Lucca // (latinsky Luca) je italské město v Toskánsku, hlavní město stejnojmenné provincie. Město má rozlohu 185 km² a zhruba 86 000 obyvatel. Leží na řece Serchio, asi 75 km západně od Florencie a 25 km severovýchodně od Pisy.
Historie náhled|vlevo|180px|Městské hradby Lucca byla založena Etrusky. V roce 180 př. n. l. město dobyli Římané a roku 56 př. n. l. zde uzavřel Caesar smlouvu s Pompeiem a Crassem. Z tohoto období se zachovala pravidelná síť ulic a starověké fórum.
V roce 400 město dobyli Gótové a v následujícím století obsadili Byzantinci. Nejstarší křesťanský chrám sv. Jana a sv. Reparaty byl založen již v 5. století. Od 6. století, po osídlení Langobardy se Lucca stala jedním z hlavních měst křesťanského langobardského Toskánského vévodství. Vládl jí Desiderius, třetí hrabě z Luccy, zvolený králem v roce 756, a jeho nástupci Allone a Wicheramo, který se stal vazalem císaře Karla Velikého. Poutní socha ukřižovaného Krista z 8.-9. století (Svatá tvář, italsky zvaná Volto santo) v kostele (katedrále) San Martino přiváděla do Luccy množství poutníků na cestách z Říma do Compostelly a z Říma do Canterbury po Via Francigena, nejdůležitějších komunikačních trasách středověku.
V roce 773 padla lombardská vláda nad Luccou a císař Karel Veliký město začlenil do své říše.
Od roku 1180 byla Lucca samostatná. Město se proslavilo hlavně zpracováním a barvením hedvábí a ve 14. století bylo jedním z prvních italských měst. Za občanských válek mezi guelfy a ghibelliny vystřídala strany a roku 1328 se města zmocnili žoldnéři císaře Ludvíka Bavorského. Aby si vynahradili nezaplacený žold, město prodali a v letech 1331–1335 patřila Lucca Janu Lucemburskému. Nějaký čas ji spravoval i mladý Karel IV., který měl ndaleký hrad Montecarlo, roku 1369 obnovil samostatnost města a povolil založení studia generale, předchůdce univerzity.
Lucca byla samostatnou republikou do roku 1805, kdy ji dobyl Napoleon a daroval ji své sestře Elise Bonaparte a jejímu manželovi Felixovi Baciocchimu. Po Vídeňském kongresu v roce 1815 se Lucca stala samostatným vévodstvím, jemuž vládla sestra španělského krále Marie Luisa Parmská († 1819) jako královna a regentka „Etruského království“, založeného v Toskánsku za Napoleona. V roce 1860 se Lucca po plebiscitu připojila ke království Sardinskému, po sjednocení země k samostatné Itálii.Ottův slovník naučný, heslo Lucca.
