Záviš Kalandra (10. listopadu 1902 Frenštát pod RadhoštěmMatriční záznam o narození a křtu evangelické farnosti Střítež nad Bečvou – 27. června 1950 Praha) byl český divadelní a filmový kritik, filozof, historik, překladatel a novinář. Vystupoval pod pseudonymy František Kohoutek, Juraj Pokorný, B. Srnec, J. Albert, J. Bitnar, J. Krejčí aj.
V roce 1950 byl odsouzen k smrti ve vykonstruovaném procesu se skupinou Milady Horákové a popraven.
Život
Mládí a předválečný komunista náhled|Novomanžel Záviš Kalandra s manželkou Ludmilou Rambouskou a neteří, 1935 Narodil se jako syn českého frenštátského, později vsetínského lékaře a sociologa Břetislava Kalandry, spolupracovníka Tomáše Garrigua Masaryka, byl i členem Masarykovy realistické strany, ze které však před první světovou válkou odešel do sociální demokracie. Kalandrův dědeček Jan Albert Kalandra se podílel na kulturním životě české obrozenecké společnosti ve Vídni. Kalandra měl dva bratry – Dušana a Břetislava – a sestru Drahomíru.
Ve Valašském Meziříčí navštěvoval Kalandra gymnázium. Vystudoval filozofii a klasickou filologii na Univerzitě v Praze (1922–1927). V letech 1928 a 1930 pokračoval ve studiích v Berlíně. Ovládal sedm jazyků. Za téma své disertační práce si zvolil jednoho z presokratiků – Parmenida. Tuto práci Kalandra sice odevzdal, ale vyžádal si ji poté zpět. Práci viděl s odstupem času profesor Jan Patočka, který ji označil jako solitér české filozofie.
V roce 1923 vstoupil do KSČ, vedl Komunistickou studentskou frakci (Kostufru; 1926–1927) a následně patřil k předním redaktorům komunistického tisku (Rudé právo, Rudý večerník, Tvorba, Haló noviny).
Ve třicátých letech kritizoval Moskevské procesy, za což mu nebyla v roce 1936 vydána členská legitimace, a tím jeho členství v KSČ skončilo. Společně s Josefem Guttmannem vydal v roce 1936 Odhalené tajemství moskevského procesu. V této práci píšou, že Stalinovi jde o fyzickou likvidaci starých bolševiků (Trockého, Zinověva, Bucharina, Radeka, Rykova, Tomského, Kameněva), přičemž že se jedná o předem zinscenovaný proces. Stalinovi vytýkají byrokracii a zradu světové revoluce. Za své názory a stanovisko vůči procesům byli autoři označeni za trockisty a vyloučeni ze strany. Po vyloučení z KSČ založil Kalandra protistalinisticky orientovaný čtrnáctideník Proletář. Pravda je však taková, že Kalandra sice byl jedním z prvních oponentů a kritiků stalinistického režimu, nebyl však nikdy přesvědčeným trockistou, ač ve spisku s Guttmannem se přihlašuje ke IV. internacionále Lva Trockého, naopak jeho časopis Proletář i on sám polemizoval s trockistickou IV. internacionálou a jejím orgánem Jiskrou.
V letech 1936–1939 působil v tisku orientovaném na umírněné komunisty a sociální demokraty a zabýval se kritikou a rozbory monstrprocesů v Sovětském svazu. Zajímavou studii vydal Kalandra ve slavném surrealistickém sborníku Ani labuť ani lůna (1936), vydaného ku příležitosti 100 let od smrti Karla Hynka Máchy, jejž redigoval Vítězslav Nezval, s názvem „Mácha a Palacký“, v níž zkoumá Máchu a Palackého v několika rovinách. Nezval se později, v roce 1950, jak před, tak po Kalandrově odsouzení do svého někdejšího spolupracovníka ostře pouštěl (nejen) v Rudém právu, měl jej za dezertéra a zrádce. Dalším autorem příspěvku do sborníku byl Emil František Burian, který se taktéž, zejména po popravě Kalandry velmi angažoval, mj. i divadelní hrou s názvem Pařeniště. To byli všechno bývalí přátelé Kalandry, kteří posléze ostře otočili a snažili se Kalandru ve všech směrech odsuzovat.
Německá okupace V listopadu 1939 byl kvůli své komunistické minulosti zatčen gestapem a až do roku 1945 vězněn v nacistických vězeních a koncentračních táborech. Po věznění a výsleších v Praze byl na konci roku 1939 deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. Dne 6. dubna 1940 dorazil do koncentračního tábora ve Flossenbürgu, z něhož byl posléze 18. července 1942 transportován do koncentračního tábora v Ravensbrücku pod číslem 2560. V únoru 1945 byl převezen opět do Sachsenhausenu. Následoval pochod smrti do Schwerinu, kde se 3. května dočkal osvobození spojeneckými vojsky a odkud se vydal pěšky zpět do Prahy.
