. července), rozsah vnitřních rozporů a problémů francouzské armády ovlivňujících tu britskou, účinek nepříznivého počasí a ani rozhodnutí pokračovat v ofenzívě i v říjnu a cena lidských životů tažení.

Pozadí

Flandry

1914

Nezávislost a samostatnost Belgie byla uznána v roce 1839 a stvrzena Londýnskou smlouvou, a to 9 let po odtržení jižních provincií Nizozemska roku 1830. Německé císařství vpadlo do Belgie 4. srpna 1914, což mělo za následek porušení 7. článku smlouvy a vedlo tak k vyhlášení války Spojeného království proti Německu. Britské válečné operace v Belgii započaly 22. srpna po příchodu jednotek britského expedičního sboru do města Mons. Operace ve Flandrech začaly během závodu k moři. Jednalo se o vzájemné pokusy francouzského a německého vojska proniknout nepřátelským severním křídlem, přičemž se bojovalo na území regionů Pikardie, Artois a Flandrů. Dne 10. října generálporučík Erich von Falkenhayn, náčelník , nařídil útok na francouzská města Dunkerk a Calais. Následně dal povel k přesunutí armády na jih za spojeneckými vojsky. Chtěl tím dosáhnout rozhodujícího vítězství. Dne 16. října došlo na řece Yser k útoku na belgické a některé francouzské jednotky německou armádou, které bránily západní Belgii a francouzské přístavy u Lamanšského průlivu. Ofenzíva Německého císařství se však nezdařila, a tak dal Falkenhayn povel dobýt belgické město Ypry a jeho okolí, aby v regionu získal výhodné postavení. Nicméně 18. listopadu skončila první bitva u Yper také neúspěšně, a to za cenu až 160 000 německých životů. V prosinci jednala britská admiralita s ministerstvem války o podniknutí společné operace a znovuzískání belgického pobřeží. Nakonec byli ale povinni vyhovět Francouzům a jejich strategii a nadále se účastnit tažení směřujících na jih.

1915 Z důvodu nedostatků zásob nemohla britská vojska provádět v roce 1915 ve Flandrech útočné operace. Němci však v regionu v druhé bitvě u Yper (22. dubna – 15. května 1915) provedli vlastní ofenzívu, což velmi ztížilo a prodražilo obranu Yperského oblouku. Dne 19. prosince nahradil polní maršál Douglas Haig na postu vrchního velitele britského expedičního sboru Johna Frenche. Týden po svém jmenování se Haig setkal s viceadmirálem Reginaldem Baconem. Ten zdůraznil, že je důležité získat kontrolu nad belgickým pobřežím, aby se snížila hrozba na moři, představovaná německými ponorkami. Haig byl však vůči operaci vedené na pobřeží skeptický a věřil, že přistát na něm bude mnohem obtíženější, než se původně předpokládalo. Dodal, že postup podél pobřeží bude natolik náročný a bude vyžadovat takových příprav, že Němci by mohli být v předstihu o operaci varováni. Haig spíše preferoval postup z Yper, čímž by se vojsko vyhnulo zaplaveným oblastem kolem řeky Yser a pobřeží, než aby podnikali útok na pobřeží a vyčistili jej až k nizozemským hranicím.

1916

V roce 1916 se v Yperském oblouku odehrálo několik menších konfliktů a operací. Zpočátku se Němci většinou pokoušeli vyrušit spojenecké jednotky, které se připravovaly na bitvu u Verdunu, později se snažili odklonit zásobovací trasy spojenců z bitvy na Sommě. Další operace podnikli Britové, kteří se buď snažili dobýt zpět zabrané území, anebo vylákat Němce ze zákopů a mít výhled na jejich pozice. K ozbrojeným střetům došlo 12. února ve vesnici Boezinge a 14. února v okolí osady Hooge a lesa Sanctuary. Operace proběhly mezi 14.–15. únorem a 1.–4. březnem na pahorku Bluff, 27. březnem – 16. dubnem v kráterech u vesnice Saint-Éloi a 2.–13. červnem u Mont Sorrelu. V lednu 1917 držela na západní frontě druhá armáda, pod vedením generála Herberta Plumera, a 2. Anzac, 9., 10. a 8. armádní sbor, společně čítající dohromady 13 divizí z toho 2 byly v záloze, flanderskou linii. Ta se táhla mezi vesnicemi Laventie a Boezinge. Odstřelovalo se na ni z minometů a podnikaly nájezdy, kopaly se zde také tunely. Mezi lednem a květnem ztratila druhá armáda přibližně 20 000 mužů. V květnu začaly z jihu do Flander přicházet posily, a to velení 2. armádního sboru a 17 divizí, které dorazily koncem měsíce.

