Vicenza

Vicenza [vičenza] (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone, na severním úpatí Monti Berici, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde téměř 113 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak 287 000. Vicenzu proslavil především renesanční architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb je zde řada dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dějiny Podle Strabóna bylo území dnešní Vicenzy osídleno polomýtickým kmenem Euganei, který byl vytlačen etnikem Venetů v 3 až 2 st. př. n. l. V roce 148 př. n. l. byla vybudována římská silnice Via Postumia, která procházela Vicenzou. Původně se město pravděpodobně jmenovalo Berga, v římských dobách je nazýváno Vicetia, Vincentia nebo Vicentia.Franco Barbieri, Renato Cevese, Vicenza, ritratto di una città, Guida storico-artistica, Angelo Colla editore, pag. 19 V době římské občanské války stála Vicenza jako ostatní venetská města na straně Caesara a v roce 49 př. n. l. získali obyvatelé za odměnu římské občanství. V této době byla Vicenza méně významným městem na silnici spojující Mediolanum (Milán) a Aquileiu, ve srovnání s blízkým Pataviem (Padova). Římané využívali blízké mramorové lomy a Vicetia byla známa i produkcí pálených cihel a zpracováním vlny. Je zachováno několik pozůstatků z římské doby, tři mosty přes řeky Bacchiglione a Retrone a izolované oblouky akvaduktu nedaleko Porta Santa Croce.

Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V 16. století prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, který zde zanechal řadu slavných staveb (Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa la Rotonda) a roku 1580 zde zemřel. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.

Po napoleonských válkách Vicenza připadla Rakouskému císařství, povstání roku 1848 potlačil maršál Radecký a roku 1866 se pak Vicenza s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království. Během 1. i 2. světové války se v okolí odehrávaly poměrně těžké boje. V letech 1944 a 1945 bylo město bombardováno: za oběť padla hned dvě divadla a o život přišlo přibližně 2000 lidí. Po válce, v době italského ekonomického zázraku, se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst celé Itálie. Od roku 1990 zde působí některá pracoviště Padovské univerzity.

Pamětihodnosti Poměrně sevřené historické město protíná napříč Corso A. Palladio, od Piazza Castello na JZ až k Teatro Olimpico na SV, lemované měšťanskými domy a paláci. Piazza Signori uprostřed města: Basilica Palladiana je středověká radnice ze 13. století, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami. Patří mezi jeho nejslavnější stavby. Torre Bissara, štíhlá, 82 m vysoká věž ze 12. století, ve 14. století přestavěná na zvonici. Loggia del Capitano na protější straně, kde sídlil benátský guvernér, z roku 1571 podle Palladiových plánů Teatro Olimpico je patrně nejstarší kryté divadlo, dokončené 1583 rovněž podle Palladiova návrhu. Jako starověká divadla má polokruhové mramorové lavice a ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, která uzavírá scénu. Dóm, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem. Gotický kostel San Lorenzo (1280-1344) na SZ okraji historického města Zahrada Salvi na JZ okraji města (A. Palladio), blízko Torre del Castello, zbytku městských hradeb. Villa Capra či La Rotonda, na návrší 2 km JV od města je také jedna z nejslavnějších Palladiových staveb. Přísně symetrická na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí. Mohutná barokní Basilica di Monte Berico na návrší asi 2 km jižně od města s krásnou vyhlídkou na město a Alpy

Slavní rodáci Augustin Luciani (? – † 1493) – biskup českých utrakvistů Gian Giorgio Trissino (1478 – 1550) – básník a jazykovědec Antonio Pigafetta (1491 – 1534) – italský cestovatel a kronikář Vincenzo Scamozzi (1548 – 1616) – architekt Antonio Fogazzaro (1842 – 1911) – spisovatel a básník Federico Faggin (* 1941) – fyzik a jeden z tvůrců prvního mikroprocesoru Sonia Gándhí (* 1946) – indická politička Gelindo Bordin (* 1959) – bývalý italský atlet

Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel

Hospodářství a doprava Vicenza je bohatým městem s převládajícími malými a středními podniky. Důležitým odvětvím je kromě strojírenství také zlatnictví a šperkařství.

Vicenza leží na hlavní železniční trati Padova – Verona; odbočuje zde dvoukolejná trať do Trevisa a lokálka do městečka Schio. Město je napojeno na dálnici A4 z Turína do Terstu.

Veletrh šperků Vicenzaoro Ve městě Vicenza se každý rok koná jeden z největších šperkařských veletrhů na světě s názvem Vicenzaoro. Můžete si tu prohlédnout nejnovější módní trendy a technologie v oboru šperkařství na následující rok. Hlavní výstava je vždy v lednu a nazývá se Vicenzaoro Winter. Další menší veletrh se stejným názvem se koná v září a má název Vicenzaoro September.

Galerie

Partnerská města Annecy, Francie, od roku 1995 Pforzheim, Německo, 1991 Wu-si, Čína, 2006 Cleveland, USA, 2009

Odkazy

Reference

Literatura K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910. Ottův slovník naučný, heslo Vicenza. Sv. 26, str. 646

Související články Andrea Palladio

Externí odkazy

Oficiální stránky Vicenza - Světové dědictví Oficiální stránky šperkařského veletrhu Vicenzaoro

Kategorie:Obce v provincii Vicenza Kategorie:Města v Benátsku Kategorie:Světové dědictví (Itálie) Kategorie:Univerzitní města v Itálii

Vicenza

Źródło i licencja