Katyčiai jsou městys v západní části Litvy, na jihozápad od jihozápadního okraje Žemaitska, v Klajpedském kraji, ve východní části okresu Šilutė, leží při silnici Žemaičių Naumiestis – Rukai, 12 km na jihovýchod od městečka Žemaičių Naumiestis, 9 km na jihojihozápad od městečka Vainutas, 23 km na východ od okresního města Šilutė, městečkem protéká řeka Šyša. Z městečka vedou cesty a silnice ve směrech na Sartininkai, Trumpininkai, Mediškiemiai, Akmeniškiai, Degučiai – Žemaičių Naumiestis, Pašyšiai – Šilutė, Antšyšiai, Rukai – Pagėgiai, Ulozai.
V Katyčiajích jsou tyto architektonické památky: Centrum městečka Evangelický luterský kostel, postavený roku 1734 Obytný dům z přelomu 19. a 20. století Sklad z 2. poloviny 19. století Zděné stánky tržiště z přelomu 19. a 20. století Mlýn (1926)
Dlouhou dobu se mělo za to, že na západ od Katyčiů je vojenský pevnostní val asi ze 17. století, ale novější výzkumy prokázaly, že jde o poledový relikt – esker.
V Katyčiajích je evangelický luterský kostel, katolická kaple, tržnice, pošta (PSČ: LT-99011), základní škola, mateřská škola, knihovna, lékárna, ordinace rodinného lékaře, poliklinika.
Minulost města Podle Melnské mírové dohody území Katyčiů náleželo Litevskému velkoknížectví (LDK). V letech 1451–1485 žemaitský staršina Jonas Kęsgaila založil dvůr. V roce 1533 Pruské vévodství zabralo pozemky vsi Katyčiai, protože velkokníže litevský Zikmund I. Starý složil lenní hold pruskému knížeti Albrechtu Braniborskému, kterému také převedl část Žemaitska (ke které náležely i Katyčiai).Lietuvos valdovai (Litevští panovníci) (XIII.–XVIII. stol.). Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, Vilnius, 2004. str. 114–115 I když Prusko bylo polským lénem a polský král Zikmund I. Starý zároveň také velkoknížetem litevským, Jižní část Žemaitska (a Katyčiai) nebyla navrácena Litvě, ale od roku 1555 připadla Prusku. V německých dokumentech a mapách z let 1555–1939 Katyčiai figurují pod názvy Kotyca, Koadjuthen, Koadjuten, Coadjuthen, Katytiai, Kottiten atd.
V roce 1568 zde pyl postaven hrad, kolem roku 1574 evangelický luterský kostel. V 18. století zde žilo nemálo obchodníků, pořádaly se velké trhy. Na přelomu 18. a 19. století při epidemiích moru a cholery vymřela naprostá většina obyvatel Katyčiů a na jejich místo byli přestěhováni němečtí kolonisté, kteří ještě v roce 1861 tvořili 80 % obyvatel. V roce 1734 byl postaven nový evangelický luterský kostel. V roce 1817 městečko vyhořelo. Od roku 1891 zde kvetl nelegální obchod pašovanými knihami. V roce 1905 zde bylo 30 % Litevců. V roce 1911 byla založena Kulturní společnost litevské mládeže Vainikas (věnec nebo též výkvět), která měla 145 členů a knihovnu. V letech 1915–1919 zde působil jako farář Vilius Gaigalaitis. Koncem roku 1922 bylo v Katyčiajích založeno oddělení hlavního výboru spásy Malé Litvy. V roce 1923 po Klajpedském povstání byla část Malé Litvy (Klajpedského kraje) včetně městečka připojena k Litvě. V meziválečném období působil spolek Santara, spolek Katyčiajských pěvců, roku 1926 byl postaven vodní mlýn, který jistou dobu v poválečných letech dodával elektrický proud, byly zde dvě základní školy, policejní stanice, pošta, lékárna, banka, spořitelna, pojišťovna, několik dílen různých řemesel, cihelna, několik prodejen. V letech 1950–1992 zde bylo středisko drůbežnického sovchozu. Po II. světové válce zde došlo k značné výměně obyvatelstva: mnoho lidí uteklo na Západ a na jejich místo přišli dosídlenci z nejrůznějších oblastí Litvy.
Kostel byl v roce 1955 sovětskou vládou znárodněn a přeměněn na kulturní dům, v roce 1991 byl věřícím navrácen.Algimantas Miškinis. Katyčiai. Visuotinė lietuvių enciklopedija (Všeobecná Litevská encyklopedie), Díl IX. (Juocevičius-Khiva). V.: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2006, str. 569
10. října 2011 prezidentka Litevské republiky dekretem č. 1K-835 potvrdila Katyčiajský městský znak.Dekret č. 1K-835: Katyčiajský městský znak
Obyvatelstvo Vývoj počtu obyvatel od roku 1905 do roku 2001 1905 1923 1939 1959 1970 1977 1979 1985 1997 2001 882z nich 263 Litevci 936 1 200 638 651 590 674 618 774 737
Slavní rodáci Zde se narodili: Rimas Armonas (1949 – 1997), lékař gynekolog Francas Kestenus vypravěč Vidas Pielikis (* 1962), politický a veřejný činitel Marijampolského okresu
Na zdejším hřbitově je pochován: Kristupas Cintijus (1632 – 1674), textař chorálů, zdejší farář
Reference
Externí odkazy
Fotogalerie Historická mapa bývalého Tilžėského kraje
Kategorie:Městečka v Litvě Kategorie:Klaipėdský kraj Kategorie:Okres Šilutė