Jean-Luc Dehaene (7. srpna 1940 Montpelier – 15. května 2014 Quimper) byl belgický křesťanskodemokratický politik, představitel Křesťanskodemokratické a vlámské strany (CD&V). V letech 1992–1999 byl premiérem Belgie. Byl též ministrem sociálních věcí a institucionálních reforem (1981–1988) a ministrem komunikací (1988–1992). Během své politické kariéry byl přezdíván „Instalatér“, či „Odminovač“ díky schopnosti vyjednávat v patových situacích.

Jeho dva kabinety dokončily federalizaci Belgie. Kritiku lidskoprávních organizací vyvolalo jeho jednostranné stažení belgických jednotek z Rwandy roku 1994, čímž padla poslední překážka genocidy Tutsiů. Čelil rovněž pedofilnímu skandálu Dutroux.

Život Jean-Luc Dehaene se narodil 7. srpna 1940 ve francouzském městě Montpellier, kam jeho rodiče uprchli před postupující německou armádou do Belgie a Francie. Během studií na Univerzitě v Namuru a Katolické univerzitě v Lovani byl členem mládežnické Belgické konference Olivaint. Do politiky vstoupil skrze Všeobecný křesťanský svaz pracujících (Algemeen Christelijk Werknemersverbond, ACW), odborové organizace úzce spojené s Křesťanskou lidovou stranou (CVP).

Dehaeneho dlouholetá manželka Celie Verbekeová pocházela ze státu Illinois ve Spojených státech, avšak jak její prarodiče z otcovy, tak z matčiny strany byli belgičtí přistěhovalci. Protože ji rodiče vychovávali v nizozemštině a hovořila bez cizího přízvuku, belgická veřejnost si jejího amerického původu po dlouhou dobu nebyla vědoma.

Dehaene byl vášnivým fotbalovým fanouškem a považoval fotbal za důležitou součást belgické národní identity. Fandil klubu Club Brugge KV.

Premiér Belgie

První vláda náhled|Graf ukazující stranické složení prvního Dehaeneho kabinetu|vlevo Po neúspěšných pokusech Guye Verhofstadta a Melchiora Watheleta se Dehaenovi v roce 1992 podařilo sestavit vládní koalici křesťanských demokratů a sociálních demokratů. Jeho první vláda patřila k nejdůležitějším v belgických dějinách, protože v roce 1993 úspěšně přeměnila Belgii ve federální stát. V březnu 1993 nabídl králi demisi své vlády kvůli rozdílným názorům na řešení stavu veřejných financí. Spory se však podařilo během týdne překonat a vláda pokračovala ve své činnosti.

Po smrti krále Baudouina dne 31. července 1993 vykonávala jeho vláda přeneseně královské pravomoci až do složení přísahy prince Alberta jako krále Alberta II. o devět dní později.

V roce 1994 Dehaene nařídil jednostranné stažení belgických vojáků ze Rwandy po zabití několika belgických příslušníků mírových sil. Tím byla odstraněna poslední významná překážka bránící genocidě Tutsiů. Při výsleších před belgickou parlamentní komisí, která toto rozhodnutí vyšetřovala, opakovaně prohlašoval, že svého postupu nelituje. Byl hlavním kandidátem na nástupce Jacquese Delorse ve funkci předsedy Evropské komise, avšak jeho jmenování vetoval britský premiér John Major. Jako kompromisní kandidát byl nakonec vybrán Jacques Santer. Druhá vláda náhled|Graf ukazující stranické složení druhého Dehaeneho kabinetuTaké druhá Dehaenova vláda byla tvořena koalicí křesťanských demokratů a sociálních demokratů. Přestože její působení provázela řada politických krizí a skandálů, zejména aféra Dutroux, dokázala dokončit celé volební období. V roce 1996 obdržel Dehaene za své zásluhy o evropskou integraci ocenění Vision for Europe Award. Pod jeho vedením Belgie vstoupila do eurozóny. V rámci příprav na přijetí eura však byla vláda nucena přijmout řadu razantních a nepopulárních hospodářských reforem.

