František Ignác Weiss, méně Ignác František Weiss, německy Franz Ignaz Weiss (okolo roku 1695 Sulkov u Plzně (dnes Líně) – 30. března 1756 Praha) byl český sochař a řezbář přechodu baroka a raného rokoka.
Život Po narození odešel do Prahy a kolem roku 1718 vstoupil do učení Matěje Václava Jäckela (1655 – 1738), sochaře a řezbáře lužickosrbského původu tvořícího v duchu římského baroka. Roku 1723 získal měšťanství na Novém Městě a roku následujícího se oženil Jäckelovou dcerou Kateřinou. Po smrti Jäckela roku 1738 převzal jeho dílnu a dům. Podílel se na výzdobě převážně řádových kostelů v Praze v jejím okolí. V roce 1748 je uveden jako přísedící zemské fortifikační komise zasedající v souvislosti Války o rakouské dědictví.
Dílo náhled|Hlavní oltář kostela sv. Jiljí v Praze (1734) Počátky Weissovy tvorby jsou spjaty pracemi na zakázkách jeho mistra Matěje V. Jäckela. Například v kostele benediktinů na Břevnově nebo kostele premonstrátek v Chotěšově.
Nástup rokoka sochařovo dílo ve třicátých letech 18. století zřetelně ovlivnil. Obecně se projevuje ve zmenšení měřítka oltáře a zpovědnice nábytkového charakteru. V kostele sv. Jiljí v Praze kromě výzdoby hlavního a bočních oltářů se Weiss podílel také na výzdobě varhan a kazatelny. Na krucifixu nacházejícího se v ochozu jde o méně drastické zobrazení umučení Krista (rána v boku přítomna pouze jako atribut). Již neslouží ke kolektivní, ale spíše k soukromé modlitbě.Přednášky Velké osobnosti barokního umění v Praze, dr. Černý, VŠUP, zimní semestr 1997/1998. Dostupné online. Mezi další díla z tohoto období patří i sochařská výzdoba malostranského kostela sv. Tomáše. Zde vytvořil výzdobu bočních oltářů sv. Tomáše z Villanovy, Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie s obrazy Karla Škréty. Oltář sv. Zikmunda v chrámu sv. Víta znázorňuje motiv Nanebevzetí/Apoteózu – drama baroka se mění v melancholii, avšak stále je patrná extatičnost výjevu. Symbolický sarkofág se vzlétající sochou vytvořil Weiss podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky v roce 1730
Mezi Weissova další významná díla, vzniklá zejména ve 40. letech, patří sochařská kompletní výzdoba kostela sv. Jana Křtitele v Osově nebo oltáře poutního kostela sv. Jana pod Skalou. V následujících letech až do své smrti vytvořil rozsáhlé sochařské vybavení augustiniánských kostelů sv. Kateřiny v Praze a Dolním Ročově.
Ačkoliv Weiss vycházel z dílenské tradice a tvorby Matěje V. Jäckela. Oproti jeho baroknímu expresivnímu dynamismu se ve Weissově tvorbě již projevuje zklidnění a celkové zmenšení měřítek ohlašujícího se rokoka. Jeho postavy jsou melodicky traktovány, mají ušlechtile zdrženlivý výraz i harmonickou ladnost a vyváženost.
Seznam děl Podíl na zakázkách v rámci dílny Matěje Václava Jäckela: 1718–1719 – bazilika sv. Markéty v Břevnově: hlavní oltář 1722–1724 – kostel sv. Františka z Assisi v Praze: sochařská výzdoba průčelí se sochami andělů nesoucí Arma Christi 1724, 1728–1731 – kostel svatého Václava v Chotěšově: hlavní (1724) a boční oltáře (1728–1731) (po zániku kostela bylo vybavení přemístěno do kostelů v Teplé, Liticích a Stodu) 1724 – kostel Panny Marie Matky Ustavičné pomoci v Praze: hlavní oltář
1727 – kaple piaristické koleje ve Slaném: oltář 1728–1731 – kostel svatého Víta v Dobřanech: hlavní dvojoltář (hypotetická účast, dílo převážně M. V. Jäckela) 1728 – kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě: hlavní oltář (pochází ze klášterního kostela v Sedlci)
Samostatná tvorba:
1728 – Říšská brána v Praze (nová Strahovská): sochařská výzdoba (zaniklá) 1730 – kostel sv. Tomáše v Praze: boční oltáře Nanebevzetí P. Marie, sv. Trojice a sv. Tomáše z Villanovy 1730 – katedrála sv. Víta v Praze: oltář sv. Zikmunda v Černínské kapli 1731–1736 – Mariánský sloup na Hradčanském náměstí v Praze: sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Víta, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Floriána (převzetí zakázky po smrti Ferdinanda M. Brokoffa) 1734 – kostel sv. Šimona a Judy v Praze: kazatelna 1734–1740, 1753 – kostel sv. Jiljí v Praze: hlavní oltář (1734, doplněn 1738), boční oltáře sv. Kříže a sv. Dominika (1735), výzdoba varhan (1736) krucifix v křížové chodbě (kolem 1740), a kazatelny (1753) 1735 – kostel sv. Vojtěcha v Praze: kazatelna 1735–1740 – kostel Narození sv. Jana Křtitele, Svatý Jan pod Skalou: hlavní a boční oltáře 1735 – kostel sv. Jakuba v Berouně: oltář sv. Josefa 1738 – kostel Všech svatých na Pražském hradě: náhrobek sv. Prokopa kolem 1740, 1741, 1746 – kostel Narození sv. Jana Křtitele v Osově: sochy sv. Václava sv. Adolfa na průčelí, hlavní a boční oltáře, křtitelnice, zpovědnice, kazatelna (1741), oltář sv. Kříže (1746) 1740–1743 – kostel svaté Kateřiny v Praze: sochařská výzdoba interiéru 1746–1747 – kostel Narození Panny Marie v Chotěšově: hlavní oltář
1747–1753 – kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově: sochařská výzdoba průčelí a interiéru
Odkazy
Reference
Literatura
Nová encyklopedie českého výtvarného umění: František Ignác Weiss (heslo), 2. díl (N-Ž), Academia, Praha, 1995, s.933 (autor hesla Ivo Kořán).
Externí odkazy
http://pamatky.slany.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=99&Itemid=56
Kategorie:Barokní sochaři Kategorie:Rokokoví sochaři Kategorie:Narození v 17. století
Kategorie:Úmrtí v roce 1756 Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Praze