Barbora Krejčíková (* 18. prosince 1995 Brno) je česká profesionální tenistka, celkově dvanáctinásobná grandslamová vítězka, bývalá světová dvojka ve dvouhře a světová jednička ve čtyřhře, když na této pozici strávila ve třech obdobích devatenáct týdnů. Na Letních olympijských hrách 2020 se s Kateřinou Siniakovou stala olympijskou vítězkou v ženské čtyřhře. Obě tak pro Česko získaly první zlatou medaili zpod pěti kruhů v tenise.
Na French Open 2021 ovládla dvouhru a po boku Siniakové i čtyřhru, což se v jediném ročníku naposledy předtím podařilo Mary Pierceové v roce 2000. Druhý singlový grandslam vybojovala ve Wimbledonu 2024. Se Siniakovou triumfovala také na French Open 2018, ve Wimbledonu 2018 a 2022, Australian Open 2022 a 2023, stejně jako na Turnaji mistryň 2021. Titulem na US Open 2022 zkompletovaly kariérní grandslam, kariérní Zlatý Slam a jako první ženský pár v historii dovršily i kariérní Super Slam. Staly se tak pátou dvojicí otevřené éry s alespoň sedmi grandslamovými tituly. V letech 2019, 2020 a 2021 vyhrála jako první hráčka od výkonu Margaret Courtové ze sezón 1963–1965 smíšenou čtyřhru Australian Open třikrát za sebou.
Od října 2018 do ledna 2019 byla světovou jedničkou ve čtyřhře, jíž se spolu se Siniakovou staly jako pátá a šestá Češka, respektive čtyřicátá a čtyřicátá první hráčka od zavedení klasifikace v roce 1984. Vytvořily tak čtrnáctou dvojici na vrcholu. Do čela deblové klasifikace se dvakrát vrátila v létě, respektive na podzim 2021. V závěru sezóny 2023 Siniaková iniciovala ukončení jejich deblové spolupráce. Na začátku sezóny 2024 se její deblovou partnerkou stala Němka Laura Siegemundová.
Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála devět singlových a dvacet deblových turnajů včetně dvouhry na Dubai Tennis Championships 2023 z kategorie WTA 1000. V sérii WTA 125 ovládla čtyřhru v Limoges. V rámci okruhu ITF získala čtrnáct titulů ve dvouhře a devatenáct ve čtyřhře., přístup: Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v únoru 2022 na 2. místě a ve čtyřhře v říjnu 2018 na 1. místě., přístup: V srpnu 2023 navázala spolupráci s krajanem Pavlem Motlem, se zkušenostmi z amerického univerzitního tenisu na Middle Tennessee State University. V letech 2014–2017 ji vedla Jana Novotná, v roce 2018 Petr Kovačka a v období 2018–2023 Aleš Kartus. Po něm ji vedl krajan a kamarád Pavel Motl. Od května 2025 ji trénuje bývalý tenista Jiří Novák.
V českém týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2019 ostravským čtvrtfinálem Světové skupiny proti Rumunsku, v němž se Siniakovou prohrála rozhodující čtyřhru. Češky tak odešly poraženy 2:3 na zápasy. Ve Fed Cupu 2018 se stala členkou vítězného týmu, když byla poprvé nominována do pražského finále proti Spojeným státům, ale neodehrála žádné utkání. Do listopadu 2025 v soutěži nastoupila k osmi mezistátním utkáním s bilancí 2–3 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře., přístup:
V letech 2018, 2021 a 2022 vytvořila s Kateřinou Siniakovou deblový pár roku WTA a obě se staly také mistryněmi světa ITF. V letech 2021 a 2024 vyhrála hlavní kategorii české tenisové ankety Zlatý kanár.
Juniorská kariéra V juniorském tenise získala se Siniakovou tři deblové grandslamy, když triumfovaly na French Open 2013, ve Wimbledonu 2013 a US Open 2013. Jako poražená finalistka skončila po boku Ukrajinky Olexandry Korašviliové ve čtyřhře Australian Open 2013. V roce 2013 vyhrála dvouhru i čtyřhru na Evropském juniorském šampionátu do 18 let ve švýcarském Klostersu. náhled|Forhend na French Open 2016 První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v červenci 2010 ve slovenských Piešťanech. V září 2011 vyhrála premiérový turnaj na této úrovni tenisu na osijecké události, když triumfovala s Anetou Dvořákovou ve čtyřhře. Probojovala se také do finále dvouhry, kde podlehla Chorvatce Petře Sunićové ve třech setech.
Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavená v říjnu 2013 na 3. příčce.
Profesionální kariéra Do sezóny 2016 hrála za Slovan Ivančice, s výjimkou let 2012–2014 strávených v TK Agrofert Prostějov. Mezi roky 2017–2019 nastupovala za TK Precheza Přerov, než se opět vrátila do ivančického klubu.
2014–2015 Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála na říjnovém BGL Luxembourg Open 2014 v Lucemburku. Po boku krajanky Lucie Hradecké nestačily v zápase o deblovou trofej na dvojici Timea Bacsinszká a Kristina Barroisová. První titul pak vybojovala ve čtyřhře Coupe Banque Nationale 2015, zářijového turnaje v Québecu. S Belgičankou Anou-Sophií Mestachovou ve finále zdolaly argentinsko-polský pár María Irigoyenová a Paula Kaniová.
Na nejvyšší grandslamové úrovni hrála v průběhu sezón 2014 a 2015 singlové kvalifikace. V hlavní soutěži debutovala ženskou čtyřhrou French Open 2015, kde se její partnerkou stala Němka Julia Görgesová. V úvodním kole však uhrály jen tři gamy na nejlepší světovou dvojici Martina Hingisová a Sania Mirzaová.
2016 Do prvního grandslamového semifinále postoupila v ženské čtyřhře French Open, kde hrála po boku Kateřiny Siniakové. Vyřadily také světové jedničky Martinu Hingisovou se Sanií Mirzaovou, kterým oplatily čtvrtfinálovou porážku z dubnového Porsche Tennis Grand Prix, či nasazené šestky a krajanky Andreu Hlaváčkovou s Lucií Hradeckou. Před branami finále je zastavil sedmý nasazený pár Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová z Ruska.
2017 Do premiérového čtvrtfinále dvouhry okruhu WTA Tour se probojovala jako 254. hráčka žebříčku na květnové antuce norimberského Nürnberger Versicherungscupu. Po kvalifikačních výhrách nad krajankami Jesikou Malečkovou a Petrou Krejsovou si poprvé v probíhající sezóně zahrála hlavní soutěž a celkově poosmé. V úvodních dvou kolech hlavní soutěže jí soupeřky skrečovaly v průběhu druhých sad. Nejdříve rumunská kvalifikantka Alexandra Cadanțuová, která prohrávala 2–5 ve druhém setu. Poté také favorizovaná Němka Laura Siegemundová, jež si za příznivého stavu 6–4 a 5–5 poranila koleno a byla z dvorce odnesena na nosítkách. Mezi poslední osmičkou pak odvrátila pět mečbolů německé hráčky Cariny Witthöftové. V rozhodující sadě semifinále udělila Rumunce Soraně Cîrsteaové „kanára“ a probojovala se do závěrečného zápasu turnaje. V něm nestačila na nejvýše nasazenou Nizozemku a obhájkyni trofeje Kiki Bertensovou, když za 56 minut uhrála jen tři hry. V následném vydání žebříčku WTA se posunula na 142. příčku, dvě místa za kariérním maximem.
2018: Dva tituly na grandslamech a světová jednička ve čtyřhře náhled|vlevo|Ve čtyřhře Birmingham Classic 2018 postoupila se Siniakovou do semifináleNa French Open zvládla na dvanáctý pokus projít kvalifikační sítem grandslamu a zajistit si debut v hlavní soutěži. V prvním kole ji však vyřadila turnajová šestka Karolína Plíšková. Se Siniakovou vyhrála ženskou čtyřhru French Open, když ve čtvrtfinále zdolaly turnajové trojky Andreju Klepačovou s Maríou José Martínezovou Sánchezovou a v semifinále druhé nasazené plzeňské rodačky Andreu Sestini Hlaváčkovou s Barborou Strýcovou. V boji o titul přehrály za 65 minut japonskou dvojici Eri Hozumiová a Makoto Ninomijová po dvousetovém průběhu. Staly se tak třetím ryze českým párem, jenž vyhrál Roland Garros.
