Vjačeslav Druzjaka, ukrajinsky В’ячеслав Михайлович Друзяка, (* 16. května 1940 obec Stanislav Bilozerského okresu Chersonské oblasti) je současný ukrajinský lyrický básník, překladatel, hudebník, dirigent, skladatel, hudební pedagog a publicista.

Život Narodil se v rodině námořníka Mychajla Druzjaky (1912–1979) a učitelky Lidie (1919–2009), rozené Nečypurenkové. Má mladšího bratra Oleksandra (* 1949).

Maturoval na střední škole ve Stanislavě (1957), kde jeho učitelem ukrajinštiny a ukrajinské literatury byl ředitel školy a spisovatel Kosť Holoboroďko (1899–1973). Absolvoval Nikopolské pedagogické učiliště (1960) a, po základní vojenské službě (1960–1963), také Kyjevskou státní konservatoř (1968) v oboru knoflíkový akordeon ve třídě profesora Ivana Aleksějeva (1923–1992) a v oboru sborové dirigování ve třídě profesora Pavla Muravského (1914–2014).

Ještě jako student Nikopolského pedagogického učiliště začal v únoru 1959 pracovat tam jako koncertní mistr. Pak působil jako dirigent a učitel hry na knoflíkový akordeon a sborového dirigování v Lipecku (1968–1970) v Ruské federaci, v Mykolajivě (1970–1972) a v Oděse (1972–1997) na Ukrajině.

První básně napsal ještě jako student střední školy, ale začal je publikovat až v roce 1989.

Člen Národního svazu spisovatelů Ukrajiny (1999), České asociace ukrajinistů (2000) a společností „Ukrajinská iniciativa“ v České republice, zakládající člen „Sdružení Čechů z Bohemky a jejich přátel“ při občanském sdružení Exulant (2000).

Od roku 1997 žije s manželkou Marií v Milovicích v okrese Nymburk.

Dílo Autor sbírek básní „Vikno lymanu“ (1995), „Stepovyj vsesvit“ (1997), „V obijmach radosti i žurby“ (2007), „Ukrajina – mij biľ i nadija“ (2010), četných básní, poem a poetických překladu z ruštiny, angličtiny a češtiny v časopisech, sbornících a na Internetu, článků, interviewů a hudby k vlastním písním a k básním-písním Pavla Hirnyka, Antona Michajlevského, Lavrentije Nahorného, Viktora Naruševyče, Boryse Olijnyka, Oleha Olijnykiva, Bohdana Sušynského, Valerije Trochliba aj. Kolem 20 jeho písní často zní v ukrajinském rozhlase a v televizi a některé na rozhlasových stanicích Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.

Je znám jako pěvec jižně ukrajinské přírody, rodného kraje a slavné kozácké historie Ukrajiny, ale nevynechává také tragické událostí v životě svého národa, zejména, hladomor-holocaust 1932–1933, píše o současné ukrajinské emigraci do východní a západní Evropy, braní mateřskou řeč apd. Např. v poemě „Genocyd“ (2005), čes. „Genocida“ popsal hladomor 1932–1933 v české obci Bohemka v Mykolajivské oblasti na Ukrajině, odkud pochází jeho manželka-múza Marie Druzjaková-Pluhařová.

Překládá dílo básníků, kteří jsou mu blízcí duchovně. Mezi ně patří Jan Neruda (1834–1891), Jaroslav Vrchlický (1853–1912), Ivan Alexejevič Bunin (1870–1953), české básníky z ukrajinské Volyně Jan Pospíšil (1921–1994) a Antonie Hřibovská (1914–2002) a také Howard Elliott Ashman (1950–1991), Vladimír Domrin (1934–1985), Viktor Dzjuba (1936–2004), Volodymyr Byčkovskij, Viktor Mamontov, Viktor Naruševyč, Valerij Trochlib, Stanislav Stryženjuk aj.

V roce 2000 vyšlo jeho první hudební album „Žuravlyni mriji“(„Jeřábí sny“) čítající 13 písni. Hudbu k jeho básním-písním psali skladatelé Volodymyr Sysojev, Pavlo Rjabošapka, Oleksandr Bevz a Svitlana Perepelova.

Báseň Jana Pospíšila o rodné vísce Hlinsku Vesničko moje na Volyni (1947) ze sbírky Setkaní a loučení (1993) Český originál Ukrajinský překlad Vjačeslava Druzjaky Vesničko moje na Volyni

Vesničko moje na Volyni,tak tichá, skromná ve své krásekdyž sady tvoje stříbří jíní,i máj když z květů usmívá se.

