Dějiny anglického krajinářského parku jsou historií proměny stylu anglický park (původní název English gardening), který vznikl v Anglii na počátku 18. století, a rozšířil se po celé Evropě. náhled|500px|Blenheimský palác. Park upravil architekt Capability Brown do podoby klasického anglického parku.
Historické souvislosti Zahradničení do Británie přinesli Římané, o čemž lze jen málo pochybovat. Strabón (zhruba 25 před n. l.)V daném období spíše tedy Strabón z Amaseie v Pontu (64/63 př. n. l. – 24 n. l.), než řecký geograf Gnaeus Pompeius Strabo (zemřel 87 př. n. l.) píše „Lid Británie je obecně nevědomý co se týče umění zahradnictví a pěstování rostlin, stejně jako dalších částí zemědělství.“ (sv.III str. 200), ale Tacitus o půlstoletí později (79 př. n. l.), poznamenává, že „půda a klima je velmi vhodné pro všechny druhy štěpů, s výjimkou révy a olivy; a pro všechny rostliny a jedlou zeleninu, kromě několika, které jsou vlastní žhavějším zemím.“ (Vita Agric., kap. XIV.) Později byly nalezeny různé části země hodící se pro révu a víno bylo prokazatelně vyrobeno v Anglii ke konci 3. století, za vlády císaře Probuse. Zbytky římských vil objevených v různých částech země mohou být považovány za existující důkaz z období, kdy v Británii bylo zavedeno římské zahradnictví, stejně jako umění zahradní architektury, ale i kulturní pěstování a šlechtění plodin pod dohledem státní správy. Plinius například výslovně praví, že třešně byly pěstovány v Británii asi od poloviny prvního století, přičemž v Itálii jejich pěstování zavedl Lucullus jen o století dříve. Z uvedeného faktu vyplývá zásadní vliv římského zahradnictví a tedy nepochybně i umění architektury na starověkou Británii. Vzhledem k znalostem římského zahradnictví není tedy divu, že archeologické důkazy prokázaly v Británii pěstování šlechtěných květin (např. růží), stálezelených a vůbec okrasných dřevin pěstovaných také v Římě. Stejně jako v Římě byly v Británii stříhané živé ploty ze zimostrázu (zahrada ve Fishbourne). Jsou také známy římské zahrady u vil bohatých majitelů s volně rostoucími stromy a keři, které byly podobné přírodně krajinářským parkům. Sloužily jako obory pro zvěř. Britské zahradnictví, coby umění vkusu, bylo však po pádu Římské říše ztraceno na následujících tisíc let. Z jedenáctého století se dochovaly určité písemné zmínky týkající se Anglie, z patnáctého století se zmiňuje několik údajů o zahradní architektuře ve Skotsku a ze sedmnáctého století o zahradnickém umění v Irsku. Moderní zahradničení v Británii se v období po pádu Římské říše začalo více rozvíjet až během vlády Jindřicha VIII. Další silné podněty pak přišly v období vlády Karla II., s pravidelným stylem barokních zahrad architekta Le Nôtre a během vlády Jiřího II. K dalšímu rozvoji pak došlo v období vlády Jiřího III. s rostlinami dováženými ze Severní Ameriky, a nakonec díky organizaci Horticultural Society.
První zmínky o zahradách a upravených pozemcích v Anglii Jindřich I. (1100 n. l.), třetí král po Vilému Dobyvateli, měl podle Henry Huntingdona krajinný park ve Woodstocku. Není složité dovodit, že tento park původně patřil k velkolepé římské vile, jejíž rozsáhlé rozvaliny, zabírající téměř 2,5 hektaru (šest akrů), byly nedávno odhaleny v sousedství pozemku vévody Marlborougha. O období panování Jindřicha II. (1154) píše Daines Barrington (podle Fitzstephena), že občané Londýna měli zahrady u svých vil, „velké, krásné, a osázené stromy“. V díle od Du Cerceaua, Architektura, publikovaném v době Jindřicha III., stěží najdeme parcelu, kterou nezdobí květinový sad nebo labyrint.
