Bitva u Lexingtonu a Concordu byla prvním vojenským střetem Americké války za nezávislost. Odehrála se 19. dubna 1775 v okrese Middlesex, provincie Massachusetts Bay, u měst Lexington, Concord, Lincoln, Menotomy (dnešní Arlington) a Cambridge, blízko Bostonu. Bitva je označována za vypuknutí otevřeného ozbrojeného konfliktu mezi Velkou Británií a jejími třinácti koloniemi na půdě Britské Severní Ameriky.
Asi 700členná jednotka britské regulérní armády pod vedením podplukovníka Francise Smitha dostala tajné rozkazy zachytit a zničit armádní dodávky, které byly údajně uložené Massachusettskou milicí v Concordu. Díky účinnému získávání zpráv dostali vlastenci v koloniích informaci dříve, než by se jejich dodávky dostaly do nebezpečí díky britské expedici a přesunuli většinu z dodávek do jiných lokalit. Dostali také detaily o britských plánech v noci před bitvou a byli schopni rychle oznámit místní domobraně údaje o pohybu nepřátel.
První výstřely padly při východu slunce u Lexingtonu. Milice byla přečíslena a ustoupila, takže britské vojsko postupovalo na Concord, kde hledalo dodávky. U North Bridge v Concordu bojovalo asi 500 členů domobrany a porazili tři kompanie královského vojska. Početně slabší britská armáda ustoupila před domobranou po pravidelné bitvě v otevřeném terénu.
Další příslušníci domobrany dorazili na bojiště a způsobili těžké ztráty řadovému vojsku, které pochodovalo zpátky směrem k Bostonu. Při návratu do Lexingtonu byla Smithova expedice zachráněna posilami pod vedením generálporučíka Huga Percyho. Společná armáda, nyní asi o síle 1 700 mužů, pochodovala zpět do Bostonu pod těžkou palbou při taktickém ústupu, až nakonec dosáhla bezpečí Charlestownu. Nahromaděná milice zablokovala úzký pruh země na přístupu k Charlestownu a Bostonu a tím začalo obléhání Bostonu.
Ralph Waldo Emerson ve své Concord Hymn popisuje první výstřel vystřelený vlastenci u North Bridge jako „výstřel, který byl slyšet po celém světě“.
Pozadí vlevo|náhled|Britský generál Thomas Gage
Britská armádní pěchota, přezdívaná obyvateli kolonií „červenokabátníci“ (červené kabáty) nebo „ďábli“, okupovala Boston od roku 1768 a byla posílena o námořnictvo a příslušníky námořní pěchoty, aby prosadila Intolerable Acts, který byl schválen britským parlamentem k potrestání provincií Massachusetts Bay za „Bostonské pití čaje“ a další protesty. Generál Thomas Gage, armádní guvernér Massachusetts a vrchní velitel zhruba 3 000 britských vojáků posádky v Bostonu, neměl žádnou kontrolu nad provinciemi mimo Bostonu, kde realizace aktu zvýšila napětí mezi vlastenci, většinou whigy a toryovskou menšinou. Gageovým plánem bylo vyhnout se konfliktu zničením vojenských dodávek pro whigskou domobranu za použití malých utajených a rychlých úderů. Tento zápas o dodávky vedl k jednomu britskému úspěchu a několika vlasteneckým úspěchům v sérií téměř nekrvavých střetnutí známých jako Powder Alarms. Gage považoval sám sebe za přítele svobody a pokusil se oddělit své povinnosti jako guvernéra kolonie a generála okupující armády. Edmund Burke popsal Gageův protichůdný vztah k provinciím při řeči v parlamentu: „Angličan je nevhodná osoba na zemi k tomu, aby dostal jiného Angličana do otroctví.“
Obyvatelé kolonií vytvářeli různorodé druhy domobrany již od 17. století, nejdříve zejména na ochranu proti útokům místních domorodců. Tyto ozbrojené síly byly také shromážděny k akcím při válkách s Francií a Indiánských válkách v 50. a 60. letech 18. století. Jednalo se zpravidla o místní domobranu, podléhající jurisdikci provinční vlády. Když se začala zhoršovat politická situace, zvláště poté, když Gage rozpustil provinční vládu vydáním Massachusetts Government Act, byla tato existující domobrana převedena pod kongres provincií Massachusetts jako prostředek odporu k vnímané vojenské hrozbě.
Britské přípravy vpravo|náhled|podplukovník Francis Smith, velitel armádní expedice na portrétu z roku 1763 Dne 4. dubna 1775 dostal Gage instrukce od ministra zahraničí Williama Legge, hraběte z Dartmouthu, aby odzbrojil rebely, o kterých bylo známo, že mají ukryté zbraně kromě dalších míst i v Concordu, a k uvěznění vůdců povstání, zvláště Samuela Adamse a Johna Hancocka. Dartmouth dal Gageovi značnou volnost při plnění jeho příkazů.
