náhled|Na oslavě Svátku práce v roce 2014 na pražském Výstavišti Miloš Jakeš (vlastním jménem Milouš Jakeš; 12. srpna 1922 České Chalupy – 9. července 2020 Praha) byl český komunistický politik, který v letech 1987–1989 působil jako generální tajemník ÚV KSČ.
Život
Mládí a politické začátky Narodil se 12. srpna 1922 ve vsi České Chalupy (dříve též Horní Nová Ves) v okrese Český Krumlov do chudé rodiny truhláře a drobného zemědělce Jana Jakeše a jeho manželky Marie Rotschädelové. Měl pět sourozenců, z toho se jeden nedožil dospělosti.
Absolvoval Obecnou školu v Jaroníně a Měšťanskou školu v Brloze. Od roku 1937 začal pracovat jako montér v Baťových závodech ve Zlíně, kde současně navštěvoval Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou (součást Baťovy školy práce).Seznam vedoucích funkcionářů Komunistické strany Československa. Ústav pro studium totalitních režimů [online]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/milos-jakes V roce 1944 absolvoval s vyznamenáním.KAPUSTA, Pavel; ŠTEVKO, Ľudovít. (2012). Z pravdy a lásky zostala lož. In extraplus [online]. No. 11 [cit. 2014–02–12]. Dostupné z http://www.extraplus.sk/content/view/2214
V roce 1943 se oženil s Květenou Calábkovou (1922–2013) ze Starého Města, která již tou dobou čekala jejich syna Miloše. Měli spolu ještě syna Lubomíra.
Roku 1945 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ). Od roku 1945 začal působit jako funkcionář Svazu české mládeže (SČM). Roku 1947 pracoval v národních výborech, přičemž v letech 1950–1952 byl předsedou jednotného národního výboru v Gottwaldově.Milan Podobský, Václav Bartuška, Richard Kalup: Jakešův zapomenutý rozhovor: Jak mohli zatknout Havla? Já se podivoval, 21. 12. 2009, MF Dnes a iDnes.cz, příloha Kavárna Od roku 1952 do roku 1955 působil v Praze jako tajemník ÚV ČSM pro ideologii, kulturu a mezinárodní vztahy.
V roce 1955 ho strana vyslala do Moskvy za účelem studia na Vysoké stranické škole při ÚV KSSS. Ve stejném ročníku s ním studoval i Alexandr Dubček a jiní funkcionáři KSČ. Získal titul doktora sociálně-politických věd RSDr.
Po návratu z Moskvy roku 1958 byl zařazen do aparátu ÚV KSČ jako referent v oddělení paliv a energetiky. Odtud byl však brzy přeřazen do oddělení státních orgánů. V roce 1963 se stal prvním náměstkem předsedy Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství. V letech 1966 až 1968 působil jako náměstek ministra vnitra Josefa Kudrny a zároveň jako člen Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Roku 1968 byl zvolen předsedou této komise.
Pražské jaro a události kolem roku 1968 Při událostech pražského jara 1968 zastával Miloš Jakeš funkci člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, kam ho zvolil v roce 1966 XIII. sjezd strany.JAKEŠ, Miloš. Dva roky generálním tajemníkem. Vyd. 1. Praha: Nakl. Regulus, 1996, 137 p. Edice Dokumenty (Nakladatelství Regulus), sv. 1. . Tam také poprvé zazněly hlasy požadující reformaci starých přístupů dostávajících se do konfliktu s potřebami doby, zejména se volalo po opuštění administrativně direktivní metody řízení společnosti a ekonomiky. Tato situace spolu se sílícím tlakem Slováků na zvýšení jejich role při řízení státu vyústila v odvolání Novotného z funkce generálního tajemníka ÚV KSČ.ČERMÁK, Vladimír. Operace Srpen 1968: o „psyopu,“ československé společnosti, problémech sovětského vládnutí a o mnoha dalších faktorech událostí roku 1968. Praha: Naše vojsko, 2011, 249 p. .
Jakeš sám byl stoupencem těchto tendencí, i když ho znepokojovala názorová nejednotnost strany a sílící protisocialistické trendy ve společnosti. Ze své funkce se osobně podílel na přípravě některých liberalizačních zákonů, například o lidských právech a svobodách (konkrétně zákon spolčovací a shromažďovací).
