Možná přijde i kouzelník byl zábavný estrádní pořad Československé televize, později České televize, který byl premiérově vysílán v letech 1983–1991 a 2000. Průvodci pořadu byli Oldřich Kaiser a Jiří Korn, pod přísným dohledem despotického „autora“ v podání Jiřího Lábuse.
Mnohé hlášky z průvodního slova i ze scének zlidověly, např. „Cože? Nepřišly gumičky?“ z dílu Předávání Fanoušů.
Znělka Začátek pořadu s úvodními titulky byl zpravidla uváděn instrumentální verzí písně Rok, co špičku měl (nazpívané Karlem Gottem – rychlejší verze písně Around The World autorů Victora Younga a Harolda Adamsona). Konec pořadu byl spjat s písní Tak my už jdeme do finále. První díl však byl ukončen písní Kéž Slunce svítí nám, v originále Let the Sun shine z muzikálu Vlasy.
Seznam dílů Postupně vzniklo 17 dílů (včetně jednoho vánočního a jednoho silvestrovského). Po mnoha letech byl ještě natočen osmnáctý díl, opět silvestrovský, který byl odvysílán 31. prosince 2000. Kromě 7. a 18. dílu jsou všechny díly číslovány i v úvodních titulcích pořadu (slovně, tzn. např. Díl první). Prvních 17 dílů vyšlo na 16 DVD v edici České televize v roce 2010. Pořad byl častokrát reprízován, ale většinou jen výběry jednotlivých dílů a případně v odlišném pořadí.
Střihové díly Scénky a písničky z pořadu se objevily v mnoha střihových zábavních pořadech a kompilacích. Následující pořady vznikly výhradně z materiálu ze seriálu Možná přijde i kouzelník.
Obsah dílů
1. Takhle jsme to nemysleli Natáčeno ve Slaném, hlavní kameraman Jan Lebeda, režie Alexej Nosek, 69 minut, vyrobeno 1982.
Úvodem průvodci Oldřich Kaiser a Jiří Korn vyhubují diváky, že nejsou dostatečně nadšeni, a po úvodní melodii s baletem oznámí, že zpěváci mohou vystoupit jen tehdy, pokud se nejprve splní netradiční úkoly. Korn přitom paroduje televizní hlasatele a Kaiser shovívavé funkcionáře.
Jako první se představí baletní trio tančících strážníků, v jednom z nichž až na konci poznáme Jitku Zelenkovou.
Poté vystoupí „populární originální český Gumbejdensbend“ a jeho hlavní protagonista Josef Dvořák s parodií na hit Léto je léto, vystřídá je opět Jitka Zelenková s tradičně pojatým šansonem. Jiří Korn při něm usne a Oldřich Kaiser si připravuje svačinu.
Karel Černoch dostane za úkol naučit publikum zpívat písničku v maďarštině – pomáhá mu s tím Jiří Wimmer a předvedou píseň o Matyldě, přesněji "Mötüldöyi", při níž je nutné pomáhat výslovnosti deformaci úst prsty („Tak jsem vám to ukázal a teď už si držte hubu sám.“). Tím se i Černoch vykoupil a může zazpívat svou píseň.
O. Kaiser předvede pantomimu a J. Korn svou píseň.
Helena Vondráčková dostane za úkol rozesmát publikum za pomoci dvou „náhodně“ vybraných lidí z hlediště, co se umí nejvíc smát – přijdou Martin Horyna a Uršula Kluková. Poté je problém publikum ztišit, povede se to až po výhrůžce Jiřího Lábuse „však von vás ten smích přejde“, přesto panuje nespokojenost zejména se 7. řadou, kde zaplacený kompars nepodává potřebné výkony. H. Vondráčková však úkol splnila a může zazpívat.
J. Korn předvede step spolu s Evou Asterovou a poté vyzvou televizní diváky, aby poslali fotografie jmenovců dnes vystoupivších umělců.
Nakonec J. Lábus pronese závěrečnou řeč a všichni protagonisté večera se sejdou na jevišti při závěrečné písni.
2. Tohle jsme nečekali Premiéra tohoto dílu byla odvysílána v Československé televizi 16. července 1983.
3. To tady ještě nebylo... Premiéra tohoto dílu byla odvysílána v Československé televizi 28. ledna 1984.Natáčeno v Táboře, hlavní kameraman Petr Čepický, režie Zdeněk Podskalský, 65 minut, vyrobeno 1983. 4. Dneska to konečně rozjedeme Natáčeno v Táboře, hlavní kameraman Petr Čepický, režie Zdeněk Podskalský, 64 minut, vyrobeno 1984. 5. Smršť
6. Pomeranč
7. Silvestr 1985
8. „Karneval v Riu“ v Táboře
9. Vánoce Natáčeno v divadle v Táboře, hlavní kameraman Petr Čepický, režie Zdeněk Podskalský, 59 minut, premiéra 23. prosince 1986. Zvláštností dílu je, že v divadelní lóži, dosud vyhrazené pro „autora“, byl zřízen chlívek s telátkem.1. Tatínek (Jiří Lábus) zdobí stromeček a maminka (Jaroslava Hanušová) vaří – když se dosavadní vůně změní v kouř, vyjde ven s dýmajícím kastrolem a celá umouněná tvrdí, že dělala kapra na černo. Tatínek ukazuje nazdobený obrovský stromeček – mají ho až ke stropu (jeviště).
