náhled|Schéma Mléčné dráhy a vybraných satelitních galaxií. Satelitní galaxie je galaxie gravitačně vázaná k hmotnější galaxii, kterou obíhá. Hvězdy satelitu zpravidla zůstávají součástí vlastní galaxie a pohybují se kolem jejího středu. Označení vyjadřuje vztah k hostitelské galaxii, nikoli samostatný morfologický typ. Satelitní galaxie jsou často trpasličí, ale trpasličí galaxie mohou existovat také osamoceně.
Vymezení a pozorování Pouhá blízkost dvou galaxií na obloze neprokazuje, že tvoří fyzicky související soustavu. Při hledání satelitů vzdálenějších galaxií se proto využívá spektroskopie, která pomáhá oddělit průvodce od galaxií promítajících se do stejného směru z pozadí.
U velmi málo svítivých objektů může být obtížné odlišit trpasličí galaxii od kulové hvězdokupy. Vedle rozměrů a svítivosti se zkoumají také pohyby jednotlivých hvězd a rozdíly v jejich chemickém složení, zejména v zastoupení železa. Tyto údaje poskytují vodítka k určení povahy soustavy; samotný vzhled nemusí být rozhodující.
Vznik a vývoj V modelu ΛCDM vznikají rozsáhlejší struktury postupným spojováním menších. Menší galaxie se může stát satelitem po vstupu do hala hmotnější galaxie. Její další vývoj ovlivňuje gravitační pole hostitele i okolní plyn.
Slapové síly mohou satelitu odebírat hmotu. Nejprve bývají postiženy vnější části jeho hala temné hmoty, při silnějším působení také hvězdy. Vytržené hvězdy mohou vytvářet protáhlé hvězdné proudy. Satelit přitom může ztratit značnou část hmotnosti nebo být postupně rozrušen.
Pohyb horkým plynným halem hostitelské galaxie může satelitu odstraňovat mezihvězdný plyn. Zároveň se může omezit přísun nového plynu. Oba procesy přispívají k útlumu tvorby hvězd, jejich účinnost však závisí na vlastnostech satelitu a jeho prostředí.
Satelit může s hostitelskou galaxií také splynout. Při setkání galaxií se jejich jednotlivé hvězdy zpravidla přímo nesrážejí, protože vzdálenosti mezi nimi jsou ve srovnání s jejich rozměry velmi velké. Oblaka plynu však mohou vzájemně působit, stlačovat se a podpořit vznik nových hvězd.
Příklady Mezi satelity Mléčné dráhy patří Velký Magellanův oblak a Malý Magellanův oblak. Oba obsahují plyn a nadále tvoří nové hvězdy. Část jejich plynu však byla odtržena a vytváří Magellanův proud; na jeho vzniku se podílelo gravitační působení i interakce s horkým plynným prostředím kolem Mléčné dráhy.
Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci je příkladem satelitu, který gravitační působení Mléčné dráhy rozrušuje. Hvězdy odtržené z této galaxie tvoří rozsáhlý proud. K průvodcům galaxie v Andromedě patří například Messier 32 a Messier 110.
Význam pro výzkum Počty a vlastnosti satelitních galaxií umožňují testovat modely vzniku galaxií a povahy temné hmoty. Při srovnávání pozorování se simulacemi je nutné zohlednit vliv běžné hmoty, tvorbu hvězd i neúplnost pozorovacích přehlídek. Ne každé malé halo temné hmoty totiž musí obsahovat pozorovatelnou galaxii.
Výzkum se neomezuje na Místní skupinu galaxií. Přehlídka SAGA v roce 2024 zveřejnila soubor 378 satelitů u 101 galaxií o hmotnosti srovnatelné s Mléčnou dráhou. Výsledky ukázaly značné rozdíly mezi jednotlivými soustavami v počtu průvodců, jejich prostorovém rozložení i tvorbě hvězd. Uvedený počet se vztahuje k výběru a mezím citlivosti této přehlídky.
Odkazy Reference
Související články Trpasličí galaxie Místní skupina galaxií Temná hmota
Externí odkazy Satelitní galaxie na stránkách NASA Space Place (anglicky)
Kategorie:Galaxie Kategorie:Astrofyzika