Církevní řády a řehole na území litoměřické diecéze

náhled|Znak litoměřické diecéze Církevní řády a řehole na území litoměřické diecéze působily daleko dřív, než ona sama byla založena. Různé kláštery historicky vznikaly nebo také zanikaly – přirozeně (vymřením členů), násilně (při válkách) nebo jiným způsobem. Ve 20. století byla nejvážnějším momentem přerušení řeholního způsobu života Akce K, která proběhla v dubnu 1950, při níž byla násilně a nezákonně zlikvidována většina mužských klášterů. Následné řazení klášterů a komunit jednotlivých řádů je podle chronologického klíče. Článek se zabývá vývojem řeholních komunit v konkrétní lokalitě. O klášterních budovách, řádových kostelích, jejich architektuře a stavebních úpravách, nebo dalších souvislostech klášterů, pojednávají jiné samostatné články.

Mužské kláštery nebo řeholní komunity do roku 1950 Němečtí rytíři 1. Řepín (před 1236–1417) na stránce Komenda Řepín 2. Chomutov (1252–1411/1417) na stránce Komenda Chomutov 3. Blatno u Chomutova (1252–1404) na stránce Komenda Blatno 4. Býčkovice (1253–1417) na stránce Komenda Býčkovice 5. Bílina (1302–1421) na stránce Komenda Bílina

Johanité-Maltézský řád 1. Svádov (1169–1186) na stránce Komenda Svádov 2. Kadaň (1186–1559) na stránce Komenda Kadaň 3. Ploskovice (1174/1188–1421/1545) na stránce Komenda Ploskovice 4. Mladá Boleslav – sv. Vít (1255–1421) na stránce Johanitská komenda u sv. Víta (Mladá Boleslav) 5. Český Dub (před 1260–1425) na stránce Komenda Český Dub 6. Mladá Boleslav – sv. Jan Křtitel (před 1362–1421) na stránce Johanitská komenda u sv. Jana (Mladá Boleslav) Farnosti a statky spravované johanity a) Horní Libchava (1653–1926) Statek Horní Libchava propadl roku 1623 konfiskaci a 9. dubna 1626 ho koupil za 26 958 grošů míšeňských tehdejší velkopřevor maltézských rytířů Vilém Vratislav z Mitrovic. Připojil k němu již roku 1623 koupený státek Volfartice a roku 1629 přikoupil i statek Stružnici. Roku 1633 zapsal Vilém Vratislav celé toto zboží svému bratru Zdeňkovi. Řád maltézských rytířů se proti tomu odvolal, protože koupě byly uskutečněny z řádových peněz. Vznikl dlouhotrvající spor, který byl ukončen až roku 1653 tím, že panství připadlo velkopřevorovi maltézských rytířů. Do té doby drželi panství Vratislavové z Mitrovic. V držení rytířského maltézského řádu bylo panství Horní Libchava až do roku 1926, kdy bylo v souvislosti s pozemkovou reformou prodáno a na jeho území vznikly dva zbytkové statky Horní Libchava a Stružnice. Část získali drobní uživatelé. Na panství byla farnost Horní Libchava, která byla od roku 1653 až do roku 1926 obsazována příslušníky řádu maltézských rytířů. b) Skalice u České Lípy (1712–1926) Farnost Skalice byla po svém obnovení roku 1712 obsazována maltézskými rytíři a patronátní právo vykonával až do roku 1926 velkopřevor maltézského řádu v Čechách. Skalice bývala před rokem 1622 samostatnou farou a je doložena od roku 1362. V letech 1622–1712 patřila k Horní Libchavě. c) Polevsko (1735–1926) Roku 1735 byla vydělena z farnosti Skalice samostatná farnost Polevsko, kterou spravovali maltézští rytíři až do doby prodeje svého panství Horní Libchavy v roce 1926. d) Volfartice (1756–1926) Starobylá farnost Volfartice, doložená již roku 1363, byla po rekatolizaci spravována augustiniány z České Lípy a od roku 1653 připojena k Horní Libchavě. Roku 1756 se osamostatnila a byla spravována až do roku 1926 maltézskými rytíři. e) Slunečná (1880–1926) Tato farnost vznikla až roku 1880 rozdělením z farnosti Horní Libchava a byla jako ostatní fary na území panství Horní Libchava spravována až do roku 1926 maltézskými rytíři.

