Airbus A320 je řada civilních dvoumotorových proudových dopravních letounů s úzkým trupem pro krátké a střední tratě vyráběných firmou Airbus. A320 byl představen v březnu 1984, poprvé vzlétl 22. února 1987 a v dubnu 1988 byl pravidelně nasazen společností Air France. Za prvním členem rodiny následovala delší varianta A321 (první dodávka v lednu 1994), kratší A319 (duben 1996) a ještě kratší A318 (červenec 2003). Konečná výroba probíhá ve francouzském Toulouse, v Hamburku v Německu, Tchien-ťinu v Číně od roku 2009 a od dubna 2016 v Mobile, ve státě Alabama ve Spojených státech.
Má šest míst vedle sebe, rozdělených jednou uličkou a je poháněn dvouproudovými motory CFM56 nebo IAE V2500 s výjimkou typu A318 poháněného motory CFM56 nebo PW6000. Série byla průkopníkem jako první civilní dopravní letoun s plně digitálním řídícím systémem fly-by-wire a první s tzv. přirozenou nestabilitou. Dále jako první dopravní letoun používá boční side-sticky místo tradičních řídicích pák. Varianty nabízejí maximální vzletovou hmotnost od 68 do 93,5 t (150 000 až 206 000 lb), aby pokryly dolet 5 740–6 940 km (3 100–3 750 nmi). 31,4 m (103 ft) dlouhý A318 obvykle pojme 107 až 132 cestujících. A319 s kapacitou 124–156 míst je dlouhý 33,8 m (111 ft). A320 je dlouhý 37,6 m (123 ft) a pojme 150 až 186 cestujících. 44,5 m (146 ft) dlouhý A321 nabízí 185 až 230 míst. Dále jsou k dispozici business jety známé jako Airbus Corporate Jets.
V prosinci 2010 společnost Airbus ohlásila vylepšený model A320neo (new engine option), který první let vykonal v roce 2014 a do služby u společnosti Lufthansa vstoupil v lednu 2016. Díky účinnějším motorům a vylepšením včetně sharkletů nabízí až o 15 % nižší spotřebu paliva. Dřívější A320 se nyní nazývají A320ceo (current engine option).
V říjnu 2019 překonal Boeing 737 a stal se nejprodávanějším dopravním letadlem. K prosinci 2019 bylo dodáno celkem 9 247 letadel více než 330 provozovatelům, včetně nízkonákladových dopravců. 8 796 letadel bylo v provozu. American Airlines byl největším operátorem se 412 letadly. Nevyřízené objednávky byly na čísle 6 068 ks, což dohromady dělá 15 315 objednávek. A320ceo zpočátku konkuroval typům MD-80 a Boeing 737 Classic, poté MD-90 a Boeing 737 Next Generation, zatímco Boeing 737 MAX je odpovědí na A320neo.
Vývoj náhled|A320-100 Air Inter v roce 1991, jeden z několika málo A320-100 náhled|vlevo|Prototyp Airbusu A320 v září 1988, upravený jako A320-200 Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě – Boeing 727. Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu, ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících. Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technického skoku oproti plně analogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300/400/500. A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737.
Po nárůstech cen ropy v 70. letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320. Aby toho dosáhl, použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií, např. systém řízení letu fly-by-wire, rozsáhlé použití kompozitních materiálů, změnu těžiště letounu pomocí paliva, skleněný kokpit a dvoučlennou posádku. Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727. U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů: CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500.
A320 má počítačový palubní systém údržby. Systémy avioniky jsou navrženy tak, aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi. S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě.
Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními „sidesticky“ (což jsou laicky řečeno joysticky – místo klasických řídících sloupků). Chování systému fly-by-wire (vybaveného ochranou proti překročení letové obálky) bylo tehdy (na konci 80. let) zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů. To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám, včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými. Nehoda se stala, když se pilot pokusil o nízký průlet. Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu, včetně manipulace s důkazy. Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti.