V Ravensbrücku se s ním dle vzpomínek Margerete Buber-Nemannové setkala Milena Jesenská, která jej rozpoznala mezi skupinkou vězňů z mužského tábora. Mělo se za to, že mají nemocné plíce, pročež je přivedli na rentgen, poblíž kterého pracovala Jesenská. Velké planoucí oči jedné z chodících mrtvol jí připadaly povědomé. Prošla tedy skupinkou podruhé a na Kalandru mrkla, ten její pohled opětoval. Tato událost Jesenskou hluboce otřásla. Pomocí soucitného lékárníka z řad SS, který se pohyboval v mužském táboře, poslala Kalandrovi vzkaz, v němž mu nabízela pomoc, zda nepotřebuje chleba. Kalandra Jesenské odepsal, ale zároveň ji zapřísahal, ať mu přestane psát, že je to životu nebezpečné.
Poválečná činnost V letech 1945–1949 se věnoval historické práci a spolupracoval s tiskem orientovaným na sociální demokraty a národní socialisty. V roce 1947 ve své knize České pohanství zpochybnil existenci svatého Václava jakožto skutečné historické postavy. Namísto toho jej označil za součást pohanského panteonu Čechů teprve dodatečně využitého křesťanstvím. Tento názor nebyl historiky přijat. V téže práci odmítl datování Kristiánovy legendy do 10. století a připojil se ke kritikům pokládajícím ji za pozdní kompilaci ze 14. století.
České pohanství se stalo kontroverzním a kuriózním spisem. Historik Oldřich Králík označil práci doslova za buřičskou či za čiré halucinace.
Zatčení, soud a poprava V listopadu 1949 byl zatčen, víceméně náhodou. Bezpečnost jela zatknout jeho švagra dr. Arnošta Ungára, který bydlel ve stejném domě jako Kalandra. V době zatčení Ungára si k němu šel Kalandra zatelefonovat a byl zatčen také.
Bezpečnost hledala, koho by zařadila coby trockistického štváče do chystaného velkého procesu s dr. Miladou Horákovou. Kalandra Horákovou osobně vůbec neznal. Jelikož velmi rázně kritizoval moskevské procesy, byl vhodnou osobou, která vyhovovala koloritu zamýšleného procesu. Kalandra, podobně jako Grigorij Zinovjev, Lev Kameněv a další oběti moskevských procesů, se posléze před soudem rozhodl rámcově držet scénáře, který se musel naučit. Po celou dobu výslechu však vypovídal s pohrdavým sarkasmem a ironií, neb si byl velmi dobře vědom, že bude s největší pravděpodobností popraven. Ač se rozhodl vypovídat předem naučenou a předem bezpečností vyfabrikovanou skutkovou podstatu, dokázal celé divadlo takto ponížit, což velmi popouzelo státní prokurátory, zejména dr. Juraje Viesku. V procesu byl označen za trockistu, přestože po druhé světové válce podle jednoho svědectví prohlašoval, že kdyby v SSSR byl zvítězil Trockij, a ne Stalin, bylo by to tam dopadlo stejně.
náhled|Novinová zpráva z Rudého práva informující o vykonání rozsudkuDne 8. června 1950 byl ve vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou a dalšími jakožto hlava smyšlené trockistické skupiny odsouzen k trestu smrti a 27. června popraven. náhled|236x236pixelů|Symbolický náhrobek Z. Kalandry na Čestném pohřebišti v Ďáblicích
Poprava vyvolala protesty po celém světě. Paradoxem přitom bylo, že se jednalo o jediného marxisticky vzdělaného teoretika mezi historiky. Profesoři historie z Harvardovy univerzity žádali prezidenta Klementa Gottwalda o milost pro Záviše Kalandru, jehož považovali za nadaného vědce. Tuto žádost podepsali: Donald McKay, Robert Albion, Charles Taylor, Myron Gilmore, John Fairbank, Wilbur Jordan, Frederick Merk, Helen Cann.
Tělo Záviše Kalandry bylo po popravě předáno k pitvě do Ústavu soudního lékařství. Pitvu provedl 29. 6. 1950 MUDr. Řehánek. Dne 6. července 1950 v 6.30 byly Kalandrovy ostatky zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde také zůstala uskladněna urna. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici, kde její stopa mizí. Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Kalandrův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli?: příběh jednoho výzkumu. 1. vyd. Praha: Eva, 2013, s. 32. ISBN 978-80-904313-2-4.