Ráno 18. dubna přikázal Gage vyslat do okolí jízdní hlídku asi 20 mužů pod vedením majora Mitchella z 5. pěšího regimentu, aby zadržela posly, kteří by se mohli pohybovat na koních. Tato hlídka se chovala jinak než hlídky vyslané z Bostonu v minulosti, zůstávala venku i po setmění a vyptávala se obyvatel na pobyt Adamse a Hancocka. To vedlo k nezamýšlenému účinku, znepokojení mnoha obyvatel a zvýšení jejich připravenosti. Především lexingtonská milice se začala brzy večer shromažďovat, o hodně dříve, než dostala nějaké pokyny z Bostonu. O tom vypovídá jeden známý příběh, kdy se po soumraku jeden farmář, Josiah Nelson, který si zmýlil britskou patrolu s osadníky, ptal hlídky: „Slyšeli jste něco o tom, kdy vycházejí řadoví?“, načež byl sražen úderem mečem do hlavy. Ovšem tento příběh byl zveřejněn až o 100 let později a nemusí být nic jiného než pouhou rodinnou historkou.
Podplukovník Francis Smith přijal rozkazy od Gageho odpoledne 18. dubna společně s instrukcemi, aby tyto rozkazy neotevřel dříve, než budou jeho vojenské jednotky na cestě. Měl postupoval z Bostonu „v co největším spěchu a utajení směrem na Concord, kde měl zachytit a zničit... všechny vojenské sklady… ale měl dávat pozor, aby vojáci nedrancovali a nepoškodili soukromý majetek“. Gage užil své rozvahy a nevydal písemný příkaz k zatčení vůdců rebelů, neboť se obával toho, že taková činnost by mohla být jiskrou povstání.
Americké přípravy vlevo|náhled|Margaret Kemble Gage byla možná zdrojem armádních zpráv pro rebely
Vůdci povstání – s výjimkou Paula Reverea a Josepha Warrena – odešli všichni 8. dubna z Bostonu. Dozvěděli se obsah Dartmouthových tajných instrukcí pro generála Gageho ze zdrojů v Londýně dříve, než je dostal sám Gage. Adams a Hancock uprchli z Bostonu k jednomu z Hancockových příbuzných v Lexingtonu a mysleli si, že tam budou v bezpečí před okamžitou hrozbou zatčení. Massachusettská milice skutečně hromadila zásoby zbraní, střelného prachu a zásob v Concordu, stejně, či snad možná ještě více také dále na západ ve Worcesteru, ale dostali zprávy, že britští důstojníci byli zpozorováni při zkoumání cest na Concord. 8. dubna Paul Revere přijel do Concordu, aby varoval obyvatele před plánovanou britskou výpravou. Obyvatelé města se rozhodli sklady odstranit a rozmístit je do okolních měst.
Osadníci byli rovněž informováni o misi plánované na 19. dubna, navzdory tomu, že měla být utajena před celou britskou posádkou a dokonce i před všemi důstojníky. Zde se objevuje rozumná spekulace, která však nebyla prokázána, že důvěrným zdrojem této informace byla Margaret Gage, generálova manželka, pocházející z New Jersey, která sympatizovala s koloniální věcí a měla přátelský vztah s Warrenem.
V noci 18. dubna 1775, mezi 21 a 22 hodinou, sdělil Joseph Warren Williamu Dawesovi a Paul Revereovi, že se královské vojenské jednotky chystají nalodit na lodě a z Bostonu vyplout směrem na Cambridge a též na cestu do Lexingtonu a Concordu. Warrenova zpráva uváděla, že nejpravděpodobnějším cílem přesunů regulérních takto v noci je zadržet Adamse a Hancocka. Nedělali si starosti s možností pochodu regulérních vojsk na Concord od té doby, co dodávky v Concordu byli v bezpečí, ale starosti jim dělalo pomyšlení, že jejich vůdci v Lexingtonu si té noci nejsou vědomi potenciálního nebezpečí. Revere a Dawes byli vysláni, aby je varovali a upozornili koloniální domobranu poblíž města.
Síly milice Dawes jel na koni jižní cestou přes Boston Neck a přes Great Bridge do Lexingtonu. Revere nejdříve předal instrukce poslat zprávy do Charlestownu a pak se sám plavil severní cestou. Překonal řeku Charles River na veslici, přičemž proklouzl za kotvící britskou válečnou lodí HMS Somerset. V tuto hodinu bylo zakázáno cestovat, ale Revere bezpečně přistál v Charlestownu a jel do Lexingtonu, vyhnul se britským hlídkám a později varoval téměř každý dům podél cesty. Osadníci z Charlestownu vyslali další jezdce na sever.
