Národní galerie v Praze (zkratka NG), od roku 2018 se prezentující pod názvem Národní galerie Praha a zkratkou NGP,Národní galerie v Praze (tradičně užívaná zkratka NG) je oficiální název dle zákona 148/49 Sb. a Statutu Národní galerie v Praze z roku 2020. Sama užívá od roku 2018 v materiálech pro veřejnost novou vizuální podobu vytvořenou studiem Najbrt, kde se používá název Národní galerie Praha a logo se zkratkou NGP. je státní organizace spravující největší sbírku výtvarného umění v Česku. Galerie vznikla ze soukromě iniciované obrazárny, která od konce 18. století veřejně vystavovala původně zapůjčené obrazy, současný charakter získala v 1. polovině 20. století. Umění ze svých sbírek vystavuje ve stálých expozicích a pořádaných výstavách v několika budovách v Praze i mimo ni, které jsou všechny významnými kulturními památkami.

Historie

Nejstarší předchůdkyní Národní galerie je Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, která začala vznikat jako jedna z hlavních aktivit Společnosti vlasteneckých přátel umění po jejím založení 5. února 1796. Skupinka významných představitelů vlastenecky zaměřené české šlechty (Kolovratové, Šternberkové, Nosticové) společně s několika vzdělanci z řad osvícenského měšťanstva rozhodla pozdvihnout umělecký vkus české veřejnosti. Společnost vlasteneckých přátel umění kromě obrazárny založila roku 1799 i Akademie umění, nejstarší vysokou uměleckou školu v českých zemích. V roce 1918 se Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění proměnila v ústřední uměleckou sbírku nového československého státu. Vedení Obrazárny se v roce 1919 ujal Vincenc Kramář, který ji za krátkou dobu proměnil v relativně moderní, odborně spravovanou galerii.

Roku 1902 vznikla další významná instituce – Moderní galerie Království českého ze soukromého nadání věnovaného císařem Františkem Josefem I. Moderní galerie pak začala budovat základní kolekci českého umění 19. a 20. století. Moderní galerie měla český a německý odbor, českému také předsedal Vincenc Kramář.

Cesta ke sloučení obou institucí do jedné státní galerie byla poměrně dlouhá. Zatímco Kramářův pokus o postátnění Moderní galerie roku 1936 byl neúspěšný, stejného roku došlo k zestátnění Obrazárny SVPU a jejímu přejmenování na Státní sbírka starého umění následujícího roku. Za druhé světové války se pro ni neoficiálně používal již dříve se vyskytující pojem Národní galerie. Oficiální protektorátní název byl od roku 1941 Českomoravská zemská galerie, do které byly v roce 1942 převedeny fondy zrušené Moderní galerie. Reorganizace instituce provedené za války byly zpětně potvrzeny Zákonem o Národní galerii až v roce 1949, kterým byl uzákoněn i název Národní galerie v Praze.Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1995. Heslo „Národní galerie“ a souvisejcící

V poválečném období se Národní galerie musela vypořádávat s nárůstem objemu sbírek, kdy v ní byly shromažďovány umělecké konfiskáty nejdříve prováděné nacisty, pak komunistickou vládou (církevní majetek, exulanti, političtí vězni), které byly částečně restituovány v letech 1968–1969 a po roce 1989. Po kvalitativní stránce měly větší význam přírůstky z vlastní akvizice a darů, z nichž nejvýznamnější byl odkaz sbírky Vincence Kramáře roku 1959.

Dlouho trvaly i snahy o vlastní budovu galerie. Již za první republiky vznikly například projekty Státní galerie od Josefa Gočára umístěné na Kampě (1923, 1927) a Letné (1935, 1939). I po válce byly pokusy o budovu na Letné v roce 1948 a znovu 1962 po odstranění Stalinova pomníku. Nakonec bylo rozhodnuto o decentralizovaném umístění v různých významných historických budovách v centru Prahy i mimo něj (Zbraslav, Veletržní palác).

Logo náhled|Označení Veletržního paláce z doby Milana Knížáka Pro národní galerii vytvořil v roce 1962 grafik Jaroslav Šváb černobílé logo tvořené rámečkem, v němž byla zkratka NG a český lev inspirovaný iluminací Pasionálu abatyše Kunhuty. K úpravě loga došlo po nástupu Milana Knížáka na místo ředitele (1999), písmena ng se zmenšila a změnila na minusky, změnila se podoba lva a písmeno n a korunka lva se dostaly mimo rámeček; v barevné variantě byla písmena červeně a zbytek loga světle šedý. Zcela novou vizuální podobu chtěl pro galerii ředitel Jiří Fajt (od 2014), veřejná soutěž v roce 2015 byla zrušena, v druhé soutěži vyhrálo známé studio Najbrt designéra Aleše Najbrta. Vizuální změna měla znamenat přesun od vážné a nepřístupné identity k otevřené, přátelské instituci.

Seznam ředitelů 1945–1959 Vladimír Novotný 1960 Jiří Mašín 1960–1967 Jan Krofta 1967–1990 Jiří Kotalík 1991–1993 Lubomír Slavíček 1993–1994 Ladislav Daniel 1994–1998 Martin Zlatohlávek 1999–2011 Milan Knížák 2011–2013 Vladimír Rösel 2013–2014 Vít Vlnas 2014–2019 Jiří Fajt 2019 Ivan Morávek 2019–2020 Alena Anne-Marie Nedoma 2021–2026 Alicja Knast od 2026 Olga Kotková (prozatímní)

Organizační struktura Organizační strukturu státní příspěvkové organizace Národní galerie Praha tvoří generální ředitelství, pod které přímo spadá Kabinet generálního ředitele, samostatná pozice interního auditora a bezpečnostní ředitel. Odbornou, exekutivní a provozní činnost instituce zajišťuje pět specializovaných sekcí, Odbor vědy a výzkumu a pět samostatných sbírek, které odborně spravují, dokumentují a prezentují rozsáhlý národní sbírkový fond.

+ Podrobná organizační struktura Národní galerie Praha (stav 06/2026) Národní galerie Praha Kabinet Generálního Ředitele Oddělení vnějších vztahů Personální oddělení Právní oddělení Interní auditor Bezpečnostní ředitel Sekce investic Investiční oddělení Sekce provozu Oddělení bezpečnosti a ochrany majetku Oddělení hospodářské správy a majetku Oddělení informačních a telekomunikačních technologií Oddělení technické správy budov Sekce financí Obchodní oddělení Oddělení kontrolingu a rozpočtu Účtárna Sekce strategie a plánování Oddělení komunikace Oddělení rozvoje publika Výstavní oddělení Sekce sbírkového fondu Chemicko-technologická laboratoř Odbor dokumentace sbírkového fondu Metodické centrum (samostatný referát) Oddělení evidence a registru sbírek Oddělení fotografické dokumentace Restaurátorské oddělení Správa depozitářů Odbor vědy a výzkumu Archiv Ediční oddělení Knihovna Oddělení vědy a výzkumu Sbírka starého umění Sbírka grafiky a kresby Sbírka umění Asie Sbírka moderního umění Sbírka umění po roce 1945

Poslání Národní galerie Praha je výzkumnou organizací, jejímž hlavním účelem je provádět základní i aplikovaný výzkum a experimentální vývoj a šířit jejich výsledky prostřednictvím vědeckých publikací, výstav, výukových programů, metodik, příp. převodem technologií. Prvotní myšlenka, stojící u zrodu NGP, je přítomná ve všech složitých peripetiích jejího vývoje: prostřednictvím uměleckých děl povznést ducha národa. V tomto ideálu lze vidět poslání NGP i v současné době.

Doprovodná činnost náhled|Valdštejnská jízdárna na Malé Straně Posláním Národní galerie Praha je přiblížit umění široké veřejnosti. Děje se tak mimo jiné pomocí vzdělávacích programů vedených profesionálním týmem lektorů. Oddělení vzdělávání NGP nabízí návštěvníkům galerie širokou škálu programů od komentovaných prohlídek, přednášek, debat, ale i výtvarných a jiných dílen, seminářů a kurzů. Součástí doprovodného programu k aktuálním výstavám a stálým expozicím jsou komentované prohlídky s autory výstav, kurátory, odbornými lektory a předními specialisty na danou problematiku. Program NGP dětem se pak zaměřuje na nejmenší, a pravidelně pořádá herny.

Budovy náhled|Schwarzenberský palác – umění 16.–18. století Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47 Praha 7) Šternberský palác (Hradčanské náměstí 15, Praha 1) Schwarzenberský palác (Hradčanské náměstí 2, Praha 1) Salmovský palác (Hradčanské náměstí 1, Praha 1) Palác Kinských (Staroměstské náměstí 12, Praha 1) Klášter sv. Anežky České ( U Milosrdných 17, Praha 1) Valdštejnská jízdárna (Valdštejnská 3, Praha 1) Český a Slovenský pavilon v Benátkách (Giardini di Castello, Benátky) Zámek Fryštát (objekt Lottyhaus, Masarykovo nám., 733 24 Karviná-Fryštát) Zámek Žďár nad Sázavou (Zámek 1, Žďár nad Sázavou)

Výstavní prostory Národní galerie Praha spravuje nejrozsáhlejší umělecké sbírky v Česku, které jsou umístěny v depozitářích a částečně v expozicích, které jsou přístupné veřejnosti:

Sbírka moderního a současného umění 1930–současnost: České moderní umění – Veletržní palác

Českou výtvarnou tvorbu po roce 1930 reprezentují díla Františka Muziky, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského, Toyen, Zdeňka Sklenáře, Jana Kotíka nebo Václava Bartovského. Expozice mapuje i umělecké tendence od 60. let do současnosti – Informel, Akční umění, Novou citlivost i postmodernu. Přízemí Veletržního paláce, vyjma Velké dvorany, pak po celý rok přístupné zdarma, představuje periodické projekty současného umění.

Sbírka umění 19. století a klasické moderny 1796–1918: Umění dlouhého století – Veletržní palác

Koncepce expozice je založena na tématech, která jsou pro umění dané doby typická a charakteristická. Součástí expozice jsou obrazy Gustava Klimta, Egona Schieleho, Edvarda Muncha, Eugena Delacroixe, Paula Gauguina, Vincenta van Gogha či Pabla Picassa.

1918–1938: První republika – Veletržní palác

Součástí expozice jsou vedle obrazů a plastik předních českých, slovenských, českoněmeckých a karpatoruských umělců (Václav Špála, Josef Čapek, Jindřich Štyrský, Toyen ad.) také díla z proslulé francouzské sbírky (Paul Gauguin, Henri Rousseau, Pablo Picasso, Vincent van Gogh, ad.), kterou československý stát nakoupil krátce po svém založení ve 20. a 30. letech 20. století.

Sbírka starého umění náhled|Anežský klášter s expozicí středověkého umění Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550 – Klášter sv. Anežky České

Expozice prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu. Mezi špičkové exponáty expozice a poklady národního kulturního dědictví patří díla z období vlády Lucemburků.

Staří mistři I – Schwarzenberský palác

Základní časový rámec expozice tvoří období od 16. do 18. století. Expozice představuje výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění (Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach, Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco José Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert zvaný Mabuse, Rembrandt van Rijn, Jusepe de Ribera, Bartholomäus Spranger, Karel Škréta, Simon Vouet, Michael Leopold Willmann a jiní).

Staří mistři II – Šternberský palác

V expozici je kolekce italské malby 14. a 15. století, instalace renesančního a barokního malířství (Alessandro Allori, Jacopo Bassano, Luca Giordano), včetně souboru nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15. až 18. století (Pieter II. Brueghel, Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck, Rachel Ruysch, Gerard Ter Borch, Nicolaes Eliasz Pickenoy, Hans Raphon), soubor norimberského malířství a vybraná díla vzniklá na území současného Německa z období 15. až 18. století (Hans Baldung Grien), soubor umělecké produkce německých a rakouských zemí z 17. a 18. století (Georg Flegel, Paul Troger, Johann Carl Loth, Johann Michael Rottmayr) a menší soubor francouzského a španělského umění 17. a 18. století (Pierre Mignard, Bartolomé Esteban Murillo).

Sbírka grafiky a kresby náhled|Palác Kinských – sbírka grafiky a kresby Sbírka grafiky a kresby Národní galerie Praha náleží mezi první desítku největších a nejvýznamnějších grafických sbírek v Evropě. Svým počtem kolem 450 tisíc grafik a kreseb a zlomků iluminovaných rukopisů od středověku do současnosti je největší sbírkou Národní galerie.