Krajiny těla psa|right|500 px

Exteriér psa je soubor vnějších tělesných znaků psa. Mezi jednotlivými psími plemeny existují obrovské rozdíly co do velikosti i tělesných proporcí, protože exteriér psa do značné míry odpovídá typu výkonu, pro který bylo dané plemeno vyšlechtěno. Popis exteriéru ideálního jedince konkrétního plemene je zaznamenán ve standardu plemene. V České republice se psi s průkazem původu posuzují především podle standardů mezinárodní kynologické federace (FCI).

Celkový vzhled psa Kohoutková výška

Kohoutková výška psa je výška měřená od země k nejvyššímu bodu hřbetní linie psa, tzn. ke kohoutku. Měří se na rovné podložce u přirozeně stojícího psa, a to posuvným měřítkem. Psy s kohoutkovou výškou pod 35 cm označujeme jako trpasličí a malá plemena, mezi 35 až 50 cm se jedná o psy střední, psi s kohoutkovou výškou mezi 50 až 80 cm jsou velcí a nad 80 cm dorůstají plemena obří. Trpasličí vzrůst je často doprovázen dalšími vnějšími znaky, jako je kulatá lebka, přičemž není výjimkou neuzavření fontanely, velmi výrazný stop, krátký špičatý čenich, jemné čelisti a velké vystouplé oči.

Tělesný rámec thumb|Čtvercový formát hrubosrstého foxteriéra Formát označuje poměr mezi kohoutkovou výškou a celkovou délkou trupu. Nejpřesněji může být určen pomocí tzv. indexu formátu:

délka trupu x 100 / kohoutková výška

Přičemž rovná-li se 100, jde o čtvercový formát, přesahuje-li tuto hodnotu, jedná se o formát obdélníkovitý. Poměr délka těla/výška v kohoutku 9 : 10 je žádoucí u azavaka. Jeho formát těla lze popsat jako obdélník postavený na výšku.

Vzájemný soulad šířky a hloubky hrudníku, formátu těla a délky končetin vytváří tělesný rámec psa. Může být velký či malý v porovnání se standardní kohoutkovou výškou daného plemen, mohutný či vyvážený, pes může být též vysokonohý – typicky basenji, chrti – či nízkonohý, jako jezevčík nebo někteří teriéři.

Konstituce Konstituce je neměnný tělesný stav, který vyplývá z dědičného základu psa. Z hlediska exteriéru se hodnotí jedna ze složek konstituce, habitus. Ovšem nedílnou součástí je i temperament psa, tzn. typ jeho nervové soustavy, stupeň dráždivosti a ochota k práci.

U psa rozlišujeme pět základních konstitučních typů:

Lymfatická konstituce je vystupňovaná hrubá konstituce. Jedná se o psy s krátkou hlavou, krátkou tupou tlamou, vysedlými lícními kostmi a silně vyvinutými převislými pysky. Uši jsou těžké, převislé. Kůže na těle je prosáklá, volná, tvořící řasy, psi mají sklon do podkoží ukládat tuk, i při intenzivní zátěži nemají viditelně vyrýsované svaly. Krk bývá krátký, silný a s lalokem, končetiny v poměru k tělu kratší. Psi lymfatické konstituce dospívají pomalu a pozdě, jsou pomalejší, převládá u nich útlum, mají sklony k tloustnutí a jsou hůře cvičitelní. Lymfatická konstituce je vlastní například neapolskému mastinovi, bulmastifovi, basetovi nebo svatobernardskému psu. Hrubá konstituce je vystupňovaná konstituce pevná. Představitelem je pes s dobře vyvinutou, masivní kostrou a silným osvalením. Kůže je tlustá, ale přiléhající, netvoří řasy ani záhyby. Psi hrubého typu mají širokou, masivní hlavu, silně vyvinuté, mírně převislé pysky a převislé ušní boltce. Krk je krátký, silný a nízko nasazený, hrudník široký a hluboký, končetiny spíš kratší. Povahově bývají vyrovnaní. Příkladem plemen s hrubou konstitucí je kavkazský pastevecký pes nebo rotvajler. Pevná, tvrdá konstituce charakterizuje psa s dobře vyvinutou, středně silnou kostrou a se suchou a silnou svalovinou. Má přiměřeně širokou hlavu tvaru protáhlého klínu, pysky jsou suché a přiléhající. Tenká kůže dobře přiléhá k podkoží, srst psa je spíše kratší a většinou se jedná o srst s podsadou. Krk je dobře osvalený, středně silný, hřbet pevný a končetiny delší a dobře zaúhlené. Jsou to pohybliví a vyrovnaní psi, kteří jsou snadno cvičitelní. Pevná konstituce je vyžadována u většiny pracovních plemen, jako je německý ovčák, belgický ovčák, retrívři, ohaři a mnoho dalších. Suchá konstituce, též suchý silný typ, popisuje psy s poněkud jemnější kostrou a dlouhými kostmi. Hlava je delší, užší, protáhlá a jemněji formovaná, s méně mohutnými čelistmi a tenkými, suchými a přiléhajícími pysky. Krk bývá vysoko nasazený, pes je často čtvercového formátu s krátkým hřbetem, vysokonohý, s dobrým zaúhlením končetin. Psi suché konstituce jsou dobře pohybliví, vzrušiví, často choleričtí. Představitelem je například dobrman, foxteriér nebo chrti. Jemná konstituce je typická slabou kostrou i osvalením. Lebka bývá vypouklá, tlama krátká, oči velké a často též vypouklé. Psi mají sklon k nervozitě a jsou choulostiví. Jemná konstituce je vlastní trpasličím společenským plemenům psů.

