Jiří Sozanský (* 27. června 1946 Praha)Jiří Sozanský, in: Horová A (ed.), NEČVU, Academia, Praha 1995, s. 772 je český sochař, malíř, grafik, tvůrce multimediálních projektů a environmentů a významných sochařských děl ve veřejném prostoru. Pocházel z chudých poměrů a předtím, než byl jako mimořádný talent přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění, pracoval v dělnických profesích. Manuálně pracoval i poté jako student a absolvent, aby si uchoval osobní a tvůrčí svobodu. Je amatérským boxerem, zakladatelem sdružení Boxart.
Do jeho života zasáhla brutálně sovětská okupace v srpnu 1968 a hluboce se ho dotkla oběť Jana Palacha. Sozanský byl po celou dobu normalizace až do pádu komunistického režimu organizátorem nejrůznějších neoficiálních setkání a výtvarných aktivit v Památníku Terezín, starém Mostě, zbořeném kvůli těžbě uhlí, později v komunistických vězeních ve Valdicích a uranových lágrech na Příbramsku, obleženém Sarajevu. Ve své tvorbě soustavně připomíná politické vězně a oběti komunistického režimu (Milada Horáková, Jan Zahradníček, Martin Jirous, Václav Havel, ad.) a odkazuje na literární podněty, jako Novely a texty pro nic Samuela Becketta, Orwelův román 1984, texty Václava Havla, nebo zápisky Primo Leviho nebo Rudolfa Hösse. Je nositelem ocenění Rytíř české kulturyČeské noviny: Rytířem české kultury je Jiří Sozanský, osvědčení Účastníka odboje a odporu proti komunismu a ocenění Za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin udělované Ústavem pro studium totalitních režimů.Ceny ÚSTR Za svobodu, demokracii a lidská práva Je autorem triptychu Jan Palach v Karolinu a Pomníku obětem srpnové invaze roku 1968 a obětí protestů z roku 1969, určeného k instalaci na Václavském náměstí.
Život Jiří Sozanský se narodil krátce po válce rodičům, kteří se seznámili na barikádách během pražského povstání a brzy nato se vzali. Svého biologického otce Ivana Sozanského, který pocházel ze Zakarpatské UkrajinySozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 162–163, nikdy nepoznal. Ivan Sozanský byl zatčen roku 1948 při pokusu o přechod státní hranice, ale z vězení se mu podařilo uprchnout. Nepodařilo se vypátrat ani zda nebyl po válce odvlečen do Sovětského svazu.Ivan Dolejšek, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 368 Roku 1952 prohlásil soud Ivana Sozanského za nezvěstného.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 13, 53
Jiří vyrůstal jen s matkou ve velmi chudých poměrech a již v dětství se naučil, že se o sebe musí postarat sám. Matka byla vyučená kadeřnice a díky svému zaměstnání měla bohaté společenské kontakty. Později se znovu vdala a načas se s Jiřím přestěhovala za novým partnerem do Pece pod Sněžkou.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 36 S partnerem se rozešla, když bylo Jiřímu 10 let.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 16 V té době trávil víkendy a část prázdnin u babičky Veroniky a tety Mileny, kde se seznámil s o rok starším Josefem Kapínem, pozdějším boxerským šampionem,Rudolf Šindelář, Zemřel velký TALENT českého boxu OLYMPIONIK Josef Kapín, Šíp, 24.8.2014 se kterým se pak jako dospělý setkával během boxerských tréninků. Teta Milena pracovala jako kustodka v Národní galerii, kam za ní Jiří občas přicházel se svou matkou a seznamoval se s českým barokním uměním.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 18 Asi ve 13 letech mu matka zprostředkovala návštěvu u sochaře Jana Kodeta, který od něho první koupil kresbu a povzbudil ho k výtvarné činnosti.
Po absolvování základní školy se v letech 1960–1963 vyučil zedníkem v podniku Pozemní stavby. Ve škole působili jako učitelé aktivní sportovci a pod vlivem Václava Pšeničky Jiří Sozanský v 15 letech začal trénovat vzpírání.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 28 Knihovnice Pozemních staveb seznámila Sozanského s hudebním teoretikem Jaromírem Pacltem, který mu půjčoval knihy francouzských existencialistů a publikace o moderním světovém výtvarném umění. Díky Pacltovi se setkal také se Zbyňkem Sekalem.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 64–67 Podnikový výtvarník Zdeněk Fultner kvůli němu založil výtvarný kroužek, poskytoval mu malířský materiál a podporoval ho v přípravě na studium AVU.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 166–167 Po ukončení učiliště složil přijímací zkoušky k večernímu studiu na grafické škole Václava Hollara, ale byl nespokojen s nízkou úrovní tamních pedagogů a ze školy odešel.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 125
Od roku 1963 pracoval jako zedník, lešenář, později kopáčSozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 30 a po prodělání revmatické horečky a dlouhodobé rehabilitaci jako topič. Od roku 1965 byl zaměstnán u geologického průzkumu jako závozník a další rok jako kulisák ve Vinohradském divadle. V polovině 60. let navštívil výstavu Bohdana Kopeckého a jeho expresivní záznamy zdevastované krajiny MosteckaSozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 161 Sozanského ovlivnily natolik, že tam později vytvořil některá svá zásadní díla. V té době docházel na kursy kreslení do Obecního domu k malíři Františku Nedvědovi a poté ke grafikovi Miloši Čechovi v ÚKDŽ a připravoval se ke zkouškám na Akademii. Tam byl přijat na třetí pokus roku 1967 jako mimořádný talentRadan Wagner, rozhovor s Jiřím Sozanským 1. 8. 2015 a bylo mu prominuto středoškolské vzdělání.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 22, 31, 32, 88 V letech 1967–1973 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Františka Jiroudka, ateliéru kresby Jiřího Johna a ateliéru grafiky, který vedl prof. Ladislav Čepelák. Zde se seznámil se Zuzanou Nováčkovou, která mu po dokončení studia pomáhala tisknout grafické listy. Během studia si pro kresby plenérů vybral Mostecko a kladenské hutě, kde v letech 1968–1971 pracoval na brigádách.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 94–95, 212 V ateliéru Františka Jiroudka ve stejné době studovali Petr Pavlík, Petr Kouba a Marie Blabolilová a o dva roky starší Miroslav Koval. Nejbližšími přáteli Jiřího Sozanského se během studií stali Antonín Kroča, Jiří Novák a sochař Lubomír Janečka.
Stejně jako pro celou jeho generaci se celoživotním traumatem Jiřího Sozanského stala sovětská okupace v srpnu 1968 a poté upálení Jana Palacha.Jiří Sozanský: 1969 – rok zlomu, 2015 Obě události opakovaně reflektuje ve své tvorbě, zaměřené na mezní situace.Jiří Sozanský: Šedesátýdevátý – poslední věci člověka, ČRo Vltava, 2009Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 231 Roku 2024 vytvořil monumentální Pomník obětem srpnové invaze roku 1968 a obětem protestů z roku 1969. Je prozatímně umístěn v sousedství Musea Kampa a je určen k definitivní instalaci poblíž Národního muzea.Památník obětem srpna 1968 a 1969, ČT, 21.8.2024 Počátek 70. let pro něj byl ve znamení skepse, zda v nové realitě okupované země má umění ještě nějaký smysl. Sozanský odmítl pasivitu a rozhodl se pátrat po příčinách zla. Ještě za studií podnikl zájezd do koncentračního tábora Sachsenhausen, poté do Terezína a roku 1978 se s Ivanem Bukovským vydal do Osvětimi. V Terezíně, kam dojížděl pravidelně ve druhé polovině 70. let, mu studium archivů s výpověďmi vězňů pomohlo nalézt důležité téma a překonat tvůrčí krizi.
Během studií se roku 1971 oženil se svou první ženou Jaroslavou, se kterou má syna Jiřího.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 25 Manželství se pod tlakem vnějších okolností doby normalizace, problémy se získáním bytu i existenčními starostmi postupně rozpadlo a skončilo roku 1985 rozvodem.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 25, 33 Roku 1988 se Jiří Sozanský oženil s psycholožkou Olgou Pajerovou.
Roku 1970 Sozanského jeho někdejší směnový mistr z teplárny Ladislav Junek, který byl původní profesí štukatér, seznámil s Olbramem Zoubkem.Jan Palach 50. Příběh oběti, která změnila naše dějiny. Speciální program Vltavy ve zvuku, ČRo Vltava 2019 První malý ateliér získal roku 1972 a ve stejné době měl možnost pracovat na svých sochách v ateliéru Olbrama Zoubka. S formováním mu zprvu pomáhal Ladislav Junek a Olbram Zoubek mu umožnil některé sochy odlít do směsi olova s cínem.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 35, 62 Studia na Akademii Sozanský zakončil s vyznamenáním roku 1973, obhajobou diplomové práce na téma lidského utrpení, kde vedle maleb a kreseb představil i svá sochařská díla.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 114–117 Sozanský po absolvování AVU dále pracoval v dělnických profesích, aby si udržel osobní nezávislost a nebyl omezován ve vlastní tvorbě.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 172 Nestal se členem žádné organizace a neucházel se o stipendia udělovaná SČVU.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 223 Olbram Zoubek ho v té době podpořil také finančně a Sozanský, aby dluh splatil, v letech 1974–1976 zajížděl do Litomyšle pracovat s partou výtvarníků, kteří restaurovali zámecká sgrafita.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 168–169 V polovině 70. let prodělal vážné onemocnění, prožíval hlubokou tvůrčí i existenční krizi a hledal nové téma pro svou tvorbu.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 291 Roku 1973 poprvé navštívil Památník Terezín a poté tam od roku 1977 zajížděl studovat archivy. Později přímo pro prostředí Malé pevnosti vytvořil sochy a instalace. Od 70. let se stýkal s Otou Krausem, který o nacismu a holocaustu napsal stovky článků a několik knih. Sozanský se toto téma pokusil umělecky zobrazit až po smrti Oto Krause na počátku nového tisíciletí, pod vlivem četby textů Primo Leviho a zápisků Rudolfa Hösse.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 266–267
V 70. letech se seznámil s Františkem Ronovským, Josefem Jírou a Otakarem Slavíkem. Když Slavík podepsal Chartu 77 a hrozila mu ztráta ateliéru, provedl s ním Sozanský fiktivní výměnu za svůj pronajatý sklad v Libni a umožnil tak Slavíkovi užívat ateliér až do doby, než emigroval do Vídně.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 175–176 Sozanský se stýkal také s manželi Janouškovými a Adrienou Šimotovou a byl obeznámen s tvorbou Aliny Szapocznikow a Erzsébet Schaár, jejichž existenciální díla jsou blízká jeho naturelu.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 268–269 Roku 1976 se zúčastnil kolektivní výstavy mladých umělců, která skončila konfrontací s členem normalizačního SČSVU Vladimírem Šoltou. Roku 1978 Petr Pavlík spolu s Jiřím Sozanským a kurátorkou Marcelou Pánkovou zorganizoval generační výstavu Konfrontace v MBÚ ČSAV v Krči.Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 279, 289–290 Ta byla přímou reakcí na impotentní tvorbu mladých autorů, kteří vyhovovali kritériím výběrové komise normalizačního SČVU.Marcel Fišer, Diplomové práce na Akademii výtvarných umění v Praze (1969–1989), GVU v Chebu, 2018, ISBN 978-80-87395-34-9, nestránkováno a na zásah stranických orgánů byla předčasně ukončena.
V době nejtužší normalizace (1978–79), kdy řada výtvarníků nesměla vystavovat, se spolu s P. Pavlíkem, I. Bukovským, J. Načeradským a J. Kroutvorem scházel s profesorem AVU Jiřím Kotalíkem a spoluorganizoval návštěvy ateliérů generačních vrstevníků i významných výtvarníků generace 60. let. Roku 1979 se spolu s Ivanem Bukovským zúčastnil soudní pitvy a tato zkušenost na dlouhou dobu ovlivnila jeho výtvarné prostředky. V 70. letech se blíže seznámil s texty Franze Kafky, které pak nepřímo ovlivnily jeho kresby a objekty z let 1978–1985. Mnohem zřetelněji se v Sozanského díle odrazily Novely a texty pro nic Samuela Becketta (cyklus Outsideři) a poté zejména Orwellův román 1984.Jana Podskalská, Rok Orwella aneb memento pro další generace, Deník.cz, 23.10.2014Sozanský J, in: Sozanská O. (ed.), 2021, s. 284–285