Poté, co přijeli do Lexingtonu, Revere, Dawes, Hancock a Adams diskutovali o situaci se shromažďující se domobranou. Věřili tomu, že armáda opouštějící Boston je příliš velká pro jediný úkol, zatknout dva muže a že hlavním cílem je Concord. Lidé z Lexingtonu poslali jezdce do okolních měst a Revere a Dawes pokračovali v cestě na Concord, při které je doprovázel Samuel Prescott. V Lincolnu narazili na britskou hlídku, vedenou majorem Mitchellem. Revere byl chycen, Dawes byl shozen z jeho koně a jen Prescott unikl a dosáhl Concord. Další jezdci byli vysláni z Concordu.
Jízda Reverea, Dawese a Prescotta spustila pružný systém „alarmu a nástupu“, který byl vyvinut o měsíce dříve, v reakci na bezmocné reakce osadníků na Powder Alarm. Tento systém byl zlepšenou verzí staré sítě šíření zpráv a rychlého rozmístění místních jednotek domobrany v časech pohotovosti. Obyvatelé kolonie pravidelně užívali tento systém po celou dobu raných let indiánských válek v kolonii, předtím, než se přestal používat za dob války s Francií a v Indiánské válce. Kromě těchto expresních jezdců doručujících zprávy byly použity zvony, bubny, poplašné pistole, vatry a trubky pro rychlou komunikaci z města do města, které oznamovaly rebelům v tuctech východních massachusettských vesnic, že by měli shromáždit milici, neboť regulérní armáda o více než 500 mužích odcházela z Bostonu s možnými nepřátelskými úmysly. Tento systém tak byl účinný, že lidé ve městech 40 km od Bostonu byli vyrozuměni o pohybech armády, zatímco tato se ještě vyloďovala v Cambridge. Tento systém včasného varování hrál rozhodující roli při shromažďování velkého počtu koloniální domobrany, která měla později téhož dne způsobit těžké ztráty britské řadové armádě. Adams a Hancock byl nakonec přemístěni do bezpečí, nejprve tam, kde je v současnosti Burlington a později do Billerica.
400px|vlevo|Mapa ukazující postup prvních vlasteneckých poslů a cestu britské expedice
Britský postup Za soumraku generál Gage svolal setkání jeho služebně starších důstojníků v domě guvernéra (Province House). Informoval je o rozkazech, které přišly od lorda Dartmoutha a které mu přikazovaly podniknout akce proti osadníkům. Také jim sdělil, že akci bude velet starší plukovních jeho regimentů, podplukovník Smith a major John Pitcairn jako výkonný důstojník. Odložil setkání na 20:30, kdy se přidal též lord Percy a zástupci obyvatel města. Podle jedné zprávy se diskutovalo mezi lidmi o nezvyklých přesunech britských vojáků ve městě. Když se Percy později dozvěděl, že obyvatelé ví o cíli tažení vojáků, vrátil se rychle do domu guvernéra a sdělil tuto zprávu generálu Gagemu. Ten, ohromený, vydal příkazy, aby zabránil poslům opustit Boston, ale bylo příliš pozdě na to, aby to zabránilo Dawesovi a Revereovi opustit město.
náhled|Mapa bitev v roce 1775 a obléhání Bostonu
Britské řádné vojsko, kolem 700 pěších, bylo rozděleno do 11 z 13 Gageho pěších regimentů. Pro toto tažení velel major John Pitcairn 10 elitním kompaniím lehké pěchoty, podplukovník Benjamin Bernard velel 11 kompaniím granátníků a tomu všemu velel podplukovník Smith.
Z vojenských jednotek přidělených na tažení bylo 350 mužů z granátnických kompanií z 4. (královského), 5., 10., 18. (Irského královského, 23., 38., 43., 47., 52. a 59. pěšího regimentu a 1. praporu námořní pěchoty Jejího veličenstva. Na ochranu kompanií granátníků bylo určeno asi 320 mužů lehké pěchoty z 4., 5., 10., 23., 38., 43., 47., 52. a 59. regimentu a 1. batalion námořní pěchoty. Každá kompanie měla svého poručíka, ale většina kapitánů, kteří jim veleli, byli dobrovolníci převelení k nim na poslední chvíli, stažení ze všech regimentů rozmístěných v Bostonu. Tento nedostatek vztahů mezi velitelem a kompanií se později ukáže jako problematický.