Eduard hrabě Clam-Gallas (; 14. března 1805, Praha – 17. března 1891, Vídeň) byl český šlechtic a rakouský generál. Od mládí sloužil v armádě a díky šlechtickému původu rychle postupoval v hodnostech, jako vyšší důstojník se vyznamenal v revolučních letech 1848–1849 v Itálii a Uhrách. V letech 1852–1866 zastával funkci zemského velitele v Českém království a v roce 1861 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Jako vojevůdce zcela selhal za prusko-rakouské války, kdy byl poražen v několika bitvách v Čechách a ještě téhož roku z armády propuštěn.Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 429 (heslo Clam-Gallas) ISBN 80-7185-102-7 Byl nositelem Řádu Marie Terezie a rytířem Řádu zlatého rouna. Jako dědic rodových majetků v severních Čechách patřil do desítky největších pozemkových vlastníků v Českém království (Liberec, Frýdlant).
Životopis náhled|vlevo|Plukovník hrabě Eduard Clam-Gallas (1840, litografie, Josef Kriehuber) Pocházel ze starého šlechtického rodu Clam-Gallasů, narodil se v Praze jako druhorozený syn nejvyššího maršálka Českého království Kristiána Kryštofa Clam-Gallase (1771–1838), matka Josefína (1777–1828) pocházela z rodu Clary-Aldringenů.Rodokmen Clary-Aldringenů na webu euweb.cz dostupné online Eduard vstoupil do rakouské armády v roce 1823 jako kadet a již ve dvaceti letech byl nadporučíkem u 4. kyrysnického pluku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1826; Vídeň, 1826; s. 274 dostupné online V hodnosti rytmistra byl v roce 1828 převelen k 3. husarskému pluku v Uhrách.Militär Schematismus des österrichischen Kaiserthumes 1828; Vídeň, 1828; s. 304 dostupn online U této jednotky byl v roce 1835 povýšen na majoraMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 294 dostupné online a následně postoupil na podplukovníka (1838). Od roku 1839 byl jako plukovník velitelem 8. kyrysnického pluku v Poděbradech.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 293 dostupné online K datu 16. listopadu 1846 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády v pevnosti Josefov.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1847; s. 49 dostupné online
V revolučním roce 1848 byl odvelen do Itálie, kde se pod maršálem Radeckým vyznamenal v bitvě u Santa Lucie poblíž Vicenzy a v bitvě u Custozy. K datu 30. dubna 1849 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a jako velitel armádního sboru o síle 7 000 vojáků a 600 koní velel proti maďarským povstalcům v Sedmihradsku.
náhled|vlevo|Zámek Frýdlant V letech 1849–1852 byl velitelem 1. armádního sboru ve Vídni, následně řadu let zastával funkci zemského velitele v Českém Království (1852–1866).Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online Jako zemský velitel v Čechách se usadil v rodovém paláci v Praze, kde přistoupil k zásadní proměně interiérů a vzniku reprezentačních prostor včetně nově zřízeného mramorového sálu.TREGL, Vladimír: Gallasové/Clam-Gallasové. Noblesa severních Čech; Národní památkový ústav Sychrov, 2019; s. 54–55 ISBN 978-80-906784-2-2Během druhé italské války za nezávislost (1859) se zúčastnil bitvy u Magenty a u Solferina proti francouzskéhmu maršálovi Mac-Mahonovi. I když zde neuspěl a celá válka skončila rakouskou porážkou, na jeho postavení v armádě to nemělo vliv, v roce 1861 byl povýšen do hodnosti generála jezdectvaPřehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online a setrval na pozici zemského velitele v Čechách.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 75 dostupné online
Na začátku prusko-rakouské války byl jmenován velitelem 1. armádního sboruPřehled velení Severní armády 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online a měl za úkol zabránit vniknutí pruské armády do východních Čech. Kvůli vlastním taktickým pochybením i nejasným příkazům z vrchního velení utrpěl v rychlém sledu několik porážek (střetnutí u Kuřívod, bitva u Mnichova Hradiště), tragickým fiaskem byla bitva u Jičína (29. června 1866), po níž byl z bojiště odvolán, formálně byl z armády propuštěn až v roce 1868.<ref>Služební postup Eduarda Clam-Gallase in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeń, 2007; s. 28 dostupné online</ref>
Za své selhání ve válce byl povolán před válečný soud, soudní stíhání ale zastavil císař František Josef s ohledem na jeho vysoké společenské postavení, což se týkalo i dalších velitelů (Alfred von Henikstein, Wilhelm von Ramming). Clam-Gallas nicméně mezitím sepsal pamflet, v němž ze zásadních pochybení ve válce nepřímo obvinil vrchního velitele Benedeka, jímž byl vyzván na souboj, k tomu ale nakonec nedošlo. ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty; Praha, 2007; s. 314–315 ISBN 978-80-7203-859-6
Po odchodu do výslužby se věnoval správě rodových statků, angažoval se ale ve veřejném životě na Liberecku, v letech 1865–1870 byl předsedou libereckého okresního zastupitelstva a v Liberci získal také čestné občanství. Regionální autoritu si získal i jako mecenáš, podporoval různé spolky a finančně přispíval vdovám po válečných veteránech.SVOBODA, Milan: Franz hrabě Clam-Gallas. Obrysy portrétu.; Liberec, 2019; s. 19 ISBN 978-80-85874-91-4
Zemřel 17. března 1891 několik dní po svých 86. narozeninách v rodovém paláci ve Vídni, jako český zemský patriot však ve své poslední vůli výslovně žádal o uvedení trvalého pobytu v Praze,ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty; Praha, 2007; s. 297 ISBN 978-80-7203-859-6 kde byl úředně hlášen bytem v Clam-Gallasově paláci v Karlově ulici.Adreßbuch der Königlichen Hauptstadt Prag 1859; Praha, 1859; s. 22 dostupné online O týden později byl pochován v rodové hrobce v kostele Navštívení Panny Marie v Hejnicích.