Pamětihodnosti Lucca je jedním z mála italských měst, které si uchovaly městské hradby, s patrovými bastiony (některé jsou uvnitř přístupné), kasematami a s deseti branami, nazvanými podle světců (San Donato, Santa Croce, San Salvatore, Santa Anna, Santa Maria ad.). Má dobře zachovalé historické centrum, s omezeným automobilovým provozem (kromě rezidentů, zásobování a tří linek elektrobusů) a řadu historických staveb. Městské hradby, na středověkých kamenných základech byly dostavěny v roce 1475 a 1522 za vlády Medicejských, doplněny v polovině 17. století o polokruhové bastiony. Tvoří je předpolí, vnější val se šancemi, na kterých probíhá souvislá pěší promenáda, lemovaná stromořadími, šest hlavních bran pro automobilový provoz, několik dalších bran pro pěší a poloválcových bastionů. Římský amfiteátr – zachován ve fragmentech zdiva v oválném půdorysu náměstí Piazza Anfiteatro, na němž si obyvatelé od středověku stavěli domy přesně do kamenných stěn a tribun amfiteátru. Úseky římského zdiva se dochovaly na fasádách domů po obou stranách jihozápadního vstupu do náměstí. Pallazzo ducale – renesanční čtyřpodlažní palác s rozlehlým arkádovým nádvořím, stojí na místě středověké pevnosti Castruccia Castracaniho († 1328), kondotiéra a vládce Luccy. Stavbu navrhl architekt Bartolomeo Ammannati a počátkem 18. století ji přestavěl Filippo Juvarra, nyní sídlo Prefektury, provinční správy policie, muzea emigrace a dalších institucí; dva dvory jsou veřejnosti přístupné. Palazzo pretorio – renesanční palác radnice Věž Guinigi – středověký věžový dům Guinigi se šestipatrovou hranolovou věží, přístupnou veřejnosti po 236 schodech; na střeše věže je koruna ze vzrostlých listnatých stromů, k domu přiléhá zahrada. Hodinová věž (Tore delle ore) – gotická věž z konce 14. století, nejvyšší dominanta Luccy; nynější hodiny pocházejí z 18. století; věž je přístupná veřejnosti a mechaniku hodinového stroje si lze prohlédnout. Palazzo Fatinelli – původem středověký dům, spojený s působením svaté řeholnice Rity z Cascie, přestavěný na raně barokní palác, nyní hotel,Web paláce Palazzo Galli Tassi– původně středověký městský špitál, archeologická lokalita, na ní postaven palác renesanční Palazzo Pfanner – barokní palác navrhl architekt Filippo Juvarra se zahradou a alejí soch; další renesanční a barokní paláce a vily. Villa Torrigiani, Villa Petri Teatro del Giglio – divadlo, založené roku 1675 jako opera, současná budova je z roku 1831
Kostely Románská katedrála San Martino (1196–1204) je trojlodní s dvoulodní příčnou lodí. Má mimořádně bohatou výzdobu fasády západního průčelí, se čtyřmi patry arkád, v nároží se sousoším sv. Martina, dělícího se o plášť s žebrákem. Uvnitř je hlavním poutním místem šestiboká kaplička s raně středověkou polychromovanou sochou ukřižovaného Krista, zvanou "Volto santo, oltářní obrazy od Tiziana a Tintoretta. Gotický oltářní triptych v sakristii namaloval Filippino Lippi. Uprostřed sakristie stojí bílý mramorový náhrobek se sochou vévodkyně Ilarie del Caretto, který vytvořil sochař Jacopo della Quercia. Románský kostel San Michele trojlodní bazilika s kvádrovou kampanilou na západní straně stojí na bývalém římském fóru; byla založená roku 795 a vystavěná především v 12. Století. Západní portál má ve štítu stupňově uspořádané pásy arkád s bohatou plastickou výzdobou fasády, počítala s vyšší hlavní lodí. Sloupová galerie pokračuje i z boku kostela. Uvnitř je socha madony s dítětem z terakoty od Lucy della Robbia. Románská bazilika San Frediano patří k nejstarším a největším chrámům ve městě; založil ji irský misionář Frediano (latinsky Frigidianus), který byl v letech 560-580 biskupem z Luccy. Původním zasvěcením byla sv. Vincence. Současná trojlodní stavba z let 1118–1147 v románském slohu stojí na jejích základech. Hlavní loď byla ve 13. století zvýšena, čímž vzniklo na