Sex Pistols je anglická punková kapela založená v Londýně v roce 1975. Kapelu původně tvořili zpěvák Johnny Rotten, kytarista Steve Jones, bubeník Paul Cook a baskytarista Glen Matlock. Matlock z kapely odešel v roce 1977 a nahradil jej Sid Vicious. Ačkoliv kapela existovala pouze tři roky, vydala čtyři singly a natočila jedno studiové album, BBC ji označila za „nejlepší anglickou punkovou kapelu“Profil Sex Pistols na webu BBC. Sex Pistols jsou často označováni za iniciátory punkového hnutí ve Velké BritániiRobb, John (2005). „The birth of punk“. The Independent (UK) a prvního generačního rozdílu uvnitř rock n' rollu.
Sex Pistols se objevili jako odpověď na to, co bylo považováno za neškodný progressive rock„The Sex Pistols“. Rolling Stone Encyclopedia of Rock & Roll (2001) a pop music poloviny 70. let. Kapela vyvolala během své krátké kariéry mnoho kontroverzí, které upoutaly Anglii„2006 inductees“. The Rock and Roll Hall of Fame., ale často zastínily jejich hudbuRobb, John, „Punk Rock: An Oral History“, Elbury Press, 2006. . Jejich vystoupení neustále čelila problémům s úřady a často končila pohromami a výtržnostmi. Singl God Save the Queen z roku 1977, který byl vydán tak, aby kolidoval s 25. výročím Alžběty II. na britském trůnu, je často považován za útok na Britskou monarchii a britský nacionalismus„Artists A-Z“. BBC Radio 1 (2001).
Kapela se rozpadla v roce 1978 uprostřed bouřlivého turné ve Spojených státech, ale v roce 1996 se opět sjednotila pro turné „Filthy Lucre“, později i pro turné v letech 2002 a 2003. Dne 24. února 2006 byli Sex Pistols slavnostně uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame, ale ceremoniálu se odmítli zúčastnit a muzeum nazvali „močí ve víně““Sex Pistols snub US Hall of Fame”. BBC.co.uk (2006).. Sex Pistols byli první lidé, kteří v televizi řekli sprosté slovo.
Historie
Začátky Sex Pistols se vyvinuli z kapely The Strand, která vznikla v roce 1972 a jejímiž členy byli zpěvák Steve Jones, bubeník Paul Cook a kytarista Wally Nightingale. Mezi členy prvních sestav patřil také Jim Mackin a baskytaristé Stephen Hayes a později Del NoonesO'Shea, Mick, “The Early Days of the Sex Pistols: ‘Only Anarchists Are Pretty’”, Helter Skelter Publishing (2004), p. 29. .. Od roku 1973 členové kapely trávili čas u obchodu Dona Lettse „Acme Attractions“ a u luxusnějšího "Let It Rock" na Kings Road, v Chelsea. „Let It Rock“ patřil bývalému manažerovi New York Dolls Malcolmu McLarenovi a jeho přítelkyni Vivienne Westwoodové. Obchod se specializoval na „anti-módu“ a prodávaly se tam závěsy, fetišistické zboží a potrhaná trička, která později zpopularizovalo punkové hnutí. Jak poznamenal Rotten: „Malcolm a Vivienne byli ukázkovým párem šibalů: Prodali by vše, jakéhokoliv stylu, jen aby na tom vydělali.“ Obchod se stal hlavním místem punkové scény a svedl dohromady mnoho jejích nejznámějších členů, mezi nimiž byli Jordan, Soo Catwoman (obě pracovaly v obchodě jako prodavačky), Captain Sensibile, Sid Vicious, Jah Wobble, Gene October, Mick Jones, Tony James a Marco Pirroni. Všichni s odporem reagovali na převládající módu dlouhých vlasů a rozevlátých džínů začátku 70. let (pravděpodobně se inspirovali britskou pouliční mládeží, takzvaní Bootboys, kteří byli pozůstatkem po "první vlně skinheads"). V té době se McLaren stal manažerem kapely.
Kapela se přejmenovala na „The Swankers“Frame, Pete, „The Complete Rock Family Trees“, Omnibus Press (1993), p. 29. . a začala zkoušet ve studiu Crunchy Forg poblíž londýnských doků. V roce 1974 poprvé koncertovali a to v Tom Salter's Café v Londýně. Noones byl z kapely vyhozen krátce poté pro svou neschopnost a neochotu chodit na zkoušky.
