The Beatles byla anglická rocková skupina z Liverpoolu. Jejími členy byli John Lennon (zpěv, doprovodná kytara), Paul McCartney (zpěv, basová kytara), George Harrison (sólová kytara, zpěv) a Ringo Starr (bicí, příležitostně zpěv). Patří mezi komerčně nejúspěšnější a kritiky nejuznávanější kapely v historii populární hudby. Hudba Beatles je dodnes hraná a oblíbená po celém světě. Když hudební časopis Rolling Stone v roce 2003 sestavil žebříček nejlepších alb v dějinách populární hudby, Beatles se do první desítky dostali celkem čtyřikrát (včetně 1. místa za Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band). náhled|Logo The Beatles Asociace RIAA na základě prodeje singlů a alb v Americe označila Beatles za nejprodávanější kapelu v historii a nejprodávanější hudební uskupení v historii Spojených států amerických. Ve Velké Británii vydali Beatles více než 40 různých singlů, alb a desek, které se vyšplhaly na první místa hitparád. Tento komerční úspěch se opakoval v mnoha dalších zemích. Jejich nahrávací společnost EMI odhadla, že do roku 1985 prodali přes miliardu desek a kazet po celém světě. V roce 2004 umístil časopis Rolling Stone Beatles na první místo v seznamu 100 největších umělců v historii. Podle časopisu pomohla jejich novátorská hudba a kulturní vliv charakterizovat 60. léta 20. století a jejich vliv na populární kulturu je patrný ještě dnes.
Beatles stáli v polovině 60. let v čele invaze britské hudby do Spojených států. Přestože měl jejich počáteční hudební styl kořeny v rock and rollu 50. let a v britské verzi skifflu, vyzkoušela kapela mnoho různých žánrů od Tin Pan Alley až po psychedelický rock. Svým oblečením, styly a výroky Beatles určovali trendy své doby, zatímco jejich vzrůstající zájem o společenské otázky ovlivnil společenské a kulturní převraty 60. let.
Historie skupiny
1957–1960 Vznik
V roce 1956 založil John Lennon během své docházky do gymnázia Quarry Bank v Liverpoolu skifflovou skupinu The Blackjacks, ale už po týdnu ji přejmenoval na The Quarrymen. V červenci roku 1957 se po vystoupení The Quarrymen na wooltonské zahradní slavnosti u kostela Sv. Petra přijde do šatny na skupinu podívat Paul McCartney, který kapele sebejistě předvede několik rock'n'rollových písní. John Lennon mu po dvou týdnech vzkáže, že jej bere do své kapely. „Musel jsem se rozhodnout: buď posílím svou pozici ve skupině, nebo přijmu Paula a posílím skupinu. Rozhodl jsem se posílit skupinu.“ 6. února 1958 pozvala kapela (která tehdy hrála pod různými jmény) na McCartneyho naléhání čtrnáctiletého kytaristu George Harrisona, aby se na ně podíval ve Wilson Hall v liverpoolském Garstonu. McCartney se s Harrisonem seznámil ve školním autobuse na cestě do Liverpoolského Institutu, který oba navštěvovali. Přestože Lennon nechtěl o přijetí Harrisona do skupiny i přes jeho instrumentální kvality původně ani slyšet (důvodem byl velký věkový rozdíl mezi oběma – dva a půl roku), Harrison se do skupiny v průběhu března 1958 sám „infiltroval“. V průběhu tohoto období se neustále měnilo obsazení skupiny – většinou kvůli McCartneyovým vysokým požadavkům na instrumentální zdatnost hráčů (vedoucí Lennon se v tomto ohledu nechal jeho logickými argumenty přesvědčit) a v lednu 1960 se přidal Lennonův přítel z umělecké školy malíř Stuart Sutcliffe, kterého Lennon s McCartneym přinutili koupit baskytaru a hrát na ni, přestože to neuměl. Lennon s McCartneym hráli oba dva na doprovodné kytary, Harrison na sólovou a v kapele se vystřídalo velké množství bubeníků.
V roce 1960 The Quarrymen vystřídali řadu jmen – „Johnny and the Moondogs“, „Long John and the Beatles“, „The Silver Beetles“ (pocházející z návrhu Larryho Parnese na „Long John and the Silver Beetles“) – před ustálením se na The Beatles. Existuje mnoho teorií týkajících se názvu kapely a jeho nezvyklého pravopisu. Obvykle je připisováno Lennonovi, který řekl, že jméno bylo kombinací slova beetles (v angličtině brouci, jako odkaz na kapelu Buddy Hollyho The Crickets) a slova beat. Cynthia Lennon tvrdí, že Lennon vymyslel název Beatles „během brainstormingového sezení u pivem nasáklého stolu v baru Renshaw Hall.“ Lennon, který je známý svým vyprávěním různých verzí příběhů, zavtipkoval v časopise Mersey Beat z roku 1961, že „to přišlo ve vidině – objevil se muž na ohnivém koláči a řekl jim: ‚Od tohoto dne dále budete Beatles s A.‘“ V rozhovoru z roku 2001 převzal nárok na zvláštní pravopis jména Paul McCartney, když řekl, že „John měl nápad, že bychom se mohli jmenovat Beetles a já na to ‚a co třeba Beatles; jako tlukot bubnu?‘ Je zvláštní jak se tvoří dějiny.“
V květnu 1960 Beatles objížděli severovýchodní Skotsko jako doprovodná kapela zpěváka Johnnyho Gentlea. S Gentlem se setkali hodinu před jejich prvním vystoupením a McCartney poukazuje na turné jako na velkou zkušenost pro kapelu. Kapela, která byla často bez bubeníka, si na turné zajistila služby Tommyho Moora, který byl mnohem starší než ostatní. Avšak brzy po turné se Moore, který cítil velký věkový rozdíl, vrátil do továrny na láhve, kde pracoval jako řidič vysokozdvižného vozíku. Dalším bubeníkem byl Norman Chapman, ale za několik týdnů byl povolán do vojenské služby. Jeho odjezd způsobil závažný problém, jelikož Allan Williams, vlastník liverpoolského klubu Jacaranda, který nově vznikající domácí skupiny podporoval a fungoval jako jejich neoficiální manažer, pro ně domluvil hraní v klubech na Reeperbahn v německém Hamburku.
1960–1970 The Beatles Hamburk náhled|alt=The Beatles are standing in front of a crowd of people at the bottom of an aeroplane staircase.|Beatles na letišti J. F. Kennedyho, 7. února 1964
15. srpna 1960 pozval McCartney Petea Besta, aby se stal stálým bubeníkem kapely. Viděl Besta hrát s The Blackjacks v Casbah Clubu, který vlastnila Petova matka Mona Bestová. Byl to sklepní klub v liverpoolském West Derby, kde Beatles hrávali a často ho navštěvovali. V dokumentárním snímku The Compleat Beatles řekl Williams, že Best „nehrál příliš obratně, ale obstojně.“ Lennon se později vyjádřil mnohem ostřeji: „Do kapely jsme ho vzali jenom proto, že jsme druhý den potřebovali odjet do Hamburku, a on byl jediný, kdo byl volný. Bubeník to byl mizerný.“
Od 18. srpna 1960 začali Beatles hrát v hamburských barech Indra a Kaiserkeller, jejichž provozovatelem byl Bruno Koschmider. Ten po Beatles vyžadoval, aby hráli šest až sedm hodin za večer, sedm dní v týdnu. Beatles si získali menší okruh příznivců, mezi nimiž byli i fotografka Astrid Kirchherrová a výtvarník Klaus Voormann.
Krátce poté, co Beatles přetáhl Koschmiderův konkurent Peter Eckhorn do svého klubu Top Ten, byl Harrison vyhoštěn, protože na něj přišlo udání, že není plnoletý. O týden později byli McCartney a Best zatčeni, obviněni za žhářství a vyhoštěni, protože při odchodu z pokoje, kde během angažmá u Koschmidera bydleli, zapálili na zdi kondom a způsobili malý požár. Lennon sám následoval ostatní v půlce prosince, Sutcliffe zůstal v Hamburku, protože se rozhodl, že se zasnoubí s Kirchherrovou.