Na zasedání ÚV KSČ v dubnu 1968, kde byl schválen akční program „socialismus s lidskou tváří“, byl poté zvolen 36 hlasy ze 40 předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Jeho pracovní náplní bylo podrobovat revizi stanoviska strany a vyjadřovat se k nim. Do kompetencí komise patřil také dohled nad hospodařením KSČ a řízení práce na ministerstvu státní kontroly. Ve svých vyjádřeních často kritizoval nejednotnost strany a zaměňování liberalizační politiky za návrat před únor 1948. Z této funkce se také účastnil jednání v Čierné nad Tisou, kde došlo ke konfrontaci reformační politiky s názory ÚV KSSS, a Bratislavského setkání, na němž bylo podepsáno prohlášení, že se Československo bude i nadále držet socialismu.JEŽEK, Vlastimil, LUKEŠ Klement a PROKŠ Petr. Čas normalizace: Československo v letech 1968–1989: pro žáky 7.-9. ročníků základních škol. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1991, 43 s. Historie v nepokřiveném zrcadle. .
Po intervenci vojsk Varšavské smlouvy 20. 8. 1968 odlétá 24. 8. spolu s ostatními z vedení strany vyjednávat do Moskvy. Podle vlastních slov byl „přesvědčen, že přijetí protokolu je východiskem k řešení složité situace v zemi a předpokladem pro pokračování všeho zdravého z polednové politiky.“ Spolu se všemi ostatními (s výjimkou na jednání právě nepřítomného Františka Kriegla) ho tedy podepsal.
Po návratu z Moskvy se ze své pozice podílel na plnění tohoto protokolu (obnovení socialistických přístupů v hospodářství, upevnění spolupráce se SSSR), i když osobně vstup vojsk považoval za porážku českého národa a jeho podpis pod tzv. Zvacím dopisem nikdy nebyl.
Normalizace V roce 1971 byl zvolen členem Sněmovny lidu Federálního shromáždění (1981–1989 je členem jejího předsednictva), i nadále však setrvával i ve funkci předsedy Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Z této pozice se spolu s dalšími z komise zabýval bývalými členy strany, kteří byli vyloučeni po prověřovacích pohovorech v roce 1970 a odvolali se proti tomuto rozhodnutí. Rozhodoval o jejich opětovném přijetí do strany, popřípadě odpovídajícím pracovním zařazení. Dále měl v popisu práce kontrolu placení členských příspěvků. Byl také nadále zastáncem reforem v politice KSČ, zvláště pak změn cenové politiky a omezení těžkého průmyslu, jež mělo spolu s budováním jaderných elektráren zmírnit ekologickou zátěž naší země.
Po odchodu z funkce roku 1977 byl kooptován za člena ÚV KSČ a jmenován jeho tajemníkem pro oblast zemědělství a potravinářství, čemuž se věnoval již v mládí při zakládání jednotných zemědělských družstev. Za doby jeho působení započal proces omezování reglementace zemědělské výroby a hledaly se účinné ekonomické nástroje, které by měly zvýšit produkci tak, aby se vyrovnala té západní (především používání velkých dávek umělých hnojiv, což mělo za následek devastaci životního prostředí). Bylo také zastaveno slučování jednotných zemědělských družstev. Jako dlouhodobý cíl byla vytyčena zemědělská soběstačnost Československa a zkvalitnění života na venkově.
Roku 1981 byl jmenován do předsednictva ÚV KSČ a změnilo se i jeho pracovní zařazení. Jeho nynějším zaměřením byla ekonomická oblast. Snažil se o částečné využití zbožně-peněžních vztahů v centrálně plánovaném socialistickém hospodářství. V této oblasti ale nezaznamenal kvůli odporu části strany valné úspěchy. Funkce od něj také vyžadovala účast na mnoha mezinárodních konferencích a v zahraničních delegacích. Roku 1987 se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ.
Projev v Červeném Hrádku
náhled|Bývalý kulturní dům v Červeném Hrádku ProjevMilouš Jakeš na Červeném Hrádku (17. 7. 1989)Přepis části projevu generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše v Červeném Hrádku dne 17. července 1989 Miloše Jakeše v Červeném Hrádku, který se posléze stal terčem posměchu u nemalé části národa, přispěl svým způsobem ke konci reálného socialismu. Ten byl v té době reprezentován Jakešovou osobou a jeho vystoupení delegitimizovalo celý režim. Projev se uskutečnil 17. července 1989, tedy krátce po zveřejnění petice Několik vět, v kulturním domě v plzeňské části Červený Hrádek.