V lednu 1916 začal generál Plumer plánovat útoky proti vesnici Mesen, městu Lille a Houthulstskému lesu. Dne 4. února dostal generál Henry Rawlinson rozkaz naplánovat útok z Yperského oblouku a plánování pokračovalo i v průběhu roku, přestože jeho většinu zabrala bitva u Verdunu a na Sommě. V listopadu se Haig, vrchní velitel francouzské armády Joseph Joffre a další spojenci setkali ve městě Chantilly poblíž Paříže. Společně se dohodli na strategii vedení souběžně probíhajících útoků, jejichž cílem bylo přemoci Ústřední mocnosti na západní, východní a italské frontě. První z nich by se měly odehrát v prvních čtrnácti dnech února roku 1917. Britská admiralita a generální štáb po jednání v Londýně naléhaly, aby se operace ve Flandrech uskutečnila v roce 1917. Joffre jim odpověděl 8. prosince a souhlasil s podniknutím tažení, které by se mělo odehrát po jarní ofenzívě. Vrchní velitel francouzské armády Robert Nivelle se rozhodl provést strategicky rozhodující útoky. Tím se upustilo od původně plánované opotřebovávací války, jejíž hlavní část měla vypuknout v létě pod vedením britského expedičního sboru.

Spojenecká strategie

Nivelle plánoval provést úderné zatlačení německých záloh Brity, u města Arras, a Francouzi, mezi deparmenty Somme a Oise. Poté měla francouzská armáda prolomit německou linii v deparmentu Aisne, po níž mělo následovat pronásledování a vykořisťování německých vojsk. Haig měl ohledně jeho plánu výhrady. Dne 6. ledna Nivelle souhlasil s tím, že pokud první dvě části operace selžou a nedojde k prolomení linie, tak budou všechny následné akce zastaveny. Britové by pak mohly své síly přesunout na sever a podpořit flanderskou ofenzívu, která měla pro britskou vládu veliký význam. Dne 23. ledna Haig napsal, že by trvalo britským jednotkám a vybavení šest týdnů, než by se přesunuly do Flander, a 14. března poznamenal, že by mohla operace u hřebenu Mesen začít v květnu. Dne 21. března poslal Nivellovi zprávu, ve které jej informoval o možné délce příprav operací: 2 měsíce by se připravovalo na ofenzívu z města Mesen do Steenstraatu, přičemž samotná operace v Mesen by se mohla uskuteční za pět až šest týdnů. Hlavní útok francouzských vojsk, jenž probíhal mezi 9. dubnem a 9. květnem, nedokázal prolomit německou linii. Dne 16. května Haig napsal, že se rozhodl rozdělit flanderskou ofenzívu na dvě části. První se odehraje u hřebenu Mesen a druhá, tedy hlavní útok, o několik týdnů později. Britové byli ještě více odhodláni vyčistit belgické pobřeží poté, co Němci 1. února opět začali útočit ponorkami. Dne 1. května Haig napsal, že Nivellova ofenzíva oslabila německou armádu, ale pokusit se o rozhodující úder by bylo předčasné. Opotřebovávací válka by pokračovala na té frontě, na které by Němci neměli prostor na ústup. I sebemenší úspěch by mohl zlepšit taktickou situaci u Yper a snížit tak nevšední úbytek, a to i během období bez bojů. Na počátku května stanovil Haig datum konání flanderské ofenzívy – útok na Mesenský hřeben začne 7. června.

Kerenského ofenzíva

náhled|upright=.75|alt=Na mapě je znázorněna východní fronta v roce 1917 a modrá linie Kerenského ofenzívy, která se táhne od Baltského města a Rigy k Černému moři|Východní fronta v roce 1917 Ruská armáda provedla v Haliči vlastní ofenzívu, a to v návaznosti na dohodu se Spojenci, sjednanou mezi 15. a 16. listopadem 1916 na setkání ve městě Chantilly. Po krátkém období úspěchů ruské armády, během 1. až 19. července 1917, byla její ofenzíva zastavena německou a rakouskouherskou armádou. Ty provedly protiútok a Rusové museli ustoupit. Mezi 1. a 5. zářím využili Němci na pobaltském pobřeží své strategické zálohy, které tvořilo šest divizí, a dobyli Rigu. Během operace Albion, která se odehrávala v září a říjnu, německá armáda převzala kontrolu nad ostrovy při ústí Rižského zálivu. Britští a francouzští velitelé tak museli počítat na západní frontě s mnohem silnější německou západní armádou (), kterou koncem roku 1917 posilovaly jednotky ze stahující se německé východní armády (). Haig si přál využívat rozptýlené německé armády v Rusku po tak dlouho dobu, jak to bude možné, a proto vyzval britský válečný kabinet, aby do bitvy ve Flandrech poskytl maximální množství munice a vojáků.

Předehra

Yperský oblouk