Rodina Manželkou Záviše Kalandry byla kreslířka a malířka Ludmila Rambouská.
Jeho prasynovcem byl Petr Kalandra.ČERNÝ, Jiří. Petr Kalandra. Reflex [online]. 9. září 2005 [cit. 2026-01-28]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/causy/73829/petr-kalandra.html
Rehabilitace a vyznamenání Rozsudek byl v roce 1968 zrušen, v roce 1990 pak byl Záviš Kalandra plně rehabilitován. Prezident Václav Havel mu v roce 1991 udělil in memoriam řád T. G. Masaryka I. třídy. Při příležitosti 110. výročí narození Záviše Kalandry odhalilo město Frenštát pod Radhoštěm spolu s tamní Muzejní a vlastivědnou společností rodákovi pamětní desku. Protože rodný dům Záviše Kalandry v Rožnovské ulici byl zbořen, je pamětní deska z dílny frenštátského kameníka Pavla Šouláka umístěna na fasádě ZŠ Tyršova 1053.ŽÁRSKÝ, Marian. Pamětní deska Záviši Kalandrovi. In: Pro kulturu [online]. 23. 10. 2012 [cit. 2026-01-28]. Dostupné z: https://www.pro-kulturu.cz/pametni-deska-zavisi-kalandrovi/ Dne 26. června 2020 u příležitosti 70. výročí popravy byla na pražský dům v Revoluční ulici čp. 5, kde Kalandra bydlel až do svého zatčení, umístěna pamětní tabulka poslední adresy.ČTK. Poslední adresa. Pamětní deska připomíná pohnutý osud Záviše Kalandry. Pražský deník.cz [online]. 27. 6. 2020 [cit. 2026-01-28]. Dostupné z: https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/posledni-adresa-pametni-deska-pripomina-pohnuty-osud-zavise-kalandry-20200627.html
Dílo Parmenidova filosofie – disertační práce na FFUK z 20. let; vyšlo tiskem: Praha: Herrmann, 1996, ; 2., rev. vyd. (v nakl. Academia 1. vyd.) Praha: Academia, 2013. 279 s. Spisy Záviše Kalandry, sv. 1. ISBN 978-80-200-2266-0 Zapovězená Ženeva (1932) Princip slasti a princip reality v umění (Tvorba 1934) Znamení Lipan (Jarmila Prokopová, 1934) Odhalené tajemství moskevského procesu (společně s Josefem Guttmannem, 1936) Druhý moskevský proces (1937) Socialisté a antisemitismus (Československá sociální demokracie, propagační oddělen, 1946) pod pseudonymem František Kohout České pohanství (1947); Praha: Dauphin, 2002, Zvon slobody (1948); 1. vyd. Bratislava: Tatran, 1948. 109 s., 6 s. obr. příloh. Edice Cesty slobody; (pod pseudonymem Juraj Pokorný) Skutečnost snu (nedokončeno, 1949) Intelektuál a revoluce, výbor z díla (k vydání připraven již v roce 1969), Praha: Český spisovatel, 1994,
Odkazy
Reference
Literatura
BLAŽEK, Petr a VODRÁŽKA, Mirek. Zbyněk Fišer, Egon Bondy a Státní bezpečnost: studie a edice dokumentů. Praha: Muzeum paměti XX. století, 2024. 877 s. ISBN 978-80-909249-5-6.
DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli?: příběh jednoho výzkumu. 1. vyd. Praha: Eva, 2013. 176 s. ISBN 978-80-904313-2-4.
KOUROVÁ, Pavlína a KOURA, Petr. Žádáme trest smrti!: propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol.: (historická studie a edice dokumentů). 1. vyd. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008. 607 s. Edice dokumentů. ISBN 978-80-87211-03-8.
Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice: Horáková a společníci. 1. vyd v nakl. Levné knihy KMa. [Praha]: Levné knihy KMa, 2008. 275 s. ISBN 978-80-7309-533-8. [Reprint původního vydání z roku 1950.] TOMEK, Václav a SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus: svoboda proti moci. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006. 669 s. Dějiny idejí, sv. 2. ISBN 80-7021-781-2.
Související články Ludmila Brožová-Polednová Proces s Miladou Horákovou a spol.
Externí odkazy
Z. Kalandra na webu USTR s řadou dokumentů Záviš Kalandra ve Slovníku českých filosofů na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Z. Kalandra na www.totalita.cz
Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Historikové 20. století Kategorie:Oběti komunistického režimu v Československu