Károly Khuen-Héderváry hrabě de Hédervár ( Carl Borromeus Anton Josef Maria Wilhelm Graf Khuen-Belasi-Héderváry, Graf zu Lichtenberg, Freiherr von Neu Lembach und Gandegg) (23. května 1849 Jeseník – 16. února 1918 Budapešť) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský politik. Jako absolvent práv se od mládí uplatňoval v politice a ve státní správě. Dvacet let zastával funkci chorvatského bána (1883–1903) a poté byl dvakrát uherským předsedou vlády (1903, 1910–1912).
Biografie náhled|vlevo|Károly Khuen-Héderváry jako uherský ministerský předseda (1903) náhled|vlevo|Zámek Hédervár, hlavní sídlo rodu Khuen-Héderváry 1873–1945 Pocházel ze starého šlechtického rodu Khuen-Belasi usazeného od 117. století v Chorvatsku. Narodil se jako nejstarší syn do početné rodiny hraběte Antona Khuena (1817-1886) a jeho manželky Angeliky, rozené baronky Izdenczyové (1823–1894).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1871; Gotha, 1871; s. 414–415 dostupné online Jeho rodištěm byl hotel U císaře rakouského v Jeseníku, protože otec byl v té době pacientem Vinzenze Priessnitze.Károly Khuen-Héderváry (1849–1918) na webu Města Jeseník dostupné online V Jeseníku rodina strávila několik let, později se přesunula na rodové statky v Chorvatsku. Károly studoval na církevních gymnáziích v Pešti a Pécsi, poté absolvoval práva na univerzitě v Záhřebu. Začínal jako právník u krajského soudu v Záhřebu, později působil ve správě župy Srem. V letech 1875 a 1878 byl zvolen poslancem uherského sněmu jako kandidát Liberální strany a stoupenec politiky Kálmána Tiszy. V roce 1882 byl jmenován vrchním županem v Győru, kde proslul organizováním záchranných prací po povodních v lednu 1883.MATELA, Matěj: Hrabě Károly Khuen-Héderváry, rodák z Jeseníku, Vlastivědné muzeum Jesenicka, 2021; s. 41 [chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://jesenik.cz/storage/user-1089/module-1761/1-15922975660phpivwzmi.pdf dostupné online]
Po nepokojích a dočasné vojenské vládě generála Ramberga byl k datu 1. prosince 1883 jmenován do funkce chorvatského bána,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 759 dostupné online kterou zastával dvacet let.Přehled představitelů státní správy Chorvatska na webu worldstatesmen dostupné online Jeho správa tehdejší jižní uherské země byla ovlivněna snahami o pevnější spojení mezi Chorvatskem a zbytkem Zalitavska. Prosazoval myšlenku tzv. Velkého Maďarska (spojených zemí od Karpat po Jadran). Hned po příchodu do funkce eliminoval vliv chorvatské opozice, jeho další působení provázela korupce a často nezákonné prostředky v potlačování protimaďarské politiky. V Chorvatsku provedl celou řadu správních reforem. Za jeho působení země zažila hospodářský růst, rozvíjí se průmysl, byly zakládány nové továrny, banky, pojišťovny, zemědělské podniky, pivovary ad. Rozvíjela se i menší města díky elektrifikaci. Proti tomu se však postavilo stále silnější hnutí o dodržování chorvatského státního práva (tzv. Pravaši) a také stoupající chorvatský nacionalismus, který se projevoval především ve městech. Khuen-Héderváry se stal symbolem maďarizace, prosazoval maďarštinu v úřadech i jako vyučovací jazyk na gymnáziích. Sám přitom výborně mluvil chorvatsky a naopak z Budapešti byl paradoxně kritizován pro příliš shovívavé postoje k Chorvatům. Ve funkci bána byl několikrát konfrontován s projevy nespokojenosti, například v roce 1895 při návštěvě císaře Františka Josefa při příležitosti slavnostního otevření Národního divadla v Záhřebu.Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 200–201 (heslo Khuen-Héderváry Karel) ISBN 80-7185-200-7
Po dalších nepokojích v roce 1903 byl z Chorvatska odvolán, ale protože měl celoživotní podporu císaře Františka Josefa, byl v červnu téhož roku jmenován předsedou uherské vlády.Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 596 Nedokázal ale najít podporu pro navrženou daňovou politiku a financování uherské zeměbrany, musel již v listopadu odstoupit. V následující vládě Istvána Tiszy zastával od 3. března 1904 funkci ministra a latere, tj. zástupce uherské vlády ve Vídni. S celým kabinetem odstoupil v červnu 1905. Na začátku roku 1910 spolu s Istvánem Tiszou založil nový politický subjekt, Národní stranu práce, která byla složená z velkostatkářů a podnikatelů, jejím programem byla podpora dualismu. Národní strana práce zvítězila v roce 1910 ve volbách a Khuen-Héderváry byl znovu jmenován do funkce uherského ministerského předsedy,Přehled představitelů státní správy v Maďarsku na webu worldstatesmen dostupné online zároveň spravoval resort vnitra.Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 597 Podobně jako v Chorvatsku volil nepříliš vybíravé prostředky k omezení vlivu opozice a musel rezignovat v dubnu 1912. Nadále se veřejného života zúčastňoval jen z pozice člena Sněmovny magnátů, kromě toho zastával čestnou funkci ředitele Maďarské hypoteční úvěrové banky.
