Štramberk ( nebo Stramberg) je město v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji, poblíž Kopřivnice, ležící na svazích Zámeckého vrchu, Kotouče a Bílé hory v Libotínských vrších v podhůří Beskyd. Žije zde obyvatel. Město je přezdíváno jako „Valašský betlém“.

Jeho dominantou je hrad Štramberk s gotickou věží Trúba (které se dříve říkalo „kulatina“) o výšce 40 metrů a průměru 9 metrů, která od roku 1903 slouží jako rozhledna. Podhradí bylo 4. prosince 1359 povýšeno moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským (bratrem Karla IV.) na městečko. Zdejší městská památková rezervace (od roku 1969) chrání nejen samotné jádro města, ale zejména historickou dřevěnou zástavbu na předměstí.

Na štramberském náměstí stojí kostel sv. Jana Nepomuckého, městský pivovar a sídlí zde např. Muzeum Zdeňka Buriana. Pod náměstím se nachází např. Muzeum Šipka (bývalá jatka a masné krámy).

Na severní straně hory Kotouč se nachází základní škola z r. 1910 a městský park Národní sad s galerií soch a památníků osobností české historie. Nachází se zde také jeskyně Šipka, která je známá nálezem zlomku spodní čelisti neandertálského dítěte, tzv. šipecké čelisti (v roce 1880). Na jižní straně kopce byla roku 1881 vídeňskou společností bratří Guttmannů zahájena povrchová těžba vápence pro potřeby hutnictví a postavena místní železniční dráha do Studénky a Veřovic, což způsobilo významný ekonomický a kulturní rozvoj města. Od roku 1945 se těžební podnik stal součástí Vítkovických železáren a byla zde výrazně rozvíjena výroba cementu a vápna, která funguje dodnes.

Název Pojmenování města vyjadřuje podle některých odborných výkladů význam Bílá či Jasná hora. Další prameny uvádějí jiný výklad ve smyslu odvození názvu města od slov strale (střela, šíp, blesk) a berg (hora) ve významu Bouřná či Hromová hora. Osada existovala již před povýšením roku 1359, ale byla pravděpodobně poničena v době tatarských a kumánských nájezdů v pol. 13. století.

Historie Poutní cesta a štramberské uši

V době, kdy město patřilo jezuitskému řádu jako nadační statek olomouckého konviktu, byla založena tradice poutí na Horu Olivetskou (na Kotouč), zasvěcená utrpení Ježíše Krista. Pouť se konala od roku 1660, k upomínce vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem z 8. května 1241, v předvečer Nanebevstoupení Páně. Poutníkům se podávala místní cukrářská specialita – Štramberské uši. Štramberské uši (v minulosti také Uši tatarských) je cukrářský výrobek z perníkového těsta ve tvaru kornoutu, který se tradičně peče ve Štramberku a okolí. O pečení „tatarských uší“ při každoročních poutích se poprvé zmínil Gregor Wolný v roce 1835. Obchodní značku Štramberské uši může od roku 2000 nést pouze produkt vyrobený na území města Štramberka.

Český jezuita a spisovatel Matěj Tanner (1630–1692) vydal o této poutní cestě spis Hora Oliwetská, který vyšel v barokní době pravděpodobně dvakrát knižně, poprvé v letech 1666–1667, podruhé roku 1704; znám je pouze ze dvou exemplářů druhého vydání. Roku 1939 byla publikována reedice zásluhou grafika, malíře a vlastníka jednoho z exemplářů Ferdiše Duši (1888–1958), který knihu doprovodil svými dřevoryty, a knihkupce Adolfa Perouta z Moravské Ostravy. V roce 2001 vyšla další reedice v nakladatelství Host, uvádějící knihu do kontextu české literatury a barokních poutí.

Na vrch Kotouč vede 8,5 km dlouhá křížová cesta Nový Jičín – Štramberk, která byla připravena jezuity v 17. století a měla čtrnáct zastavení. Dochovalo se sedm kapliček, chybějící zastavení nahradily roku 2013 dřevěné kříže.

Štramberská trúba

Dominantou města je Štramberská trúba, součást původního hradu Štramberk (Strahlenberg) založeného ve 13. století, která se v roce 1793 zřítila. V 60. letech 19. století k ní stolař Kopeček postavil dřevěné schody, pod ní pak dřevěnou šenkovnu a vedle ní tkalcovskou světničku. Začátkem roku 1904 byla trúba z popudu předsedy Klubu českých turistů Adolfa Hrstky a dle pražského architekta Kamila Hilberta upravena a 1. června 1904 slavnostně otevřena jako rozhledna. K ní byl přistavěn hostinec U Mědínků (později Jaroňkova útulna) a v roce 1925 na nádvoří přistavěna také turistická ubytovna. V roce 1925 postavil Klub českých turistů hned pod hradem chatu v původním štramberském slohu, která je dnes pojmenována po dr. Hrstkovi jako Hrstkova chata.

Při pohledu z hradeb u Hrstkovy chaty lze vidět dřevěný kostel sv. Kateřiny, pocházející zřejmě z 15. století jako pozůstatek zaniklé vsi Tamovice, nalevo od něj zalesněné koupaliště Libotín.

V roce 2025 proběhla oprava střešního pláště Trúby, pokládka nových smrkových šindelů (po 60 letech) a nový nátěr karbolínem.

Jeskyně Šipka

Jeskyně Šipka je krasová jeskyně a národní přírodní památka v Národním sadu ve Štramberku, která byla obývána již před 32 000 lety a také v době neandrtálců. Později zde bylo nalezeno několik desítek tisíc kostí pravěkých zvířat, např. medvěda jeskynního, lva jeskynního, nosorožce srstnatého, mamuta, zubra, pižmoně, levharta, rosomáka, soba polárního, losa nebo lumíka velikého.

Objevitelem dnes již nedochované šipecké čelisti malého dítěte (která byla zničena při požáru na zámku v Mikulově v roce 1945) byl Karel Jaroslav Maška (1851–1916), který v roce 1880 u vchodu do chodby nazývané Jezevčí díra našel část čelisti neandrtálského dítěte a další předměty z doby bronzové. Později objevil i druhou chodbu a v ní krápníkovou výzdobu, proto ji pojmenoval Krápníkovou chodbou, ta však byla později zničena lovci suvenýrů.

V srpnu 1922 byla na stěně jeskyně na památku K. J. Maška umístěna pamětní deska, jejímž autorem je sochar František Juraň. Před jeskyní se nachází busta zakladatele Valašského muzea v přírodě v Rožnově p. Radhoštěm Bohumíra Jaroňka.

Kamenárka

Starý vápencový lom Kamenárka leží na úpatí Bílé hory, kde se těžilo již od středověku. Těžba byla ukončena kolem roku 1880. V roce 2001 byla lokalita vyhlášena za přírodní památku ČR, mimo jiné z důvodu ochrany vzácných živočichů jako ještěrka zední nebo jasoň červenooký. Uprostřed lomu se nachází malé jezírko, ve kterém se vyskytují mnozí obojživelníci včetně čolka, kuňky, rosničky, slepýše či užovky.

Váňův kámen

Váňův kámen je přírodní památkou (od roku 1993) v blízkosti Kamenárky, ležící v katastru města Kopřivnice. Karel Jaroslav Maška zde v roce 1879 nalezl bronzové jehlice a pazourkové nožíky. Byla zde zaznamenána selská povstání, při nichž se účastnilo až 1500 mužů z 30 okolních obcí hukvaldského panství. V roce 1995 zde byla na jejich památku odhalena pamětní deska. Váňův kámen bývá často využíván horolezci jako cvičná lezecká stěna nižší až střední obtížnosti.

Botanická zahrada a arboretum

Přírodní botanická zahrada Štramberk se nachází ve vápencovém lomu Dolní Kamenárka, kde se vápenec těžil od r. 1860 do 20. let dvacátého století. V lomu se nachází různé skalky, jezírka, kamenný labyrint a také jeskyně, objevená v roce 1999 a nazvaná Pouťová. Vedle jeskyně se nachází Skalní kaple Jana Křtitele. Autorem obrazu, který znázorňuje mladého Jana Křtitele s ovcí na pozadí se siluetou města Štramberk, je místní rodák Vojtěch Petráš. Architektonickou podobu botanické zahrady s ústředním labyrintem navrhl krajinářský architekt Ivar Otruba.

Základní škola a Národní sad

Původní budova školy byla postavena na štramberském náměstí v domě čp. 18. V roce 1910 byla na popud Adolfa Hrstky postavena nová školní budova na úpatí Kotouče podle projektu ostravského architekta Františka Grossmanna (1876–1933). Později prošla rekonstrukcemi. Nejstarší část školy postavená ve stylu pozdního historismu je od roku 1996 kulturní památkou ČR. V prostoru vedle školy byl vybudován Národní sad, který byl slavnostně otevřen v roce 1922 a koncipován jako galerie v přírodě. V sadu stojí sochy např. Františka Juraně, Vojtěcha Hořínka a dalších. Vrch Kotouč je z celý z vápence, které se v minulosti ukládaly v blízkosti korálového útesu daleko od něj. Nalezly se v něm proto zkameněliny dávných rostlin a živočichů, např. koráli, amoniti, belemniti, lilijice, ježovky, zuby žraloků a různých ryb.

