Václav Dvořák (20. září 1900 ObřanyMatriční záznam o narození a křtu – 21. září 1984 Brno) byl český stavitel, architekt a sběratel umění.

Život Václav Dvořák se narodil v Obřanech v chalupnické rodině 20. září roku 1900 jako nejmladší ze šesti dětí manželům Františku Dvořákovi a Marii Dvořákové, rozené Dohnalové. Několik let poté, co roku 1905 tragicky zahynul otec rodiny František, se Marie Dvořáková i s dětmi přestěhovala za svým novým mužem do Žatčan. Po pěti letech obecné školy docházel Václav Dvořák tři roky do měšťanky v Husovicích a poté složil přijímací zkoušky na brněnskou průmyslovou školu, kde roku 1921 odmaturoval. Až do složení stavitelské zkoušky v roce 1926 pracoval v krátkých časových úsecích u více zaměstnavatelů.

V letech 1928–1932 provozoval společnou projekční kancelář s architektem Aloisem Kubou. V letech 1932–1947 měl samostatnou projekční a stavitelskou firmu. V Brně se seznámil s lékařem a sběratelem moderního umění Otakarem Teyschlem a s kulturně činným obchodníkem Františkem Venerou (SVU v Brně), kteří ho v polovině 30. let přivedli ke sběratelství umění. Dvořák neměl potřebné vzdělání a zpočátku jeho akvizice odrážely více finanční úspěchy jeho firmy než kvalitu a v pozadí byla potřeba utvrdit vydobytý společenský status. S malířem Antonínem Procházkou se seznámil při přestavbě jeho rodinné vily.

Za protektorátu budoval svou sbírku umění a jako mecenáš podporoval umělce, především sochaře. Pravidelně se s nimi scházel v Praze i v Brně a aktivně se tak podílel na formování nových myšlenek a přístupů, reagujících na proměny dobového kulturního a společensko-politického klimatu. Po válce se finančně podílel na rekonstrukci brněnského Domu umění. Po vlně poválečného znárodňování a v předtuše těžkostí věnoval značné finanční prostředky do nákupu osmi pláten z výstavy Umění republikánského Španělska - Španělští umělci pařížské školy. Mezi těmito obrazy byla i Šedá hlava (Dora Maar) Pabla Picassa.Rusinko M, 2018, s. 216

Roku 1948 byla znárodněna Dvořákova stavební firma a roku 1952 přišel po diskreditační kampani i o svou rodinnou vilu ve Foustkově ulici, ze které komunistický režim zřídil mateřskou školu. Na Dvořáka byla uvalena daň za jeho znárodněný podnik a poté byl obviněn ze "zatajování cenných předmětů ve svém vlastnictví". 13. července 1960 byl pak obviněn z pokusu o "rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví" a odsouzen k nepodmíněnému tříletému trestu a k propadnutí majetku. V letech 1960–1963 byl vězněn v pražské věznici na Pankráci. Roku 1962 byla jeho sbírka bezplatně převedena do správy Moravské galerie v Brně, s výjimkou předmětů, kde odhadní cena nepřesáhla tisíc korun, tedy grafických listů a kreseb.Rusinko M, 2018, s. 217-218

Dvořák nesl své odsouzení těžce a chápal ho zejména jako útok na svou bezúhonnost. Po propuštění z vězení byl v letech 1963–1966 zaměstnán u Oborového sdružení papírenského průmyslu v Brně a poté v letech 1966–1970 v Ústavu pro doškolování středních zdravotnických pracovníků. Navštěvoval výstavy a sledoval osudy děl ze své sbírky, přestože popisky uváděly pouze datum získání a nikoli původního majitele. Zemřel v roce 1984 a je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně (skupina 77, řada 2, hrob č. 162; souřadnice 49.1676756N, 16.5931915E). Počátkem 90. let 20. století byl majetek navrácen v restituci a část jeho sbírky odkoupena, část dlouhodobě zapůjčena a zbytek navrácen rodině.

Dvořákova sbírka Podle protokolů o převzetí sbírky Moravskou galerií, vlastnil Václav Dvořák osm plastik Karla Dvořáka, dále sochu Emila Filly Zápas, Tři Grácie Josefa Kubíčka, Lachtana Jana Laudy a také sochy Karla Pokorného, Josefa Wagnera, Josefa Mařatky, Jana Štursy a Vincence Makovského.

V obrazové sbírce byli zastoupeni Antonín Procházka, Karel Černý, Emil Filla, František Tichý, František Foltýn, Václav Špála, Jaroslav Král, František Kupka (studie k Extázi), Jan Preisler, Otakar Nejedlý, Jan Slavíček, Rudolf Kremlička, Willi Nowak, Josef Čapek, Jan Bauch, Alois Fišárek, Georges Kars, Alfréd Justitz, Eduard Milén, Antoni Clavé, ad.

Dílo náhled|Trojdům čp. 413–415, Staré Brno, Pekařská 28–32 V Brně postavil řadu bytových domů vysokého architektonického i technického standardu. 1936 nájemní domy čp. 413–415, Staré Brno, Pekařská 28–32, spolupráce Jaroslav Brázda 1936 nájemní domy čp. 626, 627, Staré Brno, Pellicova 5, 5a, spolupráce Jaroslav Brázda 1936 nájemní domy čp. 634, 635, Staré Brno, Pellicova 13, 13a, spolupráce Jaroslav Brázda 1936 nájemní domy čp. 639, 640, Staré Brno, Pellicova 17, 19, spolupráce Josef Šolc

Odkazy

Reference

Literatura MEČKOVSKÝ, Robert. Stavitel Václav Dvořák jako mecenáš a sběratel umění. Diplomová práce, FF MUNI Brno, 2006. Dostupné online.

RUSINKO, Marcela. Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948–1965. Brno: MUNI a P&B Publishing, 2018. ISBN 978-80-7485-157-5.

Externí odkazy

Obec Žatčany, Václav Dvořák - životopis Hrob Václava Dvořáka na stránkách BillionGraves.com

Kategorie:Čeští stavitelé Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Mecenáši Kategorie:Čeští sběratelé umění Kategorie:Narození v roce 1900 Kategorie:Narození 20. září Kategorie:Narození v Obřanech Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí v roce 1984 Kategorie:Úmrtí 21. září Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Muži