Spor o Shakespearovo autorství

Spor o Shakespearovo autorství je spor o to, zda někdo jiný než William Shakespeare ze Stratfordu nad Avonou napsal divadelní hry a sonety, které jsou Shakespearovi tradičně připisovány. Podle antistratfordiánů, což je kolektivní označení pro příznivce všech alternativních teorií, byl Shakespeare ze Stratfordu „nastrčenou postavou“, která měla krýt totožnost skutečného autora nebo autorů, kteří se z nějakého důvodu chtěli vyhnout veřejné známosti a s tím spojenému uznání, nebo je nemohli přijmout.Prescott 2010, p. 273: „Antistratfordián je kolektivní označení lidí zastávajících názor, že někdo jiný než muž ze Stratfordu napsal hry, obecně mu přičítané.“; McMichael, Glenn 1962, p. 56. Přestože tato myšlenka získala značnou pozornost veřejnosti,Shapiro 2010, pp. 2–3 (3–4). jen menšina odborníků zaměřených na výzkum Shakespearova díla a literárních historiků ji pokládá za hodnověrnou. Většina shakespearologů jsou zastánci tradičního názoru a zabývají se alternativními teoriemi jen s úmyslem je vyvrátit.Kathman 2003, p. 621: „...antistradfordianismus zůstává okrajovou vírou“ ; Schoenbaum 1991, p. 450; Paster 1999, p. 38: „Ptát se mě na otázku autorství... je jako žádat paleontologa, aby debatoval s kreacionistou o fosilních záznamech.“; Nelson 2004, pp. 149–51: „Neznám jediného profesora z 1300 členů Shakespeare Association of America, který by zpochybňoval Shakespearovu totožnost... odpor k debatám o autorství je uvnitř této profese tak velký, že by bylo pro oddaného oxfordiána obtížné být vůbec přijat, natož aby získal definitivu...“; Carroll 2004, pp. 278–9: „Nepotkal jsem nikdy nikoho, kdo by byl ve stejném akademickém postavení jako já, (tedy) v establishmentu, který by byť sebeméně pochyboval o tom, že Shakespeare napsal většinu her mu připisovaných“; Gibson 2005, p. 30: „...většina největších odborníků na Shakespeara se nachází v táboře stratfordiánů...“

Stratfordiáni odmítají všechny argumenty podávané zastánci jiných teorií o autorství Shakespearova kánonu jako neopodstatněné. Dlouhodobě nejpopulárnější alternativní teorii, která připisuje toto autorství Edwardovi de Vere, 17. hraběti z Oxfordu, mnoho zastánců stratfordské teorie donedávna téměř ignorovalo.Pendleton 1994, p. 21: „Shakespearologové občas zaujímají postavení, že i jen zabývat se oxfordiánskou hypotézou znamená dávat jí podporu, kterou si nezaslouží.“ V posledních letech však diskuse mezi ortodoxní stratfordskou obcí a tzv. oxfordiány znatelně přibrala na intenzitě, i když se mnohdy děje nepřímo.

Shakespearovo autorství bylo prokazatelně poprvé zpochybněno v polovině 19. století, kdy se po celém světě rozšířilo oslavování Williama Shakespeara jako největšího spisovatele všech dob.Taylor 1989, p. 167: V roce 1840 Thomas Carlyle „mohl bez nadsázky říci,“ že „Shakespeare je představený všech poetů; největší duch, který v našem zaznamenaném světě zanechal záznamy o sobě v hávu literatury“ Okolnosti života Williama Shakespeara ze Stratfordu, zvláště jeho skromný původ a četná temná místa v jeho biografii, se však podle některých badatelů neslučovaly s neobyčejným básnickým nadáním autora a jeho reputací jako génia.Shapiro 2010, p. 87–8 (77–8) To podnítilo podezření, že William Shakespeare ze Stratfordu možná nenapsal díla, která jsou mu připisována.Bate 2002, p. 106. Tato kontroverze se rozšířila do značné části literatury.Shapiro 2010, p. 317 V průběhu doby bylo postupně více než 70 historických postav navrženo jako možní kandidáti autorství.Gross 2010, p. 39 Značnou pozornost získali však jen Francis Bacon, William Stanley, 6. hrabě z Derby, Christopher Marlowe a od roku 1920 až do dneška především Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu.Shapiro 2010, p. 2–3 (p. 4); McCrea 2005, p. 13

