Afekt (z latiny affectus) je základní jednotkou a zároveň stavebním kamenem všech afektivních jevů (afektivních procesů) – emocí, nálad a afektů. Afekt je považován především za jeden bod v rámci kontinua afektivního prožívání jedince, jenž je přístupný vědomí jako pocit nebo sled pocitů. Afekt může být prožíván libě nebo nelibě. „Afektivní jevy prostupují psychologickými, fyziologickými, behaviorálními, sociálními i kulturními systémy a jsou tak významným tématem nejenom v psychologických oborech, ale i v dalších vědách.“POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a TRNKA, Radek. Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá psychologie. 2015, roč. 59, č. 4, s. 298.
Afekt tak souvisí s emocemi i náladami, je proto možné konstatovat že „vztah jednotlivých afektivních procesů (afektů, emocí a nálad) je vzájemně interagující, přičemž lze u každého jedince usuzovat na tendenci k synchronizaci jednotlivých afektivních jevů v rámci afektivního proudu.“POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a TRNKA, Radek. Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá psychologie. 2015, roč. 59, č. 4, s. 309.
Jádrový afekt
Russell s Barretovou RUSSELL, J. A. & BARRETT, L. F. Core affect, prototypical emotional episodes, and other things called emotion: dissecting the elephant. Journal of Personality and Social Psychology. 1999, vol. 76, issue 5, s. 805–819. doi: 10.1037//0022-3514.76.5.805. PMID: 10353204. zavedli pojem jádrového afektu (core affect), který definují jako neurofyziologický stav, který je kdykoli přístupný vědomí jako jednoduchý (ne nutně reflektovaný, ale reflektovatelný) pocit, jenž se nejsilněji projevuje v náladách a emocích: afekt považují za základní ingredienci a komponentu emocí a nálad a dalších afektivních jevů. Jádrový afekt není sám o sobě zakoušen ve vztahu k něčemu: není reakcí na nějakou konkrétní událost, je jedním bodem v kontinuu prožívání. Jádrový afekt se projevuje nejen ve všech afektivních jevech, v náladách, v emocích a emočních epizodách, ale i v postojích či afektivních osobnostních rysech či v temperamentu.
Historie Platón rozlišuje čtyři kategorie afektů, „hnutí mysli“ či „vášní“: rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit.KIRCHNER, Friedrich. Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe. Leipzig: Dürr, 1907. Heslo Pathos. Podle Descarta (Les passions de l’ame, 1649) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.
Historie pojmu V roce 1992 Batson, Shawová a Olesonová poznamenali, že v psychologii jsou pojmy afekt, emoce a nálada používány proměnlivě a bez úspěchu konsensuálně konceptualizovat rozdíly mezi nimi. BATSON, Daniel C.; SHAW, Laura L. & OLESON, Kathryn C. Differentiating affect, mood, and emotion: Toward functionally based conceptual distinctions. In: CLARK, Margaret Sydnor, ed. Emotion. Newbury Park (CA): Sage, 1992, s. 294–326.
„Afekt patří k pojmům, jejichž definiční rámec se v různých přístupech diametrálně liší. Zajímavé definiční vychýlení pojmu afekt nalézáme v českém (československém) pojetí. Afekt má v našem prostředí často úzký význam prudkého výboje emočního procesu.“POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a TRNKA, Radek. Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá psychologie. 2015, roč. 59, č. 4, s. 299.
V kontextu české odborné literatury bývá afekt pojmem podřazeným k emocím, kdy všechny afektivní jevy nazýváme emoce a afekt je (spolu s náladou a vášněmi) jen jedním z typů emocí, které jsou takto klasifikovány s ohledem na délku trvání (krátká a prudká emoce je považována za afekt a dlouhá emoce za náladu). Na tento zavádějící překlad v české literatuře upozorňuje například Stuchlíková,STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 227 s. ISBN 80-7178-553-9. Czekóová s Urbánkem,CZEKÓOVÁ, Kristína a URBÁNEK, Tomáš. Mezinárodní systém fotografií pro výzkum emocí: jeden ze současných přístupů ke zkoumání emočních stavů. Československá psychologie. 2010, roč. 54, č. 3, s. 277–289. ISSN 0009-062X. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:0ae18d8f-6a5d-44a7-a950-cb666f38b038?article=uuid:57b3de66-3258-458b-ae2c-068076aeee15 SlaměníkSLAMĚNÍK, Ivan. Emoce a interpersonální vztahy. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 208 s. Psyché. ISBN 978-80-247-3311-1. či Poláčková Šolcová s Lukavským a Slaměníkem,POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva, LUKAVSKÝ, Jiří a SLAMĚNÍK, Ivan. Emoční frekvence, regulace a celková hédonická bilance u dospívajících a dospělých. Československá psychologie. 2008, roč. 52, č. 6, s. 537–554. ISSN 0009-062X. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/client/handle/uuid:edb1af4f-39c1-43ce-a094-daae72fd2872 kteří prohlašují, že afekt, zvláště v anglosaské literatuře, bývá považován za synonymum k emocím a dokonce za kategorii obecnější, než jsou emoce.
Poláčková Šolcová uvádí, že Nakonečný definuje afekt jako „výbuch silných emocí, které mohou mít dezorganizující vliv na jednání, myšlení a další kognitivní funkce“,NAKONEČNÝ, M. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000, s. 112. přičemž takováto definice je zcela zavádějící. Afekt chápeme šířeji, jako nutnou součást všech afektivních jevů a považujeme jej za pojem stejného významu, jako je (subjektivní) prožitek či pocit, a afektivní prožívání za významově totožné s cítěním. Afekt je synonymem k pocitu, subjektivnímu prožitku, který tvoří jednu z komponent emocí.
Odvozená slova Afektivní znamená citový, týkající se citů, například afektivní poruchy. Afektivita znamená citovost, emotivní stránku člověka. Afektovaný označuje jednání nebo člověka, který vědomě zdůrazňuje afektivitu, přehnanou a nevěrohodnou citovost. Afikovat znamená citově oslovit, pohnout.
Odkazy
Reference
Literatura ANGER, Jiří: Afekt, výraz, performance. Proměny melodramatického excesu v kinematografii těla. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. 175 s. .
FULKA, Josef. Afekt a exteriorita: Robbe-Grilletova sartrovská inspirace. Svět literatury [online]. 2019, roč. 29, č. 59, s. –146 [cit. 2025-07-13]. ISSN 0862-8440. Dostupné z: https://svetliteratury.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/14/2019/04/Josef_Fulka_135-146.pdf
KIRCHNER, Friedrich a MICHAËLIS, Carl Theodor, ed. Kirchner’s Wörterbuch der Philosophischen Grundbegriffe. 5 Aufl. Leipzig: Dürr’sche Buchhandlung, 1907. 708 s. Philosophische Bibliothek, Bd. 67. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 335 s. ISBN 80-200-0763-6. POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a TRNKA, Radek. Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá psychologie. 2015, roč. 59, č. 4, s. 298–314. Po přihlášení dostupné také z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a WIENEROVÁ, Sára. Iva Poláčková Šolcová: Emoce jsou do značné míry konstruktem. In: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy [online]. 2018-10-30 [cit. 2025-07-13]. Dostupné z: https://fhs.cuni.cz/FHS-2035.html
Související články Emoce Vášeň
Externí odkazy
Kategorie:Chování Kategorie:Emoce