Josef Václav Škoda (1. května 1901, Česká Skalice – 15. srpna 1949, Maršov u Úpice) byl český sochař. Svým sochařským uměním výrazně přispěl (nejen) k zlepšení a formování kvalitního veřejného prostoru v Hradci Králové, což se stalo důležitým prvkem v éře, kterou je město Hradec Králové nazýváno "Salon republiky."
Život náhled|vlevo|Josef Škoda s návrhem pomníku Ladislava Jana Pospíšila, 1933 Josef Škoda, jménem pokřtěný Václav, spatřil světlo světa 1. května 1901 v České Skalici nedaleko Hradce Králové. Byl synem kameníka Václava Škody (1870–1937) a Marie Škodové (?–1903), rozené Hejzlarové. Z tohoto manželství vzešli také další dva potomci, Emilie (1921–1942) a Bohumil (1899–1966). V roce 1903 postihla rodinu velká tragédie – zemřela jeho matka. Otec Václav se poté znovu oženil se sestrou zesnulé matky, Antonií, která se stala starostlivou opatrovnicí dětí a silnou oporou svému manželovi. O rok později se rodina přestěhovala do Hradce Králové, kde se pro Václava Škodu nabízely lepší pracovní příležitosti. Díky své houževnatosti a zručnosti si v hradecké firmě Ježek vydobyl pozici dílovedoucího a získal si dobré renomé. Brzy se mohl osamostatnit, což zajistilo pevný základ pro rodinu. V roce 1910 zakoupil dům s číslem popisným 506 na Slezském předměstí, kde zároveň založil svou kamenosochařskou firmu. Škodova firma se aktivně podílela na tvorbě památníků a reprodukčního sochařství v rámci rozvíjejícího se města.
Josef i Bohumil následovali svého otce a v roce 1921 absolvovali sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kde se specializovali na své budoucí oblasti působnosti. Josef se věnoval sochařskému umění, zatímco Bohumil se stal kameníkem a brzy převzal rodinnou dílnu. Po ukončení školy vstoupil Josef na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval sochařství pod vedením Jana Štursy mezi lety 1921 a 1925. Poté, co úspěšně dokončil studium na AVU, sloužil Josef vojenskou službu u leteckého pluku. V letech 1926 až 1927 rozšířil své znalosti na Uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením Otto Gutfreunda.
Po ukončení studií se v Praze pokoušel najít vlastní ateliér, avšak neúspěšně. Proto se koncem roku vrátil zpět do Hradce Králové. V tomto východočeském městě měl již rodinný zázemí i kamenosochařskou firmu, což mu poskytovalo ideální podmínky pro jeho budoucí uměleckou činnost. Po návratu navázal kontakt s místní kulturní scénou a vytvořil několik pevných přátelství.
Éra třicátých let byla pro Josefa velmi aktivní. Účastnil se společenského života v Hradci Králové a přispíval svými díly do veřejného prostoru. V roce 1931 se oženil s Olgou Mikanovou (1909–1986), dcerou hudebního vědce a učitele na královéhradeckém dívčím lyceu Jaroslava Mikana, která byla také návrhářkou. Josefova tvorba, zejména drobné sochy zobrazující akt, byla vystavována v místním muzeu (1935), a také hrál klíčovou roli při vzniku Skupiny výtvarných umělců v Hradci Králové.
Rok 1937 znamenal pro Josefa a jeho ženu Olgou velkou radost, kdy se narodila dvojčata, Radan a Olga, která posílila jejich šťastné manželství. Nicméně, tato šťastná období třicátých let byla brzy střídána válečnými strastmi a utrpením. Josef zůstal politicky neangažovaný a věnoval se především volné tvorbě. V roce 1940 pracoval na soše spisovatelky Boženy Němcové, která měla být umístěna před budovou Anglobanky a nahradit pomník Tomáše Garrigue Masaryka. Bohužel, kvůli válečným událostem byla socha Němcové odhalena až pět let po skončení války, tedy rok po autorově smrti.Jan Florentýn Báchor, Stopy z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda, Galerie moderního umění v Hradci Králové 23. 6. 2023–14. 1. 2024, informační leták k výstavě a kurátorská přednáška. náhled|J. V. Škoda a F. Halas, Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 25. 11. 1949, čís. 46, s. 6. Po druhé světové válce se seznámil s básníkem Františkem Halasem. Ten jej později pravidelně navštěvoval, když přijížděl do Hradce Králové za spisovatelem Karlem Michlem. Naposledy se setkali ve Škodově ateliéru v květnu 1949. Z tohoto setkání existuje fotografie, později otištěná v novinách.
