HMS Ark Royal (R09) je bývalá letadlová loď britského královského námořnictva třídy Audacious. Rozestavěna byla v průběhu druhé světové války a do služby byla zařazena v upravené podobě roku 1955. Během služby prodělala několik modernizací, takže v opravách strávila téměř polovinu svého života.

Byla první letadlovou lodí na světě, která měla úhlovou letovou palubu. První americká letadlová loď s tímto prvkem byla USS Forrestal. Ark Royal vstoupila do služby 25. února 1956, to bylo o osm měsíců dříve než USS Forrestal. Před svým vyřazením v roce 1978 to byla poslední letadlová loď Royal Navy, na jejíž palubu letadla startovala pomocí katapultu a přistávala pomocí zádržných systémů. Výstavba a konstrukce náhled|vlevo|Ark Royal v roce 1957 náhled|vlevo|Ark Royal nedlouho po dokončení. Na palubě jsou rozeznatelné stíhací letouny Hawker Sea Hawk a protiponorkové letouy Fairey Gannet.

HMS Eagle, která byla sesterskou lodí Ark Royal se původně měla jmenovat HMS Audacious. Proto se tato třída jmenuje Audacious. Původně měla třída obsahovat čtyři plavidla. Po válce byla ale výstavba HMS Africa a původní HMS Eagle zrušena a výstavba zbylých dvou lodí byla na několik let pozastavena.

Ark Royal se původně měla jmenovat Irresistible, ale přejmenována byla ještě před spuštěním na vodu. Předchozí Ark Royal, jež byla taktéž letadlovou lodí, byla v listopadu 1941 při návratu do Gibraltaru potopena německou ponorkou U 81.

Nová Ark Royal byla na vodu spuštěna v roce 1950 a její dokončení trvalo ještě dalších pět let. V té době byla pozměněna její konstrukce, a proto se v době jejího dokončení výrazně odlišovala od své sesterské lodi. Po vstupu do služby měla úhlovou letovou palubu natočenou o 5,5°. Na levé straně byl výtah. Ark Royal byla první lodí, která měla úhlovou letovou palubu a parní katapulty. S pomocí dvou parních katapultů mohla startovat letadla do hmotnosti čtrnácti tun. Dále nesla upravenou výzbroj a nový optický systém přistání letadel. Tyto prvky byly instalovány, když byla spuštěna na vodu. Inovace umožnily letadlům vzlétat a přistávat ve stejný čas. Délka letové paluby byla 245 metrů.

Zhruba rok po zařazení do služby byly odstraněny 113mm kanóny kvůli manipulaci s letadly na úhlové letové palubě. O čtyři roky později byl rovněž odstraněn výtah a přední 113mm kanóny. Zbylé 113mm kanóny byly odstraněny během modernizace v roce 1964. Od března 1967 do února 1970 loď podstoupila poslední velkou přestavbu, která se podobala přestavbě její sesterské lodi HMS Eagle. Rovněž bylo přidáno několik vylepšení, která umožnila pohodlně obsluhovat větší stroje Phantom a Buccaneer Mk.2. Stejně jako na Eagle i na Ark Royal zahrnovaly její změny úhlovou palubu natočenou o úhel 8,5° a nové katapulty (včetně záchytných lan). Taktéž byla vylepšena řídící letová věž a byla částečně vylepšena elektronika. Přestože některé původní radary byly zachovány, loď nedostala nové 3D vyhledávací radary, jenž byly instalovány na její sesterskou loď. Velikost letové paluby byla zvětšena, čímž se lodi dostalo nové místo na zaparkování letadel na palubě. Tohoto bonusu se HMS Eagle nedočkala. Kromě toho byla Ark Royal vybavena čtyřmi systémy Seacat, ale systémy nebyly nikdy nainstalovány. To znamenalo, že lodi se nedostalo nových obranných prvků.

Zpočátku loď mohla nést až padesát strojů. Na její palubě se objevovaly stroje jako Hawker Sea Hawk, De Havilland Sea Venom, Fairey Gannet, Douglas A-1 Skyraider a různé druhy vrtulníků. Později se zvyšovala velikost a hmotnost palubních letounů. V roce 1978, kdy byla vyřazena ze služby, byla schopná nést čtyřicet strojů.

