Jüanští císaři stáli v čele říše Jüan, státu existujícího v letech 1271–1368 na území dnešní Číny, Mongolska a přilehlých oblastí Sibiře. Vznikla transformací říše velikého chána, to jest východní části mongolské říše. Zakladatelem říše Jüan byl Chubilaj, který se roku 1260 se na mongolsko-čínském pomezí prohlásil velikým chánem. Svůj stát spravoval do značné míry s využitím tradičních čínských postupů, už roku 1260 vyhlásil podle vzoru čínských vládců éru vlády (Čung-tchung, 中統, „sjednocení Číny“), od roku 1371 nesla říše název „Velká Jüan“ (Ta Jüan, 元朝, „Velký počátek“). Za konec říše Jüan je tradičně pokládán rok 1368, kdy armády čínské říše Ming vyhnaly jüanského císaře Togon Temüra z Číny. Togon Temür ani jeho nástupci se nevzdali císařského titulu ani nároku na vládu nad Čínou, nicméně od roku 1368 jsou označováni za vládce dynastie severní Jüan.
Jüanští císaři sídlili v Chánbalyku (čínsky Ta-tu, dnešní Peking), letním hlavním městem říše bylo Šang-tu, necelých 300 km severně od Pekingu.
Chubilaj ustavil říši Jüan jako absolutní monarchii, ale jeho nástupci neudrželi moc ve svých rukou. Často se střídající císaři podléhali vlivu dvorských frakcí a rozhodující moc přešla do rukou vysokých úředníků mongolského původu, především kancléřů ústředního sekretariátu.
Po přijetí císařského titulu a vyhlášení říše Jüan Chubilaj udělil zpětně císařské tituly předešlým vládcům mongolské říše. Obdařeni byli zakladatel mongolské říše Čingischán, správce říše po Čingischánově smrti a Chubilajův otec Toluj a tři následující velicí chánové – Ögedej, Güjük a Möngke.
Císaři dynastie Jüan Podle čínské tradice císař po smrti obdržel čestné posmrtné jméno. Dalším jménem udělovaným posmrtně bylo chrámové jméno, určené k použití při obřadech v chrámu předků dynastie. Vzhledem k opakování stejných chrámových a posmrtných jmen pro císaře různých dynastií se v případě nutnosti používá jméno dynastie jako rozlišovač.
Éra vlády je název kratšího či delšího období vlády, shrnující základní směr státní politiky. Jüanští císaři vyhlašovali po dobu své vlády jednu, či více ér.
+ Seznam císařů říše Jüan Jméno Portrét NarozeníÚmrtí Posmrtný titul (mongolský) Vláda Éra vlády Posmrtné jméno(čínské) Chrámové jméno(čínské) Chubilaj120px|Portrét císaře Chubilaje 1215–1294 Sečen-chán 1271–1294 Čung-tchung (中統, 1260–1264),Č'-jüan (至元, 1264–1294) Šeng-te šen-kung wen-wu chuang-ti聖德神功文武皇帝 Š'-cu世祖 Temür120px 1265–1307 Öldžejtü-chán 1294–1307 Jüan-čen (元貞, 1295–1297),Ta-te (大德, 1297–1307) Čchin-ming kuang-siao chuang-ti钦明广孝皇帝 Čcheng-cung成宗 Chajsan120px 1281–1311 Külüg-chán 1307–1311 Č'-ta (至大, 1308–1311) Žen-chuej süan-siao chuang-ti仁惠宣孝皇帝 Wu-cung武宗 Ajurbarwada120px 1285–1320 Bujantu-chán 1311–1320 Chuang-čching (皇慶, 1312–1313)Jen-jou (延祐, 1314–1320) Šeng-wen čchin-siao chuang-ti聖文欽孝皇帝 Žen-cung仁宗 Šidebala 1303–1323 Gegeen-chán 1320–1323 Č'-č' (至治, 1321–1323) Žuej-šeng wen-siao chuang-ti睿聖文孝皇帝 Jing-cung英宗 Jesün Temür 1293–1328 1323–1328 Tchaj-ting (泰定, 1324–1328)Č'-che (致和, 1328) – Ťin-cung晉宗 Ragibag 1320–1328 1328 Tchien-šun (1328, 天順) – – Tug Temür120px 1304–1332 Džajaatu-chán 1328–1329,1329–1332 Tchien-li (天曆, 1329–1330)Č'-šun (至順, 1330–1332) Šeng-ming jüan-siao chuang-ti聖明元孝皇帝 Wen-cung文宗 Chošila 1300–1329 Chutugtu-chán 1329 – I-sien ťing-siao chuang-ti翼獻景孝皇帝 Ming-cung明宗 Rinčinbal120px 1326–1332 1332 Č'-šun (至順, 1332) Čchung-šeng s'-siao chuang-ti冲聖嗣孝皇帝 Ning-cung寧宗 Togon Temür 1320–1370 Uchagantu-chán 1333–1370(v Číně do 1368) Č’-šun (至順) 1333,Jüan-tchung (元統) 1333–1335,Č’-jüan (至元) 1335–1340,Č’-čeng (至正) 1341–1370 Süan-žen pchu-siao chuang-ti宣仁普孝皇帝,Šun-ti順帝 Chuej-cung惠宗
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čínští císaři Jüanští císaři