Chudoba

náhled|upright=1.2|Žebrající děvče, Afghánistán náhled|upright=1.2| Dítě ulice (nádraží v Bangladéši) náhled| upright=1.4|Procento populace žijící pod 1,25$ za den (hranice extrémní chudoby stanovená Světovou bankou; 2000–2006) Chudoba označuje sociální status člověka, vyznačující se hmotným nedostatkem.

V dnešní době se díky medializaci pojem chudoba spojuje zejména s životními poměry lidí v rozvojových zemích a používá se pro stav, který nezajišťuje člověku základní podmínky pro důstojný život a uspokojení nejzákladnějších lidských potřeb. Je spojen se značnou hmotnou nouzí, nedostatkem potravin, nezávadné pitné vody, ošacení, špatné situace s bydlením, nedostatečným či žádným přístupem k základní zdravotní péči, vzdělání, ap. Důsledkem chudoby bývá chronický hlad, podvýživa, nedostatečná imunita nebo nevzdělanost, náchylnost k nemocem, deprese,http://medicalxpress.com/news/2016-01-poverty-linked-childhood-depression-brain.html – Poverty linked to childhood depression, changes in brain connectivity vysoká dětská úmrtnost, nebo nízká střední délka života. Je stavem kdy jsou životní podmínky člověka v rozporu se základními lidskými právy. Z hlediska sociální politiky představuje chudoba jeden z nejobtížněji řešitelných problémů. Zároveň chudoba představuje jeden z nejvýraznějších motivačních prvků, kdy je motorem vzdělání, migrace obyvatelstva atp.

Toto hmotné pojetí chudoby, jakožto stavu zcela způsobeného nedostatkem peněz, se od konce druhé světové války stalo univerzálním a je takto pojímáno naprostou většinou vlád, mezinárodních organizací i obyvatel vyspělých Západních zemí.

Dnes nejpoužívanější klasifikací chudoby, vytvořené Světovou bankou, jsou hranice denních příjmů na osobu. Podle jejích odhadů žila v roce 2001 celkem 1,1 miliarda lidí ve stavu extrémní chudoby, tedy za méně než 1,25 USD na den. Za méně než 2 USD denně žilo ve stejném roce zhruba 2,7 miliardy lidí. Nejvíce chudých pak žije v Subsaharské Africe a jižní a jihovýchodní Asii.

Chudoba je také úzce spojena s pojmem čára bídy, což je pomyslná hranice v životní úrovni. Hranice odděluje život v bídě (pod minimem). Kudy prochází, je dáno mnoha faktory, jako je geografická poloha, stupeň ekonomiky, úroveň rozvoje atd. Země se snaží bránit propadu pod čáru bídy různými metodami, například zavedením minimální mzdy, sociálními dávkami, nemocenským zabezpečením apod.

V souvislosti se vzrůstajícím uvědoměním veřejnosti v Západních zemích dnes chudoba patří mezi nejzávažnější globální problémy lidstva. Celosvětový boj proti chudobě tvoří prostřednictvím Rozvojových cílů tisíciletí v současné době jednou z nejvýznamnějších součástí agendy mezinárodního společenství. Mimořádná pozornost je mu věnována i v mnoha vyspělých státech Evropy, USA i Japonsku.

17. října si připomínáme světový den za odstranění chudoby, který byl vyhlášen OSN.

Dělení chudoby Absolutní chudoba Absolutní chudoba je někdy také nazývána jako extrémní chudoba nebo naprostá chudoba. Je definována Organizací spojených národů jako živobytí za méně než 1,90 $/den na osobu (k roku 2015) a jako „stav charakterizovaný vážným nedostatkem základních lidských potřeb, včetně jídla, bezpečné pitné vody, hygienického zařízení, zdraví, přístřeší, vzdělání a informací. Extrémní chudoba závisí nejen na příjmu, ale také na přístupu ke službám.“ K převodu z amerického dolaru na místní měnu se používá Parita kupní síly, která stanoví částku, za kterou se dá koupit stejné množství výrobků a služeb na místním trhu. Částka určující mez absolutní chudoby je postupem času upravována OSN, v roce 1993 byla $ 1,08 a v posledních letech vzrostla na $ 1,90.

Relativní chudoba Relativní chudoba není objektivním měřítkem, ale je definována společenským kontextem. Úroveň relativní chudoby se nesrovnává celosvětově, ale v dané komunitě jedince. V bohatých zemích je proto relativní chudoba označována za nejpřesnější metriku určování úrovně chudoby ve společnosti.

Hranice chudoby je často nastavena jako určitý podíl mediánu příjmu a za relativně chudé se označují domácnosti s příjmem menším, než je hranice chudoby.

Rozdělení majetku ve společnosti Jako další ukazatele chudoby můžeme použít Giniho koeficient, který měří příjmovou nerovnost a rozdělení majetku ve společnosti. Jeho grafickým zpracováním je Lorenzova křivka.

Další ukazatele chudoby Příjem není jediným ukazatelem chudoby. Jedním z dalších důležitých faktorů je střední délka života, která je důsledkem mnoha okolností souvisejících s chudobou, jako je např. dostupnost zdravotní péče. Dalšími faktory, který souvisí s dostupnosti zdravotní péče, je dětská úmrtnost nebo úroveň preventivní péče.

Chudoba může být také příčina nebo důsledek nerovného sociálního statusu a postavení, který se projevuje vyloučením ze společnosti nebo neschopností navázat smysluplné vztahy s dalšími lidmi ve společnosti.

Teorie chudoby U individuální teorie je chudoba následek jedince, který není schopen nebo se nechce sám uživit. „Nová pravicová teorie“ tvrdí, že chudoba je výsledkem sociálního zabezpečení, kdy se lidé spoléhají na dávky od státu. Antropologická teorie uvádí, že chudoba je výrazem „kultury chudoby“, která má zvláštní normy, jazyk i světový názor, vytvářené jako odezva chudých na okrajové postavení v sociálně rozvrstvené společnosti. Podle další teorie je chudoba důsledkem tlaku okolností. Chudí sdílí hodnoty společnosti, ale jsou z nich vyloučeni kvůli nízkým příjmům. Teorie konfliktu říká, že chudoba je výsledkem špatného rozdělení zdrojů ve společnosti, tedy chudí za svoji situaci nejsou zodpovědní, ale jsou obětí. Podle Marxova přístupu je chudoba nedílnou součástí kapitálového systému, kdy ji žádný sociální systém není schopen zcela odstranit. Také poukazuje na pozitivum, že chudí vykonávají práce, které nikdo jiný dělat nechce.

Měření hranice chudoby Oblast do 1 USD/den Do 1,25 USD/den 1990 2002 2004 1981 2008 Východní Asie a Pacifik 15,4 % 12,3 % 9,1 % 77,2 % 14,3 % Evropa a Střední Asie 3,6 % 1,3 % 1,0 % 1,9 % 0,5 % Latinská Amerika a Karibik 9,6 % 9,1 % 8,6 % 11,9 % 6,5 % Střední východ a Severní Afrika 2,1 % 1,7 % 1,5 % 9,6 % 2,7 % Jižní Asie 35,0 % 33,4 % 30,8 % 61,1 % 36 % Subsaharská Afrika 46,1 % 42,6 % 41,1 % 51,5 % 47,5 % Svět 52,2 % 22,4 %

Pro správné zaměření sociální politiky i pro přidělování sociální pomoci státu mají velký význam celkové a průměrné údaje o chudobě, které je tedy třeba měřit. Měření závisí na stavu společnosti a je velmi obtížné stanovit obecně přijatelná a objektivní kritéria. Vyspělé země se snaží stanovit jako standard to, co by si mohl dovolit každý, kdežto chudší země si něco takového nemohou dovolit. Kritikové tohoto systému často hovoří o jeho nadsazení, čímž se, pro určité skupiny obyvatel, vytrácí motivace k vlastní iniciativě.

Nejběžnější metodou určování chudoby je relativní metoda, která stanoví hranici chudoby podle příjmu ve vztahu k průměrnému příjmu v dané zemi: lidé kteří mají příjem pod touto hranicí mají nárok na sociální pomoc. V Evropě se tato hranice pohybuje mezi 50–70 % průměrných příjmů. Výhodou této metody je možnost relativně pružně reagovat na ekonomický a sociální vývoj, tato výhoda však může být zneužita až ke korumpování voličů. Nevýhodou je tendence k nadhodnocení sociálních dávek a nebezpečí, že politici využijí návyku na jejich čerpání.

Nejbezpečnější metodou měření chudoby je tzv. normativní metoda, kdy se stanoví minimální společensky přijatelný spotřební koš a vyjádří se jeho hodnota v penězích. Výhodou této metody je nižší možnost zneužívání sociálního systému, nevýhodou je, že stanovit vyrovnaný spotřební koš je velmi náročné a vyžaduje to hlubší analýzu a znalost společenských poměrů. Druhou nevýhodou je, že spotřební koš velmi pomalu reaguje na změny ve společnosti. Pro svoji náročnost a pro odpor voličů, kteří sociální dávky pobírají, se tato metoda používá méně, bývá však základem pro automatickou valorizaci podpor.

Kdo jsou chudí lidé? náhled|upright=0.8| Sběrači odpadků (Indie) náhled|upright=1.0| Žebrák v Pekingu Není možné přesně stanovit, kdo jsou chudí lidé, ale lidem z některých sociálních skupin hrozí chudoba více, než jiným. Chudoba se nevyskytuje v celé populaci náhodně, některé skupiny jsou náchylné k chudobě více než jiné.

Ženy Větší část dospělých žijících v chudobě tvoří ženy. Je to způsobeno například rozdělením mužských a ženských rolí. Ženy při práci musí zvládat ještě starost o domácnost a děti, a proto mnohem častěji pracují na částečný úvazek a vydělávají méně peněz. To se odráží i na výši jejich důchodu.

Staří lidé Mnoho lidí po odchodu do penze zažívá velký propad mezi původním příjmem a starobním důchodem. Zvyšuje se průměrná délka života a počet obyvatelstva žijícího v post-produktivním věku. Opět se to týká častěji žen než mužů.

Etnické menšiny U etnických menšin je problém jak na straně zaměstnavatelů, kteří nechtějí některé zástupce etnických menšin zaměstnat, tak na straně jejich, protože některé druhy průmyslu považují za „bílé“. Proto dochází k vysoké úrovni segregace pracovního trhu.

Zdroje chudoby

Rozdíly ve vlastněném bohatství Největší nerovnosti v důchodech vznikají z rozdílů v bohatství. Chudí nemají prakticky žádná aktiva, vlastní velmi málo materiálních statků a jejich neexistující bohatství jim proto nevynáší žádný důchod.

Rozdíly v osobních schopnostech Jiná část důchodových rozdílů mezi lidmi vyplývá z různých dovedností a schopností. Výše inteligenčního koeficientu, povahové rysy, energie, ochota nést rizika, nebo osobní ambice mohou být důležitými faktory, které mohou ovlivnit výši výdělku. Některé jsou vrozené, ale i v samotných rodinách existují významné rozdíly ve fyzických a duševních schopnostech. Význam dědičnosti se často přeceňuje, neboť naše povaha se utváří ve stejné míře naším okolím i geny našich rodičů.

Rozdíly ve vzdělání a průpravě Vedle výše uvedených vlivů bylo po celé věky jednou z největších překážek rovnosti chybějící vzdělání. Před nástupem 20. století byla ohromná propast mezi vzdělanými vyššími třídami a negramotnými masami. Mnoho skupin a sociálních tříd bylo vyloučeno z významných vzdělávacích institucí. Až do roku 1954 byla na jihu Spojených států černá rasa segregována do oddělených školských systémů. Chudí lidé neměli dostatek prostředků a času na univerzitní vzdělání a pouze několika z nich se podařilo dostat na své vysněné obory. Ženy byly vyloučeny z mnoha vysokých škol, některé školy jim zabraňovaly vstup do lékařských nebo technických oborů. Vysoké školy byly až do nedávna pouze pro privilegované. Avšak tyto třídní rozdíly přetrvávají až dodnes, neboť jen malá menšina chudých rodin si může dovolit poslat své dítě na vysokou školu a být jim finanční podporou při studiu, takže tyto děti jsou vyloučené z celé řady vysoce placených profesí.

Příčiny chudoby Faktorů, způsobujících chudobu je celá řada, za hlavní příčiny (ale i následky) lze ale označit nemoci, nevzdělanost, vládní selhání, nepříznivou geografickou polohu nebo chudobu samotnou. Chudoba jako moderní společenský jev je pak spojena s prudkým hospodářským rozvojem posledních dvou století.

Chudoba v předindustriální společnosti Chudoba není v dějinách lidstva ničím novým. Jeho základní příčina spočívá v nízké produktivitě práce v předindustriálních společnostech, k níž je třeba přičíst nerovnoměrné rozdělení bohatství a příjmů. Život v podmínkách materiální nouze byl zcela normální situací lidské rasy, dokud technologický pokrok moderní doby neumožnil velké většině přístup k úrovním spotřeby, zdraví, vzdělání a obecně k blahobytu. V dřívějších dobách toto bylo nemyslitelné.

Chudoba a novodobý ekonomický růst

Chudoba

Źródło i licencja