47 Ursae Majoris (zkráceně 47 UMa), vlastním jménem Chalawan, je žlutý trpaslík spektrálního typu G1V v souhvězdí Velké medvědice. Nachází se přibližně 45,3 světelného roku od Slunce a se zdánlivou hvězdnou velikostí přibližně 5,04 mag je za příznivých podmínek viditelná pouhým okem. Hmotností a teplotou se podobá Slunci, má však větší poloměr a vyšší zářivý výkon.
Hvězdu obíhají tři známé exoplanety, objevené měřením změn její radiální rychlosti. Planety b a c nesou vlastní jména Taphao Thong a Taphao Kaew, která byla spolu se jménem hvězdy schválena Mezinárodní astronomickou unií v roce 2015.
Označení a název 47 Ursae Majoris je Flamsteedovo označení hvězdy. V hvězdných katalozích je vedena také jako HD 95128, HR 4277, HIP 53721 nebo Gliese 407.
Jméno Chalawan bylo vybráno v soutěži NameExoWorlds, jejíž výsledky Mezinárodní astronomická unie oznámila 15. prosince 2015. Pochází z thajské lidové pověsti o krokodýlím králi. Návrh předložila Thajská astronomická společnost. Jména planet Taphao Thong a Taphao Kaew odkazují na dvě sestry vystupující v téže pověsti.
Vzdálenost a fyzikální vlastnosti Paralaxa uvedená v katalogu Gaia DR3 činí 72,0070±0,0974 milisekundy oblouku. Odpovídá vzdálenosti přibližně 13,89±0,02 parseku, tedy 45,30±0,06 světelného roku.
Modelování spektrálního rozdělení energie, publikované v roce 2024, stanovilo poloměr na 1,23±0,02 poloměru Slunce a efektivní teplotu na 5 862 K. Celkový, tedy bolometrický zářivý výkon, vychází na 1,62 slunečního zářivého výkonu. Porovnání s modely hvězdného vývoje poskytlo hmotnost 1,02±0,06 hmotnosti Slunce a stáří 8,1 miliardy let. Stáří tak zůstává podstatně méně přesně určené než poloměr nebo teplota.
Metalicita hvězdy je blízká sluneční. Katalog z roku 2024 přebírá spektroskopický odhad [Fe/H] = +0,02±0,01, který vyjadřuje logaritmický poměr zastoupení železa vůči vodíku ve srovnání se Sluncem.
Planetární soustava Objevy První planetu, 47 Ursae Majoris b, oznámili R. Paul Butler a Geoffrey W. Marcy v roce 1996. Zjistili ji pomocí Dopplerova posuvu spektrálních čar, který odráží pohyb hvězdy vyvolaný gravitací obíhající planety. Významným rysem objevu byla dlouhá oběžná doba, přibližně tři roky, a dráha s malou výstředností.
Objev druhé planety, 47 Ursae Majoris c, byl oznámen v roce 2001; odborný článek týmu vedeného Debrou A. Fischerovou vyšel v roce 2002. Rozbor radiálních rychlostí publikovaný Philipem C. Gregorym a Fischerovou v roce 2010 podpořil existenci obou dříve známých planet a odhalil další dlouhoperiodický signál, připisovaný třetí planetě 47 Ursae Majoris d.
Parametry planet Následující tabulka uvádí společné řešení drah z roku 2025, založené na souhrnném rozboru dostupných měření radiálních rychlostí. Uvedené hmotnosti jsou hodnoty m sin i, tedy dolní meze skutečných hmotností. Veličina i označuje sklon oběžné dráhy vůči rovině oblohy; samotná měření radiální rychlosti jej neurčují.
+ Planetární soustava 47 Ursae Majoris podle rozboru z roku 2025 Planeta Vlastní jméno Minimální hmotnost(hmotnost Jupiteru) Velká poloosa(AU) Oběžná doba(dny) Výstřednost 47 Ursae Majoris b Taphao Thong 2,395±0,079 2,06 1 075,61 0,0312 47 Ursae Majoris c Taphao Kaew 0,478 3,407 2 290±11 0,255 47 Ursae Majoris d — 1,38 12,64 16 288 0,376
Nejvnitřnější známá planeta b obíhá po téměř kruhové dráze, zatímco rozbor z roku 2025 přisuzuje planetám c a d výraznější výstřednosti. Jejich oběžné doby činí přibližně 2,95, 6,27 a 44,6 roku. U nejvzdálenější planety d se odhady dráhy s přibývajícími měřeními měnily: práce z roku 2010 uváděla dobu oběhu přibližně 38 let s velkou nejistotou. Dlouhá perioda této planety ztěžuje pokrytí celé dráhy pozorováním.
Obyvatelná zóna Možnost existence dalších terestrických planet závisí mimo jiné na gravitačním působení známých obřích planet. Studie z roku 2024 vymezila konzervativní obyvatelnou zónu mezi 1,19 a 2,09 AU. V rámci optimistické obyvatelné zóny bylo podle tohoto dynamického kritéria životaschopných přibližně 27,6 % zkoumaného rozsahu. Simulace sledovaly hypotetickou planetu o hmotnosti Země po dobu deseti milionů let a předpokládaly počáteční kruhovou dráhu ve stejné rovině jako dráhy známých planet.
Výpočty vycházely ze staršího řešení drah Gregoryho a Fischerové z roku 2010. Nalezení stabilních drah v simulaci není dokladem přítomnosti obyvatelné planety. Skutečné hmotnosti obřích planet mohou být vyšší než jejich minimální hmotnosti, což by ovlivnilo stabilitu dalších drah.
Odkazy Poznámky Absolutní hvězdná velikost přibližně +4,32 mag je vypočtena ze zdánlivé velikosti 5,037 mag a vzdálenosti 13,8875 pc, při zanedbání mezihvězdné extinkce. Poměr zářivých výkonů ve fotometrickém pásmu V je přibližně 1,6 při použití absolutní hvězdné velikosti Slunce +4,83 mag. Tento poměr se vztahuje pouze k pásmu V; bolometrický zářivý výkon je uveden v textu. Pro výpočet velkých poloos a minimálních hmotností planet použili autoři rozboru z roku 2025 hmotnost mateřské hvězdy 1,005±0,047 hmotnosti Slunce.
Reference
Externí odkazy
47 Ursae Majoris v databázi SIMBAD (anglicky) 47 Ursae Majoris v NASA Exoplanet Archive (anglicky)
Kategorie:Hvězdy v souhvězdí Velké medvědice Kategorie:Hvězdy s planetami Kategorie:Žlutí trpaslíci Kategorie:Objekty v katalogu Henryho Drapera Kategorie:Objekty v katalogu 2MASS Kategorie:Objekty v katalogu Hipparcos Kategorie:Objekty v Glieseho katalogu Kategorie:Objekty ve Flamsteedově katalogu