Ričú (, známý též jako , Óenoizahowake no Mikoto) byl v pořadí 17. japonským císařemImperial Household Agency (Kunaichō): 雄略天皇 (21); retrieved 2013-8-28. v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.Titsingh, Isaac. (1834). Nihon Ōdai Ichiran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Royal Asiatic Society, Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland.
K období života a vlády tohoto císaře nelze přiřadit žádná pevná data, ale všeobecně panuje názor, že vládl od roku 400 do roku 405.Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan
Legenda náhled|Císař Ričú je tradičně spojován s tímto kofunem Kami Išizu Misanzai ve městě Sakai. Historici pohlížejí na Ričúa jako na „legendárního císaře“ 5. století.Kelly, Charles F. "Kofun Culture," Japanese Archaeology. 27 April 2009. Teprve 29. císař Kinmei (asi 509–571)Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ; je první, k jehož období vlády dokáže současná historiografie přiřadit ověřitelná data; nicméně standardně přijímaná jména a data prvních císařů byla schválena za „tradiční“ teprve od vlády císaře Kammu (737–806), 50. panovníka dynastie Jamato.Aston, William George. (1896). Nihongi: Chronicles of Japan from the Earliest Times to A.D. 697. London: Kegan Paul, Trench, Trubner.
Podle záznamů v nejstarších japonských kronikách Kodžiki a Nihonšoki byl Ričú nejstarším synem císaře Nintokua, kterého vystřídal na Chryzantémovém trůně. Při narození dostal jméno Óenoizahowake no Mikoto ().
Ričúův titul by dnes nezněl tennó, neboť, jak se mnozí historikové domnívají, tento titul byl zaveden až za vlády císaře Temmu. Spíš by zněl Sumeramikoto či Amenošita Širošimesu Ókimi (治天下大王), což znamená „velký král vládnoucí všemu pod nebesy“. Mohl by také být nazýván ヤマト大王/大君 neboli „velký král dynastie Jamato“.
Někteří historici ztotožňují Ričúa s králem Sanem z historického čínského textu Kniha Sung sepsaného v letech 492–493, který popisuje události v době vlády dynastie Liou Sung (420–479). Král San vyslal v letech 421 a 425 posly k vládci státu Sung.
Ričú uprchl kvůli žhářství z paláce Naniwa v Ósace do svatyně Isonokami ve vrchovině u města Tenri v prefektuře Nara.Nihonšoki, kapitola 12 Roku 405, v šestém roce své vlády, podlehl císař nemoci. Na uvolněné místo na Chryzantémovém trůnu usedl téhož roku jeho mladší bratr Mizuhawake (, později známý pod jménem Hanzei. Žádný z Ričúových synů na japonský trůn neusedl, zato na něj posléze nastoupili dva Ričúovi vnuci, Kenzó a Ninken.
Místo, kde byl císař Ričú pohřben, není známo. Císař je proto tradičně uctíván v pamětní šintoistické svatyni (misasagi) ve městě Sakai v prefektuře Ósaka. Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora stanovil toto místo jako císařovo mauzoleum, takže nese formální jméno Mozu no mimihara no minami no misasagi. Bývá rovněž označováno jako kofun Kami Išizu Misanzai ().
Rodina Císařská manželka: Kuro-hime (), dcera Kacuragiho no Ašity no Sukuneho první syn: princ Ičinobe-no Ošiwa (), otec císařů Kenzóa a Ninkena princ Mima () † 456 princezna Aomi no Himemiko (, 441–484)
císařovna: princezna Kusakanohatabino-hime (), dcera císaře Ódžina princezna Nakaši no Hime (), manželka prince Ókusaky, později se vdala za císaře Ankóa
1. konkubína: Futohime no Iracume (), dcera prince Funašiwakeho
2. konkubína: Takacuru no Iracume (), dcera prince Funašiwakeho
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Japonští císaři Kategorie:Narození v roce 336 Kategorie:Úmrtí v roce 405 Kategorie:Muži