Několik týdnů před volbami v roce 1999 vypukla dioxinová aféra, v jejímž důsledku obě vládní strany výrazně ztratily podporu. Dehaeneho následně vystřídala nová vláda vedená vlámským liberálem Guyem Verhofstadtem. náhled|Čtyři premiéři CVP; zleva: Jean-Luc Dehaene, Leo Tindemans, Wilfried Martens a Mark Eyskens; 2005

Pozdější kariéra V letech 2000–2007 zastával funkci starosty města Vilvoorde. Na žádost své strany CD&V, byl znovu zařazen na kandidátní listinu pro všeobecné volby v roce 2003, avšak zjevně nikoli s úmyslem stát se znovu předsedou vlády, protože byl umístěn na poslední místo kandidátky jako tzv. „lijstduwer“ (symbolický kandidát podporující kandidátku). náhled|Jean-Luc Dehaene (nalevo) s Wilfriedem Martensem (uprostřed) a Claudií Haigneréovou (napravo) na setkání představitelů Evropské lidové strany (EPP) v roce 2005 V červnu 2004 a znovu v červnu 2009 byl za CD&V zvolen poslancem Evropského parlamentu, kde zasedal ve frakci Evropské lidové strany (EPP). V roce 2003 obdržel cenu Vlerick Award.

V letech 2006–2007 byl členem skupiny Amato, neformálního uskupení významných evropských politiků, které pracovalo na přepracování Smlouvy o Ústavě pro Evropu po jejím odmítnutí francouzskými a nizozemskými voliči. Výsledkem této práce se později stala Lisabonská smlouva. Po belgických volbách v roce 2007 byl Dehaene jmenován prostředníkem při jednáních o vytvoření nové vlády. Zapojil se také do vyjednávání o rozdělení volebního obvodu Brusel–Hal–Vilvoorde.

UEFA Dehaene rovněž působil jako hlavní dozorčí představitel systému finančního fair play (FFP) Evropské fotbalové unie UEFA. V roce 2011 se podílel na vyšetřování fotbalového klubu Manchester City FC kvůli nesrovnalostem v oblasti sponzorských smluv.

Bankovnictví Dehaene, který dříve působil jako ředitel společnosti InBev, se v říjnu 2008 stal předsedou správní rady banky Dexia. V době jeho nástupu se banka nacházela ve vážných finančních potížích způsobených velkou recesí. Dehaene svůj úkol nápravy situace označil za „nevyřešitelnou misi “.

Díky svým rozsáhlým politickým zkušenostem byl považován za osobu schopnou zmírnit negativní veřejné vnímání insituce i po krizi. Jeho politické kontakty pomohly zajistit záruky financování až do výše 90 miliard eur, především ze strany belgické vlády. V roce 2012 byla společnost Dexia Belgium přejmenována na Belfius.

Smrt Dehaene zemřel 14. května 2017 po pádu během dovolené ve francouzském městě Quimper. Začátkem téhož roku mu byla diagnostikována rakovina slinivky břišní a ze zdravotních důvodů se již neucházel o znovuzvolení do Evropského parlamentu ve volbách v roce 2014. Bylo mu 73 let.

Po jeho smrti mu vzdal hold tehdejší belgický předseda vlády Elio Di Rupo, který jej označil za skvělého státníka“. Poctu mu vzdali také Guy Verhofstadt, předseda Evropského parlamentu Martin Schulz a předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Jeho tělo bylo vystaveno ve vilvoordské radnici, kde mu přišli vzdát úctu mimo jiné bývalý belgický král Albert II. a vlámský ministerský předseda Kris Peeters.

Vyznamenání 60x60pixelů velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 10. prosince 1982 60x60pixelů velkokříž Řádu koruny – Belgie, 1. února 2001 60x60pixelů velkokříž Řádu dubové koruny – Lucembursko 60x60pixelů velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo 60x60pixelů velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské – Nizozemsko

Publikace

Klíče k zítřku (Sleutels voor morgen). Esopus, Hasselt, 1995, 111 s. . Stopy k roku 2000 (Sporen naar 2000). Icarus, Antverpy, 1999, 173 s. . Život po šestnáctce stále existuje (Er is nog leven na de 16). Van Halewyck, Lovaň, 2002, 208 s. . (Název odkazuje na číslo 16 v bruselské ulici Wetstraat/Rue de la Loi, sídlo belgického předsedy vlády.) Evropská výzva: od rozšíření k integraci (De Europese Uitdaging: van uitbreiding tot integratie). Van Halewyck, Lovaň, 2004, 237 s. .

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Oficiální stránky Profil na stránkách Premier.be Profil na stránkách Evropského parlamentu

Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Belgičtí premiéři Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2004–2009) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2009–2014) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Křesťanskodemokratické a vlámské strany Kategorie:Křesťanští demokraté Kategorie:Absolventi vysokých škol v Belgii Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu koruny (Belgie) Kategorie:Nositelé velkokříže Záslužného řádu Německa Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu dubové koruny Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské Kategorie:Narození v roce 1940 Kategorie:Narození 7. srpna Kategorie:Narození v Montpellieru Kategorie:Úmrtí v roce 2014 Kategorie:Úmrtí 15. května Kategorie:Zemřelí na karcinom slinivky břišní Kategorie:Muži