náhled|Secesní vstupy se staly symbolem metra i Paříže (stanice Rome) Vybavení stanic metra v Paříži prošlo během historie metra dlouhým vývojem. Zdejší metro má v provozu přes 300 stanic, které se nacházejí jak na území města Paříže, tak i na jeho předměstí. Každá z nich musí zajistit dobré podmínky pasažérům, o což se snaží několik generací architektů. Vzhled stanic se vyvíjí v závislosti na módě a modernizaci sítě. Od prvotních secesních vstupů Hectora Guimarda a interiérů obložených bílými zkosenými dlaždicemi se přešlo k několika různým typům dekorací nahrazující původní obklady, které byly považovány po druhé světové válce za nemoderní, přes využití kovu v 60. letech a oranžových dlaždic v 70. letech až po modernizaci v 21. století, která se vrací k původnímu stylu při využití moderních technologií. Od roku 1999 probíhá rekonstrukce hlavních stanic pod názvem Obnova metra (Renouveau du métro). Souběžně s ní probíhá od roku 1998 zprovoznění plně automatizované linky 14, se kterou začala v pařížském metru nová éra s moderními nástupišti velkých rozměrů a novou estetikou.

Exteriéry náhled|vlevo|upright=0.8|Secesní vstup ve sbírce National Gallery of Art ve Washingtonu

Vstupy Značení vstupů do podzemní stanice je velmi důležité a proto musí být viditelné a rozpoznatelné z dálky. Schody do stanic na veřejných komunikacích mají obvykle ozdobné zábradlí doplněné charakteristickým sloupem osvětlení a mapou metra pro usnadnění orientace cestujícím. Vstupy do stanic jsou označeny pomocí různých druhů návěští, jejichž styl a vzhled se měnil v závislosti na módě a vývoji podzemní sítě.

Během výstavby první linky metra vyhlásila koncesionářská společnost Compagnie du chemin de fer métropolitain de Paris (CMP) v roce 1899 architektonickou soutěž na vstupy do metra. Zadání znělo na zasklené vstupy označené nápisem Chemin de fer métropolitain, který by byl v noci osvětlen. Představitelé CPM však odmítli téměř všechny projekty v rámci soutěže, neboť jim připadaly příliš konvenční. Schválen byl návrh, který podal architekt Jean-Camille Formigé, ten ale zase odmítlo město. Nakonec prezident dopravní společnosti Adrien Bénard oslovil Hectora Guimarda, který se soutěže vůbec nezúčastnil. Ten navrhl dva základní dva typy, jeden se střešní konstrukcí a druhý jednoduchý se zábradlím. Obě složené ze stavebních dílů z lisované litiny, což umožňovalo značnou flexibilitu a výstavbu vstupů různých velikostí. Vstupy do metra ve stylu secese se staly jedním ze symbolů Paříže. V letech 1900–1912 bylo vytvořeno 141 těchto vstupů ve třech variantách. Nejhonosnější je model A s přístřeškem a markýzou (stanice Abbesses, v roce 1974 sem přenesená ze stanice Hôtel de Ville). Typ B má přístřešek ve tvaru obráceného V (stanice Porte Dauphine a Châtelet). Nejběžnější model má litinové zábradlí zdobené kartušemi s rostlinnými motivy a především štít s nápisem métropolitain nesený dvěma dlouhými stonky zakončenými červenými svítilnami. Těchto nejstarších typů se do současné doby dochovalo celkem 86 vstupů u 66 stanic.

Dne 25. července 1965 byly vstupy do šesti stanic (Cité, Porte Dauphine, Hôtel de Ville (dnes Abbesses), Pigalle, Ternes a Tuileries) chráněny vyhláškou. Od 29. května 1978 byly všechny zachované secesní vstupy zapsány na seznam historických památek.

Repliky těchto vstupů charakteristických pro pařížské metro se nacházejí i v jiných městech. V Montrealu na stanici Square-Victoria je dokonce darovaný originál. Další originál je umístěn v parku ve Washingtonu, kde je součástí sbírek National Gallery of Art.

V roce 1903 bylo při výstavbě stanice Opéra použito zábradlí z klasického opracovaného kamene, které navrhl architekt Joseph Cassien-Bernard. Tento typ byl určen především pro stanice umístěné v nejprestižnějších čtvrtích poblíž významných pamětihodností (např. Étoile a Franklin D. Roosevelt na Avenue des Champs-Élysées nebo République na Place de la République).

náhled|vlevo|upright=0.8|Kamenné zábradlí (Franklin D. Roosevelt) náhled|upright=0.8|Jednoduché zábradlí (Trocadéro) Po roce 1904 byl pozvolna opuštěn styl Guimard a nahrazen poměrně běžným kovovým zábradlím v jednodušším a střízlivějším stylu. Zábradlí bylo doplněno lampami a cedulí s nápisem Métro. Toto nové zábradlí je vybaveno plánem metra, který byl namontován i na původní Guimardovy vstupy. Poté se vzor zábradlí stále zjednodušoval. Na počátku 30. let byl venkovní plán metra podsvícen.