2. Úvodní melodie, Pražský komorní balet při ní dodává na jeviště krabice s dárky a zdobí štědrovečerní tabuli.
3. Rodina se pomalu schází. Uličník Oldříšek (Oldřich Kaiser) a mazánek Jiříček (Jiří Korn) vyskočí ze dvou krabic a pozvou si do domu partu chuligánů (Karel Zich, Pavel Bobek, Petr Janda), se kterými odzpívají a odtančí parodickou rokenrolovou sérii. V jejím průběhu se opakuje narážka na hit skupiny Katapult: „A co děti?“ – „Mají si kde hrát!“. Kluci přitom svazují tatínka sedícího na houpacím křesle, dokud ho nedopálí a on nevyhodí sousedovic kluky z domu.
4. Rodina konečně sedá ke stolu, ale už při nalévání polévky je vyruší nečekaná návštěva příbuzenstva z Chrudimi (Ivan Mládek, Ladislav Gerendáš, Zuzana Bydžovská, Jan Mrázek, Zbyněk Brudhans) – prodali svou shnilou chaloupku u Chrudimky a teď se chodí ohřívat po příbuzných. Zatímco strýc vypráví o bývalých sousedech, maminka připravuje kapra na modro.
5. Do domu vtrhne vychloubačná teta (Naďa Urbánková) se svými čtyřmi synky. Zdrží se ale jen na jednu písničku, musí ještě navštívit Štaidlovy, Gottovy, Svobodovy, ...
6. U domečku se potkají Karel Černoch a lyžařský instruktor Jiří Wimmer, který provede instruktáž pro případ laviny a najde zasypaného Černocha za pomocí psovoda (Zdeněk Srstka).
7. Duet K. Černocha s Jitkou Zelenkovou.
8. Oldříšek si vybíjí své pubescentní nálady u telátka, tatínek si s ním jde promluvit o dospívání a uštědří mu výprask za to, že Oldříšek chce být jako Kaiser. Ten si ho však udobří tím, že ho přirovná k Alainu Delonovi.
9. Bruslařské baletní číslo.
10. Maminka připravila kapra na čínsko. Všichni se do něj pustí a v televizi pozorují duet J. Korna s Marií Rottrovou. „Maruška“ se vzápětí přijde ohřát, maminka ji marně nutí se zout („Ty to po ní neuklízíš.“) a Oldříšek s Jiříčkem si z ní utahují („Hele, znáš hru na skvrny?“).
11. M. Rottrová zpívá písničku Purpura, při níž celá rodina usne.
12. Závěrečná píseň, při které vyjde najevo, že jeden z domnělých chrudimských příbuzných se jenom vetřel do tepla.
10. Svatba
11. Předávání Fanoušů Natáčeno v Táboře, hlavní kameraman Petr Čepický, režie Zdeněk Podskalský, 79 minut, vyrobeno 1988.
V tomto díle tvůrci parodovali především ceremoniál předávání Oscarů – cen americké Akademie filmového umění a věd, a to již od samého počátku pořadu s příjezdem hvězd. Zcela po česku se však proces zadrhne a stane se z něj fraška.
Pořad začíná před slavnostně nasvíceným táborským divadlem, kam se sjíždějí hlavní protagonisté. Ve foyeru divadla je vítají autor Jiří Lábus i jeho poskoci Jiří Korn a Oldřich Kaiser – ten si všechny příchozí odškrtává v knize pozvaných, neboť má zkrátka rád pořádek. Do toho zní komentáře Miroslava Moravce (ve stylu role Miloše Skalky a jeho popisu písňového festivalu v San Remu nebo Jiřího Šrámka a jeho komentářů k pořadu Ein Kessel Buntes).
V historickém autobusu Praga přijeli rovnou z Kobylis novomanželé Světlana Nálepková (v 9. měsíci těhotenství) a Ondřej Havelka, doprovází je dechovka Kropáčovovrutická dvanáctka. Na bílé Jawě 350 přijel „doktor Swing” Arnošt Kavka a na sajdkáře přivezl i „kočku ze Záběhlic” Věru Nerušilovou. Červený Fiat Uno přiváží všechny členy taneční skupiny UNO, zeleným valníkem Multicar M25 přijel Zdeněk Srstka v dokonalém bílém smokingu (komentátor: „Vždy elegantní Zdeněk Srstka v multikáře turbo s motorem naštorc” – narážka na Škodu Favorit a omílaný motor vpředu napříč). Nechybí ani pan doktor. Dýmající Trabant 601 s lůžkovou úpravou (přívěsem) přivezl východoněmeckého Kurta Hübela a za ním se na skládacím bicyklu potácí Karel Zich („Kola pop music se točí dál” – narážka na tehdejší Zichův hit). Koňské dvojspřeží přivezlo kočár, kde sedí Pavel Bobek, Petr Rezek a Karel Hála („Jeho koníčkem je letectví”). Vojenským poklusem nastupuje skupina Kroky, vzápětí dorazí skupina Triky a pověry „se známým tlumočníkem Skalpinim” – již zmíněným Milošem Skalkou, který obhajuje řádně proclený kožich Karla Scippittoniho. Červenou Škodou Felicia přijela Věra Martinová (s polární liškou), v americkém sedanu Helena Vondráčková (se stříbrnou liškou) a nakonec ve Velorexu Jaroslava Hanušová (s Pavlem Liškou).