Johnny Rotten vstupuje do kapely náhled|Johnny Rotten a Steve Jones v roce 1977 Glen Matlock byl vybrán jako baskytarista na začátku roku 1975. Ve stejné době se Jones a Nightingale začali hádat o hudebním směřování kapely a Nightingale brzy poté odešel. V srpnu 1975 si Jones v McLarenově butiku, který byl mezitím přejmenován na SEX, všiml Johna Lydona, později známého jako Johnny Rotten. Jak řekl Jones: "Měl zelené vlasy. Myslím, že měl opravdu zajímavou tvář. Líbil se mi jeho vzhled. Měl tričko 'Nesnáším Pink Floyd'. Na Johnovi bylo něco zvláštního, ale když mluvil, byl opravdový kretén – ale chytrý."Lydon, John. „No Irish, No Blacks, No Dogs“, Keith & Kent Zimmerman, St. Martin's Press, May 1994. Ačkoliv nikdy předtím o zpívání neuvažoval, byl Rotten požádán, aby se stal zpěvákem kapely.Savage, Jon, „England's Dreaming: The Sex Pistols and Punk Rock“, Faber and Faber, 1991. Rotten a jeho přátelé (mezi nimi i členové Bromley Contingent Siouxsie Sioux, Soo Catwoman, Steve Severin a Billy Idol),„The Bromley Contingent“. punk77.co.uk. tehdy nosili potrhaná trička a sadomasochismem inspirované oblečení, které prodávala Vivienne WestwoodováVienne Westwood (born 1941) and the Postmodern Legacy of Punk Style. Tato móda se rychle rozšířila mezi fanoušky kapely.
Novinář Nick Kent z NME si občas s kapelou zahrál, ale po Rottenově příchodu s tím skončil. Rotten tvrdí: „Když jsem přišel, podíval jsem se na něj a řekl jsem: 'Ne. Ten musí jít.' Od té doby o mně nic dobrého nenapsal.“ Rotten představil ostatní členy newyorským kapelám jako byli The Modern Lovers a New York Dolls a kapela začala hrát coververze písní od Iggyho Popa a Small Faces.
Po Kentově odchodu, začal Cook cítit, že Jones možná není schopný hrát sám na kytaru, takže dal inzerát na dalšího „mladého nadějného kytaristu“.Matlock, Glen and Silverton, Peter, „I Was a Teenage Sex Pistol“, Omnibus Press, 1990 Na inzerát odpověděl Steve New, hrál s kapelou několik týdnů, ale krátce poté odešel.
Mezi první McLarenova rozhodnutí jako manažera patřilo přejmenování kapely. Uvažovanými názvy byly například „Le Bomb“, „Subterraneans“, „Beyond“ a „Teenage Novel“. Kapela se nakonec přejmenovala na Sex Pistols a pod tímto názvem poprvé vystoupila 6. listopadu 1975 na Saint Martins College, ale publikum je vypískalo dříve než dokončili první píseň. Vystoupení zorganizoval Matlock, který tam tehdy studoval. Následovala další vystoupení na universitách a uměleckých školách v okolí Londýna. Na začátku roku 1976 začali mít i větší vystoupení, například v 100 Clubu, nebo v The Nashville. Dne 3. září 1976 Sex Pistols poprvé koncertovali mimo Británii, a to na otevření Club De Chalet Du Lac v Paříži. Jejich první větší turné po Británii brzy následovalo, trvalo od poloviny září do začátku října.
EMI a incident s Grundym Po ukázkovém vystoupení na prvním londýnském punkovém festivalu v 100 Club na Oxford Street v září 1976 Sex Pistols podepsali smlouvu s EMI. První jejich singl „Anarchy in the U.K.“, vydaný 26. listopadu 1976, sloužil jako vyjádření jejich záměrů – bylo plné humoru, zlosti a vnitřní energie. Přes všeobecný dojem, že punkové kapely neuměly hrát na nástroje, soudobé hudební kritiky a živé nahrávky odhalují, že Sex Pistols byla zdatná a divoká živá kapela.Don't Care, Peter (1977): „Club Lafayette, Wolverhampton, UK 21/12/77“. Punk77.co.uk.Coon, Caroline, „Parade Of The Punks“, Melody Maker, October 2 1976Young, Charles M (1977).: Sex Pistols: Rock Is Sick and Living in London. Rolling Stone.
Jejich chování, stejně jako jejich hudba, jim přineslo celostátní pozornost. Dne 1. prosince 1976 se členové Sex Pistols a Bromley Contingent dočkali vlny publicity poté, co nadávali během večerního pořadu Today na Thames Television. Dostali se tam na neplánovaně jako náhrada za Queen, také kapelu od EMI. Kapela a její doprovod v šatně před vystoupením zkonzumovala velké množství alkoholu. Při rozhovoru (záznam), Rotten použil slovo „shit“ a moderátor Bill Grundy, který byl také opilý, otevřeně flirtoval s Siouxsie Sioux („Uvidíme se potom, že jo?“). To vyprovokovalo Jonese, který nazval Grundyho „starým dědkem“. Grundy odpověděl, že kapela „řekla něco skandálního“,Tritelli, David (2000). „The Filth and the Fury“. PopMatters. na což mu Jones odvětil: „ty hnusný zmrde … jaký zkurvený mizera“.Barkham, Patrick (2005). Ex-Sex Pistol wants no future for swearing". The Guardian (UK).