Anglické zahrady a obory v 15. a 16. století Leland ve svém díle Itinerary popisuje, že na konci 15. století byly ve Wresehill Castelle v Yorkshire zahrady větší než by bylo správné. A v sadech na kopcích se nacházely udržované topiari (stromy či keře zastřihované do specifických tvarů). Takový kopec ještě existuje v blízkosti hradu v Marlborough. Je pokrytý starověkými tisy, které jsou dávno udržovanými topiari. Leland se také zmínil o zahradách v Morli v hrabství Derbach. Během vlády Jindřicha VII. Holingshed poznamenává, že velké parky nebo ohraničené lesy, velké několik mil v obvodu, jsou poměrně běžné. Jejich počet v Kentu a Essexu čítá více než sto (s. 204). Hrabě z Northumberlandu měl v Northumberlandu, Cumberlandu a Yorkshire dvacet parků (obor) s 5771 kusy černé zvěře a daňků. Vlastnil také parky v hrabství Sussex a dalších jižních okresech. Tyto parky byly vytvářeny spíše z nezbytnosti než z luxusu. Nájemců půdy nebylo podle těchto údajů tolik jako v dřívějších dobách. náhled|Park u hradu Howard (1699-1712), předchůdce anglické zahrady modelovaný podle zahrady ve Versailles
Během vlády Jindřicha VIII. byly v Nonsuche založeny královské zahrady. V Nonsuche, říká Hentzner, jsou háje zdobené trelážemi, altány a chodníky krytými stromy, se sloupy a pyramidami z mramoru, dvě fontány, které chrlí vodu, jedna kulatá, další jako pyramida, na které jsou všude malí ptáci, již chrlí vodu ze svých zobáků. Tyto zahrady jsou uvedeny také v přehledu z roku 1650, století po smrti Jindřicha VIII. Byly ohraničeny a rozděleny na několik alejí, oddělení a okruhů, rozprostírajících se mezi živými ploty z trnitých keřů. Na severní straně se nacházela zelinářská zahrada, velmi prostorná, obklopená čtrnáct stop vysokými zelenými stěnami. Na západě byla divočina oddělená od malého parku živým plotem, který vedl okolo desetiakrového pozemku. V západní zahradě byly pyramidy, fontány a nádrže z mramoru, z nichž jedna byla „obklopena šesti fialovými stromy, které nenesou žádné ovoce, ale jen velmi příjemně voní.“ V západní části zahrady rostlo kromě šeříků 144 ovocných stromů, dva tisy, a jeden jalovec. V zelinářské zahradě se nacházelo sedmdesát dva ovocných stromů a jedna lípa. Později byl před palácem založen trávník pro bowling, ohraničený kamenným okrajem. „V této zahradě,“ poznamenal Daines Barrington, „najdeme četné takové ozdoby starých anglických zahrad, které se udržely až do moderní doby ve stylu představeném Kentem.“ Během vlády královny Alžběty I. byly založena sídla Hatfield, Lord Treasurer Burleigh's, Holland House a další, u kterých nechyběly rozsáhlé zahrady. O Hatfieldu Hentzner říká, „…zahrady jsou obklopeny vodní plochou, s loďkou lze veslovat skrze aleje dobře ořezávaných stromů a skrz labyrinty vytvořené ze cenu ohromných nákladů. Jsou zde vodotrysky a letohrádky, s mnoha příjemnými a pěknými rybníky.“ Sochy byly velmi hojné. Gardener's Labyrinth (Zahradníkův průvodce), vydaný během období vlády Alžběty I., obsahuje obrázky „knots“ a bludišť chytře vedených pro zkrášlení zahrad. Knots byly obrazce pravidelné podle více os, v hrubých obrysech tvořené z úzkých, do malé výšky stříhaných živých plotů, vyplněných letničkami. Tyto zahradní prvky byly v Anglii zavedeny za vlády královny Alžběty I.
Anglické zahrady v 17. století Během vlády Jakuba I. byly založeny zahrady v Theobalds a Greenwichi. Zahradu v Theobalds popisuje Mandelso, cestovatel, který navštívil Anglii asi v roce 1640, jako „velké nádvoří, jehož všechny jeho zdi jsou pokryty trelážemi, a ve středu jej zdobí krásné vodotrysky. Parter má četné příjemné chodníky, část je osazena živými ploty a jiné oblouky. Některé ze stromů jsou citrusy a jilmy a na konci je malá hora, nazvaná Mount of Venus, která je umístěna uprostřed labyrintu, a je jedním z nejkrásnějších míst na světě.“ (Voyages de Mandelso, sv. 1, str. 598.) Lord Bacon zkoušel v této době napravit vkus Angličanů, ale zřejmě s malým úspěchem. Přál si udržet stříhané stromy a živé ploty, ale zároveň navrhoval použití zimní, nebo stálezelené zahrady s hrubými či zanedbanými místy, jako části divoké přírody. Pokud jde o vytváření knots (stříhaných obrazců) nebo topiari (tvarovaných stromů a keřů), říká, že „tak jako odlišně zbarvené substráty, jsou to jen hračky. Nemám rád obrazce vystřižené z jalovce nebo dalších zahradních materiálů - jsou jen pro děti.“ (Lord Bacon, Essay on Gardens). Sir Henry Wotton říká – „…zahrada lorda Verulama byla jednou z nejlepších, které jsem viděl, mezi těmi doma i v cizině.“ Lawsonův spis New Orchard byl zveřejněn v roce 1626. Lawson zde dává mimo jiné pokyny pro zakládání a údržbu květinových sadů a labyrintů. Jak uvádí, tento pozoruhodný nápad se tehdy dostal do módy. „V bludišti dobře založeném do výšky člověka, mohou vaši přátele při sbírání bobulí zabloudit a nemohou se samotní, bez vaší pomoci, dostat ven.“
náhled|André Le Nôtre, portrét od Carla Marrata, olej na plátně, cca 1680
Během vlády Karla II. dostala anglická zahradní architektura nový významný podnět. Tento panovník, jak píše Daines Barrington, poslal pro věhlasné francouzské zahradní architekty Peraulta a Le Nôtreho. První odmítl přijet do Anglie, druhý založil parky Greenwich a St. James. Karel začal vysazovat oblouk Hampton Courtu, jak píše Switzer, veliký design však nikdy nebyl dokončen. Lord Capel a hrabě z Essexu jsou zmíněni Switzerem pro jejich vynikající podporu zahradničení během vlády Karla II. Hrabě z Essexu poslal svého zahradníka, Rose, studovat oslavované krásy Versailles. Ten byl po návratu jmenován královským zahradníkem.
Evelyn v této době vydává známou knihu Sylva a další zahradnické knihy. Následující informace o vzhledu a vkusu pochází z jeho pamětí a popisují stav zahradnické architektury v jeho době:Informace o stylu úprav a preferovaném vkusu odpovídají 17. století, což je například takto popisováno i Reptonem. Groom's-bridge, blízko Tunbridge (Tonbridge), popisuje jako pěkné místo plné melancholie. Zahrada Lady Brook's v Hackney je podle něj jedna z nejhezčích a nejoslavovanějších zahrad v Anglii. Melancholie byla v období baroka znakem vznešenosti a v tomto duchu byly tvořeno prostředí v anglických parcích té doby. Popisuje panství lorda Essexe v Hertfordshire.„Nikdo není pilnější než majitel panství (Essex) při výsadbě kolem jeho sídla. Všude jsou chodníky, rybníky, a další elegantní úpravy. Tyto zahrady jsou velmi vzácné. Ten kdo je založil a řídil, musí být schopný umělec, tak jako Cooke, který je znalý práce s nástroji, nikoliv neznalý matematiky a předstírající znalosti astrologie. V zahradě je vynikající sbírka nejvybranějšího ovoce.“ V okrasných zahradách v Anglii byly stále ještě hojně používány ovocné dřeviny, obvykle byly vhodně udržovány a často šlo o cizokrajné druhy. Při údržbě byli preferováni odborníci.
Wilton, zahrada Lorda Pembroka, Wiltshire. „Zahrada, dosud považovaná za nejvznešenější v Anglii, nacházející se na rozlehlé krásné rovině, s jeskyní a vodními díly, by působila mnohem příjemněji, pokud by řeka, která skrz ní prochází, byla vyčištěna a její břehy upraveny. Všechny efekty jsou výsledkem pouhé síly.“ Při tvorbě byl preferován elegantní styl pravidelných zahrad s matematicky precizní konstrukcí, technicky dokonalým provedením ozdobných prvků a romantickými napodobeninami, jako jsou umělé jeskyně.
Hampton Park v Middlesexu: „Dříve plochý a holý kus země je nyní osázen sladkými řadami citrusů. Systém vodních kanálů byl doveden skoro k dokonalosti, podobně i zaječí park. V zahradě se nachází velká a vznešená fontána park, se Sirénami a dalšími sochami z mědi od Fanelliho, avšak s málem vody. Je zde květinový sad, který nazývají 'Paradise', v kterém je pěkná budova pro pořádání hostin nad jeskyní či sklepem.“ Oblíbené jsou sochy, ceněna je výzdoba kvetoucími rostlinami. Parky jsou používány nejen k dekoraci a procházkám, ale i jako místo k stolování.