Na triumf z Paříže navázaly o měsíc později ve Wimbledonu, když ve finále zdolaly americko-český pár Nicole Melicharová a Květa Peschkeová. Připsaly tzv. Channel Slam, tedy výhru na French Open i Wimbledonu v jednom roce, což naposledy předtím zvládly naposledy Ai Sugijamová s Kim Clijstersovou v roce 2003. Díky oběma triumfům se staly prvním párem, který dokázal ovládnout juniorskou i seniorskou čtyřhru na pařížském i londýnském majoru. Ve vítězné grandslamové šňůře pokračovaly i na US Open, kde postupem do semifinále vyhrály šestnáctý zápas na podnicích velké čtyřky. V boji o finále je zastavily pozdější vítězky Ashleigh Bartyová a Coco Vandewegheová.
Na konci listopadu se staly světovými jedničkami ve čtyřhře žen jako čtrnáctá dvojici na této pozici. Poprvé se kvalifikovaly na závěrečný Turnaj mistryň konaný v Singapuru. Po výhrách nad Melicharovou a Peschkeovou a Strýcovou se Sestini Hlaváčkovou nestačily v boji o titul na Tímeu Babosovou a Kristinu Mladenovicovou. V listopadu se stala součástí vítězného fedcupového týmu, přestože ve finále aktivně nezasáhla do žádného zápasu.
2019 V lednu s Američanem Rajeevem Ramem vyhrála smíšenou čtyřhru na Australian Open. Se Siniakovou odešly poraženy z finále čtyřhry BNP Paribas Open v Indian Wells. V dubnu vyhrála dva turnaje okruhu ITF v řadě. Nejdříve ve floridském Palm Harbor s dotací 80 tisíc dolarů, ve finále hladce zdolala nasazenou jedničku Nicole Gibbsovou, když čas utkání činil 58 minut. O týden později přidala celkově dvanáctou trofej v alabamském Pelhamu, na akci s rozpočtem 25 tisíc dolarů. V závěrečném zápase přehrála americkou turnajovou dvojku Caroline Dolehideovou. Na začátku května ovládla turnaj ITF s dotací 60 tisíc dolarů v německém Wiesbadenu po finálovém vítězství nad Ukrajinkou Katarinu Zavackou. V červnovém finále události ITF ve Starých Splavech s rozpočtem 60 tisíc dolarů přehrála Denisu Allertovou.
Premiérovou trofej z kategorie Premier 5 si odvezla ze čtyřhry Rogers Cupu v Torontu, kde se Siniakovou ve finále zdolaly německo-nizozemské turnajové čtyřky Annu-Lenu Grönefeldovou a Demi Schuursovou po dvousetovém průběhu. Druhý sezónní titul přidaly na Upper Austria Ladies Linz 2019 v Linci po výhře nad rakousko-švýcarskou dvojici Barbara Haasová a Xenia Knollová. Již postupem do finále si zajistily účast na Turnaji mistryň.
2020: Průlom ve dvouhře Sezónu rozehrála na události ITF v Hongkongu s dotací 25 tisíc dolarů, kde ve čtvrtfinále podlehla Francouzce Harmony Tanové. Na Shenzhen Open prohrála v kvalifikačním kole s Rumunkou Irinou-Camelií Beguovou. V deblové soutěži získala se Siniakovou titul po finálovém vítězství nad Číňankami Čeng Saj-saj a Tuan Jing-jing.
Na Australian Open prošla podruhé v kariéře z tříkolové kvalifikace do hlavní soutěže; v jejím závěru přehrála Američanku Sachii Vickeryovou. V prvním kole dvouhry pak zdolala Estonku Kaiu Kanepiovou po třísetovém průběhu. Ve druhé fázi však získala jen čtyři gemy na dvacátou pátou nasazenou Rusku Jekatěrinu Alexandrovovou, která prodloužila svou sérii neporazitelnosti na dvanáct zápasů. V melbournském deblu prohrály Krejčíková a Siniaková až v semifinále, když nestačily na Sie Šu-wej a Strýcovou. S Chorvatem Nikolou Mektićem ovládla smíšenou čtyřhru Australian Open, čímž jako první tenistka po 31 letech obhájila melbournský titul. Zopakovala tak výkon své bývalé trenérky Jany Novotné, která ovládla ročníky 1988 a 1989 s Američanem Jimem Pughem. Po boku Čeng Saj-saj odešla jako poražená finalistka z deblové soutěže Dubai Tennis Championships, kde podlehly prvnímu světovému páru Sie Šu-wej a Barbora Strýcová.