Služba náhled|Kokpit A321 je podobný i pro A318, A319 a A320. Toto uspořádání bylo začleněno i do A330, A340, A350 a A380. Tato „standardizace“ umožňuje pilotům rychlý přechod mezi typy. 26. února 1988 byl typu udělen certifikát od JAA a A320 mohl vstoupit do služby. Stalo se tak v březnu 1988 u Air France. Od té doby se rodina verzí A320 rychle rozrůstala: výroba 185místného A321 byla zahájena v roce 1989, 124místného A319 v roce 1993 a 107místného A318 v roce 1999.
Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu, větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém. Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi, které usnadňují nakládku a vykládku. Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines (první zákazník v USA), United Airlines a British Airways. Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce. Např. Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu. Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a AirAsia.
Už skoro dvě desetiletí stroje rodiny A320 soupeří na trhu s konkurencí letounů Boeing 737 Classics (-300/-400/-500), Boeing 737 Next-Generation (-600/-700/-800/-900), Boeing 757, Boeing 717, McDonnell Douglas MD-80 a McDonnell Douglas MD-90.
Airbus A319 používá Escadron de transport, d’entraînement et de calibrage – letka, která má na starosti přepravu oficiálních francouzských představitelů.
Airbus A319CJ v počtu 2 kusů používá rovněž 241. dopravní letka Vzdušných sil Armády České republiky, zajišťující transport vojáků a oficiálních představitelů české vlády.
Airbus A320 v České republice
České aerolinie První úvahy o zařazení letadel rodiny A320 do flotily ČSA se objevily krátce po Sametové revoluci v souvislosti s potřebou obnovy a modernizace flotily na středně dlouhých a krátkých tratích. Ty byly do té doby obsluhovány sovětskými Tupolevy 134 a Tupolevy 154. V roce 1993 bylo uvažováno o dlouhodobém leasingu 5 letadel A320. Tento plán byl však opuštěn poté, co byly jako náhrada Tupolevů vybrány americké Boeingy 737 verzí -400 a -500. Airbusy A320 family se však minimálně na letišti Praha-Ruzyně objevovaly a stále objevují na pravidelných linkách zahraničních leteckých společností, například Lufthansa nebo Air France.
V roce 2004 vypsaly České aerolinie výběrové řízení na 12 nových středně dálkových letadel, která by nahradila zastarávající Boeingy 737 Classic. Boeing nabídl další generaci modelu 737 – Next Generation. Nabízel 6 Boeingů 737-700 (kratší verze pro cca 150 cestujících) a stejný počet Boeingů 737-800 (delší verze pro 189 cestujících). Airbus do soutěže nabídl modely A319 (144 cestujících) a A320 (180 cestujících). Nabídka Airbusu vycházela celkově výhodněji a v říjnu 2004 došlo k podepsání smlouvy na 12 letadel. Smlouva zahrnovala i dodávku 2 náhradních motorů CFM 56, náhradní díly a zajištění výcviku posádek.
První Airbus A320 v barvách ČSA přiletěl do Prahy 17. března 2005. Nesl registraci OK-GEA a pojmenován byl "Rožnov pod Radhoštěm". Nejprve se zapojil do výcvikových letů, později i do běžných obchodních letů. Dne 29. dubna 2005 se flotila rozrostla o další A320, registrace OK-GEB, který byl pojmenován "Strakonice". Obě letadla již sloužila u jiných dopravců. Dne 25. května a 31. května 2005 se flotila rozšířila o 2 Airbusy A321-200 s registrací OK-CED a OK-CEC. I tato letadla sloužila již dříve u jiných společností a byla pojmenována "Havlíčkův Brod" (OK-CEC) a "Nové město nad Metují" (OK-CED).
