Tchaj-wan nebo Taiwan, plným názvem Čínská republika, je de facto samostatný státVíce zdrojů:
ve východní Asii. Hlavní ostrov Tchaj-wan, v minulosti známý také jako Formosa, leží mezi Východočínským a Jihočínským mořem v severozápadní části Tichého oceánu, na severozápad od něj se rozkládá Čína, na severovýchod Japonsko a na jihu Filipíny. Ve východních dvou třetinách ostrova převažují horská pásma, v západní rovinaté třetině je soustředěno vysoce urbanizované obyvatelstvo. Na Tchaj-wanu panuje mořské tropické podnebí. Celý stát se skládá ze 168 ostrovů, na ploše asi 36 000 km2 žije 23,4 milionu obyvatel, je tak jednou z nejhustěji osídlených zemí světa. Hlavním městem je Tchaj-pej, největším sídlem je Nová Tchaj-pej, mezi další velká města patří Tchaj-čung, Kao-siung a Tchao-jüan. Drtivou většinu obyvatel tvoří Chanové, největší menšinou jsou původní etnika. Hlavním jazykem je mandarínština, hlavní jazyk používaný v obchodě a ve školství, mluví jím naprostá většina obyvatel. Asi 35 % obyvatel se hlásí k buddhismu a 33 % k taoismu.
Tchaj-wan je osídlen již nejméně 25 000 let. Předkové původních obyvatel Tchaj-wanu osídlili ostrov přibližně před 6 000 lety. V 17. století začalo rozsáhlé přistěhovalectví Chanů za nizozemské koloniální nadvlády a pokračovalo za vlády království Tung-ning, prvního převážně chanského státu v dějinách Tchaj-wanu. V roce 1683 byl ostrov anektován říší Čching a v roce 1895 postoupen Japonskému císařství. Po kapitulaci Japonska ve druhé světové válce se vlády ujala Čínská republika, vedená nacionalistickým Kuomintangem. Ve snaze udržet vládu nad ostrovem v probíhající čínské občanské válce propukl – po incidentu 28. února 1947 – takzvaný bílý teror. Po ztrátě kontinentální Číny ve prospěch komunistů v občanské válce se nacionalisté v roce 1949 přesunuli na Tchaj-wan.
Od počátku 60. let 20. století došlo na Tchaj-wanu k rychlému hospodářskému růstu a industrializaci známému jako „tchajwanský zázrak“. Na přelomu 80. a 90. let 20. století přešla země z vlády jedné strany ve válečném stavu na demokracii s více stranami a od roku 1996 s demokraticky volenými prezidenty. Tchajwanská ekonomika orientovaná na vývoz je 21. největší na světě podle nominálního HDP a 20. největší podle parity kupní síly, se zaměřením na výrobu oceli, strojů, elektroniky a chemikálií. Tchaj-wan patří mezi vyspělé země,World Bank Country and Lending Groups , World Bank. Retrieved 10 July 2018. je vysoce hodnocen z hlediska občanských svobod, zdravotní péče a lidského rozvoje.
Tchaj-wan je unitární poloprezidentskou republikou, hlavou státu je prezident, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Je to rozvinutá země s vyspělou ekonomikou, je považován za jednoho ze čtyř „asijských tygrů“ a je 21. největší ekonomikou světa a 20. největší podle parity kupní síly, v indexu lidského rozvoje se umístil na 19. místě. Jeho technologický průmysl hraje klíčovou roli v globální ekonomice. Země je klasifikována jako vyspělá, mimo jiné z hlediska svobody tisku, zdravotnictví, veřejného školství a lidského rozvoje. Politický status Tchaj-wanu je sporný: Přestože je Tchaj-wan zakládajícím členem Organizace spojených národů, přestal zastupovat Čínskou lidovou republiku (ČLR) jako člen této organizace poté, co členové v roce 1971 odhlasovali, že místo ní uznají ČLR. Tchaj-wan se považuje za jediného legitimního představitele Číny a jejího území; od roku 1991 však už nepovažuje vládu Komunistické strany Číny v Pekingu za vzbouřeneckou skupinu, ale za politickou skupinu fakticky ovládající pevninskou část Číny. Na Tchaj-wan si činí nárok ČLR, která odmítá navázat diplomatické styky se zeměmi, které ho uznávají. Tchaj-wan udržuje oficiální diplomatické styky s 11 ze 193 členských států OSN a se Svatým stolcem, mnoho dalších udržuje neoficiální diplomatické styky prostřednictvím zastupitelských úřadů a institucí, které fungují de facto jako velvyslanectví a konzuláty. Mezinárodní organizace, kterých se účastní ČLR, buď odmítají Tchaj-wanu udělit členství, nebo mu umožňují účast na nestátní bázi.
