Blossfeldia je rod jihoamerických vysokohorských kaktusů obsahující pouze jeden druh, kterým je Blossfeldia liliputana. Jsou to nejmenší kaktusy vůbec a zároveň jediné kulovité kaktusy se stonkem nečleněným do obvyklých žeber nebo bradavek. Jsou zařazené do kategorie CITES 1.

Výskyt Areál rodu je značně rozsáhlý. Jsou to horská údolí v pásu And od 18. do 33. stupně j.š. ve výškách od 700 do 3 400 m n.n. Zde rostou na strmých až kolmých stěnách údolí v puklinách vyplněných nánosy jílu, spraše, případně s mechy. Vyhledávají stěny v okolí vodopádů. Tvoří kolonie o desítkách až stovkách hlaviček. Přesto není snadné je v přírodě nalézt. V období sucha se stonky sesychají v ploché šupiny překryté prachem a přežívá zejména dužnatý kořen. Zkušený lovec kaktusů Fridrich Ritter popisuje, jak v roce 1931 procházel několik kroků od místa kde rostly, ale našel je zde až při další expedici, kdy již byly popsány a věděl co hledat.

Popis Stonek kulovitý, nečleněný do žeber, obvykle s průměrem okolo 1 cm, maximálně až 2 cm. Bohatě odnožuje a tvoří trsy. Temeno ploché. Areoly jsou hustě uspořádány do spirál, kryté nevýraznou kratinkou vlnou. Ostny a chlupy chybí.

Poupě a květní trubka holé, jen s šupinami, neporostlé chlupy a štětinami. Květy relativně velké, až okolo 8 mm, trychtýřovité až zvonkovité. Krátká zelená či nahnědlá trubka nese několik šupin. Okvětní lístky málo početné, široké, konce tupě oblé, barvy bílé, nažloutlé, krémové, s růžovým nádechem nebo i vzácně červené. Z vnější strany mohou mít tmavší střední proužek. Květy jsou autogamní, občas i kleistogamní. Plod kulovitý, suchý, blanitý, snadno rozpadavý. Početná semena jsou hnědá, černá, lesklá, cca 0,1 až 0,15 mm velká. Mikroskopická velikost je přizpůsobení k zachycení na kolmých stěnách obdobně jako u rodů Aztekium, Strombocactus a částečné Parodia. Kořeny řepovité.

Taxonomie náhled|252px| Blosfeldie na nalezišti Purmamarca, Salta, Argentina Blosfeldie jsou nejblíže příbuzné rodům Notocactus, Parodia a dalším miniaturám rodu Frailea. Od těchto rodů se liší absencí trnů, chlupů, štětin a výraznější vlny. Rod nalezl v roce 1936 Harry Blossfeld, botanik a sběratel, syn majitele kaktusářské a importérské firmy R. Blossfelda.

Jednotlivé populace se v rozsáhlém areálu výskytu liší detaily ve stavbě především květů. Byly popsány jako samostatné druhy např. B. atroviridis, B. caineana, B. campaniflora, B. cyathiformis, B. fechserii, B. minima, B. pedicellata a další. V současnosti se považují za formy jediného varabilního druhu B. liliputana.

Pěstování Obvykle se pěstují roubované na nějaký cereus. Mnohdy však dorůstají nepřirozených rozměrů. Květuschopné jsou již od velikosti 0,5 cm. Větší trsy vícekrát do roka ochotně a bohatě nasazují poupata a kvetou. Jsou autogamní a občas i kleistogamně mění poupata přímo v plody bez rozvinutí v květy. Jsou krátkověké, vydrží jen několik let. Proto je nutné je ve sbírce udržovat přeroubováním odnoží, tzv. pasážováním.

Pěstování pravokořených blosfeldií je obtížné. Vypěstování pravokořenných rostlin z mikroskopických semen je mistrovským kouskem. Klíčenci jsou jen 0,2 mm velcí a první rok před prvním obdobím zimního klidu, které musí přečkat, jsou menší než 1 mm. V podstatě jsou to jen epitelové váčky naplněné vodou s trochou plazmy. I další roky rostou pomalu.

Odkazy Reference

Literatura Říha J., Blossfeldia liliputana Werdermann, Kaktusy, 22 : 105-107, 1986 John V.,Strombocactus, Blossfeldia a Aztekium, Kaktusy, 23 : 38-41, 1987 Buxbaum F., Gattung Blossfeldia, in Krainz H., Die Kakteen, 1. 11. 1964 Fechser H., Blossfeldia liliputana – The Tiniets Cactus, Cact. Succ. J. (US), 32 : 123-125, 1960 Kilian G., Beitrag zur Blossfeldia-Kultur, Kakt. und and. Succ., 13 : 82-83, 1962 Köhler U., Beobachtungen an Blossfeldien, Kakt. und and. Succ., 17 : 11-14, 1966; Blossfeldia heute, Kakt. und and. Sukk., 32 : 132133, 1981

Externí odkazy

Blossfeldia v Atlasu kaktusů Cactuspedia Blossfeldia Cactiguide Blossfeldia fotografie z nalezišť

Kategorie:Kaktusovité Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky Kategorie:Flóra západu Jižní Ameriky