Zemřel v Budapešti 16. února 1918 ve věku 68 let na následky mrtvice, pohřben byl v rodové hrobce v Héderváru.MATELA, Matěj: Hrabě Károly Khuen-Héderváry, rodák z Jeseníku, Vlastivědné muzeum Jesenicka, 2021; s. 45 [chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://jesenik.cz/storage/user-1089/module-1761/1-15922975660phpivwzmi.pdf dostupné online]
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Manželka Margit, rozená hraběnka Teleki (1860–1922) Rodina Khuen-Belasi užívala již od roku 1630 hraběcí titul. Károly zdědil v roce 1873 majetek po strýci Hederichovi (1802–1873) z vymírajícího rodu hrabat Viczayů de Hédervár.Rodokmen Viczayů de Hédervár na webu euweb.cz dostupné online Na základě toho požádal o rozšíření jména a od 3. prosince 1874 užíval příjmení Khuen-Belasi-Héderváry, respektive jen Khuen-Belasi. Ve funkci chorvatského bána obdržel v roce 1883 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení ExcelenceHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 275 dostupné online a v roce 1886 byl jmenován c. k. komořím.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 250 dostupné online Jako majitel velkostatků byl také dědičným členem uherské Sněmovny magnátů. Během působení v Chorvatsku získal čestné občanství v Záhřebu a Varaždínu. Za zásluhy se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí,Přehled řádů a vyznamenání Károlyho Khuen-Héderváryho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 1044 dostupné online nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1891 jako rytíř Řádu zlatého rouna.Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1885) 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1891) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1910)
Zahraničí 60x60pixelů Řád koruny I. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (Belgie) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko) 60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Rodina V roce 1880 se oženil s uherskou šlechtičnou hraběnkou Margit Telekiovou de Szék (1860–1922), která byla mimo jiné příbuznou Kálmána Tiszy.Rodokmen Telekiů na webu euweb.cz dostupné online Později se stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 223, 228 dostupné online Svatba se konala na telekiovském zámku Gyömrő poblíž Budapešti. Z manželství se narodili dva synové. Starší Alexander (Sándor, 1881–1946) působil ještě v době monarchie v diplomacii a v letech 1933–1941 byl maďarským velvyslancem ve Francii. Mladší Karl (Károly, 1888–1960) sloužil v c. k. armádě a byl členem Sněmovny magnátů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 482–483 dostupné online
Károlyho mladší bratr Heinrich (1860–1928) byl c. k. komořím a dědičným členem uherské Sněmovny magnátů. Jejich sestra Sabina (1863–1942) byla manželkou hraběte Jana Jindřicha Voračického z Paběnic, majitele velkostatku Monostór.
Majetkové poměry Po otci a spřízněném rodu Viczayů byl dědicem několika velkostatků ve čtyřech uherských župách a patřilo mu bezmála 13.000 hektarů půdy.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 31, 69 ISBN 978-80-254-9315-1 Původním rodovým sídlem byl zámek Nuštar v Chorvatsku, Károly později přesídlil na zámek Hédervár poblíž Győru. Tento zámek nechal v letech 1906–1907 nákladně přestavět.
Odkazy Reference
Externí odkazy Károly Khuen-Héderváry in: Biographisches Lexikon zur Geschichte Südosteuropas Károly Khuen-Héderváry in: Hrvatski biografski leksikon Károly Khuen-Héderváry in: Hrvatska enciklopedija
Kategorie:Ministerští předsedové Uherska Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Chorvatští bánové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Poslanci uherského sněmu Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko) Kategorie:Nositelé Královského hohenzollernského domácího řádu Kategorie:Narození v roce 1849 Kategorie:Narození 23. května Kategorie:Narození v Jeseníku Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí 16. února Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Muži