Konkurenční společnost Société du chemin de fer électrique souterrain Nord-Sud de Paris, která provozovala dvě linky metra, používala od roku 1910 vlastní verzi vstupů charakteristické kovaným železným zábradlím s keramickou podestou.

Po druhé světové válce se tvary zábradlí ještě více zjednodušily. V nákupních čtvrtích a na předměstí se v 70. letech objevilo nerezové zábradlí.

Vedle Guimardových vstupů a jejich následovníků vznikly také jiné způsoby vstupů do metra. Mohou to být zděné prostory na povrchu, ve kterých se nacházejí prodejny jízdenek a vstup do podzemí vede teprve odtud. Několik takovýchto stanic se nachází na lince 3bis (Pelleport, Saint-Fargeau a Porte des Lilas), další jsou Saint-Jacques (linka 6), Place Monge (linka 7), Vaneau (linka 10) a Volontaires (linka 12). V případě, kdy naopak nebylo dostatek místa k vybudování samostatného vchodu, byly vstupy umístěny v přízemích budov jako Sentier (linka 3), Les Halles (linka 4), Riquet (linka 7), Buzenval (linka 9), Miromesnil (linky 9 a 13) a Pernety (linka 13).

V říjnu 2000 ke 100. výročí pařížského metra získala stanice Palais Royal – Musée du Louvre nový vzhled vchodu nacházejícího se na náměstí Place Colette. Vstup, jehož autorem je umělec Jean-Michel Othoniel, se nazývá Kiosque des Noctambules (Stánek náměsíčníků) a je tvořen dvěma kupolemi (z nichž jedna představuje den a druhá noc) vyrobenými z barevných skleněných koulí, které jsou navlečené na hliníkové konstrukce.

Informační sloupy Vstupy jsou vybaveny sloupy upozorňující na přítomnost metra. Obě společnosti, MCP i Nord-Sud používaly vlastní styl.

náhled|vlevo|upright=0.6|Lamarck – Caulaincourt (1912) náhled|Společnost Nord-Sud (1910) náhled|Typ Val d'Osne (1920) náhled|Typ Dervaux (1935) V roce 1912 společnost Nord-Sud umístila sloup se nápisem ve tvaru pouliční lampy používaných ve městě u vstupu do stanice Lamarck – Caulaincourt na Montmartru, která tím, že byla umístěná ve svahu kopce, byla z ulice špatně viditelná. U zbývajících stanic společnost používala nápis Nord-Sud v bílé barvě na červeném podkladu, aby byl zdálky dobře viditelný. Po sloučení obou společností ve 30. letech byl nahrazen nápisem Métropolitain.

Společnost CMP dostala v roce 1923 od města Paříže nařízení umístit u každé své stanice čtyřmetrové lampy, aby byl vstup dobře osvětlen. Nechala proto ve slévárně Val d'Osne vyrobit litinové sloupy s kulatým světlem, nad kterým byl umístěn nápis MÉTRO. Podle výrobce se tento druh lamp nazýval Val d'Osne. Ve 30. letech však byla většina z nich nahrazena tzv. typem Dervaux, takže dnes jsou původní pouze na stanicích Saint-Paul, Saint-Germain-des-Prés, Iéna, Saint-Augustin, Le Peletier, Saint-Michel, Saint-Sulpice nebo Saint-Placide.

Společnost Nord-Sud od roku 1914 používala osvětlovací sloupy, které navrhl architekt Adolphe Dervaux (1871–1945). U společnosti CMP se objevily v roce 1922 a ve 30. letech převážily. Protože byly jednodušší a ne tak zdobné a více ladily s ostatním městským mobiliářem, nahradily postupně předchozí typ Val d'Osne považovaný za nemoderní.

Před druhou světovou válkou se u několika stanic objevilo nové značení: sloup s červeným písmenem M, obkrouženým modrým kruhem a překrytým modrým pruhem s bílým nápisem MÉTRO. V 60. letech se objevilo slovo MÉTRO v modré barvě na bílém podkladu obkroužené dvěma kovovými kruhy. V 70. letech se označení ještě více zjednodušilo. Nápis nahradilo žluté písmeno M uprostřed dvojího kruhu z korozivzdorné ocele, které bylo v noci osvětlené. Všechny tyto typy postupně nahrazovaly lampy typu Dervaux.