V roce 2006 byly zahájeny dodávky nově vyrobených A320 přímo od Airbusu. Jednalo se o letadla registrací OK-LEE (dodaný 30. března), OK-LEF (27. dubna), OK-LEG (25. května). V roce 2007 byly dodány zbývající A320 a zahájeny dodávky menších A319. Jednalo se o stroje OK-MEH (dodaný 15. února), OK-MEK (A319, dodaný 8. března), OK-MEI (A320, dodaný 16. března), OK-MEJ (A320, dodaný 13. dubna) a OK-MEL (A319, dodaný 19. dubna).
V letech 2008–2011 byly dodány další A319, čímž se jejichž počet se zvýšil ze 6 na celkem 9 letadel. Byly to stroje registrací OK-NEM (první stroj dodaný v nových, dnes používaných barvách), OK-NEN, OK-NEO, OK-NEP (dodané v roce 2008), OK-OER (2009), OK-PET (2010) a OK-REQ (2011).
Všechna letadla se zapojila do služby po boku Boeingů 737-400 a -500, které začaly být postupně ze služby stahovány a podíl Airbusů ve flotile ČSA rostl. V době největšího rozmachu letadel A320 family (2011-2012) se jich ve flotile nacházelo 19: 9× A319, 8× A320 a 2× A321.
Od počátku roku 2012 začal počet letadel ve flotile ČSA, díky špatné ekonomické situaci dopravce, klesat. Na počátku roku 2012 byly stroje registrací OK-LEE, LEF, MEH a LEG převedeny k nově vzniklé dceřiné společnosti Holidays Czech Airlines, kde se připojily k dříve získaným dalším A320 registrací OK-HCA a OK-HCB.
Z flotily ČSA však mizela další letadla. Na podzim 2012 vykonaly své poslední lety A320 registrací OK-GEA a OK-GEB. Letadla definitivně opustila flotilu počátkem roku 2013. V té době rovněž vyřadila ČSA obě A321, OK-CEC a OK-CED, pro které nebylo využití (charterové lety přešly pod Holidays Czech Airlines). Na počátku roku 2013 rovněž opustily flotilu poslední Boeingy 737-500 a středně dálková flotila se tím skládala jen z Airbusů A320 family. Na konci roku 2013 provozovaly ČSA 2× A320 (OK-MEI a OK-MEJ) a 9× A319. Ani tento stav však nebyl konečný.
V roce 2014 padlo rozhodnutí všechny zbývající A320 z flotily vyřadit z důvodu jejich ekonomické neúnosnosti – málokdy se je podařilo naplnit. Na letní sezonu 2014 si ČSA pronajaly jednu A320 od malajské nízkonákladové letecké společnosti AirAsia. Letadlo létalo v plných barvách AirAsia, jen s českou registrací OK-NES. Letadlo létalo především charterové linky pro Travel Service. Na podzim 2014 vykonaly všechny zbývající A320 (OK-LEE, LEF, LEG, MEH, MEI a MEJ) své poslední lety, byly nabídnuty k prodeji a v roce 2015 prodány. náhled|210x210bod|Airbus A319 ČSA (OK-MEL) vytlačován ze stojánky na letišti Praha, červenec 2019 Jediným typem na středně dlouhé tratě se tak stal Airbus A319, pro přibližně 140 cestujících. Počet letadel se opět částečně snížil. V letech 2015–2017 byly stroje registrací OK-PET a OK-OER pronajaty společnosti Saudia. Po jejich návratu zpět k ČSA se flotila opět ustálila na 9 letadlech. Nicméně další změny přišly poměrně brzo. V květnu roku 2018 opustil flotilu A319 OK-OER. Na letní sezónu se však do flotily vrátil Airbus A321 registrace OY-RUU, který byl pronajat od dánského dopravce Danish Air Transport. V průběhu roku bylo dohodnuto akcionářem ČSA, společností Smartwings, pronájem většiny letadel německému dopravci Eurowings. V průběhu dubna 2019 opustil flotilu stroj OK-PET, OK-MEK a OK-MEL. Třetí jmenovaný se však do flotily znovu vrátil a v letní sezoně 2019 byl jediným A319 ve flotile ČSA, který létal z Prahy.