Játrovky (Marchantiophyta) jsou stélkaté zelené rostliny, jedny z nejstarších a vývojově nejpůvodnějších suchozemských rostlin. Latinský název je odvozen podle zástupců rodu Marchantia (česky porostnice, např. porostnice mnohotvárná), patrně nejhojnějších játrovek na Zemi. Z řady dnes již zastaralých názvů, které se v minulosti pro tuto skupinu užívaly, je možno zmínit např. Hepaticae nebo Hepaticophyta. Oba se odvozují od latinského hepar, tj. játra, a poukazují tak na typický vzhled lupenitých zástupců. V současné době zahrnují játrovky celosvětově asi 350 rodů a 8000–9000 druhů, z toho v ČR okolo 200 druhů.
Morfologie Játrovky jsou jednoduché, necévnaté rostliny. V jejich životním cyklu – rodozměně – výrazně převládá gametofyt (pohlavní generace) nad sporofytem, který je značně redukovaný a na gametofytu existenčně zcela závislý. Prvoklíček (protonema) je taktéž redukovaný, málo odlišný od gametofytu, který tvoří dva základní typy stélek. Vývojově původnější je stélka lupenitá (frondózní), která není rozlišená na stonek a listy a tvoří pouze ploše listovité útvary (např. Marchantia), přichycené k substrátu jednobuněčnými příchytnými vlákny (rhizoidy). Stélku vývojově pokročilejších játrovek pak nazýváme stélka listnatá (foliózní): ta již je diferencována na jednoduchý stonek, resp. lodyžku (kauloid), převážně dvouřadě uspořádané lístky (fyloidy) a příchytné rhizoidy (např. Chiloscyphus). Od vzhledově podobných mechů se liší nepřítomností středního žebra v lístku. Existují též přechodné formy mezi oběma předchozími (např. Fossombronia).Kubešová, Svatava a kol.: Mechorosty součást naší přírody. Vyd. Český svaz ochránců přírody, Základní organizace HořepníkProstějov 2009Z. Pilous, J. Duda, Klíč k určování mechorostů ČSR, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1960, 1. vydání, 1500 výtisků, str. 9-23
Játrovky nemají redukovatelné průduchy ani vodivá pletiva. Olejová tělíska na povrchu některých játrovek, obsahující éterické oleje, odrazují potenciální spásače játrovek; díky antimikrobiálním účinkům je lze využívat též medicínsky.
Rozmnožování, životní cyklus vlevo|náhled|Ilustrace životního cyklu játrovek (anglicky) Játrovky se mohou rozmnožovat jak pohlavně, tak nepohlavně. Pohlavní rozmnožování probíhá pomocí spor produkovaných ve sporofytu – štětu s tobolkou. Ten vzniká oplozením samičí pohlavní buňky (oosféry) na gametofytu (v orgánu zvaném archegonium neboli zárodečník) samčí pohlavní buňkou (obrveným spermatozoidem) uvolněnou ze samčího orgánu – pelatky (antheridia). Na rozdíl od vývojově pokročilejších mechů je štět značně krátkověký, rozměrově často velmi redukovaný, a obsahuje sterilní mrštivé buňky (mrštníky), které jeho obsah velmi rychle vypráší do okolí.
Krom toho mají játrovky na svrchní straně stélky pohárky (thalidia) s rozmnožovacími tělísky (gemami), které jim slouží k nepohlavnímu rozmnožování.
Ekologie náhled|Sporofyt játrovky rodu Porella vyrůstající z archegonia Většina druhů játrovek je vázána na stinná či polostinná stanoviště s vyšší a vysokou vzdušnou vlhkostí, nejvyššího druhového bohatství dosahují v tropickém pásmu. V české přírodě se s nimi lze setkat nejčastěji v lesích na tlejícím dřevě (Chiloscyphus, Lepidozia), na tzv. mokvajících skalách různého geologického složení, dále na kůře listnatých stromů (Radula complanata), na čerstvě rozrušené půdě, na kamenech koryt potoků a v prameništích (Conocephalum conicum, Pellia epiphylla). Několik druhů vyhledává i suché xerofytní trávníky (Mannia fragrans) nebo naopak vodní prostředí (trhutka plovoucí – Riccia fluitans). V tropických deštných lesích patří játrovky mezi významné stromové epifyty. Porostnice mnohotvárná je obvyklým plevelem v zahradnictvích.Bruno Kremer, Hermann Muhle: Lišejníky, kapraďorosty, mechorosty. Ikar 1998
Systematika Játrovky se tradičně řadí spolu s mechy a hlevíky mezi mechorosty. Sesterskou skupinou recentních játrovek jsou mechy, společně tvoří klad Setaphyta.