Vzpomínka útěchou mně byla,když sám jsem zůstal v cizí zemi,na tebe, vesničko má milá, nejhezčí vísko mezi všemi.

I pak, když domov svůj jsem našelpo letech bouří, trmácení, na Volyň vracely se zasetak často vzpomínky mé v snění.

Zda ještě bílé domky svítískrz zeleň zahrad? Nad potokemzda rozkvétá na lukách kvítís příchodem jara každým rokem?

Zda zlatý lán pšeničných políobjímá jako kdysi tebe? Zda stejně krásně nad topolyse klene ukrajinské nebe?

Tvůj obraz tolik blízký, známý,mi zmizel v nedozírné dálno –a často, věř mi, připadá mi, že tomu je už dávno, dávno,

kdy naposledy tiché sbohemjsem šeptal chvějícíma rtomaa sám šel světem se svým bolem, své štěstí s tebou nechal doma . . .

Domovem naším zveme nynívlast našich předků, českou zemí –vesničko moje na Volyni,po tobě stejně stýská se mi. Cело моє там, на Волині

Cело моє там, на Волинів зажурі тихій, серце крає,коли сади посріблить іній,чи май із квіту визирає.

Та думка душу мені гріла,коли лишився на чужині.про тебе, краю рідний, милий,що найдорожчий в світі й нині …

Опісля, аж знайшов родину заживши біль, й безмежну втому,все ж повертаюсь у дитинствоу світлих спогадах додому.

Чи білі хатки все ще сяютькрізь зелень саду? Над потоком,чи луки рясно розцвітають,коли весна прийде, щороку?

Духмяний лан пшениць прегарнихще пригортається до тебе?І чи схиляється безхмарнев задумі українське небо?

За тебе я віддав би серце,та поросло все те травою …І все ж, повір, мені здається,що все було те не зі мною.

Коли в останнє, тихо „Збогом!“ –прорік тремтливими вустами,лишив я щастя за порогом, а біль свою поніс світами.

Домівкою звемо ми нинікрай наших предків – землю чеську.В село моє, що на Волинікрізь серце протоптав я стежку…

Bibliografie Sbírky VIKNO LYMANU : Liryka / Ed. L. I. Naruševyč; Grafická úprava S. Je. Sytnykov. – Odesa : Pivdeň, 1995. – 32 s. [VIRŠI]. – In: Pys’mennyky Odeščyny na meži tysjačoliť: Antolohija – dovidnyk / Sest. B. I. Sušyns’kyj. – Odesa: Aľfa-Omega: OKFA, 1999. – S. 105-107. . STEPOVYJ VSESVIT : Poeziji / Ed. V. V. Naruševyč; Úvod a grafická úprava B. I. Sušyns’kyj. – Oděsa: Čornomor’ja, 1997. – 59 s. V OBIJMACH RADOSTI I ŽURBY: Virši / Uvod Oleksa Riznyčenko, závěr Alexandr Drbal. – První vyd. – Praha; Milovice: Vlastní nákl., 2007. – 78 s. – [Sbírka vyšla na elektronickém nosiči]. UKRAJINA – MIJ BIĽ I NADIJA: sbírka básni a písní / Úvod Oleksa Riznyčenko a Oleksandr Holoboroďko. – Kyjiv; Cherson: Prosvita, 2010. – 158 s. : portrét, noty, obr. . SELO MOJE TAM NA VOLYNI… Pereklady ta poeziji Vjačeslava Druzjaky. – In: Porohy (Praha). – Roč. 18, č. 4 (2010), s. 26-27 : 1 obr.

Články, recenze PAMJATI VASYLJA ZEMLJAKA. – In: Porohy (Praha). – Roč. 11, č. 2 (2003), s. 10-11 : 1 obr. SYSOJEV VOLODJA. Z NADIJEJU I BOLEM V SERCI: [O zpěvnících Volodymyra Sysojeva]. – In: Tatarbunarskij věstník (Tatarbunary, Oděská oblast). – Č. 79 / 5109 (17.10.2007), s. 1-2 : 2 obr. CARS’KYJ PODARUNOK BIDNOHO MUZYKY: [O zpěvnících Volodymyra Sysojeva]. – In: Čornomors’ki novyny (Oděsa). – 27.10.2007. ŠČYRO DO SVITU: [recenze na básnickou sbírku Petra Šuľhy (Kyjev)]. – In: Hovoryť i pokazuje Ukrajina (Kyjev). – 17.11.2005.