Pohlavní výraz U psů je vyjádřený pohlavní dimorfismus – psi se vzhledem odlišují od fen, tento rozdíl, pohlavní výraz, je zvláště patrný u psů pevné a suché konstituce. Psi jsou větší a mohutnější, mají hrubší a širší hlavu, feny bývají poněkud jemnější. Samci bývají bohatěji osrstění.

Hlava psa

Hlava psa je rozdělena na dva hlavní celky – mozkovnu, jejímž podkladem je mozková část lebky, a čenichovou partii. Přechod mezi mozkovnou a čenichem se nazývá stop.

thumb|Schéma – dolichocefalická, mezocefalická a brachycefalická lebka

Co se týče poměru délek mozkovny a čenichové partie, plemena psů se obecně dají rozdělit do tří skupin: brachycefalická plemena, neboli krátkolebá, jsou psi se zkrácenou čenichovou partií a dopředu směřujícíma očima. Častý je předkus, kdy je horní čelist kratší než čelist spodní. Příkladem krátkolebého plemene je anglický buldok, mops či německý boxer. mezocefalická plemena jsou psi, u kterých se délka lebky od týlu ke stopu víceméně rovná délce čenichové partie od stopu ke špičce čenichu. Patří sem většina plemen. dolichocefalická plemena jsou psi s prodlouženou a plochou mozkovnou, často je u nich vystupující týlní kost. Čenichová partie je rovněž dlouhá, obvykle s mozkovnou v poměru 1 : 1. Příkladem jsou chrti a kolie.

Ve vztahu ke vzhledu požadovaném standardem může být hlava dlouhá, krátká, široká, úzká, těžká, lehká, jemná, ušlechtilá či neušlechtilá, hrubá nebo přiměřená. Klínovitá, též vlčí hlava je taková, u které se čenichová partie postupně směrem k čenichu zužuje. Je typická pro německé ovčáky, špice, šiperku, kolie aj. Hlava hranatá je charakteristická kratší čenichovou partií, která se nezužuje. Je mohutná s patrnými lícními kostmi. Hranatou hlavu mají například molossoidní plemena nebo americký pitbulteriér. Kulatou hlavu mají malá společenská plemena, jako je čivava, opičí pinč, shih-tzu. Vejčitá hlava je charakteristickým znakem anglického bulteriéra.

thumb|Schéma - linie hlavy psa - rovnoběžné, rozbíhavé, sbíhavé Linie temene a čenichu mohou být rovnoběžné, jak je pořadováno například u Nova Scotia duck tolling retrívra nebo u německé dogy, sbíhavé, konvergující, jak je požadováno například u cane corso, nebo rozbíhavé, divergující, standardně u německého drátosrstého ohaře či španělského mastina.

Na mozkovně psa se hodnotí tvar a šířka čela, které může být široké nebo úzké, dlouhé nebo krátké, ploché, klenuté nebo vypouklé. Výrazně vypouklé čelo je znakem jablkovité hlavy, která je plemenným znakem čivavy. Uprostřed čela se u některých plemen tvoří kožní záhyb, tzv. čelní rýha. Ta může být mělká nebo hluboká. Nadočnicové oblouky mohou být výrazné, nebo naopak nevýrazné. Líce mohou být vystouplé nebo ploché, masité nebo suché. Na přechodu hlavy v krk může být výrazný týlní hrbol, nebo je naopak nevýrazný či neznatelný.

Stop je přechod mezi mozkovnou a čenichovou partií psa. U psích plemen existují stopy s úhlem skoro 90° až po sotva znatelný, postupný přechod. Výrazný stop je vyžadován u čivavy, kanárské dogy, bandoga, westíka, anglického setra a dalších, dobře patrný u hovawarta či slovenského čuvače, mírný stop je vyžadován u československého vlčáka, beaucerona, aljašského malamuta aj. Skotský teriér či jezevčík mají stop jen naznačený. Sotva znatelný stop je vyžadován u kavkazského pasteveckého psa, dlouhosrsté kolie či barzoje.

Hřbet nosu bývá většinou rovný, dále je častý římský nos, vyžadovaný brazilské fily nebo německého ohaře, u bulteriéra je typický výrazný klabonos, lehce konkávní, pronesený hřbet nosu je standardní u argentinské dogy či u pointra.

Nosní houba je obvykle vyžadována černě pigmentovaná. U modrých psů je nosní houba břidlicově šedá – jedná se o zesvětlenou černou, u hnědých psů je nosní houba hnědá, tzv. játrová. U psů zbarvení merle se obvykle toleruje skvrnitá nosní houba. Pysky mohou být masité nebo tenké, převislé, volné nebo dobře přiléhající. Měly by být dobře pigmentované, obvykle černé, s výjimkou modrých a hnědých zvířat, kde jsou břidlicově šedé a hnědé.

Dospělý pes má 42 zubů. Většinou je vyžadován nůžkový skus, což značí, že horní řezáky těsně překrývají spodní. Tolerovaný je skus klešťový. U brachycefalických plemen je častý předkus, kdy spodní řezáky překrývají horní.

Tvar ušního boltce je výrazným plemenným znakem. Původní jsou uši vzpřímené, prošlechtěná plemena mají uši s měkkou chrupavkou, které visí podle lící dolů. Klopené uši jsou uši vzpřímené, jejichž přibližně horní polovina je přehnutá dopředu a částečně nebo úplně zakrývá ústí vnějšího zvukovodu. Poloklopené uši jsou vzpřímenější a lehčí než klopené, dopředu je ohnutá jen špička ucha a ústí zvukovodu je volné. Ucho tvaru růžového lístku je malé, vysoko nasazené klopené ucho, složené nazad a odkrývající vnitřek boltce i vstupu do zvukovodu.

Ušní boltec může být nasazený nízko, středně vysoko nebo vysoko, přičemž hodnocení toho, co je nízko a co je vysoko zpravidla záleží na standardu plemene. Kupírování uší je chirurgická úprava vzhledu psa, při které dochází v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce, a tím ke změně vzhledu zvířete. V České republice je kupírování uší zakázáno od roku 1993 a od 1. 3. 2004 ČMKU zakazuje vstup kupírovaným jedincům na kynologické akce.

Podle tvaru se popisuje oko kulaté, například u výmarského ohaře, bostonského teriéra nebo u belgického grifonka, oválné u anglického setra, border kolie nebo dobrmana, mandlovité oko u německého ovčáka, pudla či labradorského retrívra, trojúhelníkovité u shiby nebo afghánského chrta. Basset má oko kosočtverečného tvaru. Podle zasazení v lebce může být oko zapadlé na jedné straně (např. čau-čau, bulteriér), nebo vystouplé jako druhý extrém (pekingský palácový psík, shi-tzu).

Otevřené oko je takové, kde je vlivem povoleného spodního víčka trvale odhalena spojivka. Tento stav se nazývá též ektropium. Jedná se o poruchu utváření víček, která je častější u lymfatických nebo lymfatičtějších typů psů. Oko reaguje zvýšeným slzením, jsou časté záněty spojivek. Diamantové oko je oko, u kterého je jak ektropium, tak entropium na horním víčku, při kterém se víčko stáčí směrem k rohovce a mechanicky ji dráždí.

Co se týče barvy oka, nejčastější barva duhovky u psů je hnědá a obecně platí, že čím tmavší, tím lepší. Jantarové oko je předepsáno u výmarského ohaře, u modrých thajských ridgebacků, u československého vlčáka. Tmavě jantarovou barvu mají hnědě zbarvení pudlové a někteří lusitanští leopardí psi. Světle žluté, dravčí oko, je u většiny plemen nežádoucí, toleruje se u bandoga, leopardí pes může mít oči jakékoliv barvy. Modré oči může mít australský ovčák, sibiřský husky, border kolie. Pes může mít i nestejnou barvu očí.

Krk psa Krk psa tvoří spojnici mezi hlavou a trupem a společně s hřbetem, bedry, zádí a ocasem tvoří horní linii psa. Je tvořen krční páteří, vazy a svaly. Na krku se dále popisuje jeho horní část, šíje, a dolní část, hrdlo.