Josef Václav Škoda zemřel 15. srpna 1949.
Dílo náhled|Josef Václav Škoda, Toaleta, (asi) 40. léta 20. století
Komorní skulptura a plastika Éra první Československé republiky představovala v oblasti sochařství velmi plodné období, během kterého vynikli sochaři Jan Štursa (1880–1925), kteří osobitě rozvíjeli odkaz svého učitele Josefa Václava Myslbeka (1848–1922), a také Otto Gutfreund (1889–1927), který na rozdíl od Štursy absorboval a reflektoval nové evropské trendy. Absolventi jejich ateliérů ve 20. a 30. letech, a dokonce i ve druhé polovině 20. století, byli ovlivněni pracemi těchto učitelů.
Také Josef Škoda ve své tvorbě čerpal z díla zmíněných umělců a osobitě rozvíjel civilistní a neoklasicistní umělecký směr, zejména v meziválečné éře a v 40. letech minulého století. Vytvořil řadu bust, aktů, alegorických plastik, reliéfů a pomníků. Během celé své kariéry se věnoval tematice ženského aktu, což je jedním z nejstarších motivů sochařství. Jeho raná tvorba ze 20. let obsahuje převážně neoklasicistní akty mladých a smyslných žen, což jasně odkazuje na dílo jeho prvního učitele Jana Štursy. Tento směr pokračoval i v průběhu 30. let ve Škodových pracích v mramoru, sádře i bronzu.
Škoda byl také ovlivněn díly francouzských sochařů Augusta Rodina a Émila-Antoina Bourdella, se kterými se mohl seznámit během svých studií a cest po Evropě. Inspirace těmito umělci se projevuje především v jeho aktech a bustách, o nichž v roce 1942 napsal sochař Josef Marek: "Jsou to pravé tváře bojovníků, ne masky, ale živé tváře, jakoby přímo vynesené naráz z víru boje, který ještě rozechvívá jejich rysy."
Vedle drobných plastik a soch se Škoda věnoval i monumentálním zakázkám pro veřejný prostor města Hradce Králové a jeho okolí. V roce 1934 bylo do Jiráskových sadů v Hradci Králové umístěno jeho alegorické sousoší Soutok Labe s Orlicí, znázorňující dvě postavy, muže a ženu, které symbolizují řeky Labe a Orlici. Jejich protáhlé končetiny symbolizují dlouhé cesty vod, které se setkávají v Hradci Králové. Tento monumentální symbol zachycuje intimní chvíli setkání dvou lidí a jejich doteku.
Po vypuknutí druhé světové války se Škoda stáhl do ústraní a věnoval se především tvorbě drobných plastik a soch, ve kterých dokonale zachytil individualitu člověka a jeho vnitřní rozpoložení. Civilistní sochařská díla Otty Gutfreunda ovlivnila Škodu zejména v jeho návrzích pro architekturu a také po skončení druhé světové války, kdy se Škoda věnoval pracím ve stylu socialistického realismu, oslavujícím práci a sounáležitost lidí.
Práce pro veřejný prostor Škodovy realizace na území města Hradec Králové a jeho blízkého okolí byly zpracovány Janem Florentýnem Báchorem a Ladislavem Zikmundem-Lenderem. Texty k jednotlivým dílům jsou uveřejněny na stránkách Královéhradeckého architektonického manuálu a v bakalářské práci Jana Florentýna Báchora.
Škodova tvorba pro veřejný prostor silně souvisí s Hradcem Králové a jeho okolím. Proslavil se zejména díky svým veřejným sochařským projektem, které zahrnovaly nejen pomníky významných osobností české kultury, politiky a historie, ale také alegorické plastiky a památníky věnované dvěma světovým válkám. Škoda rovněž přispěl k sochařské výzdobě architektury v Hradci Králové.
Kromě toho se Škoda věnoval i kabinetní plastice, zejména ztvárňování ženských aktů. Jeho umělecká práce měla pozitivní vliv na veřejný prostor ve východočeské metropoli, kterou obohatil svými díly. Jeho tvorba představuje významný kulturní odkaz minulosti a slouží jako inspirace a záměr k zamyšlení nad smyslem umění pro budoucí generace. Jeho přínos k vytvoření období nazývaného Salon republiky je nepopiratelný.
