James Marshall Hendrix (* jako Johnny Allen Hendrix 27. listopadu 1942 Seattle – 18. září 1970 Londýn) byl americký kytarista, zpěvák a skladatel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v historii rockové hudby. Po uvedení do Rock and Rollové síně slávy v roce 1992 jako člen skupiny The Jimi Hendrix Experience o něm instituce prohlásila, že je „pravděpodobně největším instrumentalistou v dějinách rockové hudby“.
Narodil se v Seattlu ve státě Washington a na kytaru začal hrát v 15 letech. V roce 1961 narukoval do americké armády, ale už následující rok byl propuštěn. Brzy poté se přestěhoval do Clarksville a pak do Nashville v Tennessee, kde začal vystupovat na tzv. Chitlin' Circuit — koncertním okruhu pro afroamerické hudebníky — a získal místo v doprovodné kapele The Isley Brothers. Později hrál i s Little Richardem, se kterým spolupracoval až do poloviny roku 1965. Poté působil v kapele Curtis Knight and the Squires.
Koncem roku 1966 se přestěhoval do Anglie, kde se jeho manažerem stal baskytarista skupiny The Animals Chas Chandler. Během několika měsíců založil vlastní kapelu The Jimi Hendrix Experience (s baskytaristou Noelem Reddingem a bubeníkem Mitchem Mitchellem) a dosáhl tří britských hitů v top 10: „Hey Joe“, „Purple Haze“ a „The Wind Cries Mary“. Slávu v USA si získal vystoupením na Monterey Pop Festivalu v roce 1967. Jeho třetí a poslední studiové album Electric Ladyland (1968) se stalo jeho komerčně nejúspěšnějším a jediným albem, které se umístilo na prvním místě žebříčku Billboard 200. Hendrix byl tehdy nejlépe placeným rockovým hudebníkem na světě, vystupoval jako hlavní hvězda na festivalech Woodstock (1969) a Isle of Wight (1970). Zemřel v Londýně v září 1970 na udušení způsobené barbituráty ve věku 27 let.
Hendrixe ovlivnila americká rock’n’rollová a elektrická bluesová hudba. Upřednostňoval zesilovače s vysokým ziskem, zkreslením a hlasitostí, čímž se výrazně podílel na popularizaci dříve nežádoucích zvuků zpětné vazby. Patřil mezi první kytaristy, kteří ve velkém využívali zvukové efekty jako fuzz, octavia, kvákadlo a Uni-Vibe. Byl rovněž prvním hudebníkem, který ve studiu používal stereofonní fázování. Hudební publicistka Holly George-Warren (Rolling Stone) o něm napsala: „Hendrix jako první přistupoval ke kytaře jako k elektronickému zdroji zvuku. Hudebníci před ním sice experimentovali s feedbackem a zkreslením, ale Hendrix z těchto a dalších efektů vytvořil kontrolovaný, plynulý jazyk, který byl stejně osobitý jako blues, ze kterého vyšel.“
Život Dětství (1942–1959) náhled|upright|vlevo|Hendrixovi prarodiče z otcovy strany Hendrix se narodil 27. listopadu 1942 v americkém Seattlu ve státě Washington v době, kdy jeho otec James Allen Hendrix (10. června 1919–17. dubna 2002), tč. příslušník americké armády, pobýval v Oklahomě. Nedlouho po Hendrixově narození byl převelen do jižního Pacifiku a se svým synem se poprvé setkal až na konci roku 1945. Jeho matka, Lucille Hendrixová, rozená Jeterová (12. října 1925–2. února 1958), měla v době jeho narození pouhých 17 let. Hendrixovi předci byli černošští otroci, jejich bílí majitelé i indiáni z kmene Čerokézů. Oba rodiče byli v době svého seznámení profesionální tanečníci. V prvních letech jeho života se o malého Hendrixe střídavě staraly jeho matka, babička, tety a rodinné známé. Roku 1946 nechal Hendrixův otec změnit synovo jméno na James Marshall. Než se Jimiho rodiče rozvedli, stačili spolu mít šest dětí, ale kromě dvou nejstarších bratrů – Jimiho a o čtyři roky mladšího Leona – umístili Al a Lucille Hendrixovi všechny zbylé děti do sirotčinců. Rodina se potýkala s velkými finančními problémy, byla pod dozorem sociálních pracovníků a mnohokrát hrozilo, že budou oba sourozenci umístěni do dětského domova (v případě Leona se tak na chvíli opravdu stalo).CROSS, Charles R. Pokoj plný zrcadel Životopis Jimmiho Hendrixe. Praha : Volvox Globator, 2003. Dočasné stěhování buď celé rodiny anebo jen Jimiho a Leona k různým příbuzným či rodinným známým nebylo výjimkou. Hendrixovi rodiče se často hádali, matka nezřídkakdy na určitý čas odcházela po hádce z domu, za nějaký čas se vrátila, ale opět se se svým manželem pohádala a vše začalo nanovo. Po jedné hádce se matka domů už nikdy nevrátila a Hendrix tak začal žít pouze se svým otcem a mladším bratrem.
Otec často střídal zaměstnání, a tak Jimi prošel postupně celou řadou škol v Seattlu. Žili v chudinských černošských čtvrtích, kde Hendrix poprvé přičichnul k hudbě – při toulkách ulicemi často skončil v domech kamarádů, kteří vlastnili různé hudební nástroje. Jimi také rád napodoboval pohyby umělců, které zahlédl v televizi – Elvise Presleyho, Chucka Berryho a další. Po čase zatoužil po elektrické kytaře, kterou mu roku 1958 jeho otec koupil v obchodě Myer's Music. Jednalo se o bílý pravoruký model značky Supro Ozark. Hendrix popřeházel struny a hrál jako levák, nicméně skutečnost, že byl kvůli tomu hmatník vzhůru nohama, mu musela hraní dosti ztěžovat. Později hrál na levoruké kytary, ale po krátké době se vrátil k pravorukým, jelikož se na nich učil hrát a byl na ně už zvyklý. V únoru roku 1958 zemřela Hendrixova matka Lucille. To tehdy patnáctiletého hocha pochopitelně velmi poznamenalo. Začal být více zamyšlený a introvertní.
Počátky kariéry (1959–1961) Na konci padesátých let se snažil najít si nějaké spoluhráče a začlenit se k nim do kapely. Místem jeho prvního vystoupení se stalo sklepení seattleské synagogy Temple De Hirsch Sinai. Koncert byl pojat zároveň i jako konkurz na místo kytaristy zatím bezejmenné kapely. Po půlce koncertu byl Hendrix poslán domů, ostatním členům se nelíbil jeho divoký a nesvázaný styl hraní a obávali se, že s takovýmto stylem nemůže najít Hendrix v kapele uplatnění. Hendrixovou první významnou štací se tak stala až kapela The Velvetones. Jednalo se o revuální uskupení čítající kytaristy, pianisty, dechovou sekci a bubeníka, které hrálo směsici jazzu, blues a R&B. V osmnácti byl Hendrix vyhozen ze střední školy. Svým známým se snažil namluvit, že důvodem bylo to, že byl přistižen s dívkou bílé pleti ve studovně. Skutečnost ale byla jiná – Hendrix byl vyhozen proto, že se jednoduše flákal. Po vyhazovu se začal plně věnovat hře na kytaru. Po pár měsících si našel místo v kapele Rocking Kings, která byla orientovaná podobně jako The Velvetones, ale měla tu výhodu, že hrála více placených koncertů a disponovala lepším technickým zázemím. Koncem roku 1960 Rocking Kings získali stálé angažmá v klubu Spanish Castle, kterému o mnoho let později složil Hendrix hold ve své písni Spanish Castle Magic. Po jednom z vystoupení si nechal Hendrix svou kytaru přes noc v klubu a když pro ni ráno přišel, zjistil, že ji někdo ukradl. Na novou kytaru neměl a nevěděl, co si počít. Naštěstí se mu ostatní členové Rocking Kings složili na novou kytaru Danelectro Silvertone, která stála i se zesilovačem 49,95 dolarů. V té době začal vymýšlet pro svou kytaru i jméno. Nejraději by ji pojmenoval po své matce Lucille, ale toto jméno si už obsadil B.B. King. Rocking Kings občas vyjížděli ze Seattlu na rádobyturné, ale často je zrazovala technika. Na jedné nepovedené cestě do Vancouveru přestalo kapele před kanadskými hranicemi fungovat auto. Odehráli narychlo domluvený koncert na washingtonském venkově, po kterém jim sotva zbyly peníze na autobus. Po této události z kapely mnoho členů odešlo, manažer James Thomas skupinu ale obnovil a dal jí nový název Thomas and the Tomcats. Hendrixovi se dostalo oproti dřívějšku významnější role – začal zpívat doprovodné vokály.