Křižovníci s červenou hvězdou 1. Most (1253–1950) na stránce Klášter křižovníků (Most) 2. Litoměřice (1257–1421) na stránce Klášter křižovníků (Litoměřice) 3. Ústí nad Labem (1327–1426) na stránce Klášter křižovníků (Ústí nad Labem)

Křižovníci s červeným křížem (Fratres cruciferi Dominici sepulchri Hierosolymitani) 1. Most (1227–1253) na stránce Klášter křižovníků (Most) 2. Nymburk (1294–1413) na stránce Klášter křižovníků (Nymburk)

Řeholní kanovníci sv. Augustina (Canonici regulares S. patris Augustini; CanReg) 1. Lysá nad Labem (1355–1421) na stránce Klášter Lysá nad Labem

Premonstráti 1. Žatec (/1640/1807–1873) na stránce Klášter premonstrátů (Žatec) 2. Liberec (1843–1872) Vedením nižší reálky v Liberci byli po odchodu piaristů roku 1843 pověřeni premonstráti ze Strahova. Ředitelem se stal P.E.A. Weyrauch OPraem. Podle výnosu ministerstva školství a kultu 17. října 1848 byla liberecká reálka přeřazena mezi gymnázia a roku 1851 přišli na tento ústav první světští profesoři. Po řediteli Weyrauchovi následoval roku 1856 P. Tad. Kotzura OPraem. Ten byl současně i posledním řádovým ředitelem. Od 1. října 1872 převzal libereckou reálku stát a přetvořil ji na nižší reálné gymnázium. Všichni řádoví profesoři z ústavu odešli, a tak po piaristech skončili roku 1872 i premonstráti svou působnost na této liberecké škole.

Starobylá premonstrátská kanonie na Strahově (založena roku 1140) měla v Čechách řadu inkorporovaných far, z nichž několik bylo na území litoměřické diecéze. Zde jsou uváděny jen ty, které byly až do roku 1950 obsazovány strahovskými premonstráty. a) Žatec fara (před rokem 1272–1950) Hlavní kostel v královském krajském městě Žatci byl již před rokem 1272 v držení strahovské kanonie. Ve 14. století zde byl plebán a dva kaplani. Ke kostelu patři ještě filiální kostel sv. Kříže na žateckém náměstí poblíž radnice, později kostel sv. Ondřeje a kaple sv. Lazara Až do roku 1420, kdy se stal Žatec jedním z hlavních opor husitství, vedli premonstráti tuto farnost. Po rekatolizaci roku 1627 se jí opět ujali (prvním děkanem se stal roku 1628 P. Ondřej Mirecus, Polák). Válka zničila zcela kostel sv. Ondřeje a i kaple sv. Lazara byla v troskách. Brzy vypukl spor mezi Strahovem a městem o patronátní právo nad děkanským kostelem, který skončil až roku 1668, resp. 1710. Ve sporu vyhrálo město, ale premonstráti zůstali i dále v duchovní správě. Roku 1640 dokonce převzal Strahov latinskou školu, takže v Žatci se počet premonstrátů zvětšil. Z latinské školy přeměněné na gymnázium odešli premonstráti roku 1873, ale na žateckém děkanství působili ještě v roce 1950. K žateckému děkanství patřily jako komendátní kostely Libočany 1658–1748, Holedeček 1627–1785 a Staňkovice 1627–1785 (1802). V období 1627–1680 také spravovali premonstráti ze Žatce i komendátní kostely Radíčeves a Velká Černoc. b) Staňkovice fara (před rokem 1272–1950) Strahovský opat je doložen roku 1272 jako patron kostela sv. Václava a premonstráti zde působili až do husitské revoluce roku 1420 (je známo několik zdejších administrátorů-premonstrátů). Pak se fara stala utrakvistickou a patronát převzalo město. Po třicetileté válce spravovali Staňkovice premonstráti ze žateckého děkanství. Roku 1782 zde vznikla lokálie, povýšená roku 1802 na faru. Při ní působili strahovští premonstráti až do roku 1950. c) Holedeček fara (1785–1950) Farní kostel v Holedečku stál již roku 1346 a z doby předhusitské je známo několik plebánů. Patronátní právo měli tehdy držitelé statku Holedče, rytíři z Veletic a žatecká patricijská rodina Koblenzerů. Další osudy kostela neznáme, ale od roku 1627 se stal Holedeček komendátním kostelem žateckého děkanství a byl spravován premonstráty. Teprve roku 1785 zde byla zřízena fara. Premonstráti tu působili až do roku 1950. d) Bohušovice fara (1782–1950) Tato obec patřila z větší části premonstrátskému klášteru v Doksanech a roku 1384 se připomíná kostel sv. Prokopa. Jinak byla patrně duchovní správa po třicetileté válce vykonávána u Dolánek, kde byl premonstrát administrátorem. Kostel sv. Prokopa byl za třicetileté války těžce poškozen a znovu byl postaven v letech 1711–1716 doksanským proboštem Josefem Mikou OPraem. Není vyloučeno, že již tehdy zde sídlil duchovní, ale ten patřil stále k faře Dolánky. Teprve roku 1782 byla zřízena samostatná fara, kterou až do roku 1950 obsazovali strahovští premonstráti.