Název Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v Česku používá český přepis čínštiny Tchaj-wan. Česko Tchaj-wan jako samostatný stát oficiálně neuznává, proto má jejich zastoupení v Praze uvedený status hospodářské a kulturní kanceláře. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky používá jako oficiální označení také Tchaj-wan.
Mezinárodní olympijský výbor používá k označení země anglický název Chinese Taipei (čínsky 中華台北/Čung-chua Tchaj-pej, česky Čínská Tchaj-pej). Tento název Tchaj-wan používá pro činnost v různých mezinárodních organizacích a aktivitách, sportovních i jiných, protože se na něm dokážou shodnout obě strany (Čínská lidová republika i Tchaj-wan). Čínský výraz 中華/Čung-chua totiž není svázán s konkrétní zemí nebo vládou, ale spíš kulturou.
Dále je některými mezinárodními organizacemi (např. ISO) používán termín Taiwan, Province of China (čínská provincie Tchaj-wan). Název je nejednoznačný, jelikož ČLR i Tchaj-wan de iure obsahují provincii jménem Tchaj-wan. Tato provincie v obou systémech samosprávy ovšem neobsahuje některé ostrovy, které ovládá Tchaj-wan.
Dodatky Ústavy Čínské republiky z roku 1991 definují „Svobodné území Čínské republiky“, tj. území, které Čínská republika ovládá. Třebaže dle svých zákonů Čínská republika obsahuje všechny čínské provincie a počítá všechny občany tohoto území za své občany, občanskými právy disponují pouze občané s bydlištěm na „Svobodném území“.
Dějiny
Rané dějiny a příchod Číňanů náhled|Domorodci mluvící austronéskými jazyky byli původními obyvateli ostrova|vlevoTchaj-wan byl spojen s asijskou pevninou suchozemským mostem, než se asi před 10 000 lety zvedla hladina moře a stal se ostrovem. Osídlen lidmi byl již předtím, byly nalezeny lidské pozůstatky z doby před 20 000 až 30 000 lety. Kultury se rozvíjely od paleolitu. Asi před 6000 lety byl Tchaj-wan osídlen zemědělci, kteří se s největší pravděpodobností přeplavili z území dnešní jihovýchodní Číny. To byli předkové dnešních domorodých kmenů Tchaj-wanu. Hovořili austronéskými jazyky, nicméně pestrost těchto jazyků na malém území Tchaj-wanu je nápadná a některé historiky přivedla k názoru, že Tchaj-wan byl vlastně pravlastí Austronésanů, kteří odtud postupně po moři osídlili rozsáhlé území od Madagaskaru přes Nový Zéland a Havaj až po Velikonoční ostrov. Tito obyvatelé neměli příliš tendenci zakládat centralizovaný stát, ale v polovině 17. století podobný stát přece jen založili, nazýval se království Middag.
První zmínky o Tchaj-wanu v čínských pramenech pocházejí z 3. až 7. století. Ve 12. století byly čínskými usedlíky založeny první rolnické osady, hlavně na Peskadorských ostrovech. Na počátku 17. století došlo k první výraznější migraci Číňanů na Tchaj-wan. Tu iniciovali Nizozemci, kteří v Číně, zvláště v okolí Fu-ťienu, sháněli kolonisty, kteří by obdělávali půdu pod nizozemskou nadvládou. V 60. letech 17. století žilo na ostrově již asi 30 000 až 50 000 Číňanů.
Evropané a království Tung-ning alt=Pevnost Zeelandia|náhled|Nizozemská pevnost Zeelandia v 17. století. Dnes je oblast součástí města Tchaj-nan.|vlevo náhled|Král Čeng Čcheng-kung Evropané ostrov objevili v 16. století. V roce 1544 nejprve Portugalci, kteří ho nazvali Ilha Formosa (Krásný ostrov). V roce 1626 obsadilo severní Tchaj-wan Španělské impérium, které zde chtělo mít svou obchodní základnu. Vybudovalo nejprve osadu v Keelungu a v roce 1628 pak pevnost San Domingo v Tamsui. Tato kolonie existovala šestnáct let, až do roku 1642, kdy poslední španělská pevnost podlehla nizozemským silám. Nizozemci pak v letech 1642 až 1661 obsadili značnou část Tchaj-wanu.
Po pádu dynastie Ming v Pekingu v roce 1644 slíbil generál Čeng Čcheng-kung (také zvaný Koxinga) věrnost Mingům a bojovat proti nové dynastii Čching. Zaútočil na pozice Čchingů podél celého jihovýchodního pobřeží Číny, ale neuspěl. V roce 1661, pod rostoucím tlakem čchingských vojsk, našel útočiště na Tchaj-wanu.