Ačkoliv byl pořad vysílán pouze v Londýně, následující poprask okupoval bulvární deníky několik dní. Daily Mirror použil titulek „Filth and Fury“ (tj. „Děs a běs“) a Daily Express titulek „Punk? Call it Filthy Lucre“ (tj. „Punk? Říkejte tomu mrzké peníze“); oba titulky Rotten použil pro názvy projektů Sex Pistols o mnoho let později. Thames Television odvolala Grundyho a ačkoliv se později vrátil, interview prakticky ukončilo jeho kariéru.„Manchester Celebrities: Bill Grundy“. Manchester 2002 (2002).
Díky tomuto incidentu se kapele dostalo mnoho publicity a punk se tak dostal do pozornosti veřejnosti. „Anarchy tour“ po Velké Británii brzy následovalo, přestože se dočkalo nepřátelských reakcí ze strany novinářů a některé koncerty byly zrušeny místními úřady. Londýnský radní Bernard Brook Partridge během televizního interview tehdy prohlásil: „Sex Pistols by skvěle vylepšila náhlá smrt… Chtěl bych vidět někoho, kdo by vykopal velkou díru a pohřbil by je do ní“.„The Sex Pistols ARE punk“. The Filth and the Fury Official Website (2002).
Po skončení turné v prosinci 1976 zařídila EMI několik koncertů na leden 1977 v Paradisu v Amsterdamu.Artist Profiles. „On This Day: 1977 – EMI fires Sex Pistols“. BBC.co.uk. Předtím, než na londýnském letišti Heathrow členové kapely nastoupili do letadla, navzájem se bili a uráželi personál. „Jedna svědkyně tvrdila, že Sex Pistols dělali něco tak hnusného, že to nemůže ani popsat… obecně se věří, že Jones zvracel na staré dámy v odletové hale,“ napsal magazín Rolling Stone. EMI o dva dny později smlouvu s kapelou vypověděla. "Nerozumím tomu", tvrdil celou dobu Rotten. "Jediné, o co jsme se snažili, bylo vše zničit."Album Review (2004). „Anarchy in the U.K.“. Rolling Stone.
Sid Vicious přichází náhled|Sid Vicious a Sex Pistols Vystoupení v Paradisu měla být pro Matlocka poslední a v únoru 1977 se s kapelou rozešel. Podle populární legendy důvodem bylo, že „měl rád Beatles“, ale Steve Jones později tvrdil, že opravdovým důvodem bylo to, že si Matlock s ostatními členy kapely prostě nesedl a „vždy si myl nohy“.McKenna, Kristine (2005). „Q&A with Steve Jones“. Rhino Magazine. Matlock nyní tvrdí, že z kapely odešel dobrovolně, především kvůli zhoršujícím se vztahům s Rottenem.Coon, Caroline, „1988: The New Wave Punk Rock Explosion“, Omnibus Press, 1977.
Matlocka nahradil Rottenův kamarád Sid Vicious (vlastním jménem John Simon Ritchie), který sám sebe označoval za „největšího fanouška Sex Pistols“Butt, Malcolm, „Sid Vicious – Rock'n'roll Star“, Plexus Publishing Ltd, 2003. a dříve hrál v The Flowers of Romance. McLaren jej jako člena přijal, především pro jeho vzhled a „punkové postoje“ a to i přes jeho omezené hudební schopnosti. McLaren prohlásil: „Když se Sid přidal, neuměl hrát na kytaru, ale jeho šílenství se hodilo do struktury kapely. Byl rytířem v zářivé zbroji s obrovskou pěstí."Robinson, Charlotte (2006). „So Tough: The Boy Behind the Sid Vicious Myth“. PopMatters. Rotten později dodal: „První zkoušky se Sidem byly pekelné. Všichni souhlasili, že na to měl vzhled. Sid se opravdu tvrdě snažil… ale ten kluk na kytaru hrát neuměl.“
Marco Pirroni: „Poté už to s hudbou nemělo nic společného. Bylo to jen o senzacechtivosti a skandálech. Stalo se to příběhem Malcolma McLarena…“ Sidův zesilovač býval při koncertech často zeslaben, nebo vypnutSavage, Jon, England's Dreaming: The Sex Pistols and Punk Rock, Faber and Faber, 1991 a Matlock a Jones nahráli místo Viciouse většinu jeho basových partů na pozdějších studiových nahrávkách kapely.