Badatelé, kteří podporují alternativní kandidáty, považují ony postavy, kterým dávají přednost, ze svého pohledu za mnohem vhodnější autory Shakespearova kánonu, než je William Shakespeare ze Stratfordu. Uvádějí ale celkem shodně, že tento muž postrádal mj. vzdělání a znalost jazyků. Oxfordiáni poukazují na chybějící potřebné zkušenosti z pobytů v Itálii a Francii, kde se odehrává 16 Shakespearových her. Tyto zkušenosti však měl Edward de Vere. V neposlední řadě upírají tito badatelé Williamu Shakespearovi znalost anglického královského dvora, kterou považují za téměř klíčovou. Také aristokratické zvyky, noblesa a citlivost a všechny předešlé znalosti a zkušenosti, které se „projevují v Shakespearově díle“, nemohl William Shakespeare ze Stratfordu podle nich mít. „Tyto dvě představy – že Shakespearův kánon představuje vrchol lidské kultury, zatímco William Shakespeare byl naprosto nevzdělaný venkovan – se spojily a přesvědčily Delii Baconovou a její následovníky, že titulní strana Prvního folia a jeho úvody by mohly být jen součástí skvěle vypracované šarády, zosnované nějakou vysoce postavenou osobností.“Dobson 2001, p. 31. Zde dále: „… a poté v souladu s těmito představami chybně četli zjevné literární stopy Shakespearova solidního vzdělání z alžbětinské grammar school, které se v tomto svazku projevují, jako důkaz, že „skutečný“ autor studoval na univerzitách v Oxfordu nebo Cambridgi.“

Zastánci většinové stratfordiánské pozice naopak tvrdí, že biografické interpretace literatury nejsou spolehlivé pro určení autorství, což ovšem platí i pro Williama Shakespeara ze Stratfordu.Bate 1998, p. 90: „Jejich [tj. oxfordiánů] oblíbenou šifrou jsou skryté osobní aluze... Ale tato metoda se v principu neliší od kryptogramů, neboť Shakespearův záběr osob a zápletek je tak široký, soukromě i politicky, že by bylo možné znovu a znovu nacházet ve hrách „autoportréty“ kohokoli, na koho lze pomyslet.“; Love 2002, p. 87, 200: „Bylo již opakovaně dokázáno, že kombinace životopisných a kryptografických důkazů umožňuje dokázat vztah ke skoro komukoli... Samotná skutečnost, že použití těchto metod vedlo k tolika různým autorům, demonstruje její nespolehlivost.“; Shapiro 2010, p.304–313; Schoone-Jongen 2008, p. 5: „aby vyjádřili zklamání nad zdánlivým nedostatkem společných rysů mezi některými skutečnostmi ze Shakespearova života a duchem jeho literárních děl, přijali antistratfordiáni velmi modernistickou domněnku, že autorovo dílo musí odrážet jeho život. Ani Shakespeare ani žádný jeho alžbětinský kolega nepsali podle této domněnky.“ Smith 2008, p. 629: „... vyvozovat myšlenky autora z jeho díla je vždycky problematické, zvláště ve vícehlasém žánru jako je drama, protože jsou kriticky podhodnocovány rozličné vlivy a rozsah představ tvůrčího psaní.“ Dále je uváděno, že souběh známých důkazů autorství Williama Shakespeara ze Stratfordu – za které jsou považovány titulní stránky vydaných děl, výpovědi některých básníků a historiků za jeho života a v období po zveřejnění Prvního fólia a dále některé oficiální záznamy – je stejný jako u ostatních autorských atribucí té doby.Wadsworth 1958, p. 163–164: „Důvody, pro které věříme tomu, že William Shakespeare ze Stratfordu nad Avonou napsal tyto hry a básně, jsou stejné, jako důvody, kvůli kterým věříme jiným historickým událostem...“; McCrea 2005, p. xii-xiii, 10; Nelson 2004, p. 162: „Kromě Prvního folia jsou důkazy pro Williama Shakespeara stejné, jaké máme pro jiné autory jeho doby...“ Důkazy tohoto typu nebyly nalezeny pro jakéhokoli jiného kandidáta.Love 2002, p. 198–202, 303–307: „Problémem, se kterým se potýkají všechny takové pokusy, je to, že musí odstranit mnoho svědectví z dob herce Willa, ve kterých je ceněn jako autor her a řešit chybějící veřejné nároky některého z oblíbených kandidátů.“; Bate 1998, p. 68–73 Podle argumentace stratfordiánů nebylo autorství Williama Shakespeara zpochybněno ani za jeho života, ani po dobu několika století po jeho smrti.Bate 1998, p. 73: „Za Shakespearova života aní dvě stě let po jeho smrti nikdo nevyjádřil sebemenší pochybnosti o jeho autorství“; Hastings 1959, p. 486–488: „... až do poloviny 19. století se neobjevily (s výjimkou několika převážně humorných poznámek) žádné pochybnosti o Shakespearově autorství.“ Proti těmto tvrzením byly však v posledních letech vysloveny ze strany zastánců oxfordské teorie značné výhrady.