V sousedství školy a sadu se nachází také městský hřbitov.

Muzeum Zdeňka Buriana

Expozice ze života a díla Zdeňka Buriana (1905–1981), ilustrátora dobrodružných knih a autora obrazových rekonstrukcí pravěkých zvířat a lidí, byla od roku 1992 umístěna v budově čp. 456 (bývalá jatka a masné krámy), v roce 2011 byla při příležitosti 30. výročí jeho smrti přestěhována na současnou adresu Náměstí 31, kde sídlí společně s expozicí Muzea Novojičínska a městským informačním centrem. Budova muzea je spolu se sousední valašskou roubenou studnou kulturní památkou České republiky.

Současnost

Díky svému geniu loci, dochovanosti původní architektury, pozůstatkům těžebního průmyslu a nabídkám turistického a kulturního vyžití je Štramberk vyhledávanou turistickou lokalitou. V roce 2019 se město stalo vítězem soutěže Historické město roku, pořádané Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska a ministerstvy kultury a pro místní rozvoj.

Štramberk v datech 1359 – středa 4. prosince 1359, založení města Štramberk; moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský povýšil podhradí na město s rozsáhlými právy 1380 – markrabě Jošt dal v léno hrad Štramberk s panstvím Vokovi z Kravař; v držení pánů z Kravař až do roku 1434 1411 – Lacek z Kravař udělil městu a vesnicím panství právo odúmrti od r. 1434 – vlastníky Štramberka Puklicové z Pozořic (mezi jinými i husitský hejtman v Odrách Vilém Puklice z Pozořic) 1466 – Burian Puklice z Pozořic bojuje ve službách krále Jiřího Poděbradského ve Slezsku a přijímá Štramberk v léno od r. 1471 – jej vlastnil Jindřich z Boskovic; v roce 1477 město propuštěno z manství 1481 – město i s panstvím koupil Beneš z Hustopeče 1523 – získali Štramberk a biskupské léno Novou Horku páni ze Žerotína – majitelé fulneckého a starojičínského panství (Bernard ze Žerotína) vlastníky 1533 – po novém rozdělení žerotínského majetku vzniklo panství novojičínsko-štramberské se sídlem v Novém Jičíně, přičemž se město Štramberk dostalo do úplné závislosti na Novém Jičínu, který se roku 1558 stal městem komorním a byl pro Štramberk nadále vrchností 1592 – první zmínka o škole, pravděpodobně českobratrské 1612 – vznik cechu tkalcovského 1613 – rozhodčí výrok o dlouholetém sporu Štramberka s Novým Jičínem, Štramberk obhájil své hrdelní právo, naopak jeho řemeslníci byli zapojeni do novojičínských cechů 1624 – Štramberk ve vlastnictví jezuitského řádu jako nadační statek olomouckého konviktu během třicetileté války město několikrát zasaženo válečnými událostmi a zpustošeno (1624, 1642–1643, 1645–1646) 1634 – založení latinské matriky prvním známým katolickým farářem ve Štramberku Melchiorem Vopsou 1642 – císař Ferdinand III. městu uděluje dva výroční trhy 1647 – vznik cechu soukenického (rozvoj domácí výroby plátna a sukna) 1722 – Kristián David z Ženklavy u Štramberka založil v Horní Lužici Ochranov (Herrnhut), středisko obnovené církve českých bratří 1850 – město Štramberk součástí soudního a politického okresu Nový Jičín 1862 – postavení první školní budovy na náměstí 1863 – založení Občanské besedy (zde se soustřeďoval kulturní a společenský život města) 1872 – vznik Občanské záložny 1874 – vznik hasičského spolku 1880 – nález tzv. šipecké čelisti (v jeskyni Šipka na Kotouči, prof. K. J. Maškou z Nového Jičína) 1881 – společnost bratří Guttmannů dala postavit místní dráhu ze Štramberka do Studénky 1891 – založení dělnického vzdělávacího a čtenářského spolku Kotouč 1895 – vznik pobočky Klubu českých turistů pod vedením Adolfa Hrstky 1896 – postavení další místní dráhy ze Štramberka do Veřovic 1897 – otevření Všeobecné pokračovací živnostenské školy 1899 – založení spolku Muzejní a průmyslová jednota, jehož přičiněním bylo ve městě založeno muzeum 1903 – zastřešení a úprava věže hradu architektem Karlem Hilbertem, zvané Trúby, na rozhlednu (přičiněním Klubu českých turistů pod vedením A. Hrstky)