Služba náhled|Stíhací letoun F-4K Phantom FG.1 startuje z Ark Royal

náhled|HMS Ark Royal s podpůrnou lodí od Royal Fleet Auxiliary v roce 1970. Z letadlové lodě právě odstartoval bojový letoun Buccaneer S.2

Letadlová loď Ark Royal se zúčastnila mnoha vojenských cvičení jako součást britského královského námořnictva a NATO. Bojově ale nasazena nebyla. Při Suezské krizi v roce 1956 se neúčastnila bojů kvůli potřebě odzkoušení nových zařízení po modernizaci. V roce 1963 se na lodi nacházela letadla Hawker P.1127 s charakteristikou V/STOL. Z těchto letadel byly později vyvinuty úspěšné Harriery.

V roce 1965 byla Ark Royal součástí sil prosazujících námořní blokádu Rhodesie. V roce 1966 chtěla Británie vyřadit ze služby své letadlové lodě, avšak na začátku 70. let Ark Royal prošla modernizací a její možné vyřazení by souviselo s politickými záležitostmi. Nová vláda přezkoumala tento případ a došla k závěru, že pobřežní letecké základny by neposkytovaly adekvátní možnosti a tudíž nebylo v zájmu Británie zbavovat se letadlových lodí.

Dne 9. listopadu 1970 během cvičení NATO ve Středomoří se Ark Royal srazila se sovětským torpédoborcem projektu 56 (třída Kotlin), který ji sledoval (běžná praxe během studené války). Ark Royal byla jen lehce poškozena, přičemž sovětský torpédoborec utrpěl menší škody a postrádal dva členy posádky. Velící důstojník Ark Royal, kapitán Ray Lygo byl během následného vojenského soudu zbaven všech obvinění.

V roce 1970 nesla Ark Royal 39 letadel. Letka se tehdy skládala ze dvanácti Phantomů, ze čtrnácti Buccaneerů, ze čtyř Gannetů, ze šesti vrtulníků Sea King, dvou Wessex HAR a z jednoho letounu Gannet COD, který byl později nahrazen letounem AEW. V červenci 1976 reprezentovala Británii na oslavě dvoustého výročí vyhlášení nezávislosti USA na Velké Británii ve Fort Lauderdale na Floridě.

V roce 1972 se letouny Buccaneer na palubě HMS Ark Royal zúčastnili mise, při které měly zabránit možné Guatemalské invazi na Britský Honduras, jenž se krátce poté stal nezávislým na Velké Británii.

V roce 1973 byla Ark Royal jedinou neamerickou letadlovou lodí provozující palubní letouny s pevným křídlem.

Vyřazení náhled|Letadlové lodě Ark Royal (vlevo) a USS Nimitz na námořní základně v Norfolku v roce 1978

V roce 1978 již byla považována za příliš opotřebovanou pro další provoz. Budoucnost námořnictva představovaly lehké letadlové lodě třídy Invincible a dočasně též HMS Hermes (R12) upravená pro provoz kolmostartujících Harrierů a HMS Bulwark (R08) reaktivovaná jako protiponorkový nosič vrtulníků. Vrchní velitel spojeneckých sil v Atlantiku admirál Isaac C. Kidd Jr. však varoval prvního námořního lorda admirála Sira Terence Lewina, že NATO čelí vážnému nedostatku letadlových lodí a žádal prodloužení služby Ark Royal. Britské námořnictvo proto prozkoumalo své možnosti v této věci, avšak ukázalo se, že letadlová loď je ve velmi špatném stavu. Trápila ji koroze, nespolehlivé kotle, degradace elektrické kabeláže, nedostatek náhradních dílů. Nedostatek byl i letounů (například pro Gannety byl nedostatek motorů) a personálu, což by si vynutilo vyřazení několika jiných lodí. Dle odhadů by nejdéle za rok potřebovala rozsáhlou opravu. Udržení provozu v roli úderné letadlové lodě nebylo možné, smysl nedávalo ani její držení v rezervě. Proto bylo rozhodnuto plavidlo definitivně vyřadit.

Dne 4. prosince 1978 Ark Royal naposledy vplula do svého domovského přístavu v Devonportu. Dne 14. února 1979 byla vyřazena ze služby. Na lodi v tu dobu naposledy zavlál bílý prapor. Dne 29. března ministerstvo obrany oznámilo, že vyřazená letadlová loď bude sešrotována. Tím skončily veškeré plány na její záchranu. Dne 22. září opustila Devonport, aby pokračovala do Skotska k sešrotování. Tam dorazila 28. září 1980. Likvidace plavidla byla dokončena roku 1983. Z lodi zůstaly různé části jako suvenýry nebo památníky, které jsou vystaveny v lodním muzeu v Yeoviltonu. Během 24 let služby Ark Royal se na ní vystřídalo 21 velitelů.

Odkazy Reference

Související články Royal Navy Seznam britských letadlových lodí

Externí odkazy

Ark Royal