Slávka Poberová, rodným jménem Jaroslava Vojtěchová (* 20. února 1943 ve Dvoře Králové nad Labem), je česká prozaička, redaktorka, překladatelka z angličtiny a nakladatelka.
Život Slávka Poberová vystudovala dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960-1965. Po absolutoriu nastoupila jako tisková referentka v hudební agentuře Pragokoncert, kde zůstala do roku 1968. Přešla do Čs. ústředí knižní kultury, po jeho zrušení v roce 1969 se stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky Světa práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, kde se stala r. 1992 zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou. V roce 1968-1970 absolvovala na Fakultě žurnalistiky UK postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost, v roce 1980 tam získala za práci Počátky českého ženského hnutí v tisku doktorát filozofie. Jejím prvním manželem byl Jiří Pober (1910–1976) druhým Milan Sedláček.
Dílo Od roku 1963 publikovala v kulturním zpravodajství Čs. rozhlasu, psala divadelní recenze do Středočeského vysílání, pak přidávala další noviny (Práce, Mladá fronta, Rudé právo, Svobodné slovo, Lidová demokracie) a časopisy (Domov, Květy, Zlatý máj, Nové knihy), v 80. letech spolupracovala s rozhlasovým Kolotočem. Upravovala různé knihy mnoha autorů, ke kterým ji vázaly vzpomínky z dětství, např. E. H. Porterová Pollyanna (1991) či Paul d'Ivoi Tajemný doktor (1994).
Bibliografie Začala překládat z angličtiny nejdřív jako spolupracovnice Jiřího Pobera, potom samostatně (všechny cestopisy R. Halliburtona, J. Steinbeck, J. Hilton, Z. Grey, Daphne du Maurierová atd.), ale brzy dala přednost vlastní prozaické práci. Debutovala v roce 1974 Životy na schovávanou (v Tři příběhy o lásce + J. Mourková a I. Hercíková), vyd. Mladá fronta. V roce 1978 vyšly Zlodějky vody, vyd. Čs. spisovatel, v roce 1982 Případ pro veverku v kole, vyd. Práce, v roce 1983 Jablko od stromu, vyd. Olympia, v roce 1985 Žirafka, vyd. Olympia, v roce 1989 Čekatelky, vyd. Práce a v roce 1991 Gejši nejsou zdejší, vyd. Práce. Všechny tyto práce spojuje téma emancipace a seberealizace současných mladých dívek a žen.
Od roku 1994 vydávala v Olympii edici Minimum, pro kterou napsala se svou dcerou Jesikou Minimum bontonu (1994), Minimum klasických výroků (1995), Minimum k plotně (1997), Minimum historických výroků (1999) a Minimum ke svatbě (2000). Malé půvabné knížky vycházely s ilustracemi Adolfa Borna nebo Vladimíra Renčína.
Svůj zájem o historii předvedla Slávka Poberová v knihách, které vyšly v nakladatelství Alpress: 2005 Lásky českých královen, 2007 Intriky na českém trůnu, 2010 Nejmocnější ženy Evropy (s Melitou Denkovou).
Odkazy Literatura H. Hrzalová: Životy na schovávanou, LM 1974, č.5 Štěpán Vlašín: Třikrát o lásce, Rudé právo, 30. 7. 1974 Jaromíra Nejedlá: Zatím jen první krůčky, Literární měsíčník 1978/10 zh (Zdeněk Heřman): Život studentský, Mladá fronta, 7. 11. 1978 Jaroslava Hájková: Z nové české prózy, Svobodné slovo, 16. 11. 1978 Marie Veselá: Čtyři mladé autorky, Práce, 16. 1. 1979 Teror Soldán: Próza ze Strahova, Večerní Praha, 13. 3. 1979 Zdeněk Heřman: Ve znamení dětské knihy, Mladá fronta, 1. 4. 1983 René Ditmar: Žirafka, Zlatý máj 1986, č.1 Jaromíra Nejedlá, Zdeněk Heřman: 2× Poberová, Kmen, 13. 7. 1989 A. Jedličková, LM 1989, č.8 Eduard Světlík: Bylo jich pět, Rudé právo, 4. 12. 1989 Zdena Karešová, Co vás zajímá 1990, č.6 Eva Střížovská, Zlatý máj 1992, č.1 halaš (Š. Halaštová): Gejši nejsou zdejší, LN 1992, č.16 ib (Ilona Borská): O dobrém tónu a našich disonancích, Svobodné slovo, 14. 1. 1995 Eliška Horelová: Edice, o níž byste měli vědět, Svobodné slovo, 10. 8. 1996
Externí odkazy
Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:České spisovatelky 21. století Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Čeští překladatelé z angličtiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:České překladatelky Kategorie:Narození v roce 1943 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy