Svatý Bernardin Sienský (8. září 1380, Massa Marittima – 20. května 1444, L'Aquila) byl italský římskokatolický kněz a františkán, proslulý zejména kázáními v Sieně na Piazza del Campo a svým znakem s Kristovými iniciálami ve slunečním kotouči.

Životopis Mládí a studium Bernardin Albizeschi se narodil ve šlechtické rodině v Massa Marittima u Sieny. Ve třech letech ztratil matku a v šesti otce. Starali se o něj příbuzní v Sieně. Tam se naučil číst a psát. Četl Danta, latinské klasiky a už v jedenácti letech studoval právo na univerzitě v Sieně a projevoval mimořádné nadání. Studoval Písmo svaté a teologii, získal i licenciát církevního práva. Byl členem kajícího bratrstva Panny Marie, které usilovalo o křesťanskou dokonalost svých členů službou potřebným, chudým a nemocným. Roku 1397 vypukla morová epidemie. Sám se nakazil, když se obětavě staral o nemocné. Bojoval se smrtí, ale uzdravil se. Rozmýšlel se, zda má vstoupit k augustiniánům, ale v roce 1402 se rozhodl pro sienské františkány. Bylo mu tehdy 22 let. Rozdal svůj majetek chudým, později složil řeholní sliby a roku 1404 se stal knězem. Po té studoval teologii, filozofii a biblistiku.

Bernardin Sienský na hoře Capriola Žil na osamělém místě na hoře Capriola, kde v opuštěné poustevně založil malý klášter. Tam Bernardin četl Písmo svaté a církevní spisy, zvláště františkánských spisovatelů. Byl zastáncem přísného pojetí řehole a žil v naprosté chudobě. V roce 1413 se Bernardin stal vrátným v toskánském klášteře ve Fiesole, v provincii Florencie, kde se dodnes dochovala cela s jeho jménem, vyřezaným v supraportě dveří.

Bernardin jako kazatel

Bernardin Sienský toužil po apoštolské činnosti. Ve čtyřiceti letech jako lidový kazatel chodil od města k městu po severní a střední Itálii. Uvádí se, že se ke kazatelské činnosti zprvu necítil schopný pro slabý hlas, a proto se v nouzi obrátil k Matce Boží, která mu pomohla. Hovořil pak jasným a zvučným hlasem, kterým si získával srdce posluchačů. Uměl stejně dobře kázat rolníkům i univerzitním posluchačům. Kromě Písma svatého čerpal z Církevních otců; z Tomáše Akvinského, sv. Bonaventury i z Dunse Scotuse. Jejich učení harmonicky popojoval.<ref>BORRIELLO Luigi et alii: Slovník křesťanských mystiků. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012, s. 201-203</ref> Nejhlubší křesťanské pravdy všem podával přiměřeným způsobem. Pro velký počet posluchačů kázal často na otevřeném prostranství. Malíř Sano di Pietro byl očitým svědkem takových kázání a zachytil je na obraze z Campa před radnicí v Sieně.

Na západní fasádě katedrály v Perugii v Umbrii se dochovala kazatelna, z níž Bernardin pronesl roku 1425 svá nejslavnější kázání. V oratoři sv. Bernardina v Perugii jsou kamenné reliéfy se scénami ze světcova života. vlevo|náhled|Smrt

Bernardin jako diplomat a léčitel Návrat k ideálům antiky vedl v renesanční době k uvolnění mravů. Bernardin kázal proti pýše, lakomství a nemravnosti. Snažil se lid probudit z náboženské a mravní lhostejnosti, usmířit šlechtické rodiny, urovnával spory mezi stranami i války mezi městy. Proslul také jako exorcista a léčitel. Uzdravoval slepé a křísil zemřelé. Tak bývá vyobrazen v životopisném cyklu maleb, například 22 scén z jeho života je dochováno v kostele San Francesco v Lodi.Braunfels Wolfgang (editor), Lexikon der christlichen Ikonographie 5: Lexikon der heiligen. 2. vyd., Herder Rom–Freiburg–Basel Wien, 1994, s. 390–394

IHS

Snažil se také obnovit kázeň ve svém řádu. Hlásal potřebu odpuštění a smíření i úctu k Ježíšovu jménu. „Jméno Ježíš prozařuje kazatele a způsobuje, že jsou prostoupeni jeho světlem ti, kdo jeho slovo zvěstují, i ti, kdo je slyší. Odkud myslíš, že se vzalo tak nenadále na celém světě planoucí jméno víry, ne-li z toho, že se káže Ježíš?“ Vytvořil si obraz zářícího slunce s iniciálami IHS, zkratky řeckého jména Ježíše (Ihesus) s křížem na břevnu písmene h, jako symbol tajemství spásy. Vlivem jeho působení se tento znak po Itálii rozšířil zejména na domy křesťanských bratrstev, ale i na průčelí veřejných budov. Bernardin nosil tabulku s tímto znakem s sebou a stavěl ji na oltář, na němž před kázáním sloužil mši svatou. Po kázání zdvihl tabulku uděloval s ní požehnání.

Téměř sto let po Bernardinově smrti zvolil Ignác z Loyoly Bernardinův znak IHS za symbol Tovaryšstva Ježíšova, jezuitského řádu. Kříž v něm bývá doplněn dvěma hřeby z kříže.

Závěr života Nakonec byl Bernardin zatčen a obžalován z kacířství, protože šíření takovéto úcty se nelíbilo některým teologům a humanistům. Jeho obviněním se třikrát zabýval církevní soud, naposled na Basilejském sněmu v r. 1438. Mezi Bernardinovy účinné obhájce prý patřil Jan Kapistránský (jeden z jeho žáků). Bernardin nevyužíval ani náklonnosti císaře a nakonec vždy byla uznána jeho pravověrnost, čistý úmysl i svatost života. Na druhou stranu mu byl papeži třikrát nabízen biskupský úřad v Sieně, ve Ferraře a v Urbinu, ale Bernardin vždy odmítl, dával přednost kazatelské dráze. V letech 1428–1442 se stal generálním vikářem františkánů-observantů, někdy zvaných bernardini (zkratka OFMObs). Zúčastnil se všeobecného sněmu ve Florencii. V klášteře Monteripido u Perugie založil teologickou školu, v níž i sám učil a v Sieně zřídil vyšší teologické učení, z něhož vycházeli řeholní profesoři. Františkánskou prostotu se snažil doplňovat rozumovou vyspělostí.

Smrt a kult Bernardina Sienského Když se blížila jeho smrt, nechal se prý položit na podlahu posypanou popelem a 20. května 1444 v L'Aquile zemřel. Pochovali jej v konventu sv. Františka. Později, dne 17. května 1742, bylo jeho tělo přeneseno do mauzolea zbudovaného k jeho poctě v L'Aquile. Rok 1450 byl Mikulášem V. prohlášen za Svatý rok, byla vydána bula Misericordias Domini'' a v tomto roce byl v Římě Bernardin Sienský i svatořečen. Slavnost svatořečení proběhla v Římě dne 24. května 1450 při Svatodušním božím hodu. Bernardinův kult se rychle šířil po celé Itálii, centrem uctívání se stalo místo pohřbu L'Aquila, pak Siena, Perugia a Massa Marittima. I v kostele Panny Marie v Aracoeli v Římě požívá Bernardin zvláštní úcty, slavné fresky od Pinturiccia (kolem 1485) tam oslavují zde život velkého nezapomenutelného kazatele a františkánského řeholníka. náhled|Della confessione regole 12., 1494

Zobrazení Sv. Bernardin Sienský bývá zobrazován, věrně své podobě, jako františkánský řeholník s asketickými rysy, s propadlými tvářemi a vystouplými lícními kostmi. Připomíná tak život v chudobě. V jedné ruce drží tabulku, či medailon s nápisem IHS v paprscích, v druhé ruce někdy drží knihu. U nohou mívá položeny tři biskupské mitry (někdy 3 biskupské berly), které symbolizují tři odmítnuté biskupské úřady. Někdy u jeho nohou klečí žebrák nebo vstává jako uzdravený.

Jeho zobrazení bývá někdy doplněno nápisem „Manifestavi nomen tuum hominibus“ („Zjevil jsem tvé jméno lidem.“ J 17,6).

Na skupinových obrazech sv. Bernardin doprovází Pannu Marii společně se sv. Františkem z Assisi, sv. Bonaventurou Sienského, jak káže lidem a drží pozvednutou tabulku s nápisem IHS, nebo jako mladého šlechtice, který klečí před viděním Panny Marie nad branou města.

Patron Sv. Bernardin Sienský je patronem tkalců, lidí nemocných chorobami hrudi (plic) i očí, postižených krvácením. Jeho svátek připadá na 19. (20.) května.

Odkazy Reference

Literatura

Věra Remešová, Bernardin Sienský, in: Ikonografie a atributy svatých, Praha 1991, s. 15 Hynek Rulíšek, Bernardin Sienský, in: Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie, České Budějovice 2006 Tereza Majerová (ed.), Sv. Bernardin Sienský, in: Tereza Majerová (ed.), V jednom společenství – Životní příběhy světců, Praha 2009, s. 219–220 Jan Chlumský, Sv. Bernardin Sienský, http://catholica.cz/?id=2067, vyhledáno 6. 3. 2012

Externí odkazy

Sv. Bernardin Sienský na Christian Iconography Sv. Bernardin Sienský na enrosadira.it

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Italští svatí Kategorie:Italští duchovní

Kategorie:Františkáni Kategorie:Františkánští autoři Kategorie:Narození v roce 1380 Kategorie:Úmrtí v roce 1444 Kategorie:Muži