Odkazy Reference

Literatura DRBAL, А. „Nadchmarni stepovi stežky osvjačení Ljubovju“ : Do 65-riččja ukrajins’koho poeta Vjačeslava Druzjaky. – In: Čornomors’ki novyny (Oděsa). – 2005. – 1 veresnja. DRBAL, A. Terpkyj kelych nezvyčajnoji doli: k 65. výročí ukrajinského básníka Vjačeslava Druzjaky. – In: Porohy (Praha). – Roč. 13, č. 3 (2005), s. 8 : 1 obr. HOLOBOROĎKO, O. Joho stolicja – Stanislav. – In: Novyj deň (Cherson). – Č. 31 (1. 8. 2006), s. 18. KALJAKA, M. M. Druzjaka Vjačeslav Mychajlovyč. – In: Literaturna locija Chersonščyny (ХІІ – poč. ХХІ st.): dovidnyk / Ed. Viktor Košovyj. – Cherson: Prosvita, 2009. – S. 132. KRAT, A. Ukrajina – mij biľ i nadija: [recenze na sbírku Vjačeslava Druzjaky]. – In: Ukrajins’ka hazeta (Praha). – Č 6 / 24 (lypeň/červenec 2011), s. 12. NATCHNENNYJ NIŽNYJ LIRYK – VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Porohy (Praha). – Roč. 10, č. 2 (2002), s. 8 : 2 obr. VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Dovidnyk : Nacionaľna spilka pysmennykiv Ukrajiny : Adresy i telefony / Ed. Halyna Lukova – Kyjiv: Ukrajins’kyj pys’mennyk, 2006. – S. 51. VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Pys’mennyky Odeščyny na meži tysjačoliť: Antolohija – dovidnyk / Sest. B. I. Sušyns’kyj. – Oděsa: Aľfa-Omega: OKFA, 1999. – S. 104. . VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Pys’mennyky Ukrajiny: Biobibliohrafičnyj dovidnyk / Sest. V. P. Pavlovs’ka aj.; Ed. H. Lukova. – Kyjiv: Ukrajins’kyj pys’mennyk, 2006. – S. 123 : 1 obr.

Externí odkazy DRUZJAKA VJAČESLAV // Národní Svaz spisovatelů Ukrajiny. Slovník spisovatelů DRUZJAKA VJAČESLAV MYCHAJLOVYČ (1940) - poet, perekladač, muzikant, kompozytor i pedagog / Literaturna Chersonščyna: Dovidnyk školjara. – Cherson: Chersonská oblastní knihovna pro děti, 2009. UKRAJINA – MIJ BIĽ I NADIJA : Tvorčisť Vjačeslava Druzjaky V OBIJMACH RADOSTI I ŽURBY : Poeziji i pereklady / Úvod Oleksa Riznyčenko. – Vyd. 2. – Milovice: Vlastní nákl., 2007. - 78 s. DRUZJAKA Vjačeslav. Ukrajina – mij biľ i nadija: sbírka básni a písní. – Kyjiv; Cherson: Prosvita, 2010. – 158 s. - . - Zkrácená verze KOCHANNJA NAPIJ. In: Žuravlyni mriji : hudební album / text a hudba Vjačeslav Druzjaka, účinkuje sólista Oděské filharmonie Dmytro Sklema. Kyjev, 2000. NAŠČADKY KOZAKIV. In: Žuravlyni mriji: hudební album / text Anton Mychajlevskyj, hudba Vjačeslav Druzjaka; Účinkují sólisté souboru Jižněukrajinského vojenského okruhu Kosťa Trochymenko, Mykola Trochymenko a Oleg Orlov. Kyjev, 2000. DRBAL, A. Jan Pospíšil (1921–1994) - českyj poet, muzykant i folkloryst z ukrajinskoji Volyni

STANISLAV. Bělozerský okres Chersonské oblasti. Mapa

Kategorie:Ukrajinští básníci Kategorie:Ukrajinští spisovatelé Kategorie:Ukrajinští hudebníci Kategorie:Ukrajinští hudební skladatelé Kategorie:Narození 16. května Kategorie:Narození v roce 1940 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži