Zikmund I. Starý ( Zygmunt I Stary, 1. listopadu 1467 Kozienice – 1. dubna 1548 Krakov) byl polský král a litevský velkokníže v letech 1506–1548.
Život Zikmund se narodil jako pátý syn a osmé dítě Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské, takže zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by tento princ mohl usednout na královský trůn.KOZÁK, Petr: Účty dvora prince Zikmunda Jagellonského, vévody hlohovského a opavského, nejvyššího hejtmana Slezska a Lužic, z let (1493) 1500-1507. Scriptorium Opava 2014, ISBN 978-80-87789-15-5, s. X, Kníže z periferie. Jeho kariéra začala až po 30. roce života. Usiloval o nástupnictví po svém nejstarším bratrovi, českém a uherském králi Vladislavu Jagellonském. Smlouvami ve Vídni z roku 1515 rezignoval na nástupnické právo v Uhrách ve prospěch Habsburků. Za to se císař Maximilián I. Habsburský musel vzdát spojenecké smlouvy s velikým knížetem moskevským Vasilijem III. a případné podpory řádu německých rytířů v Prusku, s nímž měl Zikmund spory.
Listinou z 27. listopadu 1499 získal od svého bratra Vladislava jako léno Hlohovské knížectví. Poté získal v prosinci 1501 také Opavské knížectví, vykoupené od Jánoše Korvína, a v září 1504 byl jmenován nejvyšším královským místodržitelem Slezska.
Vedl tři války s Moskvou v letech 1507–1508, 1512–1522 a 1534–1537, během nichž Litva přišla mimo jiné o strategicky důležitý Smolensk (1514).
V roce 1519 mu byl udělen Řád zlatého rouna (č. 161)
Roku 1519 vstoupil do války s řádem německých rytířů, v jehož čele stál jeho synovec Albrecht Hohenzollernský. Ten přijal roku 1525 luteránskou reformaci, Prusy sekularizoval a složil za ně Zikmundovi lenní slib. V letech 1526–1529 přivtělil do polského státu dosud samostatné mazovské vévodství, kde zemřel poslední piastovský vládce Jan IV. Roku 1537 musel čelit odboji šlechty, které nakonec ustoupil.
Za Zikmundovy vlády došlo ke kulturnímu rozkvětu Polska v duchu renesance, jejíž nástup byl spojen s královou druhou chotí Bonou Sforzovou. Společně s ní přišlo k polskému dvoru i její početné dvořanstvo. Následný společenský život na královském dvoře se stal vzorem i pro společnost z vyšších polských kruhů. Královna nezůstala jen u toho a začala zvát do Polska ty nejvýznamnější architekty a umělce.
Manželství a potomci V době nástupu na trůn byl svobodný, přestože mu bylo již téměř čtyřicet let, měl pouze nemanželské potomky (s dlouholetou milenkou Kateřinou Telničankou). 1. manželka: Barbora Zápolská (1495–1515) 2. manželka: Bona Sforza (1494–1557); nástupcem se stal jeho jediný syn Zikmund II. August, poslední Jagellonec na polském trůně.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Petr Kozák, „Pátý princ“: Kníže Zikmund mezi periferií a centrem jagellonského světa
Kategorie:Jagellonci Kategorie:Polští králové Kategorie:Litevská velkoknížata Kategorie:Opavská knížata Kategorie:Hlohovská knížata Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Narození v roce 1467 Kategorie:Narození 1. listopadu Kategorie:Narození v Kozienici Kategorie:Úmrtí v roce 1548 Kategorie:Úmrtí 1. dubna Kategorie:Úmrtí v Krakově Kategorie:Pohřbení na Wawelu Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na polských bankovkách