náhled|Fiktivní diagram sociální sítě, který obsahuje 165 uzlů a 1851 hran; připomíná výstupy z výzkumů sociálních sítí Sociologie (z lat. socius = druh, nebo societas = společnost; z řec. logos = slovo, řeč, věda) je sociální vědou o moderních společnostech, o jejich vzniku, vývojové dynamice a proměnách, o jejich vnitřní struktuře (sociální a třídní) a o povaze a proměnách mezi jejich jednotlivými podstatnými sociálními subsystémy (ekonomickým, politickým, kulturním, či náboženským). Její počátky jsou spojeny se vznikem moderní, kapitalistické společnosti (industrializace, urbanizace, dělba práce a třídní struktury) a sama vzešla z duchovní a politické reflexe těchto procesů (osvícenství, liberalismus, socialismus, konzervatismus).Práce, jež by se daly považovat za sociologické, se ovšem mohou datovat do mnohem vzdálenější minulosti: od díla Alexise Tocquevilla (Demokracie v Americe, Starý režim a revoluce) až po Platónovu Ústavu. Je obvykle řazena do kategorie společenských i humanitních věd a používá zejména metody empirického výzkumu v kvantitativní a kvalitativní podobě. Sociologie se zabývá jak výzkumy na mikroúrovni, tak i na makroúrovni. Cílem výzkumů aplikované sociologie či kritické sociologické teorie je aktivní podílení na společenské změně, zatímco čistě teoretické výzkumy se zaměřují na pochopení sociálních procesů bez vědomého úsilí změny statu quo.V akademickém prostředí má stále velký vliv Weberova nehodnotící sociologie, jež má za cíl pouze objektivně popisovat a analyzovat společenskou realitu; nikoli do ní zasahovat a účelně ji měnit. O přesném vymezení předmětu zkoumání neexistuje shoda napříč různými sociologickými školami a paradigmaty: jedná se o multiparadigmatickou vědu.Akademické debaty ohledně „vědeckosti“ sociálních věd se vedou od jejich samotného začátku a neexistuje jednotná odpověď: nálezy exaktních věd jsou obvykle univerzální a deterministické, zatímco nálezy společenských věd jsou většinou platné pouze pro prostředí, ze kterého pochází samotná data a statistické výsledky mají stochastický, pravděpodobnostní charakter. I to je jeden z důvodů, proč C. W. Mills v díle Sociologická imaginace upřednostňuje termín „sociální studia“.
Dějiny sociologie
Sociologie se začala formovat až na začátku 19. století. Za otce sociologie je považován francouzský filosof Auguste Comte, který také v roce 1838 poprvé užívá slovo sociologie. Comtova sociologie je pojímána jako pozitivní věda o společenském pokroku stojící na vrcholu hierarchie věd. Přibližně ve stejné době jako Comte zveřejňují své úvahy o vztazích ve společnosti a společenském vývoji Herbert Spencer a Karel Marx. Vedle těchto tří osobností patří do šestice sociologických klasiků ještě o generaci mladší Vilfredo Pareto, Ferdinand Tönnies, Émile Durkheim, Max Weber a Georg Simmel. V 90. letech 19. století se sociologie institucionalizovala, první nezávislou katedru sociologie založil Albion Woodbury Small v roce 1892 na Chicagské univerzitě (viz též Chicagská škola). Sociologií se zabýval také pozdější první československý prezident prof. dr. T. G. Masaryk.náhled|Auguste Comte je považovaný za zakladatele sociologie.|257x257pixelů Sociologická teorie Sociologie je vědou multiparadigmatickou. Sociologické poznání není kumulativní. Základní dělení rozlišuje sociologická paradigmata objektivistická a interpretativní.
Objektivisté považují sociální realitu za objektivní skutečnost existující vně individuí. Zabývá se zkoumáním sociálních faktů, sociálních změn, sociální struktury.
Interpretativní sociologie považuje sociální realitu za konstrukt v myslích lidí a zajímá ji, jak je tento konstrukt lidmi vytvářen, chápán a interpretován.
Dělení sociologických paradigmat dle Ritzera paradigma sociálního faktu (např. pozitivismus, marxismus a další konfliktualistické teorie, strukturální funkcionalismus) paradigma sociálního chování (např. behaviorismus, teorie sociální směny, sociobiologie) paradigma sociální definice (interpretativní sociologie – např. fenomenologická sociologie, symbolický interakcionismus, etnometodologie, sociální konstruktivismus)
Nominalismus a realismus Dalším přístupem k vnímání paradigmat je rozdělení na nominalismus a realismus.
Sociologický realismus vychází z předpokladu, že společnost existuje nezávisle na jednotlivci. Sociální realita je tak chápána jako objektivizována. Společnost je také více než souhrn jednotlivých individuí. Sociální normy jsou nadindividuální. Jedinec v průběhu zdárné socializace přijímá tyto normy. Celý svět má pevný řád. Tento přístup je uplatňován hlavně v teoriích zabývajících se sociální statikou. Do sociologického realismu řadíme fenomenologickou, konfliktologickou a konsensuální sociologii.
Sociologický nominalismus naopak tvrdí, že společnost existuje mezi individui. Je tedy intersubjektivní. Sociální normy neexistují mimo vědomí. Normy se vytváří skrze interakci. K tomuto paradigmatu patří škola interakcionistů. Těžiště tohoto paradigmatu je ve studiu sociální dynamiky.
Významné sociologické směry a jejich představitelé pozitivismus (Auguste Comte, Émile Durkheim) a novopozitivismus (Paul Felix Lazarsfeld, William Ogburn) sociologismus (Émile Durkheim) evolucionismus (Herbert Spencer) formalismus (Georg Simmel) marxismus (Karel Marx) a neomarxismus (Max Horkheimer, Theodor W. Adorno, Herbert Marcuse, Jürgen Habermas) psychologismus (Gabriel Tarde, Gustave Le Bon) behaviorismus (Burrhus Frederic Skinner, George Caspar Homans) italská politická sociologie (Vilfredo Pareto, Robert Michels, Gaetano Mosca) fenomenologická sociologie (Alfred Schütz) symbolický interakcionismus (George Herbert Mead, Charles H. Cooley, Herbert Blumer) strukturalismus (Claude Lévi-Strauss) strukturální funkcionalismus (Talcott Parsons, Robert K. Merton) sociální konstruktivismus (Peter Berger, Thomas Luckmann) teorie sociální směny (George Caspar Homans, Peter Blau) sociobiologie (Edward Osborne Wilson) etnometodologie (Harold Garfinkel) poststrukturalismus (Jacques Derrida, Jean-François Lyotard, Michel Foucault) organicismus (Herbert Spencer)
Metody sociologie Sociologický výzkum se snaží popsat, vysvětlit či předpovědět sociální život jedinců, skupin a společností. K tomu je užívána celá řada metod, které můžeme zjednodušeně rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum se zaměřuje na populaci. Snaží se o reprezentativnost, mají vypovídat o tom, jak je nějaký znak zastoupen v populaci, nebo jaký postoj je možné u populace najít. Nejčastěji, ne však nutně, užívá metody dotazníkového šetření či rozhovorů a kvantitativní analýzy textů. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na objekt. Nepopisuje zákonitosti, ale snaží se nacházet vztahy mezi kategoriemi. Nejčastěji, ale ne nutně, užívá metod focus groups, hloubkových rozhovorů a analýzy textů.
