Právo exkluzivy (latinsky ius exclusivae) bylo v katolické církvi oprávnění vetovat výsledek hlasování konkláve panovníkem některé z katolických mocností (Španělsko, Francie a Rakousko) prostřednictvím některého z kardinálů na konkláve přítomných. Právo exkluzivy zrušil v roce 1904 papež Pius X., když jeho použití zakázal pod trestem exkomunikace.
Případy použití práva exkluzivy
rok konání konklávekardinál, jehož volba byla vetovánakardinál, který vznesl vetopanovník, jehož jménem bylo veto vzneseno1644Giulio Cesare SacchettiGil Carrillo de AlbornozFilip IV. Španělský (Španělsko)1721Fabrizio PaolucciMichal Bedřich z AlthanuKarel II. (Rakousko)1730Giuseppe Renato ImperialiCornelio Bentivoglio d'AragonaFilip V. Španělský (Španělsko)1758Carlo Alberto Guidobono CavalchiniPaul d'Albert de LuynesLudvík XV. (Francie)1823Antonio Gabriele SeveroliGiuseppe AlbaniFrantišek II. (Rakousko)1830–1831Giacomo GiustinianiJuan Francisco Marco y CatalánFerdinand VII. (Španělsko)1903Mariano Rampolla del TindaroJan Maurycy Paweł PuzynaFrantišek Josef I. (Rakousko)
Reference
Kategorie:Kanonické právo Kategorie:Vatikánská politika Kategorie:Zaniklo 1904