Děkan litoměřické kapituly neboli 2. kapitulní dignita litoměřické kapituly, je vlastním kanonikátem a její držitel je prelátem. Je mu jako residence vyhrazen v Litoměřicích kanovnický dům na Dómském náměstí čp. 3.

Založení Tato právní figura – kapitulní děkanství, byla založena roku 21. listopadu 1349 císařem Karlem IV. prostřednictvím arcibiskupa Arnošta z Pardubic, vlastním bratrem 20. litoměřického probošta Bohuslava z Pardubic. Byla použita část fundačního proboštského majetku, která se sloučila se scholastikátem (funkcí při kapitule – jednalo se o kapitulní školu a s ní spojenou knihovnu), který takto zanikl. Prvním děkanem byl jmenován kanovník-scholastik Mikuláš Hostislav z Horažďovic. Jeho hlavním úkolem bylo při zachovávání rezidence pečovat o bohoslužby.

Děkan je také strážcem kapitulní pečeti. Vlastním právem užívá titul prelát a k tomu odpovídající insignie.

Za dlouhá staletí se v této funkci a zároveň kanonikátu vystřídala řada vynikajících osobností.

Obročí Ke kapitulnímu děkanství patřilo, jak to bylo obvyklé od zakladatele kanonikátu-dignity fundace ve formě obročí. Ze zjištěných údajů lze doložit, že k děkanskému obročí patřila také obec Podsedice, která byla kolem roku 1443, za děkana Matyáše z Častolovic dědičně pronajata některým podsedickým osadníkům. Bylo přesně určeno, jaké mají tito nájemci povinnosti finanční, naturální; byli zproštěni robot a dalších povinností k vrchnosti. Písemné smlouvy k tomu byly sjednány, aby bylo dosaženo vyšších výnosů a kultivace, rovněž také pěstování ovoce, chmele a vína.

K dalšímu obročí děkanství patřila obec Vědlice. Tuto obec kapitulní děkan Jan z Tábora poskytl tuto obec Janu Münzerovi-Mincířovi z Čečelic „na dva lidské životy“. Probošt Benedikt z Valdštejna se po roce 1455 začal tímto problémem zabývat a dosáhl listinou z 13. prosince 1459, že držitelé Vědlic za sebe i za své následovníky, že pokud je budou Münzerové užívat, budou platit každoročně 60 grošů. Později se Jan Münzer stal velkým dobrodincem proboštství, a roku 1464 daroval kapitule (již ne konkrétnímu kanonikátu kapitulního děkana) osadu Želetice, které byly připojeny ke kostelu sv. Jana Křtitele. V Želeticích převzal probošt také dvůr. Tento dar proboštství byl potvrzen 15. května 1465 králem Jiřím z Poděbrad a králem Ladislavem Pohrobkem (1453–1457). Současně přenechal Münzer proboštovi a jeho nástupci patronátní právo ke kostelu sv. Martina v Mlékojedech.

Současná situace Podle současného Kodexu kanonického práva z roku 1983, kánon 507, §1 je tato funkce analogická funkci děkana sboru kardinálů na univerzální úrovni, v tomto případě se však jedná o funkci na úrovni partikulární. Chápe se jako "primus inter pares" (kánon 352, §2); obsazování kanonikátu-dignity kapitulního děkana se děje jmenováním od diecézního biskupa. Probošt jakožto první dignita je volen sídelními kanovníky a následně potvrzen litoměřickým diecézním biskupem na pětileté funkční obdobíStanovy Katedrální Kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, platné od 11. dubna 1995 – představuje prvek výkonné moci.

Druhá kapitulní dignita – děkan litoměřické kapituly je však svou povahou ustanovení trvalé. Představuje ve sboru kanovníků prvek stability.

Kapitulní děkani litoměřické kapituly Kapitulní děkani litoměřické kolegiátní kapituly 1349–1360 Mikuláš Hostislav z Horažďovic (první děkan kolegiátní kapituly) 1360–1403 nezjištěno 1403–1414 Mikuláš z Kouřimi 1414–1443 Jan ze Slivna (za husitské revoluce sympatizoval s husitstvím) 1443–1456 Matyáš z Častolovic 1456–1477 Jan z Tábora (doba sporu o obec Vědlice) 1477–1488 Jiří z Prahy (byl v konfliktu s 35. proboštem ThDr. Jiřím Hallerem z důvodu reformy kapitulních statut) 1488–1490 Augustin z Olomouce 1490–1508 Jan Žák 1508–1534 Václav z Velhartic 1534–1541 Jan Horák-Hasenberger (od roku 1542 byl proboštem kapituly) 1542–1550 nezjištěno 1551–1559 Mikuláš Janus (do jmenování děkanem kapituly byl farářem v Ústí nad Labem) 1559–1573 Bartoloměj Pěčínský z Pěčína († 1573. V tomto období probíhala další reforma statut kapituly.) 1574–1584 Jindřich z Donína (nevysvěcený šlechtic, který byl na studiích; jehož otec Abraham z Donína, nekatolík, s celou rodinou hamižným způsobem spravoval příjmy děkanstvíviz Winter: Život cirkev.. 423; Borovy: Medek str. 10, 11.) 1584–1607 Adam Droger (lat. Drogerius) (kanovníkem v letech 1577–1584, poté byl děkanem kapituly) 1608–1614 Dionysius Hoblík 1614–1621 J. Meuerl (též Meierl, † 1621) 1622–1629 nezjištěno 1629–1637 Cölestin z Kronfeldu 1637–1647 Rudolf Roder z Feldburgu 1647–1661 Daniel Hesselius z Cetrinberka (poslední děkan kolegiátní kapituly)

Kapitulní děkani litoměřické katedrální kapituly 1661–1667 Jan Alois Foltin (26. července 1667 potvrdil císař Leopold I. ve Vídni resignaci děkana litoměřické kapituly Jana Aloise Foltina ve prospěch kanovníka seniora téže kapituly Tobiáše Alessia Brzeziny.) 1667–1676 Tobiáš Březina (Brzezina), 1. generální vikář 1676–1680 Egidius Robin (kanovníkem od roku 1662) 1680–1695 Msgre. ThDr. Michael Ernst Beer (generální vikář a oficiál litoměřické diecéze. Toto spojení hlavních úřadů v diecézi ovlivnilo velmi silně další vývoj.) 1696–1719 Václav Stanislav Maria Kratochvíl (ostatky pochovány v kryptě katedrály sv. Štěpána před oltářem Panny Marie Bolestné) 1722–1732 Gottfried Hoffer z Lobenštejnu (generální vikář 1715–1720; s ním je spojena nadace vikaristy katedrálního kostela z roku 1730, počátek pozdější hoffero-jarschelovské nadace) 1733–1744 Friedrich Ignaz Reintsch (se zájmem o historii litoměřické kapituly, kterou literárně zpracoval) 1745–1762 Jan Václav Regner z Kličína, psaný též Wenzel Regner z Regenthalu (kanovníkem od roku 1733, přinucený během dignity děkana k rezignaci na funkce generálního vikáře a oficiála) 1763–1772 Jiří Jindřich Höffer de Lobenstein (ostatky pochovány v kryptě katedrály sv. Štěpána před oltářem Panny Marie Bolestné). 1772–1775 Jan Ignác Jarschel (generální vikář; † 3. září 1775) 1775–1794 Vavřinec Slavík (generální vikář) 1794–1801 kanonikát neobsazen z důvodu výstavby budovy kapitulního děkanství 1801–1815 Josef František Hurdálek (od roku 1790 kanovník, v letech 1801–1802 generální vikář, v roce 1816 se stal 9. litoměřickým biskupem) 1815–1816 František Piller 1816–1822 kanonikát neobsazenSchematismus des österreichischen Kaiserthums, I. Theil, z roku 1822, s. 18, uvádí: Unbesetzt – Neobsazeno 1822–1825 ThDr. PhDr. František Xaver Faulhaber (kanovníkem od roku 1816) 1825–1842 Msgre. Václav Kára (kanovníkem královským od roku 1824, generální vikář) 1842–1862 Josef Pfeifer (kanovníkem od roku 1842, generální vikář, vlastenecký, otcovský přítel kněží a bohoslovců) 1862–1875 Msgre. Josef Ackermann (generální vikář) 1876–1878 kanonikát neobsazen 1879–1901 Msgre. ThDr. Jan Nepomuk Řehák (kanovník schleinitziánský od roku 1860, generální vikář) 1902–1904 Msgre. Josef Seifert (* 4. prosince 1822, v letech 1901–1904 generální vikář, † 21. dubna 1904) 1904–1920 Raimund Fuchs (* 1846 Česká Lípa, kanovníkem od roku 1901, apoštolský protonotář, † 28. července 1926) 1920–1929 Msgre. Antonín Čech (v letech 1920–1929 generální vikář, od roku 1923 1. světícím biskupem litoměřické diecéze) 1929–1939 ThDr. Adolf Šelbický (generální vikář a oficiál litoměřické diecéze, v roce 1939 musel na všechny funkce z politických důvodů rezignovat) 1940–1969 Msgre. ThDr. Franz Wagner (kanovníkem od 3. května 1933, odsunut květen 1946) 1969–1998 neupřesněno 1998–2000 Mons. Josef Helikar 2000–2009 Mons. Milan Bezděk (generální vikář) 2009–2010 kanonikát neobsazen 2011–2013 Jan Nepomuk Jiřiště 2014–2024 Karel Havelka (generální vikář) od r. 2024 Martin Davídek (generální vikář)

Odkazy Reference

Literatura BARTŮNĚK Václav, Od proboštství k biskupství (1057–1957), in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha 1959, s. 40. FAGIOLO card. V.: Prontuario del Codice di diritto canonico, Vatican 1996, , str. 237 CHIAPPETTA L., Il Codice di diritto canonico 1., Libri I.-II., Bologna 2011, vyd. 3, , ss. 622–623. KRINKE F., Prvotisky a paleotypy litoměřické kapitulní knihovny (bakalářská práce), Univerzita Palackého, Olomouc 2010, ss. 7-17 MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, , s. 26–29. OLIVA Eduard, Závěrem..., in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha 1959, s. 88. Personalangaben der Geistlichkeit der Diözese Leitmeritz (stand von 1. Jänner 1944), Litoměřice 1944, s. 1. SCHLENZ Jan Evangelista, Dějiny litoměřického biskupství a diecéze, Varnsdorf 1912