Majetek náhled|vlevo|Mramorový sál v Clam-Gallasovském paláci (Praha) Po otci byl dědicem rozsáhlých statků v severních Čechách, jeho majetkem byly velkostatky Frýdlant, Liberec, Grabštejn a Lemberk. Jejich celková rozloha byla přibližně 32 000 hektarů půdy s hodnotou tři milióny zlatých, což z Eduarda Clam-Gallase činilo šestého nejbohatšího pozemkového vlastníka v Čechách.Přehled majetku Eduarda Clam-Gallase v Čechách in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 103–111 dostupné online Hlavní rodovou rezidencí byl zámek Frýdlant, který byl jako první památkový objekt v Čechách již od roku 1801 zpřístupněn veřejnosti. Z iniciativy Františka Palackého sem byl v roce 1842 pozván Karel Jaromír Erben, aby uspořádal rodový archiv.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 123 Po odchodu do výslužby inicioval Eduard Clam-Gallas rozsáhlé stavební úpravy frýdlantského zámku, jejichž autorem byl vídeňský stavitel Wilhelm Heck (1867–1870). Zámek byl přestavěn v novorenesančním stylu a dostal nové sgrafitové fasády, adaptace se dotkly i interiérů.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; 840 ISBN 80-85983-13-3 Skutečným sídlem rodiny byl ale v té době zámek v Liberci, kde k přestavbě došlo již v letech 1850–1854 (architekti Friedrich August Stache, Heinrich Ferstel).Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 268KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 433–434 ISBN 80-85983-15-X Menší úpravy probíhaly i na dalších clam-gallasovských sídlech (zámku Lemberk,TREGL, Vladimír: Gallasové/Clam-Gallasové. Noblesa severních Čech; Národní památkový ústav Sychrov, 2019; s. 69–70 ISBN 978-80-906784-2-2 Grabštejn). Pro příležitostné pobyty rodiny a hostů na honech sloužil lovecký zámek Nová Louka, odkoupený v roce 1844 od sklářské rodiny Riedelů.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 349
Tituly a ocenění Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1828 jmenován c. k. komořímHof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1830; Vídeň, 1830; s. 97 dostupné online a ve funkci zemského velitele v Čechách obdržel v roce 1853 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 91 dostupné online Jako významný pozemkový vlastník byl v roce 1861 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Během vojenské kariéry se stal nositelem několika vysokých vyznamenání, mimo jiné obdržel rytířský kříž prestižního Řádu Marie TerezieMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 73 Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online a v roce 1862 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie; Praha, 1991; s. 270 Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online Za účast ve válkách získal i ocenění od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Eduarda Clam-Gallase in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 103 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Eduarda Clam-Gallase in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 77 dostupné online
Rakousko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1862) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1852) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1848) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1848)
Zahraničí 60x60pixelů rytíř Řádu bílé orlice (Rusko) 60x60pixelů rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy s meči a brilianty (Rusko) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy s brilianty (Prusko) 60x60pixelů komandér Královského hohenzollernského domácího řádu (Prusko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu Guelfů (Hannoversko) 60x60pixelů Řád routové koruny (Sasko)
Rodina Jako mladý důstojník se ve dvacátých letech tajně zasnoubil s vídeňskou herečkou a zpěvačkou Henriettou Sonntagovou (1806–1854), sňatek ale vzhledem k jeho společenskému postavení nepřicházel v úvahu. Zasnoubení zrušil a řadu let se dalším kontaktům s ženami vyhýbal.SVOBODA, Milan: Franz hrabě Clam-Gallas. Obrysy portrétu.; Liberec, 2019; s. 17 ISBN 978-80-85874-91-4 Sňatek uzavřel až v roce 1850 již jako vysoce postavený generál císařské armády. Dne 28. dubna 1850 se ve Vídni oženil s hraběnkou s Klotyldou z Ditrichštejna (26. 6. 1828 – 31. 10. 1899), která byla nejmladší dcerou knížete Josefa Ditrichštejna (1798–1858)Rodokmen rodu Ditrichštejnů na webu euweb.cz dostupné online a jednou z dědiček obrovského majetku vymřelého rodu Ditrichštejnů. Při rozdělování ditrichštejnského dědictví si Klotylda vylosovala velkostatky na Vysočině (Polná, Přibyslav, Žďár nad Sázavou, Vojnův Městec) v hodnotě 1 800 000 zlatých. Jejím majetkem se stal také Ditrichštejnský palác ve Vídni. Klotylda byla c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a čestnou dámou Maltézského řádu. Z manželství se narodily tři děti:
1. Eduardina (3. 11. 1851, Praha – 2. 8. 1925, Opatija), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, čestná dáma Maltézského řádu, spoludědička velkostatků Žďár nad Sázavou, Přibyslav, Polná, Pohled, manž. 1871 Johann Karl Khevenhüller-Metsch (19. 12. 1839, Ladendorf – 11. 9. 1905, Riegersburg), poslanec českého zemského sněmu a říšské rady, člen Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatku Komorní Hrádek 2. František (26. 7. 1854, Liberec – 20. 1. 1930, Frýdlant), poslední mužský příslušník rodu Clam-Gallasů, manž. 1882 Marie z Hoyos-Sprinzensteinu (12. 8. 1858 – 5. 1. 1938, Vídeň)