Játrovky se podle současné (2021) systematiky dělí na tři třídy s celkem 14 řády a 59 čeleděmi (česká jména taxonů dle BioLibu): Třída: Haplomitriopsida Řád: Haplomitriales Čeleď: Haplomitriaceae – přímenkovité Řád: Treubiales Čeleď: Treubiaceae Třída: Marchantiopsida Podtřída: Blasiidae Řád: Blasiales Čeleď: Blasiaceae – jamuškovité Podtřída: Marchantiidae Řád: Neohodgsoniales Čeleď: Neohodgsoniaceae Řád: Sphaerocarpales Čeleď: Monocarpaceae Čeleď: Riellaceae Čeleď: Sphaerocarpaceae Řád: Marchantiales Čeleď: Aytoniaceae Čeleď: Cleveaceae Čeleď: Conocephalaceae – mřížkovcovité Čeleď: Corsiniaceae Čeleď: Cyathodiaceae Čeleď: Dumortieraceae Čeleď: Exormothecaceae Čeleď: Lunulariaceae – lunatkovité Čeleď: Marchantiaceae – porostnicovité Čeleď: Monosoleniaceae Čeleď: Oxymitraceae Čeleď: Ricciaceae – trhutkovité Čeleď: Targioniaceae – borečkovité Třída: Jungermanniopsida Podtřída: Pelliidae Řád: Pelliales Čeleď: Pelliaceae – pobřežnicovité Čeleď: Noterocladaceae Řád: Fossombroniales Čeleď: Allisoniaceae Čeleď: Calyculariaceae Čeleď: Fossombroniaceae – hlávkovcovité Čeleď: Makinoaceae Čeleď: Petalophyllaceae Řád: Pallaviciniales Čeleď: Hymenophytaceae Čeleď: Moerckiaceae Čeleď: Pallavicinaceae – netřebkovité Čeleď: Phyllothalliaceae Čeleď: Sandeothallaceae Podtřída: Metzgeriidae Řád: Metzgeriales Čeleď: Aneuraceae – bezžilkovité Čeleď: Metzgeriaceae – kroknicovité Řád: Pleuroziales Čeleď: Pleuroziaceae Podtřída: Jungermanniidae Řád: Jungermanniales Čeleď: Acrobolbaceae Čeleď: Anastrophyllaceae Čeleď: Balantiopsaceae Čeleď: Calypogeiaceae – kryjnicovité Čeleď: Cephaloziaceae – křepenkovité Čeleď: Cephaloziellaceae Čeleď: Geocalycaceae – vřesovkovité Čeleď: Gymnomitriaceae – skulinatkovité Čeleď: Jungermanniaceae – trsenkovité Čeleď: Lepidoziaceae – plevinkovité Čeleď: Lophocoleaceae Čeleď: Lophoziaceae – křižítkovité Čeleď: Plagiochilaceae – kapraďovkovité Čeleď: Scapaniaceae – kýlnatkovité Čeleď: Trichocoleaceae Řád: Porellales Čeleď: Frullaniaceae – kovancovité Čeleď: Jubulaceae Čeleď: Lejeuneaceae – rožeňkovité Čeleď: Lepidolaenaceae Čeleď: Porellaceae – podhořankovité Čeleď: Radulaceae – struhatkovité Řád: Ptilidiales Čeleď: Ptilidiaceae Čeleď: Herzogianthaceae Čeleď: Neotrichocoleaceae
Příbuzenské vztahy taxonů lze zobrazit následujícím kladogramem:
Historie Játrovky jsou jednou z nejstarších skupin suchozemských rostlin, jejich vznik se odhaduje minimálně do období ordoviku v prvohorách. Nejstarší dosavadní fosilní nálezy játrovek a jejich spor byly datovány do doby před 472 miliony let.
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Mechorosty