Na jaře roku 1961 měla už většina Hendrixových kamarádů odmaturováno, Hendrix se ale po svém vyhazovu ze školy živil společně se svým otcem tím, že upravoval zeleň na veřejných prostranstvích a na zahradách seattleských boháčů a občasným hraním. Sám Jimi o sobě prohlašoval, že ho živí hraní s Tomcats. Sekání a zalévání trávníků s otcem neměl rád a nebavilo ho, později dokonce uvedl, že mu za celou dobu, co spolu pracovali, vyplatil otec jediný dolar. Jednoho dne Al svého syna při práci udeřil a ten utekl pryč. Přestože bylo Hendrixovi tehdy už 18 let, otec ho stále „vyplácel“ výprasky. Často chodil za jedním spoluhráčem z Tomcats, který prodával naproti bývalé Hendrixově škole na stánku hamburgery. Po zavírací době si mohl Jimi vzít neprodané hamburgery a hranolky pro sebe. Navzdory své chudobě a celkově neutěšené životní situaci myslel Hendrix na svatbu se svou tehdejší láskou Betty Jean Morganovou, se kterou začal chodit na podzim roku 1959 a po které nakonec pojmenoval svou druhou kytaru. Těmto myšlenkám ale učinil ráznou přítrž Hendrixův nástup do armády.
Pobyt v armádě (1961–1962) náhled|upright|Hendrix v americké armádě, 1961 O důvodech, proč Hendrix vstoupil do armády, ze které byl po necelém roce propuštěn, koluje povícero historek. Sám Hendrix tvrdil, že k armádě narukoval zcela z vlastní vůle a po necelém roce předčasně ukončil svou službu z důvodů poranění kotníku a páteře při seskoku. Tuto historku si ale nejspíš vymyslel v následujících letech pro pera žurnalistů, pravděpodobnější se jeví verze, která je i v knize Pokoj plný zrcadel.
12. května 1961 byl Jimi přistižen, jak jel v kradeném vozidle. Strávil den v krizovém centru pro mládež, odkud si ho vyzvedl jeho otec. Za pouhé čtyři dny se stejná situace opakovala a Hendrix strávil osm dní ve vazbě, kde ho čekalo soudní přelíčení a možnost odnětí svobody a tučné pokuty. Hendrix se sice dušoval, že žádné z aut neukradl a neměl ani tušení o tom, že jsou kradená. Tvrdil, že auta ani neřídil, prý v nich jen seděl. Přesto mu hrozilo několik let za mřížemi. Nakonec dostal dvouletý trest odnětí svobody, který mu ale měl být prominut, pokud vstoupí do armády. Následujícího dne se jí na tři roky upsal. Hendrix, ačkoliv je často vykreslován jako hipísácký antimilitaristicky smýšlející člověk, choval armádu v úctě a už dříve projevil s kamarádem zájem o narukování k letectvu. Ani jeden nebyl přijat a to z důvodu nedostatečného fyzického vybavení. 29. května odjel Jimi vlakem na základnu Fort Ord v Kalifornii. V předvečer svého odjezdu ještě stihl odehrát poslední koncert s Tomcats a věnovat Betty Jean levný zásnubní prsten.
31. května dorazil Hendrix na základnu a ihned zažádal o místo písaře u 101. výsadkové divize. Často psal svému otci (jednou i o tom, jak ztratil lístek na autobus) a Betty Jean, které jednou poslal ateliérovou fotku, na které stojí v uniformě před umělým tropickým pozadím a v rukou drží svou kytaru. Za podpis vždy ještě nakreslil malý obrázek své kytary. Z dopisů se zdálo, že mu ze začátku tuhý vojenský řád snad i vyhovoval. Dítě ulice zde muselo dodržovat pevný denní režim a dostávalo poprvé v životě třikrát denně najíst. Po ukončení základního výcviku obdržel hodnost vojína. Na podzim dostal týdenní dovolenou a zajel se podívat domů do Seattlu. Všichni jeho známí, především ale jeho otec, byli na Hendrixe v uniformě hrdí. Při schůzkách s Betty Jean ji stále přemlouval ke sňatku. Na Halloween byl odvelen jako pomocný písař ke své vysněné 101. výsadkové divizi na základnu Fort Campbell v Kentucky. V dopise otci psal, jak je šťastný a udělá vše proto, aby se rodina Hendrixů mohla pyšnit výsadkářskou nášivkou s „křičícím orlem“.