Vybrané konkrétní sociologické disciplíny Zkoumání biosociálních a geografických podmínek společenského života Sociologie obyvatelstva Sociální ekologie (sociologie města, sociologie venkova) Sociální geografie Sociologie etnických a rasových skupin (postkoloniální a kritická rasová teorie) Sociologie sexuálních a genderových vztahů (feministická a queer teorie) Sociologie věkových skupin (sociologie mládeže, sociální gerontologie) Zkoumání politické a sociálněekonomické struktury společnosti Sociologie společenských tříd (sociologie politiky vč. teorie elit, sociologie dělnické třídy, sociologie rolnictva) Sociologie společenských vrstev (sociologie inteligence, sociologie tzv. středních „tříd“) Sociologie povolání Sociologie společenských skupin (sociologie rodiny, sociologie malých skupin) Sociologie spotřeby a životní úrovně (sociologie volného času) Zkoumání společenských, pracovních a technických podmínek výroby Sociologie práce Sociologie průmyslu Sociologie zemědělství Sociologie techniky Sociologie řízení Zkoumání forem společenského vědomí Sociologie kultury, kulturní sociologie Sociologie práva (sociologie deviantního chováni a kriminality) Sociologie vědění a ideologie (sociologie sociologie) Sociologie veřejného mínění Sociologie morálky Sociologie výchovy a vzdělání Sociologie umění Sociologie vědy Sociologie náboženství Sociologie jazyka Sociologie literatury Zkoumání společenských institucí Sociologie státu a práva Sociologie politiky (sociologie politických stran, sociologie propagandy) Sociologie armády Sociologie zdravotnictví
Přehled sociologických směrů a základních představitelů + Pozitivismus Představitel Doba života TeorieSaint-Simon (1760–1825)společnost jako organismusAuguste Comte (1798–1857)sociální statika a sociální dynamikaHerbert Spencer (1820–1903)sociální zákonistosti; Darwinem inspirované teorie
+ Strukturální funkcionalismus Představitel Doba života TeorieÉmile Durkheim (1858–1917)dělba práce; společenská solidarita; anómie; sebevraždaTalcott Parsons (1902–1979)AGIL model Robert K. Merton (1910–2003)dezintegrovaná společnost; sebenaplňující se proroctví; dysfunkce; teorie středního dosahu; sociologické paradigma
+ Teorie konfliktu Představitel Doba života TeorieKarl Marx (1818–1883) teorie tříd; proroctví zániku kapitalismuRalf Dahrendorf (1926–2009)třídní konflikt; analýza společnosti informacíPierre Bourdieu (1930–2002)model sociálního pole a habitu; reprodukce sociálních nerovností
+ Symbolický interakcionismus Představitel Doba života TeorieGeorge H. Mead (1863–1931)sociální behaviorismus; významný druhý; play x game; self (I and Me)Max Weber (1864–1920)rozumějící sociologie; legální panství; byrokracie; mocenská autorita; protestantská etikaFlorian Znaniecki a William I. Thomas (1882–1958)(1863–1947)definice situace; sebenaplňující se proroctvíHerbert Blumer (1900–1987)proces interpretace; proměnlivá společnostGeorge Caspar Homans (1910–1989)sociální učení; teorie směnyJames Samuel Coleman (1926–1995)teorie racionální volby; vězňovo dilema
+ Fenomenologická sociologie Představitel Doba života TeorieAlfred Schütz (1899–1959)svět každodennosti (lebenswelt); konstrukce prvního a druhého řáduHarold Garfinkel (1917–2011)etnometodologieErving Goffman (1922–1982)dramaturgická sociologie; stigmatizovaná identitaPeter L. Berger a Thomas Luckmann (1929–2017)(1927–2016)sociální konstrukce reality +Sociologie pozdní modernityPředstavitelDoba životaTeorieUlrich Beck (1944–2015)riziková společnost, modernizace, individualizaceZygmunt Bauman (1925–2017)racionalizace, byrokracie a Holokaust; tekutá modernita; postmoderní etikaAnthony Giddens (*1939)dvojitá strukturace; expertní systémy; dis-embedding a re-embeddingHartmut Rosa (*1965)sociální akcelerace; koncept resonanceAndreas Reckwitz (*1970)singularizace sociálního světa; strukturální proměna modernity +Obecná kritická teoriePředstavitelDoba životaTeorieThorstein Veblen (1857–1929)ostentativní spotřeba; přesun zájmu od produkce ke spotřebě; zahálčivá třídaW. E. B. Du Bois (1868–1963)dvojaké vědomí; talented tenthMichel Foucault (1926–1984)studium moci, biomoci, objektivace subjektu, diskurzů, disciplinárních institucí; koncept panopticismu; pastýřská moc Angela Davis (*1944)intersekcionalita; feminismus; vězeňský abolicionismusJudith Butler (*1956)genderová performativita; subverzivní techniky Nancy Fraser (*1947)recognition justice; kapitalismus jako společenský řád + Kritická teorie frankfurtské školy Představitel Doba života TeorieKarl Mannheim (1893–1947)sociologie vědění; ideologie a utopieHerbert Marcuse (1898–1979)spravedlivá společnostTheodor W. Adorno (1903–1969)dialektika osvícenství; kulturní průmysl; negativní dialektikaErich Fromm (1900–1980)společenský charakter člověkaJürgen Habermas (1929–2026)kolonizace životního světa
Vztahy k jiným vědám Sociologie patří mezi společenské vědy. Souvisí a spolupracuje především s těmito jinými vědami: