náhled|Indonéské vulkány.|alt= náhled|Schéma subdukce.|alt= náhled|Animace geografického vývoje 1880–2005|alt= náhled|Satelitní snímek souostroví (květen 1992). Krakatoa (indonésky Krakatau, dříve též Rakata) je název pro aktivní sopku a vulkanickou kalderu v Sundském průlivu, mezi indonéskými ostrovy Jáva a Sumatra. Vznikla sebezničením stejnojmenného ostrova při nechvalně proslulé katastrofální erupci roku 1883, kterou doprovázely obří pyroklastické proudy a čtyřicetimetrové tsunami. Celkem v oblasti zemřelo více než 36 000 lidí. Na stejném místě se vulkanickými pochody časem vynořil nový sopečný ostrov, Anak Krakatoa („Dítě Krakatoy“). Vzniklý kužel (vysoký 338 m) se při erupci 22. prosince 2018 sesunul a způsobené tsunami zabilo na pobřeží průlivu přes 400 lidí. Celková výška ostrova se snížila na 113 metrů.https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ze-sopky-anak-krakatoa-zbyla-jen-tretina-letecke-zabery-odhaluji-rozsah-sesuvu-64048https://www.youtube.com/watch?v=IPdzXh5ZmQo&t=65https://www.jstor.org/stable/2396786?read-now=1&seq=7#page_scan_tab_contentshttp://vulkane-und-natur.de/galleries/indonesien-2019-krakatau/
Popis Tektonika V Indonésii se nachází až 130 aktivních sopek a je tektonicky jednou z nejaktivnějších oblastí světa. Leží na kraji tzv. Pacifického ohnivého kruhu, zlomové linie vícero tektonických desek, obklopující v délce 40 tisíc kilometrů téměř celý Tichý oceán. V Indonésii se stýkají čtyři tektonické desky: eurasijská, pacifická, australská a filipínská. Sama Krakatoa se nachází zhruba 140 km od subdukce, kde se těžší australská deska noří pod lehčí sundskou (část eurasijské) rychlostí 50–75 mm za rok. Tím zde v zemské kůře dochází k obrovskému napětí a to se uvolňuje tektonickou činností v podobě zemětřesení.https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/indonesie-vecna-obet-geograficke-polohy/r~i:article:164133/https://www.sciencedirect.com/topics/earth-and-planetary-sciences/australian-plate
Nutno zmínit, že stejné desky vyvolaly na severu Sumatry jedno z nejsilnějších zemětřesení v novodobých dějinách. Došlo k němu 26. prosince 2004 a magnituda byla stanovena na 9,2 stupňů Richterovy stupnice. Následné tsunami zasáhlo pobřeží celého Indického oceánu a zabilo 228 000 lidí, z čehož 170 000 v Indonésii.https://www.stoplusjednicka.cz/12-let-od-niciveho-tsunami-v-indonesii
Subdukující australská deska dále klesá a zhruba ve hloubce 65–130 km dochází k jejímu tavení, čímž se z ní uvolňují plyny a vodní pára. Vzniklé magma, obohacené těmito plyny poté díky své nižší hustotě stoupá k povrchu, kde tvoří a pohání řetězce sopek. V důsledku přítomnosti plynné složky se sopečná činnost často projevuje explozivními, někdy i velmi mohutnými erupcemi.http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-lit-desky.htm
Topografie Anak Krakatoa se rozkládá v Sundském průlivu, na půli cesty mezi Sumatrou a Jávou (36 km jižně od Sumatry, 46 km západně od Jávy). Hlavní město Indonésie leží pouhých 160 km východně. Ze správního hlediska náleží provincii Lampung (Sumatra). Členité souostroví Krakatoy se skládá ze čtyř ostrovů:
Anak Krakatoa – hlavní a jediný ostrov, kde se projevuje sopečná činnost. Situovaný je mezi ostatními třemi, na okraji podmořské kaldery z roku 1883. Z vod Sundského průlivu se vynořil roku 1927 a od té doby neustále roste. Do prosince 2018 jeho nadmořská výška dosahovala 338 m, avšak po sesuvu se snížila na 113 m. Půdorysně má přibližně kruhový tvar o průměru 2 km a rozloze 3,5 km². Rakata (Krakatoa) – nejjižnější a největší ostrov (17 km²) dosahující nadmořské výšky 813 m. Jedná se o pozůstatek původního ostrova Krakatoa, jehož zbylá severní část se při katastrofálním výbuchu roku 1883 zhroutila do vyprázdněného magmatického krbu. Verlaten (Sertung) – ostrov o délce 6 km a výměře 12 km². Leží severozápadně, přibližně 2 km od Krakatoy a nejvyšší bod dosahuje výšky 187 m. Lang (Panjang) – nachází se dva kilometry od vulkánu, plocha činí 3 km² a nejvyšší bod je 189 metrů nad mořem.https://books.google.cz/books?id=g9ZogGs_fz8C&pg=PA517&lpg=PA517&dq=sunda+strait+rakata+km2&source=bl&ots=1Ca22xQ_yu&sig=ACfU3U0yYrDZvFor6Q_IB_3lnEKkBvCcfw&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjW7euN1c3kAhXGxqQKHT1xDHIQ6AEwCnoECAkQAQ#v=onepage&q=sunda%20strait%20rakata%20km2&f=false
Zaniklé ostrovy: Krakatoa – původní ostrov o rozměrech 9×5 km a rozloze ~30–40 km². Disponoval třemi krátery: na jihu Rakata (813 m), na severu Perboewatan (122 m) a uprostřed Danan (445 m). Současný ostrov Anak Krakatoa se začal formovat v místech mezi posledními dvěma zmíněnými, kde se patrně nachází přívod magmatu. Poolsche Hoed (nizozemsky: Polský Klobouk) – byl drobný ostrůvek spočívající několik set metrů západně od Langu. Vegetací pokrytý kus pevniny si vysloužil svoje pojmenování díky svému špičatému tvaru. Byl zničen v průběhu erupce 1883. Calmeeyr – vznikl prostřednictvím masivního spadu pemzy, na místě 20 metrů hluboké mělčiny, asi 10 kilometrů od sopky. Hladinu moře přesáhl o 6,5 metru a do dvou let po erupci byl zničen erozí vln. Steers – ostrůvek, který se též vytvořil vlivem spadu sopečných materiálů. Ačkoliv převyšoval vody Sundského průlivu jen o tři metry, tak měl větší rozlohou než Calmeeyr. Taktéž zmizel po dvou rocích.
Fauna a flora náhled|alt=|Přehled vegetace: baringtonie, šeflera, mořenovité, neonauclea+fíkus, neonauclea, přesličník, dysoxylum, mandlovník, fíkus (poddruh), bez vegetace, neznámá vegetace.|vlevo Do roku 1883 byla celá skupinka ostrovů pokryta bujnou vegetací. Tu bohužel kompletně zničila zmíněná erupce na konci 19. století. Geologové, kteří se pouhé 3 týdny po katastrofě vydali získat vzorky hornin, nezaznamenali žádné známky rostlin či zvířat. Okolí bylo navíc pokryto mnoho desítek metrů silnou vrstvou popela.
Život se začal vracet zpět poměrně brzy, pravděpodobně díky transportu semen mořskými proudy a trusem ptactva. Relativně rychlou kolonizaci způsobily dva faktory: tropické podnebí a fyzikální vlastnosti sopečného popela. Rostliny se na něm mnohem snadněji uchycují než na povrchu ztuhlých lávových proudů. Díky těmto skutečnostem se zde flora mnohem rychleji obnovuje než v oblastech mimo tropický pás. Již pár měsíců po tragédii byl na ostrově nalezen první pavouk. Mezi prvními rostlinami, které zničené souostroví znovu osídlily, byla například orchidej Spathoglottis plicata. Patnáct let po erupci rostlo na ostrově přes 60 druhů rostlin a žilo zde na 132 druhů ptactva a hmyzu. Na počátcích 20. let 20. století pokrývají okolní souostroví již husté tropické lesy a ve stejné době se nahlásilo 300 druhů rostlin plus 600 druhů zvířat. Následkem zvýšené sopečné činnosti roku 1953 došlo ke zničení 90 % vegetace na Verlatenu a Langu. náhled|alt=|Souostroví je domovem varana skvrnitého. V současnosti lze v oblasti nalézt 400 druhů rostlin (Lang: 160x, Rakata: 330x), 54 druhů motýlů, 30 druhů ptáků, 17 druhů netopýrů, 9 druhů plazů a mnoho druhů hmyzu. Vrcholové partie Verlatenu pokrývají mořenovité rostliny, zatímco v těch nižší mandlovníky. Přesličníky se vyskytují pouze na severní straně, kdežto druh dysoxylum na jihovýchodní. Diverzita na sousedním Langu je podstatně chudší. Roste zde téměř výhradně mandlovník a jen na jižním cípu převažují jiné rostliny: přesličník (západní část cípu) a fíkus (východní část cípu). Největší rozmanitost flory se však nachází na ostrově Rakata. V okolí samotného vrcholu (813 m) se nejvíce daří šefleře. O něco níže druhu neonauclea (většina rozloha Rakaty) a fíkusu. Ten dominuje i většině pobřeží, kromě severozápadní části (včetně obřího útesu), kde je hojnější přesličník. Baringtonie roste v nejnižších partiích, na východním a severozápadním pobřeží. Oproti tomu Anak Krakatoa je skoro celý bez vegetace. Pouze v nejvzdálenějších místech od aktivního kráteru, to jest ve východní a severní části, se uchytil přesličník. Celá populace byla zlikvidována během sesuvu a následných freatomagmatických erupcí v prosinci roku 2018. K poškození vegetace došlo i na ostrově Lang.https://is.muni.cz/el/1431/jaro2009/Bi6340/um/7476061/Whittaker_etal1989_Ecol-Monogr.pdfhttps://link.springer.com/article/10.1007/BF00039928
Klima Vulkán leží pouze 6° jižně od rovníku. Podnebí je zde tropické, tedy teplé a vlhké bez většího teplotního kolísání během roku. Teploty se zde drží nejčastěji mezi 25–32 °C. Místo čtyř ročních období se tu střídají období sucha a dešťů. Suché období vrcholí v srpnu, kdy spadne jen 30 milimetrů srážek. V období deště průměrné srážkové úhrny dosahují nejvíce v lednu (až 350 mm).
Historie
Erupce v roce 416 nebo 535 Přesný rok první historicky zdokumentované erupce Krakatoy na konci starověku je stále předmětem vědeckých debat. Její síla se odhaduje na 400 megatun TNT a musela být nepochybně mohutnější než ta v roce 1883, ačkoliv se nedochovaly z dané doby žádné záznamy doprovodných jevů, jejich velikosti či míry destrukce. Výbuch původní sopečný kužel zničil a vytvořila se 7 km široká podmořská kaldera. Tím patrně došlo i k separaci ostrovů Verlaten a Lang od původního tělesa. Odhaduje se, že výška sopky před erupcí dosahovala asi 2 000 m.
Dle archeologa Davida Keyse a geologa Kena Wohletza měla erupce mnohem větší intenzitu, než se původně předpokládalo (objem vyvrženého materiálu odhadují na 200 km³). Jejich hypotéza hovoří, že erupce (datují ji do roku 535) oddělila do té doby pevninou spojenou Sumatru a Jávu, Sundským průlivem. Ten má tvořit 50 kilometrů širokou kalderu této erupce. David Keys cituje jávskou kroniku Pararaton: „Ozval se ohlušující hrom, po kterém se země otřásla. Všude černočerná tma, hromy a blesky. Poté udeřil zuřivý vichr spolu s prudkým lijákem. Zatímco smrtící bouře zatemňuje celý svět, došlo k velké záplavě. Když voda ustoupila, bylo patrné, že ostrov Jáva byl rozdělen na dvě části, čímž se vytvořil ostrov Sumatra.“https://www.liputan6.com/global/read/3857164/membelah-jawa-dan-sumateraini-6-fakta-dahsyatnya-letusan-nenek-moyang-krakatau
Jestli katastrofa nastala kolem roku 535, vysvětlilo by se dvouroční ochlazení klimatu, největší za posledních 2000 let. Popisy v historických zdrojích (mimořádně chladný rok 536, nedostatek slunečního svitu), včetně anomálií v letokruzích, mohou odpovídat účinkům vulkanického výbuchu. Mrak sopečného popela a aerosolů síry by dokázal blokovat a odrážet sluneční paprsky, způsobit kruté zimy, zničit úrodu a tím vyvolat hladomor. Existují spekulace, že právě ochlazení mohlo být příčinou stěhování národů, příchodu Avarů, rozpadu Sámovy říše a zániku kultury Nazca.
Teorie Keyse a Wohletza je v rozporu jak se současnými poznatky o vzniku Sundského průlivu, tak i geologickými pozorování sopečného komplexu Krakatoy. Zároveň radiokarbonová metoda datování určila stáří vybraných vzorků vyvržené onou erupcí do značně širokého časového období, přesněji mezi 6600 př. n. l. a rokem 1215. Ochlazení v 6. století se k této sopce připisuje v souvislosti s klimatickými změnami, doloženými jinde ve světě. Pro dendrochronologa Mika Baillieho z Univerzity v Belfastu není teorie zmíněné dvojice podložena žádnými relevantními důkazy. Dle něho nebyla příčina vulkanická, nýbrž impaktní. Erupce takové velikosti zanechávají v ledovcích v polárních oblastech určité množství kyseliny sírové. Tvrdí, že taková anomálie nebyla ve vzorcích grónského ledu, pro roky 536–545, nalezena.
Později však byla objevena v antarktidském ledu a původ stanoven pro rok 542 (±17 let). Nedávná publikace ukázala, že anomálie skutečně náleží k roku 535. Krakatoa ale není jediným kandidátem, který se považuje za příčinu ochlazení klimatu, uvažuje se i o sopce Rabaul v Papui Nové Guineji. Otázka, co je skutečným důvodem tehdejšího globálního ochlazení, tak zůstává stále otevřená.
Doba před erupcí 1883 Nejméně tři nizozemští průzkumníci nahlásili pozorování erupcí kráterů Danan a Perboewatan, ke kterým docházelo od května 1680 do února 1681. Od té doby veškerá aktivita ustala a pro dalších 200 let se vulkán považoval za vyhaslý.