náhled|vpravo|Ortodoxní kříž
Blahočestí (rusky благоче́стие, řecky εὐσέβεια / Eusebeia) označuje křesťanskou počestnost, pravou víru v Boha. Pojem se mnohokrát vyskytuje v Bibli, zejména pak v Novém zákoně. V pozdějším byzantském výkladu se často vyskytuje jako synonymum bohosloveckého (teologického) výrazu „pravověrnost“ (oddanost Bohu).
Blahočestím se v křesťanství rozumí sebeutváření, sebeformování do role „nádoby“ Svatého ducha, získávání vnitřní ušlechtilosti.
: Noe se oděl v nádheru před očima Hospodinovýma. : Takový byl život Noema: Noe byl člověk spravedlivý a bezúhonný ze svého rodu; Noe žil v Bohu.
Kořen slova blahočestí – čest – označuje formování sebe samého, „svého já“, do podoby cti, vážnosti. Blahočestí pak formování do podoby Ducha svatého.
Související články Eusebeia
Externí odkazy
Definice v Biblickém slovníku Vichljanceva
Kategorie:Pravoslaví