Představení zahajuje Jiří Lábus, jehož uvítací pozdrav Kaiserovi s Kornem učaroval. Vzápětí si musí nechat poradit od divačky, jak se vlastně pořad jmenuje – a divaččinu následnou vyřídilku musí vyřídit až pan doktor pomocí kladivové narkózy. Lábus vyhlašuje záměr předávání Zlatých Fanoušů za „výkony, které si mne nejvíce získaly”, přičemž objasňuje původ Zlatých Fanoušů ve Františkových Lázních.
Skupina UNO předvede téměř osmiminutovou taneční feérii z muzikálu Pomáda.
První Fanouš: Za přibližování české kultury jiným národům Nominace: Jiří Wimmer & Karel Černoch za překlad písně Matylda do maďarštiny, Oldřich Kaiser & Jiří Korn za píseň Z Rio de Janeira až k nám, Pražský komorní balet za balet La-la-Lábus a Ivan Mládek za píseň Linda v němčině.
Vyhrává Mládek za to, jak hezky seznamuje německé posluchače s vlastní písňovou tvorbou – následná konverzace s rodilou Němkou však představu o jeho znalostech němčiny nabourává.
Druhý Fanouš: Za neúnavné popularizování pokleslých žánrů Nominace: Petra Janů & Boris Hybner za monarchistickou milostnou píseň, Miroslav Kořínek za nemravné chování při baletu, Světlana Nálepková & Ondřej Havelka za kabaretní milostnou píseň a nakonec „naše Amanda“.
Vyhrávají Nálepková s Havelkou – protože jsou však dva, vyžadují také dva Fanouše. Kaiser se zdráhá vydat další sošku, „protože mu to bude v papírech falírovat“ – Lábus však vydání přikáže s poukazem na to, že Nálepková je těsně před porodem: „Tak dělejte, nebo za chvíli ty Fanouše budeme potřebovat tři!“ Kaiser podlehne a šťastní vítězové za doprovodu dechové kapely Kropáčovovrutická dvanáctka přednesou píseň Budem se brát, přičemž si Kaiser s prachovkou v ruce hraje na kapelníka. Tato část je komponovaná jako parodie na pořad Sejdeme se na Vlachovce.
Třetí Fanouš: Za interpretaci světové pop-music Nominace: První český originální Gumbejdensbend za píseň Léto je léto, Jaroslav Čejka jako Valsoraj Ak-Ječ, Pavel Liška za píseň Adonis („zde by měla být cena i za masku“) a nakonec skupina Triky a pověry.
Vyhrává skupina Triky a pověry, která také ihned přednese novou směs písní Devilos Amore, Si si a Co Čech, to muzikant.
Čtvrtý Fanouš: Za virtuózní hru na kytaru Nominace: Petr Rezek, Věra Martinová, Karel Zich a Karel Černoch.
Zde se předávání cen znovu zadrhne: vyhrává totiž nenominovaný Pavel Bobek – ten sice sám překvapeně prohlašuje, že „to musí být nějakej omyl, já na kytaru vůbec nehraju“), ale Kaiser s Lábusem ho cenu donutí převzít. Bobek pak alespoň spolu s výše uvedenými nominanty předvede píseň Závidím, že umíš tak hrát a v jejím průběhu máme možnost sledovat jejich skutečnou kytaristickou virtuozitu, Rezek dokonce na dvanáctistrunné kytaře, která byla paradoxně vždy neodmyslitelně spjatá s Karlem Zichem. Ten zde však překvapivě hraje na šestistrunnou.
Píseň předčasně ukončí Jiří Wimmer, když přiběhne seřvat Karla Černocha a donutí ho slézt z jeviště a jít domů („Podívej se na ně! Chceš dopadnout jako oni? S kytarou na krku a co ti kdo dá?“). Po Černochově odchodu dokončí Bobek s kytaristy své vystoupení tehdejší Bobkovou písní A tak to půjde dál.
Pátý Fanouš: Za estetické ztvárnění playbacku jiné osoby Nominace: Oldřich Kaiser v písni A von!, Oldřich Kaiser za ztvárnění sólisty skupiny Boney M, Mimtrio za píseň Spěchám a Jaroslava Hanušová za propůjčení tváře Heleně Vondráčkové v písni A ty se ptáš, co já.