náhled|Ilustrační snímek sněžné čáry na vrcholech Alp Sněžná čára je v geomorfologii a klimatologii přibližná výšková hranice, nad níž se v dlouhodobém průměru (po mnoho let) udržuje sněhová či ledovcová pokrývka i přes letní období. Nejde o ostrou hranici, ale o výškové pásmo, jehož poloha se proměňuje v čase i prostoru podle klimatických podmínek (teplota, srážky, záření, vítr) a místní topografie (expozice svahu, zastínění ap.).Kuhn, M. (1989). The response of the equilibrium line altitude to climate fluctuations. In: Oerlemans, J. (ed.) Glacier fluctuations and climatic change, Springer, Dordrecht, s. 407–417. DOI:10.1007/978-94-015-7823-3_26
Rozlišuje se např. sezonní (letní) sněžná čára a trvalá sněžná čára (nad ní sníh/led obvykle nepřetaje ani v létě). V glaciologii se používá příbuzný pojem rovnovážná čára ledovce (ELA), tj. výška, kde je za průměrný rok množství sněhu/ledu přibývajícího a odtávajícího v rovnováze.Cogley, J. G. et al. (2011). Glossary of Glacier Mass Balance and Related Terms. IACS Contribution No. 2. DOI:10.5167/uzh-53475
V různých klimatických pásech a regionech leží sněžná čára odlišně: na rovníku bývá nejvýše (v tropech obvykle kolem 4 500–6 000 m n. m.), ve středních šířkách klesá (např. v Alpách přibližně 2 500–3 200 m n. m. podle expozice a charakteru podnebí) a v polárních oblastech se místy blíží úrovni moře.
Významné jsou i regionální vlivy, např. Golfský proud ve vysokých šířkách Atlantiku, dešťový stín vnitrozemských pohoří či rozdíl mezi oceánským a kontinentálním podnebím.
Se sněžnou čárou souvisejí: trvalá sněžná čára – výšková hranice, nad níž se sněhová/ledová pokrývka udržuje celoročně v dlouhodobém průměru; horní hranice lesa – ekologická hranice rozšíření lesa, jejíž poloha s klimatem koreluje, ale není totožná se sněžnou čárou (závisí i na půdních a větrných poměrech).Körner, C. (1998). A re-assessment of high elevation treeline positions and their explanation. Oecologia, 115(4), 445–459. DOI:10.1007/s004420050540
Sněžná čára a zeměpisná šířka Region Z. š. (°) H (m) Vybrané klimatologické faktory Špicberky 78 300–600 Skandinávie 67 1 000–1 500 Golfský proud Island 65 700–1 100 Golfský proud Skandinávie 62 1 200–2 200 Alpy (severní strana) 48 2 500–2 800 vliv atlantických front Centrální Východní Alpy 47 2 900–3 200 Alpy (jižní strana) 46 2 700–2 800 Středozemní podnebí Pyreneje 43 2 600–2 900 srov. Nový Zéland −43° Kavkaz 43 2 700–3 800 kontinentální podnebí Karákóram 36 5 400–5 800 kontinentální podnebí Transhimálaj 30–33 6 300–6 500 kontinentální podnebí Himálaj 30 4 800–6 000 zastínění, monzun Keňa 0 4 600–4 700 tropy Nová Guinea −2 4 600–4 700 Andy v Ekvádoru −2 4 800–5 000 tropy Kilimandžáro −3 5 500–5 600 tropy Andy v Chile −27 5 800–6 500 Nový Zéland −43 1 600–2 700 Ohňová země −54 800–1 300 Antarktický poloostrov −70 0–400 Pozn.: Uváděné výšky jsou orientační; závisí na expozici, množství srážek, větru, místní cirkulaci a meziročním kolísání.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sníh Kategorie:Meteorologie Kategorie:Izolinie