Znovu spolu hráli Beatles poprvé 17. prosince 1960 v Casbah Clubu. Baskytarista byl v Hamburku, proto musel basu převzít Paul McCartney, přestože z toho zprvu neměl vůbec žádnou radost. V dubnu 1961 se Beatles vrátili do Hamburku, tentokrát s řádně zajištěnými pracovními povoleními, o něž se postarala Bestova matka, která v tento moment převzala ochranné otěže nad skupinou a vytěsnila tak Williamse. Během hraní v hamburském Top Ten Club si Beatles vybral zpěvák Tony Sheridan jako svou doprovodnou kapelu pro sérii nahrávek pro německou společnost Polydor, které produkoval známý kapelník Bert Kaempfert. Kaempfert podepsal s kapelou při prvním setkání 22. června 1961 jejich vlastní smlouvu pro Polydor. 31. října vydal Polydor nahrávku písně My Bonnie (Mein Hertz ist bei dir nur), která se v německých žebříčcích objevila pod jménem „Tony Sheridan and the Beat Brothers“, což byl obecný název pro kohokoliv, kdo se objevil v Sheridanově doprovodné kapele. (I pozdější hamburské nahrávky Tonyho Sheridana s jinými hudebníky jsou souhrnně připsány skupině The Beat Brothers a jsou dodnes omylem považovány za nahrávky Beatles.) K pověsti, že tato nahrávka vedla k setkání kapely s jejich budoucím manažerem Brianem Epsteinem, je třeba dodat, že byli díky ní také poprvé zmíněni v americkém tisku.
náhled|vlevo|McCartney, Harrison, švédská zpěvačka Lill-Babs a Lennon ve švédské televizní show Drop-In, 30. října 1963 náhled|alt=Paul McCartney, George Harrison, and John Lennon playing guitars and wearing matching grey suits.|McCartney, Harrison a Lennon v holandské televizi roku 1964 náhled|Společně v roce 1965 při oslavě vítězství Grammy Epstein vzal skupinu do svých rukou, a přestože neměl žádné manažerské zkušenosti, se zápalem sobě vlastním započal s neúnavnou péčí o Beatles a jejich propagaci, počínaje jevištní prezentací a konče obcházením vydavatelských společností s nahrávkami s cílem získat nahrávací smlouvu. V lednu 1962 Beatles jeli do Londýna na přehrávky pro firmu Decca Records. Decca, která měla na výběr mezi Beatles a skupinou The Tremeloes, která dělala konkurs týž den jako Beatles, nakonec upřednostnila Tremeloes, především kvůli dostupnosti (Beatles byli přespolní).
V dubnu 1962 Beatles opět odjeli do Hamburku a tentokrát měli hrát v nově otevřeném Star Clubu. Den před jejich příjezdem 10. dubna 1962 zemřel v Hamburku na krvácení do mozku Stuart Sutcliffe. Epsteinovi se mezitím podařilo uspět u firmy Parlophone (odnož koncernu EMI) a producenta George Martina, který Beatles pozval ke zkoušce. Zkouška vedla k rozchodu s Petem Bestem, jelikož George Martin s ním nebyl spokojen. Na post bubeníka (většina liverpoolských adeptů odmítla – včetně šestnáctiletého Lewise Collinse, budoucího Bodieho ze seriálu Profesionálové) přišel nakonec na konci srpna 1962 Ringo Starr (narozený jako Richard Starkey), nejstarší hráč se zkušeností z několika dalších skupin. V říjnu 1962 vydala skupina u společnosti EMI první singl s názvem Love Me Do (na druhé straně píseň P.S. I Love You), který se dostal na 17. místo nejprodávanějších desek. Druhý singl Please Please Me / From Me To You, byl už velkým hitem v celé Británii, kde se dostal až na druhé místo celonárodního žebříčku.
První album, nazvané rovněž Please Please Me (1963), znamenalo začátek beatlemanie ve Velké Británii. Beatles také hráli naposledy v Cavern Clubu a začali koncertovat po celé Evropě a posléze i po celém světě. Během let 1963 a 1964 odehráli přes 200 velkých koncertů. V roce 1964 následovalo úspěšné turné po Spojených státech, vystoupení v The Ed Sullivan Show (Show Eda Sullivana) a natočení prvního filmu: A Hard Day's Night (česky Perný den) i stejnojmenné album. Díky úspěchu Beatles se v americkém žebříčku hitparád začaly prosazovat i další britské rockové skupiny jako např. Rolling Stones, Gerry & The Pacemakers nebo Dave Clark Five.
26. října 1965 byli Beatles vyznamenáni Řádem britského impéria a natočili další film Help! (česky Pomoc!). Vystoupení na Shea Stadium v roce 1965, při druhém americkém turné, zaznamenalo rekordní počet 55 tisíc diváků. Hudebně se Beatles začali odklánět od jednoduchých textů o lásce a začali experimentovat se zvuky různých nástrojů (např. indický strunný nástroj sitár ve skladbě Norwegian Wood) i hraním se smyčcovým kvartetem (píseň Yesterday), dokonce i s celým orchestrem (A Day In The Life).