náhled|400px|Karibská oblastKaribik je region v nejjižnější části Severní Ameriky. Zahrnuje ostrovy v Karibském moři (Antily), Bahamy a pobřeží Střední a Jižní Ameriky omývané právě Karibským mořem. Panamským průplavem je Karibské moře spojeno s Tichým oceánem. Region leží jihovýchodně od Mexického zálivu a pevniny Severní Ameriky, východně od Střední Ameriky a severně od Jižní Ameriky. Karibik se obecně skládá z 33 politických celků, včetně 13 suverénních států, 12 závislých území, 7 zámořských území a řady sporných území.
Region, většinově situovaný na Karibské desce, má více než 700 ostrovů, ostrůvků a útesů (viz seznam ostrovů Karibského moře). Tři ostrovní oblouky vymezují východní a severní okraje Karibského moře: Velké Antily na severu a Malé Antily a Závěrné Antily na jihu a východě. Společně s blízkým Lucayským souostrovím tyto ostrovní oblouky tvoří Západní Indii. Bahamy a Turks a Caicos jsou také někdy označovány jako součást Karibiku, přestože nejsou ani v Karibském moři ani na jeho hranicích, nicméně Bahamy jsou stálým členem Karibského společenství a Turks a Caicos jsou přidruženými členy. Belize, Guyana a Surinam jsou také označovány jako část Karibiku, i když jsou to pevninské země, jsou plnými členy Karibského společenství a Sdružení karibských států. Několik regionů pevninské Jižní a Střední Ameriky jsou také často viděny jako část Karibiku, kvůli jejich politickým a kulturním vztahům s regionem. To zahrnuje Belizi, karibskou oblast Kolumbie, venezuelský Karibik, Quintana Roo v Mexiku (skládající se z Cozumelu a karibského pobřeží poloostrova Yucatán) a Guian (Guyana, Surinam, Francouzská Guyana, region Guayana ve Venezuele a Amapá v Brazílii).
Většinou tropické zeměpisné podnebí je velmi formováno teplotami moře a srážkami, přičemž období hurikánů pravidelně vede k přírodním katastrofám. Kvůli tropickému klimatu a nízko položeným ostrovům je Karibik zranitelný vůči efektům klimatické změny, včetně zvýšené intenzity bouře, pronikání slané vody, vzestupu hladiny moře a eroze pobřeží a variability srážek. Tyto změny počasí značně změní hospodářství ostrovů, zejména hlavní průmyslová odvětví zemědělství a cestovního ruchu.
Karibik byl obydlen domorodci už minimálně 6 000 let před Kristem. Když po příjezdu Kolumba následovala evropská kolonizace, byla populace rychle zdecimovaná brutálními pracovními praktikami, zotročením a nemocemi. Na spoustě ostrovech nahradili Evropané původní populaci zotročenými Afričany. Po Haitské revoluci, která osvobodila zemi od Francie na začátku 19. století a poklesu otroctví v 19. století, ostrovní země v Karibiku postupně získaly samostatnost s vlnou nových států během 50. a 60. let 20. století. Vzhledem k blízkosti Spojených států existuje také dlouhá historie intervencí Spojených států v tomto regionu.
Karibské ostrovy (Západní Indie) jsou často považovány za subregion Severní Ameriky, ačkoli někdy jsou zahrnuty ve Střední Americe nebo jsou ponechány jako vlastní subregion a jsou rozděleny do 30 území včetně suverénních států, zámořských departementů a závislých území. Od 15. prosince 1954 do 10. října 2010 zde existovala země, složená z pěti států, které všechny byly závislé na Nizozemsku, známá jako Nizozemské Antily. Od 3. ledna 1958 do 31. května 1962 existovala také krátkodobá politická unie zvaná Západoindická federace složená z deseti anglicky mluvících karibských území, z nichž všechna byla tehdy závislá na Británii.
Etymologie Region je pojmenován podle Karibů, etnické skupiny v Malých Antilách a v časech španělského dobývání Ameriky také části přilehlé Jižní Ameriky. Termín byl popularizován britským kartografem Thomasem Jefferysem, který ho použil v Atlasu Západní Indie (1773).
Definice Slovo "Karibik" má několik použití. Jeho hlavní použití je geografické a politické. Karibik může být rozšířen také na území se silným kulturním a historickým spojením k Africe, otroctví, evropské kolonizaci a plantážnímu systému.
Geoschéma OSN pro Severní a Jižní Ameriku představuje Karibik jako samostatnou oblast v Severní a Jižní Americe. Fyziograficky je karibská oblast převážně řetězcem ostrovů obklopujících Karibské moře. Na severu je region ohraničen Mexickým zálivem, Floridským průlivem a severním Atlantským oceánem, který leží na východě a severovýchodě. Na jihu leží pobřeží kontinentu Jižní Amerika. Z politického hlediska může být „Karibik“ zaměřen na užší a širší sociálně-ekonomická seskupení: Jeho jádrem je Karibské společenství (CARICOM), jehož řádnými členy jsou Bahamské společenství v Atlantiku, Guyanská kooperativní republika a Surinamská republika v Jižní Americe a Belize ve Střední Americe; přidruženými členy jsou Bermudy a ostrovy Turks a Caicos v Atlantském oceánu. Nejrozsáhlejší je Sdružení karibských států (ACS), které zahrnuje téměř každý národ v oblasti Karibiku a také Salvador v Tichém oceánu. Podle ACS je celková populace jejích členských států 227 milionů lidí.
Historie náhled|300px|Politické uspořádání Karibiku v minulosti. Nejstarší důkazy o lidech v Karibiku jsou na jihu Trinidadu v Banwari Trace, kde byly nalezeny pozůstatky z doby před sedmi tisíci lety. Tato starověká místa, která patří do archaického (starověkého) věku, byla pojmenována jako Ortoiroid. Nejstarší archeologické důkazy o lidském osídlení v Hispaniole se datují kolem roku 3 600 př. n. l., spolehlivost těchto nálezů je však zpochybňována. Na Kubě se objevují materiály shodného data, tedy z doby 3100 př. n. l. Nejstarší nalezené důkazy v Malých Antilách jsou z roku 2000 před naším letopočtem v Antiguě. Nedostatek pravěkých lokalit na Návětrných ostrovech a rozdíly v technologii naznačují, že tito starověcí osadníci mohou mít středoamerický původ. Zda došlo k ortoroidní kolonizaci ostrovů, není jisté, ale neexistuje mnoho důkazů ani o jednom tvrzení.
Mezi lety 400 a 200 před naším letopočtem vstoupili na Trinidad z Jižní Ameriky první zemědělci používající keramiku, pocházeli ze saladoidské kultury. Rozšířili osídlení až k řece Orinoco do Trinidadu a poté se rychle rozmístili po ostrovech v Karibiku. Nějaký čas po roce 250 našeho letopočtu vstoupila do Trinidadu další skupina, Barancoidi. Barancoidní společnost se roztrousila podél řeky Orinoco kolem roku 650 našeho letopočtu a další skupina, Arauquinoidi, dále expandovala do těchto oblastí a také do karibského řetězce ostrovů. Kolem roku 1300 našeho letopočtu vstoupila na Trinidad nová skupina, Mayoidi, která zůstala dominantní kulturou až do španělského osídlení.
V čase evropského objevení většiny ostrovů Karibiku žily na ostrovech tři hlavní skupiny domorodců: Taínové ve Velkých Antilách, na Bahamách a Závětrných ostrovech, Karibové na Návětrných ostrovech a Sibonejové na západě Kuby. Taínové se dělí na Původní Taíny, kteří obsadili Hispaniolu a Portoriko, Západní Taíny, kteří obsadili Kubu, Jamajku a Bahamské souostroví, a Východní Taíny, kteří obsadili Závětrné ostrovy. Trinidad byl obýván jak karibsky mluvícími, tak arawažsky mluvícími skupinami.
Oficiálně objevil jako první Evropan Ameriku Kryštof Kolumbus. Od královského páru Isabely a jejího manžela Ferdinanda získal Kolumbus dvě malé karavely (Pinta a Niña) a jednu větší loď (karaka Santa María), která mu sloužila jako zásobovací loď. S těmito třemi loděmi a s posádkou asi 90 mužů se dne 3. srpna 1492 vydal na cestu. Prvním místem, které Kryštof Kolumbus v Americe objevil, byl právě jeden z ostrovů Bahamského souostroví. V roce 1492 přistál na ostrovu San Salvador a prohlásil ho za španělskou državu. Ačkoliv šlo o Bahamy, Kolumbus se domníval, že přistál v Indii. Proto zdejší obyvatele nazval Indios – Indové, odtud Indiáni. Téhož roku objevil pobřeží Kuby, Hispanioly a další ostrovy. Když se vrátil do Španělska, dostalo se mu bouřlivého uvítání. Při druhé výpravě (1493–1496) doplul k Portoriku, Malým Antilám a Jamajce. Při dalších výpravách konečně dospěl ke břehům Jižní Ameriky.