Pomníky ke světovým válkám 1919–1921 Pomník padlým v 1. světové válce ve Svinarech 1921 Pomník padlým v 1. světové válce v Černilově u Hradce Králové 1921–1923 Pomník padlým v 1. světové válce na Pouchově 1923–1924 Pomník obětem 1. světové války v Pileticích 1935 Pomník obětem světové války, Třebechovice pod Orebem. Pomník je umístěn před třebechovickou sokolovnou. na žulovém kvádru je bronzový reliéf s bitevní scénou a jmény obětí první světové války. Pomník byl odhalen v roce 1935 a slavnostní projev při této příležitosti přednesl generál Rudolf Medek. Po roce 1945 byla na dolní část pomníku vytesána jména obětí druhé světové války 1937–2018 Legionář k pomníku 4. pluku Prokopa Holého
Pomníky významným osobnostem českých dějin a politickým aktérům tamního života 1923–1924 Pomník Mistra Jana Husa v Malšovicích 1926–1933 Pomník Ladislava Jana Pospíšila na Slezském předměstí v Hradci Králové 1924–1942 Socha Jana Žižky v Žižkových sadech v Hradci Králové, dokončeno až Jiřím Duškem. Soutěž na Žižkův pomník pro hradecké Velké náměstí vyhrál Škoda v roce 1924. Na soše pracoval až do roku 1942, kdy byla činnost výboru pro postavení Žižkova pomníku nacisty ukončena. V padesátých letech bylo rozhodnuto pomník dokončit. Soutěž, vypsanou v roce 1958 vyhrál Jiří Dušek. V roce 1965 byly zkoumány různé varianty umístění. Nakonec byla socha odhalena až v roce 1971 1935 pomník Jana Theobalda Helda v Třebechovicích pod Orebem 1940/1941–1949 Pomník Boženy Němcové, Hradec Králové, Pospíšilova ulice. Jedná se o návrh, který původně Škoda přihlásil do soutěže na pomník Boženy Němcové v Praze v roce 1940. V roce 1941 měla socha nahradit nacisty strženou sochu prezidenta Masaryka na dnešním Masarykově náměstí v Hradci Králové. Ze záměru ale sešlo. Nakonec byla socha v roce 1950 umístěna před budovou gymnázia na Pospíšilově ulici 1946–1949 Pomník Aloise Jiráska na Jiráskově náměstí na Pražské předměstí v Hradci Králové 1947–1953 Znovu-odlití Pomníku Tomáše G. Masaryka v Hradci Králové
Práce pro architekturu 1927 Reliéf na průčelí budovy Podlipanského muzea v Českém Brodě 1928 Alegorie stavitelství pro činžovní dům Josefa Jihlavce v ulici Divišově 757, Hradec Králové 1930 Socha Koželuha a Jircháře pro Koželužskou školu v Hradci Králové 30. léta 20. století Reliéfy pro Národní banku Československou 30. léta 20. století Světlonoši na budově hlavního nádraží v Hradci Králové
Alegorická sousoší
1926–1933 Soutok Labe s Orlicí, Jiráskovy sady, Hradec Králové
Funerální plastika
30.–40. léta 20. století Bronzová plastika Boženky Řehákové
Motiv práce
1946–1956 Socha Kováka v Kuklenách, Hradec Králové
Galerie
Výstavy
Samostatné výstavy Josef Škoda - sochy, 249. výstava Městského musea v Hradci Králové, 1. – 30. listopad 1942 Dílo akademického sochaře Josefa Škody, souborná výstava, květen 1951, Hradec Králové
Skupinové výstavy Výstava Krásné jizby Družstevní práce, MPM Hradec Králové, prosinec 1929 – leden 1930, vystavující: Jan Trampota, Vojtěch Sedláček, Josef Škoda a Josef Sudek (1 618 návštěvníků) Umělci národu: Výstava soudobého umění v Praze, Praha, 23. leden – 28. únor 1943 Člověk a práce, Výstavní síň Práce, Praha, květen 1946 Bedřich Mudroch a Josef Škoda, 281. výstava Městského musea v Hradci Králové, 1948 náhled
Posmrtné výstavy
Stopy z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda, Galerie moderního umění v Hradci Králové, 23. června 2023 – 14. ledna 2024, kurátor Jan Florentýn Báchor Plastika drobná a drobnější: Josef Václav Škoda, Galerie moderního umění v Hradci Králové, 16. únor – 29. září 2024, kurátoři Jan Florentýn Báchor a Kateřina Křížkovská
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Josef Škoda na stránkách Průvodce - Hradeckým Krajem Josef Škoda na stránkách PROSTOR – architektura, interiér, design
Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Umělci z České Skalice Kategorie:Umělci z Hradce Králové Kategorie:Narození v roce 1901 Kategorie:Narození 1. května Kategorie:Narození v České Skalici Kategorie:Úmrtí v roce 1949 Kategorie:Úmrtí 15. srpna Kategorie:Úmrtí v Maršově u Úpice Kategorie:Muži