Doposud existuje konsensus převážné části vědecké obce, že William Shakespeare ze Stratfordu byl autorem shakespearovského kánonu.Dobson 2001, p. 31; Greenblatt 2005: „Myšlenka, že autorství her a básní Williama Shakespeara je záležitostí domněnek a myšlenka, že tato «autorská kontroverze» by měla být přednášena ve školách, je přesným ekvivalentem současných argumentů pro výuku «inteligentního designu» vedle evoluční teorie. V obou případech je převažující vědecký konsensus, založený na vážném zhodnocení konkrétních důkazů, zpochybňován vášnivě zastávanými fantaziemi, jejichž příznivci požadují stejný prostor.“ Počet skeptiků, kteří zastávají odlišné teorie o autorství, byl sice doposud relativně malý,Price 2009, p. 9: „Skeptiků, kteří pochybují o Shakespearově autorství je nicméně jen hrstka a nehovoří za většinu akademiků a literárních profesionálů.“ ale v posledních letech roste aktivní skupina odpůrců, včetně prominentních, veřejně známých osob,Nicholl 2010, p. 3. kteří toto konvenční připsání autorství Williamu Shakespearovi ze Stratfordu stále více zpochybňují.Nicholl 2010, p. 3; Shapiro 2010, p. 2 (4). Snaží se o všeobecné uznání autorské otázky jako legitimního pole působnosti vědecké obce a v posledním důsledku o přijetí některého z alternativních kandidátů za pravého autora.Shapiro 2010, p. 246–9 (216–9); Niederkorn 2005

Přehled Argumenty, předkládané antistratfordiány, mají několik společných rysů.Prescott 2010, p. 273; Baldick 2008, p. 17–18; Bate 1998, p. 68–70; Wadsworth 1958, p. 2, 6–7 Snaží se dokázat nepravost autorství Williama Shakespeara ze Stratfordu a obvykle nabízejí argumenty ve prospěch jiných kandidátů. Často také předpokládají teorie různých spiknutí, která měla skutečného autora chránit před odhalením nebo naopak tomuto odhalení zabránit.Matus 1994, p. 15, poznámka Tím vysvětlují, proč neexistují žádné přímé důkazy pro jejich kandidáta a proč historické záznamy podporují autorství Shakespeara ze Stratfordu.Wells 2003, p. 388; Love 2002, p. 198: „... ti, kdo věří, že jiní autoři byly zodpovědni za kánon jako celek... jsou nuceni vytvářet složité konspirační teorie.“; Wardsworth 1958, p. 61: „Skeptici jsou paradoxně nuceni nahrazovat snadná vysvětlení chybějících zpráv o Williamu Shakespearovi mnohem obtížnějším obrazem rozsáhlých spiknutí s cílem zamlčet «skutečného autora» a naprosto chybějící historické důkazy o existenci takového «skutečného autora» vysvětlují tajnými spiknutími.“; Shapiro 2010, p. 255 (225): „Někteří předpokládají, že zasvěceni byli jen Shakespeare a skutečný autor, opačný extrém tvoří ti, kteří věří, že šlo o veřejné tajemství.“