náhled|Vila Jana a Anastázie Neherových v Prostějově (autor Wylliama)|264x264pixelů Prostějov (hanácky Prostijov; Proßnitz) je statutární město v okrese Prostějov v Olomouckém kraji. Leží čtrnáct kilometrů jihozápadně od Olomouce a 50 km severovýchodně od Brna, na západním okraji Hané, v severní části Hornomoravského úvalu, východně od Drahanské vrchoviny. Město se rozkládá ve výšce 223 metrů a na jeho okraji protékají říčky Hloučela a Romže. Žije zde obyvatel a řadí se tak na druhé místo v Olomouckém kraji. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou.
Název Osada se zprvu jmenovala Prostějovice (jediný doklad z asi 1141). Jednalo se původně o pojmenování jejích obyvatel (výchozí tvar byl Prostějovici), které bylo odvozeno od osobního jména Prostěj (což byla domácká podoba některého jména začínajícího na Prost-, např. Prostimír, Prostislav) a znamenalo "Prostějovi lidé". Od počátku 13. století se v písemných pramenech vyskytovala jen podoba Prostějov. Záměna přípony -ice (< -ici) za -ov je doložena i u jiných sídel (Jimramova, Holešova, Tišnova). Německá podoba jména Prossnitz vznikla ze staršího Prostějovice.
Historie Středověk První historická zmínka o vsi Prostějovice pochází z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Tehdy sem byli pozváni němečtí osadníci, kteří v místě dnešního náměstí T. G. Masaryka založili novou osadu, na niž přešla práva osady původní. 27. března 1390 bylo Prostějovu uděleno díky pánům z Kravař právo výročního trhu, čímž se fakticky stal městem. V husitském období se slibný vývoj zpomalil, když město utrpělo průtahy obou nepřátelských stran; nedostatečně opevněný Prostějov se stal snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. Prosperitu městu přinesl vznik židovského města a především po roce 1490 více než stoletá vláda rodů Pernštejnů, jejichž majetkem se město stalo. Roku 1495 zahájilo město výstavbu kamenných hradeb se čtyřmi branami s baštami. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici.
náhled|vlevo|Prostějovský zámek v roce 1903
Novověk Na konci 16. století se město stalo majetkem Lichtenštejnů, což mělo za následek stagnaci rozvoje města. V Prostějově byla roku 1527 tiskárnou Kašpara Aorga vytištěna první kniha na Moravě. Během třicetileté války v roce 1643 došlo ke zpustošení města švédskými vojsky a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté město začalo dostávat barokní ráz. Kolem poloviny 17. století dochází, především zásluhou místních Židů, k prudkému rozvoji potravinářského, textilního a oděvního průmyslu.
19. století V roce 1858 je Prostějově založena první česká konfekční továrna bratří Mandlů, což přilákalo s postupující industrializací nové obyvatele z česky mluvícího venkova. V šedesátých letech 19. století byl Prostějov spojen železnicí s Brnem a Olomoucí. Prostějov se dokonce stal druhým nejlidnatějším městem na Moravě. Přestože bylo německy mluvící obyvatelstvo v menšině, díky kuriovému systému, který preferoval bohatší vrstvy, bylo vedení města až do roku 1892 německé. Prvním starostou české národnosti se stal Karel Vojáček. Protože Brno a Olomouc byly nadále ovládány německy mluvícími elitami, tak se nové české vedení rozhodlo z Prostějova udělat hlavní město česky mluvící Moravy. Ač se tento cíl politicky ani kulturně spíš nepovedlo dosáhnout, tak díky těmto snahám vznikla ve městě řada reprezentativních budov ve stylu historismu a secese. Tyto budovy reprezentovaly architektonicky a svou výzdobou i znovu získanou českou identitu. Mezi tyto budovy patří například modernistický Městský spolkový a divadelní dům (Národní dům) či nová radnice v eklektickém historismu. V roce 1898 došlo k elektrifikaci města.
náhled|Národní dům|264x264pixelů
20. století Za první světové války došlo v roce 1917 k hladovým bouřím před budovou okresního hejtmanství. Během jedné takové v dubnu 1917 nezkušené vojenské jednotky povolané z Olomouce nezvládly situaci a začaly střílet do davu. Během střelby zemřelo 23 lidí a dalších 80 bylo zraněno. Na památku události byl po válce postaven Pomník padlých hrdinů a celé náměstí bylo přejmenováno na Náměstí Padlých hrdinů.
V prosinci 1918 vznikl, sloučením firem Wichterle a Kovářík, strojírenský podnik WIKOV. V roce 1925 bylo v Prostějově založeno letecké učiliště. Od dvacátých a především třicátých let se dominujícím architektonickým stylem výstavby v Prostějově stal funkcionalismus.
Během druhé světové války byla rozsáhlá židovská komunita deportována do koncentračních táborů, odkud byla později většina poslána na východ a zavražděna. Celkem takto zahynulo 1227 osob.
Poválečná doba V roce 1945 byl státem zřízen Oděvní průmysl, národní podnik v Prostějově, do kterého byly zařazeny konfiskované podniky: Nehera & Hanisch a spol., Oděvní služba v Prostějově, Rolný, Silésia a Sbor. továrny na oděvy v Prostějově. V roce 1948 byly do národního podniku Oděvní průmysl (OP) Prostějov začleňovány další znárodněné konfekční továrny v Čechách a na Moravě. V roce 1949 vznikly národní podniky OP Prostějov, Kras, Slavona a Oděvní tvorba a 29. října byl n. p. v Prostějově přejmenován na „Oděvní závody Jiřího Wolkera“. Po další reorganizaci v roce 1965 byl podnik zařazen do trustu (Výrobně hospodářská jednotka – VHJ), který byl podřízen generálnímu ředitelství „Podniky oděvního průmyslu Prostějov“. Sloučením generálního ředitelství a OP Prostějov vznikl v roce 1983 oborový podnik OP Prostějov. náhled|264x264pixelů|Pohled z věže radnice na náměsti TGM 10. dubna 1953 po půlnoci byla z hlavního náměstí odstraněna socha Tomáše Garrigue Masaryka. Tento čin vyvolal vlnu nesouhlasu a odpoledne se konala demonstrace. Do města byly povolány policejní jednotky a Lidové milice. V souvislosti s demonstrací bylo vyslýcháno 90 osob, 43 posláno před soud a 20 osob bylo odsouzeno k odnětí svobody až do výše 1,5 roku. Podle pozdějšího vyšetřování se na odstranění sochy podílel předseda ONV František Ján, důstojníci leteckého učiliště v čele s Františkem Bernátem a několik příslušníků StB. Několik dní po začátku invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 došlo ve městě ke střelbě. Sovětští vojáci začali střílet a zastřelili tři lidi a množství dalších bylo zraněno. Zástupci vojáků nikdy neuvedli, kdo je za incident zodpovědný.
Oběti Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa z neděle 25. srpna 1968: Ladislav Lang (1897–1968) Marta Říhovská (1941–1968) Josef Boháč (1946–1968) Administrativní reformou roku 1960 se Prostějov stal sídlem „velkého“ okresu v rámci Jihomoravského kraje, byl tak krajskou hranicí nepřirozeně oddělen od blízké Olomouce a Přerova, které připadly kraji Severomoravskému. V osmdesátých letech počet jeho obyvatel nakrátko přesáhl 50 tisíc. V téže době byla těsně okolo města dostavěna rychlostní silnice z Vyškova do Olomouce, dnešní dálnice D46, čímž byla z centra odvedena většina tranzitní dopravy. V roce 1993 byl zahájen elektrický provoz na trati Olomouc–Nezamyslice. náhled|265x265pixelů|Pohled z věže radnice na Žižkovo náměsti
Po roce 2000 Roku 2000 se Prostějov stal součástí nově zřízeného Olomouckého kraje. Do roku 2002 byl sídlem okresního úřadu, od roku 2012 je statutárním městem v čele s primátorem. Další vyvedení tranzitní dopravy z centra města (především z Olomoucké ulice) zajistilo v roce 2021 otevření severního obchvatu města.
V Prostějově se po roce 2000 dostal do popředí strojírenský a potravinářský průmysl. I přes krach dříve dominantního zaměstnavatele Oděvního podniku majícího v Prostějově před rokem 1989 více než 10 000 zaměstnanců, byla průmyslová zóna velmi rychle zaplněna a rozšířena. Díky tomu je Prostějov trvale okresem s nejnižší nezaměstnaností v Olomouckém kraji, 3,5 % ke konci roku 2024. Průmyslová zóna má strategickou výhodu v přímém napojení na dálnici D46.