V roce 1662 pak Čeng dobyl nizozemské osady. Nizozemci se spojili s Čchingy a drželi se u Keelungu až do roku 1668, kdy odpor domorodců a neschopnost vytlačit Čengova vojska ze zbytku ostrova přiměly nizozemské koloniální úřady, aby opustily i tuto poslední pevnost a úplně se z Tchaj-wanu stáhly.
Čeng založil na ostrově Království Tung-ning, rozkládající se nad jihozápadní částí ostrova. Jeho vztah k mingské dynastii je nejasný, podle některých interpretací zůstal Čeng Mingům věrný a mínil založit království pro ně, podle jiných usiloval o zcela nezávislý stát. Jisté je, že faktickým vládcem byl Čeng a že předal vládu svým potomkům – králem byl jeho syn Čeng Ťing i vnuk Čeng Kche-šuang. Předpokládá se, že v době vládnutí rodiny Čeng počet obyvatel dosáhl přibližně 120 000. Nedlouhé vládnutí dynastie Čengů na Tchaj-wanu ukončila v roce 1683 čchingská výprava admirála Š' Langa a západní Tchaj-wan se tak postupně dostal pod nadvládu Mandžuů.
Pod vládou Čchingů náhled|Lin Šuang-wenovo povstání|vlevo Čchingskou éru na Tchaj-wanu lze rozdělit na období pasivní vlády (1663–1874), dobu, kdy pod hrozbou japonského rozmachu byl ostrov aktivně rozvíjen (1874–1895), a nakonec dobu, kdy se na necelých deset let (1885–1895) stal samostatnou, dvacátou, provincií Čchingské říše, s Tchaj-pejí jako hlavním městem.
Zpočátku byla politika čchingského dvora zaměřena na zabránění tomu, aby se ostrov stal pirátským doupětem či základnou jakékoliv protivládní moci. Avšak i přes pasivní politiku a zákaz imigrace na Tchaj-wan přicházeli osadníci, převážně z oblastí Fu-ťien a Kuang-tung, kteří postupně začali utvářet společnost a rozvíjet převážně zemědělské hospodářství. Ke konci čchingského období bylo přibližně 45 % území Tchaj-wanu (západ a sever) ovládáno říší Čching. Zbytek (východ, jih a pohoří) byl volně obydlen původním obyvatelstvem.LIŠČÁK, Vladimír. Han immigration to Taiwan since the 17th century and changes in place names [přednáška, elektronická publikace].
Čchingové neměli situaci na ostrově vůbec jednoduchou, čelili nesčetnému množství povstání. Z té doby pochází ironické rčení „každé tři roky povstání, každých pět let rebelie“, které dobře ilustrovalo odbojnost místního obyvatelstva. K největším povstáním patřilo to z let 1787–1788, tzv. Lin Šuang-wenovo povstání.
Od 70. let 19. století bylo zřejmé, že o ostrov má eminentní zájem japonské impérium, první vojenské střety s Japonci proběhly v roce 1874. V letech 1894 až 1895 došlo k čínsko-japonské válce, po níž byl Tchaj-wan na základě Šimonosecké mírové smlouvy Japonskému císařství postoupen.
Japonská kolonizace náhled|Japonští vojáci s uřezanými hlavami povstalců roku 1930 náhled|Spojenecké bombardování rafinerie na Tchaj-wanu roku 1945 Pro obyvatele Tchaj-wanu, kteří si přáli zůstat poddanými Čchingů, bylo vyhlášeno dvouleté moratorium, během nějž mohli prodat svůj majetek a přestěhovat se do pevninské Číny. Velmi málo z nich to ale vidělo jako proveditelné. 25. května 1895 skupina vysokých úředníků vyhlásila Republiku Formosa, aby odvrátila blížící se japonskou nadvládu. Japonské síly vstoupily na ostrov a 21. října 1895 odpor zlomily. Partyzánské boje pokračovaly až do roku 1902 a nakonec si vyžádaly životy 14 000 Tchajwanců, což představovalo 0,5 procenta populace. Potlačeno bylo i několik dalších povstání proti Japoncům (1907, 1915, 1930).
Až do počátku 20. století byl běžnou součástí života některých domorodých etnik lov lebek, který byl společně s tetováním zakázán japonskými koloniálními úřady. Lidské a přírodní zdroje Tchaj-wanu byly použity k podpoře rozvoje Japonska. Vzrostla především produkce cukrové třtiny, kterou ale mohlo kupovat jen několik japonských cukrovarů. V roce 1939 byl díky tomu Tchaj-wan sedmým největším producentem cukru na světě.