Z poslední cesty se Kolumbus vrátil 17. listopadu 1504. Zanedlouho na to, 20. května 1506 zemřel v Valladolidu obklopen svými syny. Dodnes historici vedou spory o to, zda umíral v přesvědčení, že plavbou na západ dosáhl břehů jihovýchodní Asie, či zda si ke konci života uvědomil, že objevil nový kontinent. Kolumbus byl pohřben ve Valladolidu, ale později byly jeho ostatky přeneseny do kláštera La Cartuja v Seville a nakonec na žádost jeho syna Diega roku 1542 do Santo Dominga na Hispaniole (v dnešní Dominikánské republice). Po okupaci ostrova Francouzi roku 1795 byly ostatky přeneseny do Havany na Kubě, po válce o nezávislost na Španělsku roku 1898 byly opět uloženy v Seville, v katedrále.náhled|Road Town na Britských Panenských ostrovechDůležitým konfliktem konce 19. století byla pro Karibik Španělsko-americká válka. Válku vyprovokovaly Spojené státy podporující nezávislost Kuby a očekávající rozsáhlé územní zisky na úkor španělských zámořských držav. Jako casus belli posloužilo podezření, že španělští agenti potopili americkou válečnou loď USS Maine (příčina jejího potopení je záhadou dodnes). USA poslaly Španělsku ultimátum, které na ně reagovalo vyhlášením války. Střetnutí probíhalo naprosto jednostranně a skončilo zničující porážkou Španělska, které muselo po ztrátě většiny svých velkých válečných lodí přistoupit na pařížskou mírovou smlouvu, v jejímž rámci předalo Spojeným státům Kubu, Portoriko a část Španělské Východní Indie, zbytek Španělské Východní Indie byl prodán Německu. Mezi roky 1898 a 1934 zasahovaly USA do politického vývoje regionu svými intervencemi známými jako tzv. banánové války.náhled|Ostrov Saba patřící pod Nizozems
ké AntilyJižní a Střední Amerika prodělaly několik pohraničních konfliktů a staly se bojištěm studené války (viz Karibská krize a americká invaze na Grenadu). Dále se zvyšuje propast mezi chudými a bohatými. Některé státy konkrétně v oblasti Návětrných ostrovů (Grenada, Svatá Lucie a Svatý Vincenc a Grenadiny) projevily v minulosti záměr o integraci do většího celku.
Geografie a geologie Geografie a klima se v Karibiku liší: Některé ostrovy v regionu mají relativně rovný terén nesopečného původu. To jsou například Aruba (má pouze drobné vulkanické rysy), Curaçao, Barbados, Bonaire, Kajmanské ostrovy, Saint Croix, Bahamy a Antigua. Jiné mají vysoce tyčící se pohoří, například ostrovy Svatý Martin, Kuba, Hispaniola, Portoriko, Jamajka, Dominika, Montserrat, Saba, Svatý Eustach, Svatý Kryštof, Svatá Lucie, Svatý Tomáš a Svatý Jan (Panenské ostrovy), Tortola, Grenada, Svatý Vincenc, Guadeloupe, Martinik a Trinidad a Tobago.
Definice pojmů Velké Antily a Malé Antily se často liší. Panenské ostrovy jako součást portorické banky jsou někdy součástí Velkých Antil. Pojem Malé Antily se někdy používá k definici ostrovního oblouku, zahrnujícího Grenadu, ale vylučující Trinidad a Tobago a Závětrné Antily.
Vody Karibského moře hostí velká, stěhovavá hejna ryb, želv a korálových útesů. Portorický příkop, který se nachází na okraji Atlantského oceánu a Karibského moře těsně na sever od ostrova Portoriko, je nejhlubším bodem v celém Atlantském oceánu.
Tento region leží v řadě několika hlavních přepravních tras s Panamským průplavem spojujícím západní Karibské moře s Tichým oceánem.
Skupiny ostrovů Lucayské souostroví
Bahamy Turks a Caicos (Spojené království)
Velké Antily
Kajmanské ostrovy Kuba Hispaniola, politicky rozdělená mezi: Haiti Dominikánská republika Jamajka Portoriko (Spojené státy) Španělské Panenské ostrovy
Malé Antily
Závětrné ostrovy Americké Panenské ostrovy (Spojené státy) Saint Croix Svatý Tomáš Svatý Jan Vodní ostrov Britské Panenské ostrovy (Spojené království) Tortola Virgin Gorda Anegada Jost Van Dyke Anguilla (Spojené království) Antigua a Barbuda Antigua Barbuda Redonda Svatý Martin, politicky rozdělený na: Svatý Martin (Francie) Svatý Martin (Nizozemské království) Saba (Karibské Nizozemsko, Nizozemsko) Svatý Eustach (Karibské Nizozemsko, Nizozemsko) Svatý Bartoloměj (Francouzské Antily, Francie) Svatý Kryštof a Nevis Svatý Kryštof