Pistoia je italské město v oblasti Toskánska, hlavní město stejnojmenné provincie, vynikající uměleckými a historickými památkami, a také vinařstvím. Ve městě žije obyvatel.
Historie Původním názvem Pistoria (latinsky také Pistorium nebo Pistoriae) byla sídelním střediskem několika osad Galů, Ligurů a Etrusků již před příchodem Římanů. Ti ve 2. století před Kristem vystavěli oppidum (dnešní historické centrum) s osou v podobě silnice Via Cassia. Roku 62 před Kristem Pistoiu obsadil politik a demagog Catilina a jeho spiklenci. Jejich spiknutí popsal historik SallustiusGaius Sallustius Crispus: De coniuratione Catilinae; kritizoval jej i jeho švagr, politik a filozof Marcus Tullius Cicero.]. Krátce na to byl Catilina v čele svého vojska zabit a později vytvořena legenda o jeho hrobě na místě kostela San Salvatore.
Roku 406 Pistoiu při nájezdu zničili Germáni Ostrogóti. Během 5. století bylo město pod byzantskou vládou znovu vystavěno a stalo se sídlem prvního biskupa Atta (později prohlášeného za svatého) s biskupským chrámem sv. Zena, jehož zbytky se dochovaly v podobě sloupů mezilodní arkády a v základovém zdivu krypty. V této době Lombardského království byla Pistoia královským městem, nadaným několika privilegii.
Roku 1177 byla Pistoia prohlášena svobodným městem, vybudovala si kamenné hradby s branami, správní budovy a stala se významným politickým i náboženským centrem. Bohatla také z poutních cest, protože byla křižovatkou na cestě poutníků ze Říma do Španělska ke hrobu sv. Jakuba v Santiago de Compostela.
Roku 1254 byli zde vládnoucí ghibelini poraženi florentskými guelfy. Krátkou výjimkou z nesmiřitelného souboje černých ghibellinů proti bílým guelfům bylo 14. století, kdy nejprve v čele města stál Ormanno Tedici, a později je ovládl Castruccio Castracani a podřídil je Lucce. Dante v Božské komedii svobodné město Pistoiu zmínil jako rodiště Vanniho Fucciho v Pekle a Michelangelo nazval obyvatele Pistoie „nepřáteli nebes“.
Oficiálně byla Pistoia připojena k Florencii roku 1530. V téže době se zde začaly vyrábět krátké palné zbraně, které se podle města původu nazývaly a dodnes nazývají pistole. Etymologický původ slova pistole je ale z češtiny.
Pistoia leží v druhém seismickém pásmu. Zatím čtyřikrát ji postihla větší zemětřesení: v roce 1196 přibližně o síle 4,83 Mw, v červenci 1293 5,57 Mw, v říjnu 1527 5,37 Mw a v srpnu 1815 opět 4,83 Mw.Stucchi et alii (2007). DBMI04, databáze observatoří italských zemětřesení s katalogem parametrů vyhodnocení: Quaderni di Geofisica, INGV
Roku 1786 byl do města svolán Jansenistický biskupský synod. Od 19. století se město zásadně rozrostlo, zejména průmyslovou výrobou. V roce 2001 zde byla otevřena první fakulta univerzity, sdružené s univerzitou ve Florencii. Předtím zde působila lékařská akademie.
Dodnes se tu pořádají proslulé květinové trhy, podobně jako je má nedaleká Pescia.
Památky a muzea Dóm Sv. Zenona spojené diecéze Pistoia-Prato; na základech římské stavby z 5. století, pobořené Germány, byla postavena do roku 1109 románská trojlodní bazilika s věží a dvoupodlažní kryptou, základy a spodní část krypty s hrobem sv. Zenona pocházejí z 5. století, v níž se dochovaly fragmenty románského mramorového oltáře; v závěru jižní lodi je gotický oltář s malovaným triptychem Kalvárie, renesanční stříbrný oltář v kapli sv. Jakuba navrhl Filippo Brunelleschi. Ostatní oltářní obrazy jsou vesměs barokní, včetně olejomalby z původně hlavního oláře: Umučení sv. Bartoloměje. Mezi epitafy a náhrobky vynikají gotický figurální epitaf právníka Cina Eximia († 1335) nebo náhrobní deska zdejšího biskupa Donata Medicejského († 1475). Na stěnách i pilířích se dochovaly zbytky gotických fresek, mj. kojící Panny Marie, sv. Agáty a sv, Eulálie. Starý biskupský palác stojí na základech antických římských domů a zahrady, zpřístupněných v archeologické expozici v podzemí muzea. V přízemí a patrech sídlí katedrální muzeum se sbírkami malířství a sochařství, sakristie sv. Jakub s gotickou oltářní archou a freskami. Palazzo Rospigliosi–Pallavicini; renesanční stavba z 1. poloviny 16. století (za dómem), sídlí zde Diecézní muzeum se sbírkou katolických obrazů, soch, precios a parament (v roce 2025 zavřené). Baptisterium sv. Jana Křtitele, románská stavba osmiboké křestní kaple proti dómu, uvnitř pulpit z bílého carrarského mramoru s gotickou figurální výzdobou evangelistů vytesal slavný sochař Giovanni Pisano kolem roku 1310. Chrám Panny Marie Pokorné, renesanční stavbu na místě raně křesťanského kostela v braně fóra projektoval architekt Giuliano da Sangallo roku 1495. Po té byla vytvořena freska kojící milostné Panny Marie na hlavním oltáři. Giorgio Vasari a Bartolomeo Ammanati v 60. letech 16. století přistavěli osmibokou kupoli o výšce 59 metrů, tj. třetí největší v Itálii Chrám sv. Bartoloměje – trojlodní bazilika ze druhé poloviny 12. století, mramorovou kazatelnu s figurální výzdobou vytvořil Giovanni Pisano; gotická freska kojící madony, 6 barokních oltářních obrazů; Bazilika sv. Pavla románská trojlodní bazilika s románským tympanonem na západním portálu, s reliéfem stojící postavy sv. Pavla s mečem, mezi anděly. Chrám Sv. Jana za městem raně gotická stavba (1263), obložená bílými a zelenými mramorovými deskami, adaptovaná v 17. století; uvnitř gotický oltář Panny Marie se sv. Jakubem namaloval Taddeo Gaddi, sochy tesal Giovanni Pisano, další oltář zdobí polychromovaný fajánsový reliéf Zvěstování, který vytvořil Lucca della Robbia koncem 15. století Chrám sv. Ondřeje, trojlodní románsko-gotická stavba na starších základech, po katedrále nejstarší městský chrám, gotickou kazatelnu z bílého mramoru s figurální sochařskou výzdobou tesal slavný Giovanni Pisano kolem roku 1310 Chrám sv. Pavla, románský kostel ze 12.–13. století, goticko renesanční freska s postavami sv. Agáty a sv. Eulálie (1482) Chrám Sv. Františka z Assisi s bývalým klášterem řádu minoritů; raně gotická stavba zahájena roku 1289, fasáda nebyla dokončena, cyklus fresek v hlavní kapli ze života sv. Františka pochází ze 14.–15. století Chrám sv. Dominika založen ve 13. století, dostavěn a freskami vyzdoben v 15. století, fresky dochovány jen v oddělené jižní kapli. Chrám sv. Benedikta v Getsemanské zahradě na Olivetské hoře, ze 14. století, přestavěn kolem 1630. Vnitřní výzdoba: Zvěstování Panny Marie z roku 1390 vytvořil Giovanni di Bartolomeo Cristiani, a Škola sv. Benedikta s bývalým klášterem, barokní vyobrazení dějin řádu rytířů sv. Benedikta maloval Giovanni Battista Vanni (1660); přilehlé budovy přestavěny pro Alzheimer centrum, zahrada rozdělená a zpustlá. Nemocnice (Ospedale del Ceppo), renesanční stavba prvního městského špitálu, dvojí keramické reliéfy s pestrobarevnou glazurou na fasádě loggie a v předsíni: spodní kruhové medailony vytvořil florentský sochař Giovanni della Robbia, horní řada ilustruje dějiny špitálu a pochází z 19. století; nyní muzeum sanatoria pro nervově choré a muzeum chirurgických nástrojů Catilinova věž (Torre di Catilina) středověká věž na severozápadním rohu Dómského náměstí, podle legendy zde měl být roku 62 př. n. l. pohřben římský velitel Catilina, skutečnost osvětlil archeologický výzkum z let 2020–2024, který je prezentován v někdejším kostele sv. Salvátora, v němž bylo roku 2025 otevřeno městské muzeum Museo di San Salvatoreweb muzea Villa Celle v místní části Santomato, z 19. století, v parku renesanční kaple, novogotický čajový pavilon a dvě desítky soch (kolekce současného umění) Budova staré radnice (Pallazzo del Commune) na Dómském náměstí, gotická kvádrová stavba; vstupní hala s monumentálním schodištěm a dvorem stěny obloženy deskami se znaky členů městské rady od roku 1330 do sklonku 18. století; sídlo městského muzea (Museo civico) Pallazzo Fabroni – renesanční palác s expozicí italského umění 20. a počátku 21. století; kolekce obrazů a soch Marina Mariniho Palác rodiny Podesta. Budova spořitelny – novorenesanční stavba s kamennou bosovanou rustikou a reliéfy z glazované keramiky na fasádě, z přelomu 19. a 20. století.
Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel
Osobnosti města Benozzo Gozzoli, (asi 1421–1497), malíř, pohřben v kostele sv. Dominika Klement IX., vlastním jménem Giulio Rospigliosi, (1600–1669), papež Francesco Onofrio Manfredini (1684–1762), houslista a hudební skladatel pozdního baroka Filippo Pacini (1812–1883), anatom Marino Marini (1901–1980), sochař a grafik Mauro Bolognini (1922–2001), filmový režisér Christian Orlandi (* 1998), herec Ardico Magnini, (1928–2020), fotbalista a trenér
Partnerská města (od 1975)
Odkazy Reference
Externí odkazy
Oficiální stránky
Kategorie:Obce v provincii Pistoia Kategorie:Města v Toskánsku Kategorie:Univerzitní města v Itálii Kategorie:Etruská sídla