Jakeš se domníval, že je třeba mobilizovat kádry strany, a chtěl si promluvit s předsedy okresních výborů. Přítomni tehdy byli všichni pravověrní soudruzi z celého Plzeňska. Jakeš dorazil do Červeného Hrádku ze zasedání generálních tajemníků v Rumunsku. Podle svých slov ho k burcování stimulovalo chování Gorbačova, který na nic a nikoho neměl čas.20 let svobody: Jako kůl v plotě. [televizní pořad]. Česká televize, 17. 7. 2009. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/209411034000373-20-let-svobody-jako-kul-v-plote Nejdůležitější bylo podle Jakeše dobré plnění ročního plánu a příprava na úspěšný přechod do nových hospodářských podmínek. Během projevu otevíral témata, která byla do té doby tabu, například vztah strany k Dubčekovi, nebo rok 1968.ZÍDEK, Petr. Z tajemníka klaunem. Před 25 lety byl Milouš Jakeš pro smích celé zemi. In: lidovky.cz [online]. 23.6.2014. [cit. 6.12.2014]. dostupné z: http://www.lidovky.cz/klaun-milos-jakes-v-lete-1989-byl-pro-smich-cele-zemi-fvo-/lide.aspx?c=A140623_161545_lide_hm Jakeš se pokusil naznačit, že situace v Československu se musí změnit, jinak je konec nevyhnutelný. Změna však měla zůstat v komunistických rukou. Mluvil o demokratických řešeních i o předkládání návrhů zákonů k všelidové diskusi. Vyslovil také citát „demokracie je diskuse“ (jeho autora, T. G. Masaryka, však nezmínil). Poukázal také na to, jak se mají mnozí umělci dobře, čímž chtěl vyvolat ve společnosti závist. „Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis… seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun.Průměrná mzda v následujícím roce 1990 byla 3 286 Kčs měsíčně, tedy 39 432 Kčs ročně. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ti náhodou neprotestovali.“Miloš Jakeš na Červeném Hrádku. In: youtube.com [online]. Zveřejněno 2. 6. 2011 [vid. 19. 1. 2015]. dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=uTaTJOAzb0g Z Jakešova projevu bylo možné vyčíst lítostivé přiznání tristní situace ve vedení strany, která si uvědomuje možný blížící se konec. To potvrzuje i výrok o tom, že strana se cítí „jako kůl v plotě.“ Na veřejnost se oficiálně dostaly jen některé citace: „To se neobejde bez řady problémů, které bude třeba za pochodu řešit. Lidé však musí vidět, že v čele tohoto zápasu stojí komunisté, že je to strana, která jako bojová síla orientuje společnost správným směrem. Aktivizace komunistů je také smyslem přípravy a průběhu výročních členských schůzí i celého období před XVIII. sjezdem KSČ. Ne slovy, ale konkrétními činy upevníme socialismus.“
Na rozdíl od jeho předchozích veřejných projevů, které byly vždy připravené, mluvil Jakeš v Červeném Hrádku spatra. Věty postrádaly logiku i správnou větnou stavbu. Velmi chabý projev obsahoval mnoho negramotnosti, nesmyslů, nechtěného humoru a sebelítosti. Na to narážely odkazy na listopadových demonstracích. U občanů Jakešovo vystoupení jen zesílilo pocity zoufalství, bezmoci a studu. Projev měl původně běžet v přímém přenosu Československé televize, nakonec se však cenzoři rozhodli nahradit ho symfonickým orchestrem. Na veřejnosti se však brzy objevil. Záznam se totiž dostal do rukou Alexandra Vondry, který ho odeslal do Svobodné Evropy. Lidé tehdy uslyšeli, že se komunisté cítí jako kůl v plotě. Přestali z nich mít strach, a to bylo pro revoluci blahodárné. Svobodná Evropa odvysílala projev sestříhaný tak, aby řečníka zesměšnila, s ironickým (snad až příliš) komentářem Milana Schulze. Mezi lidmi se kromě tohoto záznamu šířila také nesestříhaná verze. Pro posluchače to byla příležitost slyšet, jak mezi sebou komunisté mluví, což pro ně bylo osvobozující. Zároveň projev lidem potvrdil to, co si po mnoha letech úmorné normalizace o představitelích KSČ mysleli. Obavy z komunistů rychle opadávaly a lidé se jim začali smát. Lidé si uvědomili, kdo jim vládne a komunisté tak ztratili poslední zbytky respektu.