Židé v Prostějově
V Prostějově (v jidiš Prostic) se nacházela významná židovská komunita, jež byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě a třetí nejpočetnější v českých zemích. Roku 1900 žilo v Prostějově 1 680 Židů, celkový počet obyvatel byl 24 000. V Prostějově působili rabíni: Geršon Aškenazi (asi 1650), Meir Eisenstadt (asi 1700); Nehemias Trebitsch (1825–1830), Löw Schwab (1830–1836), Hirsch Fassel (1836–1853), Adolf Schmiedl (1853–1869), Emil Hoff (1870–1897) a Levi Horowitz. Demolici historické části města, kterému se přezdívalo Hanácký Jeruzalém (což byla potažmo přezdívka celého Prostějova) popisuje i film Zámek Nekonečno z roku 1983 s Pavlem Křížem v hlavní roli.Šumný Prostějov, čas 5:05-6:38 (dostupné na youtube.com). Z židovské komunity pocházejí významní prostějovští rodáci – filosof a zakladatel moderní fenomenologie Edmund Husserl, obchodník s textilem Veit Ehrenstamm nebo lékař a spisovatel Gideon Brecher. Obyvatelstvo Struktura Vývoj počtu obyvatel podle výsledků sčítání lidu za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení. Místní části 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel část Prostějov 18 475 21 290 24 075 28 659 35 783 35 588 38 412 39 146 39 559 41 572 47 267 48 898 46 910 44 857 43 666 Počet domů část Prostějov 1 349 1 539 1 718 2 052 2 595 2 959 3 619 4 659 4 869 4 922 5 086 5 546 5 590 5 988 6 321
Struktura populace Průměrný věk obyvatel města byl k roku 2019 43,6 let (muži 41,7 a ženy 45,4 let). V roce 2025 se zvýšil na 44,9 let (z toho muži 42,9 a ženy 46,7 let). Za období šesti let je patrné průměrné zestárnutí obyvatel o více než 1 rok.
Místní části náhled|Katastrální území Prostějova V době nacistické okupace představitelé prostějovské radnice tlačili na připojení Vrahovic, Držovic, Čechovic a Krasic. Tyto obce si tehdy ještě uhájily samostatnost. Další návrhy na připojení těchto obcí byly činěny v letech 1946–1947, ale uvedené obce s tím opět nesouhlasily a nepovažovaly to za výhodné. K připojení došlo až po komunistickém převratu, kdy bylo možné rozhodovat shora bez souhlasu obcí. V roce 1950 rozhodl Okresní národní výbor Prostějov o připojení těchto čtyř obcí k Prostějovu. V roce 1954 byly Vrahovice, Držovice a Krasice rozhodnutím Krajského národního výboru opět osamostatněny. V roce 1963 byly k Prostějovu opět připojeny Krasice, v roce 1973 Vrahovice, 1976 Čechovice a Domamyslice, 1980 Mostkovice a 1981 Žešov.
V roce 1990 se v místní části Mostkovice konalo referendum, ve kterém se 96 % občanů (při 80% účasti) rozhodlo pro osamostatnění. V roce 2004 se uskutečnilo referendum v místní části Držovice. Odtržení od Prostějova podpořilo 54,8 % oprávněných voličů. Místní část Držovice se osamostatnila 1. července 2006.
Prostějov se k roku 2025 skládal z částí: Čechovice Čechůvky Domamyslice Krasice Prostějov Vrahovice Žešov
Městská samospráva
V čele města stojí primátor. Zastupitelstvo má 35 členů, rada města 11 členů. Po komunálních volbách roku 2010 byl zvolen starostou města Miroslav Pišťák z ČSSD, který následně funkci obhájil po komunálních volbách roku 2014 (od roku 2012 již jako primátor statutárního města). V roce 2015 rezignoval v souvislosti s přijímáním finančních darů, a byl nahrazen spolustraničkou Alenou Raškovou. V roce 2018 se primátorem stal František Jura z hnutí ANO, který je k prosinci 2025 stále ve funkci.
Městské symboly Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedkyně České národní rady dne 12. února 1992.
Městská vyhláška č. 18/1994 (zrušená vyhláškou č. 5/2006) popisuje městský prapor a znak takto:
Městský prapor má tvar obdélníku o poměru stran 2:3 a je v polovině svisle dělený na pravou modrou a levou žlutou část, uprostřed na rozhraní barevných polí je znak města ve španělském štítu. Městský prapor se umísťuje tak, že modré pole je vždy vpravo nebo nahoře.