západním průčelí větší štít pro slavnou mozaiku Nanebevstoupení Páně. Kostel sv. Jana Křtitele a svaté Reparaty je nejstarší ve městě. Byl založen jako římský chrám sv. Reparaty ve 4. století, římské archeologické nálezy a raně křesťanské baptisterium jsou v podzemí přístupné. Nynější stavba je románská s gotickými freskami v příčné lodi. Má barokní kapli sv. Ignáce s kupolí, kterou navrhl a postavil Domenico Martinelli. Středověká šestipodlažní věž (campanila) je přístupná po kovovém schodišti. Kostel byl naposledy stavebně upraven roku 1828. Kostel svatých Paolina a Donata původem raně křesťanský chrám, zasvěcený prvnímu zdejšímu biskupovi, který údajně doprovázel na cestách apoštola svatého Petra. V letech 1522-1535 zahájil architekt Bartolomeo Sinibaldi, zvaný Baccio da Montelupo přestavbu do nynější podoby na renesanční halu se dvěma řadami arkád na iónských sloupech. Po jeho smrti kostel dokončil Bastiano Bertolani. Z vnitřní výzdoby vyniká gotická soška madony z druhé poloviny 14. století a deskový obraz Korunování Panny Marie na oltáři v transeptu (z téže doby). Sochy svatých patronů Paolina a Donáta jsou na západním průčelí v nikách po stranách vchodu do kostela. Kostel San Frediano románská bazilika s kaplí a hrobem sv. Rity z Cascie Kostel San Giusto, kostel Santa Maria Forisportam (Panny Marie za hradbami), Kostel San Alessandro
Muzea Museo della cattedrale budova paláce a kostela San Salvatore přiléhající ze severu ke katedále, vystavuje klenoty, paramenta, obrazy a sochy z pokladu katedrály ze 13.-19. století. Museo Mansi - původně renesanční palác rodiny podnikatelů Mansiů, dochované interiéry 16.-19. století s původním nábytkem a se sbírkou gobelínů; galerie toskánského umění 15.-18. století, sbírka oděvů a textilu od středověku do 1. třetiny 20. století. Museo Nazionale di Villa Guinigi Rodný dům - muzeum Giacoma Pucciniho Botanická zahrada
Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel Sport ̈* Fotbalový klub Lucchese 1905, hraje italskou ligu C, sídlí na stadionu Stadio Porta Elisa u stejnojmenné městské brány ̈* V letech 1935-1938 se zde na městském okruhu (kolem jihozápadních městských hradeb) jezdil automobilový závod Coppa Edda Ciano. V březnu 2006 se tu konalo historicky první Mistrovství světa v luštění sudoku, v němž zvítězila česká reprezentantka Jana Tylová.
Osobnosti Lucius III. (1097–1185), papež Paschalis III. (?–1168), protipapež Alexandra III. Matteo Civitali (1436–1501), renesanční městský architekt Giovanni Arnolfini (asi 1400– po 1452), obchodník a mecenáš umění Domenico Martinelli (1650–1718), italský barokní architekt a kněz Luigi Boccherini (1743–1805), italský hudební skladatel a violoncellista Maria Domenica Brun Barbantini (1789–1868), blahoslavená řeholnice, zakladatelka kongregace Sester služebnic nemocných od svatého Kamila Alfredo Catalani (1854–1893), italský operní skladatel Giacomo Puccini (1858–1924), italský operní skladatel Gemma Galganiová (1878–1903), italská mystička Eros Riccio (* 1977), šachista
Partnerská města Abingdon, Velká Británie Colmar, Francie Gorinchem, Nizozemí Sint-Niklaas, Belgie Schongau, Německo South San Francisco, Kalifornie, USA
Odkazy Reference
Literatura Max Seidel, Romano Silvaː Lucca citta d'arte e i suoi archivi : opere d'arte e testimonianze documentarie dal Medioevo al Novecento. ed. Marsilio, Venezia, 2001, ISBN 9788831378673 Ottův slovník naučný'', heslo Lucca. Sv. 16, str. 407
Externí odkazy
Oficiální turistský website Městský turistský website Virtuální Lucca Lucca a okolí Lucca a blízké vesnice Dóžecí Palác Lucca Tourism.eu
Události Lucca Comics & Games Lucca Summer Festival
Informace Lucca onLine LuccaInforma Lucca giornale (městské noviny) Klima a předpověď počasí
Kategorie:Obce v provincii Lucca Kategorie:Města v Toskánsku Kategorie:Etruská sídla Kategorie:Univerzitní města v Itálii