Benediktini V litoměřické diecézi se benediktini objevili roku 993, kdy vznikl první benediktinský konvent v Břevnově. Kostel sv. Petra a Pavla v obci Chcebuz na Litoměřicku, zmiňovaný v pramenech v duchovní správě benediktinů (rok 993), je i nejstarším listinně doloženým kostelem v celé diecézi. 1. Mnichovo Hradiště (1054–1177) Existence tohoto kláštera benediktinů není jistá. Většina novějších badatelů popírá, že by v Mnichově Hradišti benediktinský konvent existoval. Starší literatura se však důsledně zmiňuje o tom, že v Mnichově Hradišti byl břevnovskými benediktiny založen malý benediktinský konvent a obsazen pak mnichy z Tornach v Holandsku. Po stu letech trvání byl Heřmanem z Ralska, snad potomkem zakladatelského rodu, předán po roce 1177 cisterciákům. 2. Postoloprty (před 1119–1420) na stránce Porta Apostolorum 3. Břvany (?1119–1420) Snad již založením benediktinského konventu v Postoloprtech se dostaly Břvany spolu s dalšími blízkými obcemi do majetku kláštera. Ten zde brzy založil své vlastní proboštství a nazval je „Cella Januae vitae“. Stálo na místě, kde je dnes farní budova s kostelem sv. Martina. K roku 1407 je znám zdejší probošt Oldřich. Proboštství zaniklo současně se svým mateřským klášterem v Postoloprtech a bylo snad rovněž vypáleno. Trosky bývalého proboštství a jeho základní zdivo byly patrné ještě na konci 19. století. Proboštství snad bylo i opevněno, a bylo tedy vlastně tvrzí. 4. Boč (12. století-1357) Snad již ve 12. století obdrželi benediktini v Postoloprtech velké území na Ohři západně od Kadaně. Nejpozději od roku 1292 se pro toto území stalo střediskem proboštství v Boči s kostelem sv. Václava. Celé toto území se však stalo ve 14. století předmětem zájmu Karla IV., který je nakonec roku 1357 od postoloprtských benediktinů získal a připojil je k hradu Hauenštejnu. Jako odškodnění dostali benediktini statek Libočany u Žatce a pozemky na Ohři proti královskému městu Žatci. 5. Klášterec nad Ohří (12. století-1277) I toto území se dostalo ve 12. století benediktinskému klášteru v Postoloprtech, který tam zřídil na mateřském konventu odvisle proboštství někdy v letech 1150–1250. Dosvědčuje to i latinský (Claustrellum) a český název lokality. Přemysl Otakar II. ho však někdy kolem roku 1277 získal a dal do správy královské komory. Snad ještě na konci 13. století se Klášterec stal majetkem pánů ze Šumburku. 6. Slavětín (?1357–1420) Nedaleko Loun leží trhová ves Slavětín (připomínaná roku 1268) patřila původně snad pražskému biskupství, pak vladykům ze Rvenice a konečně pánům z Házmburku. Při zdejším významném kostele bylo patrně roku 1357 založeno proboštství benediktinského kláštera v Postoloprtech. Proboštství trvalo až do roku 1420, kdy asi sdílelo totožný osud se svým mateřským klášterem. 7. Žatec (1357–1419) Postoloprstský benediktinský klášter získal roku 1357 za opata Theodoricha, snad jako odškodnění za ztracenou Boč, na levém břehu Ohře na předměstí Žatce pozemkový majetek a mlýny na Ohři. Bylo zde vybudováno proboštství s kostelem sv. Prokopa, které se stalo středem samostatného předměstí. Byla zde inkorporovaná fara. Podle některých místních historiků bylo zde proboštství již ke konci 12. století (Albertus praepositus sacensis), ale jde zřejmě o omyl a neporozumění textu. Při tomto proboštství byl ve 14. století snad i špitál. Patrně již roku 1419 žatečtí radikální husité dobyli a zbořili benediktinské proboštství současně s minoritským klášterem v Postoloprtech. Skutečně asi brzy potom opustil opat Jan s částí mnichů postoloprtský konvent a zachránil tak svůj život. Poslední žatecký probošt Martin je však doložen ještě roku 1424, takže se zřejmě nejméně on roku 1419 zachránil. 8. Bezděz (1666–1785)