V roce 1998 byla zprovozněna linka 14 a při té příležitosti byl použit i nový symbol venkovního značení stanic. Dnes je toto značení umístěné nejen na stanicích této linky, ale i na některých jiných stanicích, např. La Défense linky 1 a také se užívá na stanicích RER, autobusů nebo tramvají. Na vidlicovém stožáru je umístěna tabule z průsvitného plastu s modrým písmenem M v kruhu, logem společnosti RATP případně SNCF a s názvem stanice ve spodní části panelu. V noci jsou panely osvětleny.

Některé stanice mají neobvyklé a originální nápisy, které se jinde neobjevují. Stanice Madeleine je označena nápisem PASSAGE PUBLIC – METRO. Vstup do stanice Miromesnil představuje ojedinělý vzor, žluté písmeno M ve čtverci místo v kruhu. Stanice Mairie de Montreuil má svislý nápis METRO na betonovém sloupu, který je součástí zábradlí kolem radnice. Nad vstupem do stanice Robespierre je nápis METRO v červeném kovovém rámu. Netypické je také zhotovení nápisu u stanice Bourse, které je zabudováno do zábradlí kolem paláce Brongniart, jiné stanice jako Vaneau, Place des Fêtes nebo Place Monge mají nápisy zabudované ve svých vstupech.

Poválečný vývoj

Neobvyklá označení

Interiér náhled|Renovovaný vestibul na Franklin D. Roosevelt Většina stanic má podobnou vnitřní strukturu, která znamená přístup z ulice do prostoru, kde se prodávají jízdenky a dále chodby a schodiště vedoucí na nástupiště nebo propojující stanice mezi sebou.

Prodejní prostor Po vstupu do stanice je vestibul, kde je většinou alespoň jedna prodejní přepážka se zaměstnancem RATP a automaty na nákup lístků nebo kupónů. Přístup do placeného prostoru je přes turniket, který se otevře po zavedení magnetické jízdenky nebo přiložení karty passe Navigo.

Původně byl tento prostor vybaven pouze jednou přepážkou umístěné v jedné ze zdí. Od 30. let se zde začaly objevovat také tištěné i světelné plány metra. Od roku 1946 jsou zde rovněž plány čtvrtí ukazující výstupy na povrch. Postupně byly vestibuly doplňovány další nabídkou pro cestující jako automaty na cukrovinky a nápoje nebo telefonní budky. Od 70. let se ve stanicích, kde je dostatek prostoru objevily obchody. V některých případech byl vestibul rozšířen kvůli zvýšenému provozu. To jsou např. stanice Saint-Lazare, Montparnasse – Bienvenüe nebo Franklin D. Roosevelt, kde byl vybudován mezanin.

náhled|vlevo|Plán ve stanici Pont de Levallois – Bécon

Světelné plány metra Světelné plány jsou známé pod zkratkou PILI (plans indicateurs lumineux d'itinéraires). Jedná se o mapy sítě, které umožňují cestujícím naplánovat trasu ze stanice, ve které se nacházejí. Na klávesnici jsou tlačítka s názvy stanic. Zmáčknutím příslušného tlačítka se na mapě rozsvítí série malých žárovek, které ukáží nejrychlejší trasu s přestupy v příslušných stanicích.

První PILI se objevily v roce 1937 z podnětu veřejnosti a zaznamenaly okamžitý úspěch, takže je společnost CMP instalovala do většiny stanic.

PILI inspiroval v roce 2000 sochaře Philippa Faviera. Jeho mapa byla založena na textech básníka Jacquese Roubauda v tradici OuLiPo a byla nainstalována ve stanici Pyramides u příležitosti 100. výročí pařížského metra.

V 90. letech nahradily PILI nové technologie. Nový systém používá dotykovou obrazovku pro zadání informací a mapu s LED diodami pro zobrazení tras. V roce 1996 byl umístěn do dvaceti stanic.

náhled|Vlys s iniciálami NS společnosti Nord-Sud ve spojovací chodbě stanice Sèvres – Babylone

Chodby a schodiště Přestup mezi nástupišti je téměř vždy přes labyrint chodeb a schodišť. Jen na některých stanicích je možné přestoupit z jedné linky na druhou na stejném nástupišti, např. Jussieu nebo Louis Blanc. Spojovací chodby jsou někdy velmi dlouhé, např. Montparnasse – Bienvenüe, Saint-Lazare, Châtelet, Invalides, proto jsou vybaveny jezdícími chodníky. Celkem 203 stanice má eskalátory, ale jen 43 stanice, včetně všech na lince 14, jsou díky výtahům přístupné pro tělesně postižené.

náhled|vlevo|Travelátor na Montparnasse – Bienvenüe